Březen 2006

Události od 17. ledna do 15. února 2006

Bohumil Doležal

Denní komentáře Bohumila Doležala k událostem v České republice i ve světě podle českého denního tisku. Komentáře se vztahují jen ke dnům, kdy v ČR vycházejí hlavní deníky.

Úterý 17. ledna:

Po rozhovoru s poslancem Krausem oznámil včera premiér Paroubek, že se Kraus rozhodl odstoupit ze všech parlamentních funkcí i z kandidátky sociální demokracie pro nadcházející volby. Kraus to zdůvodňuje tím, že nechce být „prostředkem používaným proti vlastní politické straně“. Prý se stal obětí štvavé mediální kampaně. V prohlášení se pozastavuje nad tím, že „kdokoli z obviněných či odsouzených může beztrestně a lživě nařknout kohokoli z čehokoli a média mu uvěří“. K tomu je třeba říci: dokud je někdo jen obviněn, je na něj pořád třeba nahlížet jako na nevinného. Navíc nechápu, proč by měli být obvinění (a upřímně řečeno ani odsouzení) trestáni za to, když někoho nařknou právem. V Krausově případě vůbec nejde o to, co o něm napovídal Rigo, ale co na sebe řekl sám: že svou přítomností a podpisem posvětil Rigův obchod a že mu navíc vypomohl tím, že mu dal k dispozici účet své matky pro převod nemalé sumy. Také to, že věděl o Rigových problémech, na něj neprozradil Rigo, ale vyplynulo to z okolností. Věrohodnost jeho vysvětlení je kongeniální tomu, jak expremiér Gross vysvětloval záležitost s bytem, jen to, co Gross dělal na etapy, pan poslanec stihl udělat najednou. Krausův odchod je, jak se zdá, důsledný, takže aféra tím zřejmě skončí – pokud nebude ČSSD kolem sebe dupat jako slon v porcelánu. Obvyklé spílání médiím může ovšem být jen součást ústupového manévru.

Poslanec Němec podle toho, co jsem se dočetl v novinách, provedl na poslaneckém klubu jakousi sebekritiku a tím sám požehnal sankci, která na něj byla uvalena. Paroubek řekl, že se Němec „nevhodným způsobem vyjadřoval ke svému stranickému kolegovi v době předvolební kampaně“. Mimo předvolební kampaň se to tedy zatím v ČSSD smí.

Členové Národní strany opatřili balvan, který instalovali u Letů, nápisem „Obětem“, čímž z něho – podle vyjádření pastrany – učinili památník obětem druhé světové války. Jeho zneuctění, poškození či zcizení by prý bylo trestným činem. Myslím, že se extremisté mýlí: pokud někdo něco umístí na cizím pozemku a majitel s tím nesouhlasí, je to zásah do soukromého vlastnictví a majitel to může odstranit, i kdyby to byl svatý Grál. Obecní zastupitelstvo má všechny představitelné dobré důvody k tomu, aby se kamenu zbavilo. Problém je, že má zjevně z extremistů strach a asi příliš nevěří policii, že by je byla schopna ochránit. Nicméně věc je jednoznačná: buď s umístěním provokativního „památníku“ na území obce souhlasí, nebo ne. A ne, že „věc nestojí tak, zda nechat nebo odstranit“.

Podle průzkumu veřejného mínění má v Ústeckém kraji premiér Paroubek větší šance než primátor Gandalovič. Problém je, že je to opět průzkum agentury PSB, která, jak uvádí Právo, „pracuje ve volební kampani pro ČSSD“. To, že je to agentura americká, je v této situaci bezvýznamné. Zveřejňování objednaných průzkumů je matení veřejného mínění. Pokud to vedení ČSSD těší, může se jimi kochat, jako se judští králové kochali proroctvími svých zjednaných proroků. Neměli by je ale podstrkovat veřejnosti, není to slušné.

Nově zvolená chilská prezidentka trávila kdysi svůj politický exil v bývalé Dederonii. Svého času bylo u nás módní se hlásit k tomu, zda by člověk přijal pozvání na oběd od generála Pinocheta (Václav Benda) nebo ne (Petr Uhl). V této souvislosti, ač mi ze strany nově zvolené chilské prezidentky nic podobného nehrozí, cítím potřebu říci, že pozvání na oběd bych od ní nepřijal.

Středa 18. ledna

Paroubek a jeho ministr Rath, jak se dalo čekat, prosadili v Poslanecké sněmovně pomocí neoficiální sociálně demokraticko – komunistické koalice odvolání ředitelky VZP Musílkové a hned taky zvolení jejího nástupce, který patří k Rathovým lidem. Volba se bude za nějaký čas opakovat, Správní rada VZP musí vypsat výběrové řízení a vítěze pak nominuje. Celý proces může trvat i několik měsíců. Ve vzrušené debatě, která hlasování předcházela, nazval poslanec Langer Ratha hulvátem a lhářem, předseda PS Zaorálek vzápětí Langrovi připomněl, že přirovnal premiéra (pokud se dobře pamatuji Špidlu, nikoli Paroubka) k Berijovi a Stalinovi. Dnes je jasně vidět, jak bylo tohle přirovnání nehorázně nadsazené. Co by pak v této hodnotové stupnici museli být Paroubek a Rath? ODS řvala předčasně, teď má namožený hlas a jenom sípe. Přitom teprve teď jde opravdu do tuhého.

Ministr kultury Jandák hodlá vést dialog s církvemi. Vylosoval si jejich pořadí. Bude to dialog státu s církvemi, stát budou reprezentovat odborníci z Univerzity Karlovy a Masarykovy, politologové, kulturologové, historikové, právníci a filozofové. Tipněme si: např. Pavlíček, Třeštík, Křen apod. nepůjde o politický dialog, Jandák a jeho experti (skoro se mi chce napsat inkvizitoři) budou jen „poznávat touhy a potřeby církví“. K tomu by snad stačili úředníci, ne? Jenže – „zároveň jim chceme objasňovat názory právní a filozofické, které má stát“. Stát nemůže a nemá co mít žádné názory, názory mají jen lidé. Pokud tím má být ovšem řečeno – a tak to vypadá – že půjde o státní ideologii, je všechno jasné. Jsme zase před rokem 1989. Smíme my občané mít jinou ideologii než stát?

Odstoupivšího poslance Krause nahradí ve Sněmovně poslanec Grega, stoupenec Miloše Zemana a zuřivý Krausův oponent. Personální obměny v sociální demokracii počínaje Špidlovým pádem začínají připomínat jakousi parodii na Dumasova Hraběte Monte Crista, v níž v roli Edmonda Dantèse vystupuje Miloš Zeman.

Václav Havel napadl prezidenta Klause za výrok o táboře v Letech. Prý otevřel dveře nacionalistům. Klausův výrok byl poněkud humpolácký (snad chtěl říci, že Lety nebyl vyhlazovací tábor), je však bohužel pravda, že Národní strana nejspíš u veřejnosti zabodovala (soudím aspoň podle toho, že návštěvnost jejích internetových stránek se po vypuknutí skandálu mnohonásobně zvětšila). Strany tohoto typu dokážou těžit z nedostatků a nevyváženosti demokratické politiky. Je málo sporné, že Lety byly pouhou krutou čekárnou na Osvětim a že byly pod protektorátní správou. Snad by se ale mohlo vzít v úvahu i to, že protektorátní vláda nebyla demokratickou reprezentací českého národa a že drtivá většina lidí v protektorátu o existenci tábora vůbec nevěděla. Zamlouvat vlastní viny se nemá, stejně se ale nemá hystericky přehánět, a celá kampaň kolem památníku a vepřína jakési rysy hysterického přehánění (zejména ze strany koryfejů Pravdy a Lásky) od začátku nese. Extremisté toho pak lehce využijí. Tím chci říci, že dveře extremistům pomáhali otevřít také Havel a jeho suita.

Evropský parlament hodlá ohnivým mečem vymýtit prostituci na fotbalovém mistrovství světa v SRN. Podle evropského komisaře vnitra a spravedlnosti Frattiniho půjde hlavně o to, odrazovat klienty prostitutek. Je velmi zábavné si představit, jak se to bude dít, doufám, že EP za tím účelem zmobilizuje několik divizí Armády spásy. Má to být v rámci potírání sexuálního vykořisťování žen a dětí. Nechci vůbec bagatelizovat problém sexuálního vykořisťování, ale dovolil bych si upozornit, že značná část dospělých prostitutek provozuje svou profesi zcela dobrovolně a s chutí.

Moskva, jak se dalo čekat, zatím odmítá uvalení sankcí na Írán. Zatím prý nebyly vyčerpány všechny možnosti pro jednání. To, co Rusko prezentuje, je jen kultivovanější forma brežněvismu. Kalkulují s tím, že západní aliance, zmítaná spory mezi USA a pacifistickou Evropou, bude v konfliktu s Íránem a islámským terorismem nakonec oslabena a Rusové, kteří si zachovají velebnou neutralitu, toho pak budou moci využít.

Pavel Verner v Právu kritizuje ústecký magistrát (právem) že hodlá majitele domků z Matiční ulice, kteří si stěžují na romskou komunitu z protější strany, hlídat od sedmi hodin ráno do sedmi hodin večer (k loupežím a krádežím dochází především v noci). Místo toho navrhuje domky vykoupit a jejich majitelům umožnit, „aby se konečně vystěhovali“. Nad tím zůstává rozum stát: proč se oběti asociálního chování mají navíc ještě stěhovat? Proč se má asociálnímu chování vyklízet pole? Pokud by se tohle stalo pravidlem, dá to trumfy do rukou extremistům.

Taky mám jiný názor než pan Verner na odstoupení ředitelky Musílkové. Nechápu, proč by dobrovolný ústup ministru Rathovi byl projevem noblesy. Lidem jako Rath je třeba vzdorovat, dokud to jde. Myslím, že Musílková udělala chybu, když před časem ohlásila dobrovolnou rezignaci, a teď ji napravila.

Podle toho, co píše Milan Štěch rovněž v Právu, se podle průzkumu CVVM 72% lidí „jednoznačně hlásí k myšlence, že stát se má snažit zmenšovat rozdíly mezi bohatými a chudými“. To se dá dělat jen jedním osvědčeným způsobem: bohatým brát a chudým dávat. Tedy rumcajsovskou „poctivou loupežničinou“.

Václav Havel v souvislosti s případem poslance Krause kritizoval „média“ že hlavní pozornost věnují skandálům, jež na sebe navzájem vytahují politické strany, čímž upadá politická kultura v zemi. A mluví o „nadvládě médií“. Na tom se ostatně shodnou politici aktivní i penzionovaní: od Klause přes Paroubka po Havla. Zřejmě jde o to, přejít od nadvlády médií k nadvládě nad médii. V České televizi se to už nejspíš povedlo.

Čtvrtek 19. ledna

Podle posledního průzkumu STEM se rozdílů mezi první ODS a druhou ČSSD v preferencích smrskl na poměrně bezvýznamných 1,4%. Přitom podle STEM preference ODS soustavně klesají, kdežto preference ČSSD stoupají – zřejmě na úkor KSČM. Tandem ČSSD – KSČM si však udržuje mírný náskok – v přepočtu na mandáty v PS asi 103 křesla, tedy minimální pohodlnou většinu. I když můj zcela osobní dojem v poslední době je, že STEM je příliš citlivá na úspěchy ČSSD, průzkum jen potvrzuje trend: ODS je se svou humpoláckou politikou zejména po odchodu Václava Klause v koncích (upřímně řečeno, dnes by ji ani Klaus nezachránil, Topolánka si sice nepřál, ale zatáhl do špičky strany spoustu dalších lidí, kteří neumějí nic jiného než se trapně opičit po svém expředsedovi). V současné situaci je to tragédie: Trend, který představuje Paroubek, je víc než nebezpečný, a Paroubek nemá na „pravici“ žádného důstojného protihráče. A stejně KDU-ČSL bohužel nemá na Filipa.

Klasickým příkladem nemožnosti ODS je způsob, jakým řeší kauzu Doležal. Zatímco ČSSD se Michala Krause bleskově a důsledně zbavila, ODS připustila, aby Doležal zůstal na kandidátce pro příští volby a na lukrativním místě v dozorčí radě ČKA. Zato teď musí snášet zveřejnění potupných a legračních výpisů telefonních hovorů Doležala a jeho kumpánů. Topolánek žádá přísné prošetření, jak pronikly na veřejnost, a potrestání viníků. Mne spíš zajímá, jsou-li autentické, nebo ne. Ať pan Topolánek řekne, že nejsou autentické! Pokud jsou, je únik sice věc, která se sice stát nemá, ale daleko víc se nemá dít to směšné mobilní domlouvání, které bylo zveřejněno, a drtivá většina lidí to tak bere. Situace je bohužel tragikomická: proti nebezpečné ČSSD stojí nemožná ODS.

Ještě že v této situaci máme exprezidenta Havla: na podzim vydá novou knihu (bude zajímavé srovnat její tuzemskou prodejnost s knihami Miloše Zemana). Zároveň se hodlá angažovat v prezidentské kampani. Jeho kandidátem tentokrát není Madeleine Albrightová, nýbrž Hillary Clintonová. Leč uklidněte se milí čtenáři, nejedná se o záležitosti naší zaprděné vlasti, přikrčené mezi pohraniční kopečky: jde o prezidentskou kampaň v USA. Starosti Václava Havla jsou po výtce globální.

Jakýsi bývalý příslušník Pohraniční stráže vyfasoval nyní podmínku za to, že někdy v roce 1977 zastřelil zezadu prchajícího občana tzv. Dederonie (země, kde se nestyděla trávit svůj politický azyl nynější chilská prezidentka). Nešťastníka je mi upřímně líto: byl nepochybně zblblý a zastrašený drilem, jaký u „péesáků“ panoval, a nejspíš zpanikařil. Všichni jeho profesionální nadřízení se mu teď mohou ze závětří pošklebovat. Ve skutečnosti je třeba zavřít především je. protože ten nešťastný mrťafa si nemohl ani vybrat, zda chce u „PS“ sloužit nebo ne.

Ředitel civilní rozvědky Randák odpověděl Právu na otázku „Na jaké úrovni je spolupráce s ruskými zpravodajskými službami?“: „Řekl bych, že odpovídá úrovni současných vztahů mezi oběma státy s přihlédnutím k historické zkušenosti i k existujícím geopolitickým trendům.“ Odpověď je zároveň vyčerpávající a přiměřená.

Právo obviňuje Mladé konzervativce z Prahy 5 a internetový časopisu Eportál z národoveckých tendencí, které mají spočívat v tom, že se ostře vymezují proti islámu. Poukazují mj. na tom, že nacismus je v současné době mrtvý, kdežto islámský fundamentalismus nebezpečně živý. Myslím, že srovnávání s Národní stranou je v tomto ohledu nespravedlivé. Problém ovšem není islám, ale islámský fundamentalismus a terorismus. Ale ten je opravdu v současné době větší nebezpečí než nacismus, který už dávno chcípl a působí dnes jen jako strašák tam, kde je třeba někomu zavřít hubu. Tím nechci bagatelizovat to, že se nejvyšší potentáti ODS a dokonce i prezident Klaus spustili s „Národní stranou“, resp. „Národním sjednocením“. Vzbuzuje to podezření, že v ODS existuje velmi vlivné kryptofašistické křídlo, které se těší přízni Hradu. Něco podobného naznačují i výroky stínového ministra zahraničí ODS, europoslance Zahradila, ohledně „pracovního tábora“ v Letech. Tábor v Letech nebyl žádný pracovní tábor, který měl nepořádné „Sinthi“ (tenkrát se říkalo jednoduše cikáni) naučit pracovat a mýt se, ale tábor, který je měl soustředit za účelem následného vyvraždění v Osvětimi, což se nakonec v podstatě podařilo. Nemažme si med kolem huby a vykažme Zahradily a spol. tam kam patří – na politické hnojiště. Je strašné, že si prezident a největší pravicová strana v téhle věci odkrytě a nestydatě notují s extremisty z „Národní strany“. Jak muže slušný člověk něco takového volit a někoho takového si vážit?

Ve vlacích Pendolino, které za drahé peníze nakoupily České dráhy, kvůli poruše na pohonu topení mj. zamrzaly toalety. To ve mně vzbudilo jakousi napůl lyrickou vzpomínku na zážitky z doby, když jsem byl ještě podstatně mladší než dnes.

Václav Bělohradský napsal po dlouhé době (do Salonu v Právu) článek, který jsem schopen brát vážně. Říká tam mj.: „Dějiny literatury jsou dějinami budování mostů mezi starými a novými dohodami o čtení, z nichž některé jsou střeženy přísnou diskurzivní policií, jako třeba čtení Boženy Němcové či Aloise Jiráska v 50. letech. "Babička je snad nejmoudřejší česká žena," říkával Zdeněk Nejedlý svým třaslavým hlasem a běda každému, kdo by tu moudrost v knize nenašel. Dnes bychom četli Babičku spíše jako prvotní model českého "života ve lži". Ta kněžna Zaháňská na ratibořickém zámku byla ve skutečnosti chladná diplomatka von Sagan, dcera agenta ruského cara, milenka Metternichova, na zámku se odehrávala důležitá jednání, dávaly se do pohybu síly, které dovedly Evropu od mocenské rovnováhy mezi národními státy až ke katastrofám 20. století. Česká spisovatelka to ale nevidí, její pohled je soustředěn na vztah zámku a podzámčí, na boj o uznání životní moudrosti lidu zámeckou vrchností. Tento odpolitizovaný pohled na svět rabů snících o dobrých pánech se stal archetypem českého života ve lži, hlavním důvodem politických neúspěchů českého národa; důsledkem těch neúspěchů pak byly různé protektoráty a normalizace, které bylo třeba přežívat za pomoci pohádek o pyšných princeznách a spravedlivých králích Miroslavech či o vesničkách našich střediskových. Za toto protiobrozenecké čtení Babičky bych byl v 50. letech obviněn z hanobení pokrokových tradic našeho lidu a bojím se, že není snadné prosadit je proti českému nacionálně populistickému kýči ani dnes.“ Ačkoli se mi literární výtvory nešťastné autorky „Babičky“ ani trochu nelíbí, zdá se mi přesto (snad jsem taky český nacionalista), že tento soud je příliš nelítostný. Je zcela zjevné, že autorka měla jakousi potřebu zkrášlit si v době hnusné politicky, v době, kdy na ni doléhaly najednou stáří a bída, svou dávnou osobní minulost do jakési pohádky. V takové situaci platí: kdo jsi sám bez viny, hoď první kamenem.

Podle agentury CVVM jsou Češi hrdí na český sport, historii, literaturu a hudbu, stydí se za českou politiku. Drtivá většina Čechů není schopna udělat nic pro český sport, literaturu a hudbu. Kdyby chtěla, mohla by místo okázalého studu, který není k ničemu, a okázalé pýchy, která není taky k ničemu, udělat něco pro českou politiku. Pro politiku může v té či oné míře udělat něco každý. Místo toho, aby se pyšnil Karlem IV. nebo Bedřichem Smetanou.

Zastupitelé Letů se rozhodli odstranit národovecký pseudopamátník z obecního pozemku, a taky tak učinili. Zastupitelům patří uznání, udělali přesně to, co měli udělat. Nikdo nemá právo zřizovat si památníky na pozemku, který mu nepatří. Jakékoli další zviditelňování českých extremistů prostřednictvím policejních akcí je kontraproduktivní: vychází to vstříc jejich tužbám: chtějí, aby byli co nejvíc vidět a aby se o nich co nejvíc mluvilo.

Pátek 20. ledna

Nový ředitel VZP se ujal funkce a VZP začala rozesílat zdravotnickým zařízením 5,3 miliardy korun za léčebné úkony. Lhůta splatnosti by se tak měla zkrátit cca o 15 dní. Nové vedení pojišťovny se musí nějak uvést. Je otázka, za jakou cenu.

Europoslanec Zahradil se stal členem výboru pro vyšetření nelegálních aktivit CIA v Evropě. K problému samotnému prohlásil: "Považuji to za politicky motivovaný krok. Je víceméně jasné, že to dopadne jako vždycky: bude okolo hodně hluku, nic se nevyšetří, ale čelným představitelům, kteří se protlačí do vedení, to poslouží k mediálnímu zviditelňování… Když už výbor vznikl, musíme zabránit tomu, aby se z něj stal v rukou parlamentní levice klacek na USA." Je exotický zážitek slyšet toho člověka říkat občas taky něco rozumného – což se v tomto případě zjevně stalo.

Prezident Chirac pohrozil státu, který podnikne vůči Francii teroristický útok, jadernou odplatou. Problém je v tom, že teroristické útoky nepodnikají státy, nýbrž anonymní skupiny. Chirac měl asi na mysli Írán (až bude mít atomové zbraně, rakety s dosahem do Evropy má zřejmě už teď). Až bude mít Írán atomové zbraně, bude už dost pozdě.

KDU-ČSL má teď vlastní rychlík, jmenuje se Klidná síla, jezdí z Plzně do Jeseníka a čelní představitelé strany v něm, jak vyplývá z dnešních novin, obtěžují cestující. Mají za to cestující alespoň nějakou slevu na jízdném?

V Lidových novinách píší, že v Senátu podporuje zákon o registrovaném partnerství „člen KDU-ČSL“ senátor Bárta. Senátor Bárta, pokud je mi známo, není člen KDU-ČSL, kandidoval pouze jako nezávislý na kandidátce strany a je členem jejího poslaneckého klubu.

Pavel Šafr odchází z místa šéfredaktora Mladé fronty Dnes.

Sobota 21. ledna

Žebříček popularity politiků obsahuje většinou málo relevantních informací a nesouvisí bezprostředně s preferencemi stran. Ale způsob, jakým jej (aspoň v podání STEM) ovládají politici ČSSD, přece jen spoluvypovídá o tom, že někdejší náskok ODS se rozplynul v niveč. První z politiků ODS, primátor Bém, je na pátém místě, o dvě místa před předsedou Topolánkem. Ten zároveň patří k politikům, které nejvíc lidí hodnotí negativně. Je málo překvapivé, že žádnou skvostnou imige neoplývá ani ministr Rath. Pro svůj resort ji samozřejmě nepotřebuje, ale jako pražský lídr ČSSD ano.

S demontáží „památníku“ Národní strany podle Práva obci pomohl senátor Schwarzenberg. Zároveň prohlásil, že je „důležité nevěnovat jim pozornost a zanechat je v ústraní společnosti, kam patří“. To je jistě pravda v tom smyslu, že je zbytečné dělat jim byť nechtě politickou reklamu. Obávám se, že političtí komentátoři a analytici je zase až tak ignorovat nemohou.

V rámci předvolebních slibů přichází KSČM s tím, že antikoncepce by měla být hrazena ze zdravotního pojištění. Originální návrh musí ještě schválit ÚV KSČM.

Historik František Šmahel říká v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes: „Vypadá to, že máme tři bolavé rány našich dějin. Stydíme se za husitství, sypeme si popel na hlavu za vyhnání německých spoluobčanů a neumíme se vyrovnat s dědictvím komunismu. Ti, co tato témata stále oživují, však nejsou historici, nýbrž zpravidla publicisté, prostě lidé, kteří dávají vědět především o sobě. Znovu a znovu přitom mění nazírání na věc, neptají se, jak k věci došlo. Fascinováni Pekařem, kterého vůbec nezajímali Husové, nýbrž jen a jen zlotřilí Žižkové, zapomínají tu na křížové výpravy proti husitům, tu na rozbití a okupaci Československa, nakonec i na zradu Západu a všeobecný poválečný odklon doleva.“ Tady je velmi šťastně zformulována současná česká státní doktrína, kterou sdílejí všechny relevantní strany od KSČM po ODS, a zároveň označeni škůdci národa (konkrétní jména sice chybí, to ovšem nevadí, každý si je snadno domyslí). Zároveň se odtud dá odvodit strážná a „oznamovací“, respektive „nahlašovací“ funkce českých státem puncovaných historiků. Poprvé byla formulována v letech 1945 - 48, k dokonalosti dovedena v následujícím období, a dnes se už jen pokračuje po pěkně vyšlapané vestě.

Cílem Výboru pro odškodnění romského holocaustu, který dnes pořádal demonstraci v letech u Písku v době, kdy tam demonstrovala taky Národní strana, prý bylo „sympatizantům Národní strany objasnit historické události a význam místa protektorátního romského tábora pro bývalé vězně a pozůstalé“. Nemohu si pomoci, ale tohle zdůvodnění je pokrytecké: demonstrace se k nějakému objasňování nehodí. Ti lidé ve skutečnosti jen nechtě pomohou Národní straně se zviditelnit – a ovšem sami se při té příležitosti taky trochu zviditelní.

Petr Pithart je krásně čistý případ politického rekordmana v úporném obhajování vlastní neúspěšnosti. Zasloužil by si zápis do Guinessovy knihy rekordů. Svou virtuozitu opět potvrdil v rozhovoru pro Lidové noviny. Ten je celý – jak jinak – věnován věčnému souboji s Václavem Klausem a obhajobě Občanského fóra (pro spravedlnost jen podotýkám, že Klaus Pitharta tentokrát vyprovokoval). Nad některými argumenty zůstává rozum stát. Pithart například říká: „My jsme skutečně cosi nového vytvořili. Já jako politolog mohu tvrdit, že je naprosto bezprecedentní, aby hnutí, které na celé čáře zvítězí, si hned na začátku své vlády omezilo mandát na polovinu. Vedení Občanského fóra to udělalo začátkem ledna 1990, kdy se rozhodovalo o volbách. My jsme samozřejmě mohli trvat na normálním čtyřletém mandátu. Dneska si dokonce myslím, že jsme mohli říci: budeme muset vládnout šest let. Protože po čtyřech letech, nota nebe po dvou nemohla být úplná rekonstrukce společnosti hotová. Tím rozhodnutím o dvouletém mandátu jsme si už tehdy podřízli větev. Udělali jsme to právě proto, že jsme nehodlali vládnout. Byla to možná naše hlavní chyba. Měli jsme mít větší vůli k moci.“ Ve skutečnosti zdůvodnění, proč mají být volby za dva roky, bylo jasné, přesvědčivé a v souladu s běžnou praxí (podobně si dokonce i „Národní fronta“ v roce 1946 vymezila pouze dvouleté volební období), držet se moci jako něco košile dokonce šest let coby výraz Willen zur Macht by byla drzost až na půdu a setkala by se s oprávněným rozhořčením veřejnosti, a navíc „my“ tehdy znamenalo Pithart i Klaus, Klaus byl přece plnoprávným členem vedení OF, nebo snad ne? Brali ho snad disidentští Olympané jen jako ekonomického poskoka?

Pondělí 23. ledna

Zviditelňovací akce Národní strany v Letech asi nepřinesla výsledky, které její organizátoři očekávali. Taktéž vysvětlovací akce pana Markuse Papeho, jehož Právo označuje za romského aktivistu, kdežto představitelé Národní strany po národoveckém zvyku za „neonacistu“ (pan Pape je ve skutečnosti Němec), se minula cílem, dialog se nerozvinul, nacionalisté se nenechali přesvědčit a pan Pape musel místo nich přesvědčovat policii. Předsedkyně Národní strany se následovně zviditelnila aspoň v televizi, kde projevila starost o problémy „cikánského etnika“ a ronila krokodýlí slzy nad vepřínem (velmi dobře cítí, že tady je místo, za něž může populista problém uchopit). Vepřín je bohužel ztracen, teď už není možné ho nezbořit: bude obětován na oltář česko-romského smíření a obstará Národní straně preference. Václav Moravec se za její pozvání stal terčem kritiky, zejména publicistů z Práva. Co má ale dělat: zvát Edelmannovou nebo jak se jmenuje do televize je chyba, strkat před ní hlavu do písku a tvářit se, že neexistuje od samého počátku podobně jako mnichovská dohoda, je taky chyba.

Věnujme se proto raději Vladimíru Železnému. Jeho strana splynula se „Stranou za životní jistoty“ (dříve Důchodci za životní jistoty), jež proslula předsedou Kremličkou, kterému se málem povedlo ji v roce 1998 dostat do parlamentu. Poté sežral brouka, což slíbil udělat, když ve volbách neuspěje. Václav Klaus by nepochybně označil tento jeho krok za typicky levicový a nemýlil by se, Kremlička nyní kritizuje sloučení obou uskupení tak říkajíc zleva. Ve skutečnosti na sloučení nezáleží, nezapomínejme, že sloučením dvou malých mimoparlamentních politických stran vzniká třetí, ještě menší.

Exposlanec Doležal se prý vzdá funkce v ČKA. Tvrdí to vedoucí představitelé ODS, funkce je podle nich politická. Kdyby to byl pan Doležal udělal zároveň s rezignací na mandát, měla by dnes ODS pokoj.

Lékárníci hodlají stávkovat, ministr Rath označil jejich stávku za stávku milionářů. To jsou roztomilé manýry: milionář je v této zemi něco opovrženíhodného a neplnoprávného. Zároveň je milionář v této zemi kdekdo: například autor těchto řádků. Patří mu ideální šestina rodinného domku v Praze odhadnutého při dědickém řízení asi na šest milionů Kč. Ideální šestinu si mohu strčit za kloubouk, bydlí tam příbuzní (majitelé zbývajících pěti šestin) a moje dcera s manželem a dětmi, ideální šestina mi není k ničemu. Ale podle dr. Ratha nesmím stávkovat. Taky stávkovat nebudu: za co a jak by měli stávkovat důchodci?

Jiný český rumcajsovec, místopředseda vlády pro ekonomiku Jiří Havel, prohlásil: „Zavedení rovné daně znamená, že bohatší budou ještě bohatší a chudí budou chudnout pomaleji nebo v lepším případě zase tak moc nezchudnou.“ Proč nesmějí být bohatí ještě bohatšími? Co je špatné na tom, být bohatým?

Zemřela spisovatelka Jaromíra Kolárová a oplakává ji především Právo: nikoli náhodou, dobře se pamatuji, že v době rozpuku „normalizace“ tvořila se svým manželem F. J. Kolárem mimořádně odpornou kolaborantskou kreaturou, vykutálenou dvojici normalizátorů. Fuj.

Jiří Pehe kritizuje v Mladé frontě Dnes jak ty, kteří vidí v Paroubkovi hrozbu pro svobodu, tak ty, kteří tvrdí, že ODS je horší než KSČM. Pokud se nemýlím, tento druhý názor ještě před nedávnem zastával i pan Pehe, je to tedy jakási forma sebekritiky. Nevím, zda porážka Paroubka bude znamenat vítězství svobody. Jsem si ale jistý tím, že Paroubkovo vítězství bude znamenat její porážku. Pan Pehe se na můj vkus příliš drží novoročního projevu pana prezidenta: jsme standardní demokracie, nic se nám nemůže stát. Standardní demokracie nejsme a stát se nám může leccos.

Úterý 24. ledna

Ministr Rath hodlá zavést komerční dobrovolné připojištění na zdravotní péči, provázané s daňovým zvýhodněním. Zároveň plánuje „zjednodušení systému zdravotního pojištění“. Spočíval by v tom, že základní zdravotní pojištění bude poskytovat „dvě až šest“ zdravotních pojišťoven, spíše dvě, ty se budou panu ministrovi lépe ovládat, a ostatní se soustředí na komerční připojištění. Nebrání se ani přímé spoluúčasti pacienta, když o tom bude široká politická shoda. Pojišťovny by pacientům nabízely „připojištění na nadstandardní sužby v nemocnicích, ale i na některou specializovanou péči či na zdravotní pomůcky, které se dnes hradí“. To nemůže skončit jinak, než že bude, jako za totality, jakási mizerná elementární péče pro plebs a superslužby pro vyvolené. Nemocnice na Homolce, jedna z bašt rathovské lobby, se bude moci vrátit ke svému původnímu poslání. Superpéče se samozřejmě nedostane na všechny, kteří si ji připlatí, protože připlácet se bude málo (sociální demokrati si nesmí dovolit příliš velké připojištění). Rozhodovat budou jako obvykle konexe. Podstatně normálnější by bylo, kdyby základní pojištění platilo jen pro finančně náročnější péči (vážnější onemocnění), a kdo by chtěl mít bezplatnou i každou prkotinu, musel by se připojistit.

Vedení ODS se marně pokouší přesvědčit exposlance Doležala, aby se vzdal lukrativního místa v dozorčí radě ČKA. Exposlanec se vzpírá jako trucovitý mezek, není divu, jinak by se musel živit ordinérní prací. To celé je pozoruhodná forma volební antikampaně.

Senátor Bárta vystoupil včera u příležitosti otevření nového centra sociálních služeb v Terezíně. Řekl mj.: „V tomto městě, v jehož zdech se odehrávalo nevýslovné utrpení příslušníků židovského národa v nacisty zde zřízeném ghettu, ale také stejně nevýslovné utrpení příslušníků německého národa, kteří zde byli po válce koncentrováni před svým vyhnáním ze země, v tomto tragickém městě vzniká česko-německý sociální projekt jako symbol smíření, odpuštění a budoucí spolupráce.“ Tím vzbudil nelibost Práva, které si hned našlo přitakávače (mj. vždy ochotného bratra Kalouska, jemuž před volbami teče do kalhot): utrpení Židů a utrpení sudetských Němců nelze srovnávat. Jakpak že ne: v případě Židů šlo o genocidu, v případě Němců „jenom“ o etnickou čistku. Židovských obětí (i v Terezíně) bylo mnohem více než těch sudetoněmeckých. To je dobrá zpráva. Špatná zpráva je, že za holocaust neneseme my Češi vůbec žádnou zodpovědnost, zatímco vyhnání sudetských Němců se vším, co ho provázelo, máme naopak na triku především my: řekli jsme si o ně (hodní Spojenci nám ho požehnali), provedli jsme ho a během něho se mnozí naši lidé se pěkně vyřádili (a taky napakovali). V terezínském ghettu zemřelo během,jeho existence 35 000 lidí, v Malé pevnosti „podle historiků“ po válce 600 Němců. Mám k údajům vládně komisních českých historiků (od nich nepochybně číslo pochází) krajní nedůvěru, ale budiž: závidím lidem, kteří jsou schopni kvůli 35 000 zavražděným přehlížet 600 zavražděných.

S tématem souvisí dnešní vystoupení čestného předsedy českých historických alibistů prof. Křena ve zprávách na ČT. Prohlásil, že „odsun“ podstatně zlepšil bezpečnostní situaci zemí, které ho provedly (např. ČSR výrazně pomohl 25. února 1948 a v následujících desetiletích, to pan profesor neřekl, to říkáme my), ale ekonomicky z něho těžily především země, kam se „odsunutí“ uchýlili (to zase pan profesor řekl). Měli by nám tedy nejspíš poděkovat a aby nezůstalo jen u slov, taky pořádně zaplatit.

Podle průzkumu agentury Eurobarometr se obyvatelé ČR nejvíc ze všech zemí Unie obávají o osud zdravotnictví. To je pěkný úspěch aktivit pana ministra Ratha.

V Iráku unesená a posléze šťastně zachráněná německá archeoložka Osthoffová měla u sebe část výkupného, které Německo podle oficiálních zpráv nezaplatilo za její propuštění (údajně nešlo o asi pět milionů euro). Německé bezpečnostní orgány však Osthoffovou (která, jak známo, před časem přestoupila na islám) vůbec nepodezírají ze spolupráce s únosci (jak by vůbec mohlo někoho něco takového napadnout!). Dobrosrdeční únosci ji pouze při propuštění bohatě obdarovali po vzoru Timura a jeho party. Zároveň německé úřady samozřejmě pouhou shodou okolností dva dny po propuštění této dámy daly svobodu členu Hizballáhu, který v Německu dostal v roce 1985 doživotí za vraždu amerického vojáka. Spolková republika Německo jako stát v sobě nezapře, že je pravlastí bratří Grimmů. Stává se výrazným kandidátem na bobříka vyčuranosti za měsíc leden 2006 (státu jsme ho zatím neudělili, v tomto případě, když vezmeme v úvahu i zásluhy exkancléře Schrödera, by to bylo na místě). Informace si pro jistotu ještě ověřím, pocházejí totiž z Práva. Jsou však velmi, velmi „pravdě podobné“.

Středa 25. ledna

Vznikl ministerský řebříček nemocnic podle kvality poskytovaných služeb. Do podprůměrných budou chodit ministerské inspekce. O objektivitě podobných hodnocení v době, kdy se ve zdravotnictví prosazuje samovláda dr. Ratha a jeho kliky, mám své pochybnosti. Ze stávky a demonstrace lékárníků si Rath nic nedělá: „mohou demonstrovat denně, ale k ničemu to nepovede.“ Stávka lékárníků nikoho nebolí, nemohou lékárny zavřít na delší dobu, kompromitovali by se u veřejnosti a přišli by o příjmy. A navíc: dr. Rath dobře ví, že dokud tu máme silnou a sehranou koalici ČSSD – KSČM, jsou demonstrace účinné skoro tak jako před listopadem 1989.

Lidovci nechtějí, aby v dozorčí radě České konsolidační agentury zasedl komunista. ČSSD to chce a spolu s komunisty to prosadí. Na lidovcích nezáleží. Nezáleží na nich už teď, kdy dělají paraván, za nímž se sociální demokraté paktují s komunisty, a nejspíš na nich nebude záležet ani po volbách.

Ministr Jandák je proti demolici vepřína v Letech (ale premiér Paroubek jeho názor nesdílí) a navrhuje postavit někde na důstojném místě památník všem obětem holocaustu. To by ale bylo v jistém smyslu sčítání hrušek s jablky – v tom smyslu, že za židovský holocaust nenese česká společnost žádnou odpovědnost, kdežto v tom romském je tak trochu namočena.

Pavel Verner se v Právu zlobí na ministerstvo spravedlnosti, snad proto, že nezabránilo soudkyni Kozelkové propustit jakéhosi albánského mafiána, podezřelého z únosu. Nechápu, co by mělo ministerstvo dělat. Ministerstvo je exekutiva a nemůže ovlivňovat nezávislá rozhodnutí soudní moci. A je moc dobře, že je nemůže ovlivňovat. Bez ohledu na případ toho Albánce.

Podle článku odborníka tamtéž se v novém trestním kodexu chystá zavedení domácího vězení s kontrolním obojkem na krku a drastické peněžní tresty. Doufám, že obojí bude zohledněno i v novém tiskovém zákoně premiéra Paroubka, podstatně to přispěje k dobrému vztahu médií k budoucí (a vlastně už současné) koalici ČSSD – KSČM. Je to všechno provázaný systém: napíšete něco, co se premiéra dotkne (a to je skoro všechno), ten dá pokyn ministrovi spravedlnosti, ministr spravedlnosti zavolá soudkyni, a ta vám nadělí podle tiskového zákona na dva roky obojek a zároveň pokutu třicet šest milionů Kč. Což podstatně napomůže povznesení novinářské morálky.

Někdejší politik Václav Žák (jeden z méně důležitých členů Havlovy gardy, došplhal se kdysi jen na funkci místopředsedy ČNR, odkud ho vystrnadily volby v r. 1992) zavádí v Právu cosi jako morální kodex pro politiky a novináře. Političtí odpůrci premiéra Paroubka smějí předsedu vlády v rámci „politického boxingu“ kritizovat za plán na menšinový kabinet s podporou KSČM, nesmějí si to ale dovolit šéfredaktoři novin. Proč? Paroubkův plán opravdu ohrožuje svobodu v zemi, a dokud nám nehrozí třicet šest melounů pokuty a obojek na dva roky, smíme to psát a říkat. A to i tenkrát, když jsme shodou okolností šéfredaktoři.

Miloš Zeman prohlásil v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes, že jediný, kdo se mu otevřeně přiznal, že ho nevolil, byl exministr Tvrdík. Veřejně (i když třeba ne Zemanovi) to přiznal i exministr Kubinyi.

Čtvrtek 26. ledna

ČSSD má zřejmě vítr ze Strany zelených: kdyby se dostala do sněmovny, mohla by pořádně zamíchat plánem na menšinovou vládu ČSSD s podporou komunistů. Pátý prvek ve hře by sociálním demokratům i komunistům značně znepřehlednil situaci. Není vyloučeno, že by se tato další inkarnace Pravdy a Lásky stala místo komunistů jazýčkem na vahách. Není však příliš pravděpodobné, že by se Zelení do Sněmovny dostali – jednak jejich preference jsou zatím dost hluboko pod 5% a jednak mají podporu Václava Havla: jak známo, podpora Václava Havla přináší politikům a politickým uskupením velkou smůlu.

Ministr Rath chce rozšířit volný prodej léků, které nejsou na předpis, i mimo lékárny – měly by se dostat např. v drogeriích a u benzinových pump. Pan ministr chce nejspíš na lékárnících, jejichž pozici považuje za slabou (sám se cítí silný s Paroubkovou podporou a s komunisty v zádech), předvést, jak dokáže zatočit ve svém resortu s každým, kdo nebude poslouchat. Podobný ráz mělo ostatně už oznámení, že lékárnám opětně sníží marži. Doprovází to nechutnými řečmi o milionářství a o nemravnosti zisku tam, kde jde o zdraví pracujících. Podobně argumentoval i ve sněmovní rozpravě o krajských nemocnicích: „Tady se bavíme o majetku, o ziscích, jak na pacientovi vydělat, ale pacient nikoho nezajímá. Styďte se.“ Chce se mi napsat, že stydět by se měl dr. Rath, ale chápu, že by to bylo zbytečné, on to neumí. Proč vydělávat na pacientech je nemravné, ale vydělávat na pacientech i nepacientech dohromady (v jiných oblastech podnikání) se smí? A vůbec, co to znamená, vydělávat „na někom“? Je zisk něco, o co podnikavci okrádají své bližní? Je pan dr. Rath marxista? Není v pořádku, když zkušený a šikovný lékař má zisk? A panu doktorovi přinesl jeho dva baráky v Hostivicích Santa Claus? Ostatně, pan doktor Rath samozřejmě není marxista. Pan doktor Rath je jen demagog. Stejně jako Marx a marxisté. Celkově se ovšem dá říci, že pan ministr je první, kdo se u nás v posledních šestnácti letech vrací v podstatě k předlistopadovým manýrám vládnutí. Dělá to s chutí, energicky a nikdo není s to mu v tom zabránit.

Nova obdržela další pokutu za pořad Big Brother, celkově už dělá suma pokut 42 milionů. Nova samozřejmě nemůže nedávat reality show a zároveň ji nemůže ovlivňovat tak, aby byla nepokutovatelná. Pokuty jsou formou předvolební mediální masáže. Už zrušili Kotel, ale to zjevně nestačí. Přidat musí. Prima jde asi současné latentní rudé koalici míň na nervy (nebo víc na ruku?), dostala za VyVolené celkově jen 22 milionů Kč pokut. Je to dosti průhledný způsob, jak držet před volbami sdělovací prostředky v šachu.

František Oldřich Kinský prohrál u Ústavního soudu svou při o zámek Šlapanice. Ústavní soud konstatoval, že určovací žalobu na neplatnost zabavení majetku podle prezidentských dekretů měl Kinský podat hned v roce 1945. To je, jako kdyby někdo bývalému „kulakovi“ vysvětloval, že stížnost na konfiskaci majetku a Totaleinsatz v Kladenských hutích si měl podat hned v padesátých letech, kdy se mu obé přihodilo. Podle ÚS prý nelze vyloučit, že v poválečném období byl zabírán majetek i neprávem, ale právě v té době bylo nutné podat určovací žalobu. Po šedesáti letech již není možné napravovat možné křivdy a vytvářet prostředí právní nejistoty. Navíc podle ÚS není zakotvena ani v ústavě, ani v jiných zákonech povinnost státu napravit všechny majetkové křivdy minulosti (cituji dle Práva). Zajímavé je, že v zásadě bylo lze napravit aspoň některé majetkové křivdy soukromých osob. Na Sudeťáky, odrodilou šlechtu a nevěstku babylonskou (tj. katolickou církev) musí být přísnost.

US-DEU ještě neví, zda půjde do voleb sama nebo v koalici s nějakou jinou pidistranou. SNK a ED jsou zjevně pověrčivé, bojí se spolčení s US-DEU jako čert kříže a zvlášť nestojí o předsedu Němce a místopředsedu Kühnla. Jako nadějný partner se prý momentálně jeví ODA. Pak by šlo o koalici dvou stran, které, řečeno slovy Karla-Petera mají svou smrt už za sebou a o příklad, jak se u nás všeobecně rozmáhá politický vampýrismus.

Známý funkcionář ČSSD Foldyna hodlá žalovat senátora Bártu, který v projevu v Terezíně prohlásil, že stejně jako Židé trpěli v Terezíně po válce internovaní sudetští Němci. Prý jde o znevažování a zpochybňování holocaustu. Pan Foldyna by se měl obrnit trpělivostí, takové žaloby bude možné s úspěchem podávat až po červnových volbách.

Pavel Máša píše v Lidových novinách o zóně pravých vlád ve střední Evropě: „Dalším členem zvláštní aliance má být Maďar Orbán, jehož nacionalismus a populismus se stačily neblaze proslavit po celé Evropě.“ Pan Máša se mýlí. „Maďara Orbána“ (jak dehonestující označení z úst Čecha rodu slovanského!) jeho „nacionalismus a populismus“ neblaze proslavil nikoli po celé Evropě, ale v její podstatně menší, i když nesmírně významné části, totiž v české kotlině. Zpupný Maďar má totiž jakési výhrady k Benešovým dekretům. Na jejichž základě byla zneprávněna a oloupena o majetek i maďarská menšina v ČSR. Ostatně, výhrady k Benešovým dekretům mají všichni Maďaři. Pan Máša měl jen k Orbánovi připočítat ještě také předsedkyni koaliční MDF Ibolyu Dávid - podle známé zásady sapéra Vodičky: I ženskou plácnu!

ODS se zoufale, leč marně snaží přimět exposlance Doležala, aby se vzdal svého nyní lukrativního místa v dozorčí radě České konsolidační agentury. Doležal úporně vzdoruje, což je svým způsobem imponující, protože tím jen přivolává na celou dozorčí radu a zejména na jejího předsedu Tlustého hněv neoficiální rudé koalice, která hodlá s celým tím orgánem, údajně pozůstatkem opoziční smlouvy, zamávat a na Doležalovo místo právem silnějšího dosadit komunistu.

Parlamentní shromáždění rady Evropy s jistými obtížemi, způsobenými zejména obstrukcemi socialistů, schválilo rezoluci odsuzující zločiny komunistů, ale odmítlo učinit v té věci cokoli dalšího. Zůstane tedy jen u verbálního aktu. Komunistická totalita, jak vidno, evropské socialisty nepálí.

Polská PiS prosadila v Sejmu svůj návrh rozpočtu. Dostalo se jí podpory opoziční Ligy polských rodin a Sebeobrany. Polská situace je jakýsi negativ té české. Jedni se paktují s komunisty, druzí s extremisty a fundamentalisty. Obojí ve skutečnosti vyjde nastejno.

Hrad vydal ústy vedoucího kanceláře prezidenta republiky Jiřího Weigla prohlášení k Letům, respektive k Zaorálkovu článku o případu Lety. Hrad rozhodně odsuzuje „rádoby humanistické a politicky korektní sebemrskačství“, které spočívá v tom, že se někteří tváří, jako by nejen Němci, ale i Češi měli na svědomí rasovou genocidu. Jde prý o „nepřípustnou symetrizaci viny“ která „bohužel dobře zapadá do opakovaných snah přepisovat historii, stavět oběti naroveň skutečným viníkům a na tomto základě vytvářet argumenty na podporu jejich dnešních požadavků“. Klaus ústy pana Weigla pochopitelně přehání, nejde o to, že by Češi prováděli genocidu, jen o to, že někteří Češi a české orgány té doby jí de facto napomáhali. Nelze na Němce svádět úplně všechno. Na závěr se Klaus ústy pana Weigla ještě otřel o senátora Bártu: „ze stejného soudku jsou výroky jiného vysokého českého ústavního činitele, který se před několika dny odvážil v Terezíně postavit vedle sebe utrpení židovských obětí holocaustu a po válce tamtéž internovaných německých obyvatel. Takovému překrucování historie je třeba se postavit“. To je krásná husákovsko-gottwaldovská dikce: jak bude s dotyčným odvážlivcem naloženo? Bude uvržen do Daliborky a za zvýšené vstupné předváděn zahraničním turistům? Klaus v rámci předvolební kampaně vydává české společnosti zadarmo odpustky. Vy nic, vy muzikanti. Obávám se, že s touto lacinou demagogií proti Paroubkovi nezaboduje. Ani hysterická kritika vládní omluvy německým antifašistům, ani kravál, který spustil hradní pán ohledně Paroubkova dopisu maďarskému Soužití, nijak nezabraly. Nezabere ani tohle. Paroubek má spoustu vad, ale není v těchto věcech hysterický a nijak mu to neškodí. Naopak Klaus a ODS se svým nacionalistickým populismem už prohrála jedny volby a vůbec se z toho nepoučila. Napsal jsem v komentáři do MfD, že ODS asi považuje Národní stranu za zdivočelé odéesáky. Není tomu ale naopak a nejsou Klaus a ODS poněkud umírněnější Národní stranou?

Pátek 27. ledna

Senát poměrně velkou většinou schválil zákon o registrovaném partnerství. Tím dostal prezidenta do situace, kdy rozhodne o jeho osudu: pokud ho odmítne podepsat, vrátí se zákon do PS, kde ani náhodou nedostane požadovanou kvalifikovanou většinu 101 hlasů. Prezident má možnost se zviditelnit. Na druhé straně zabití zákona by Klausovi, tolik citlivému na procenta popularity, nejspíš skóre nijak výrazně nezvýšilo, zákon není věc, která by hýbala masami. Správné by (podle našeho názoru) bylo, kdyby záklon podepsal nebo se aspoň (jak to už v minulost v jiných případech udělal) podpisu vyhnul a zákon tak vstoupil v platnost. Jednak z věcných důvodů (o zákonu jsme už psali) a jednak proto, že právě tato pravomoc prezidenta (pravomoc zabít zákon schválený parlamentem) je toho druhu, že by jí měl využívat jen ve výjimečných případech. Toto není výjimečný případ.

Proti původním předpovědím vyhrál volby do palestinského parlamentu Hamás. Ukazuje to jakési meze demokracie. Demokratické prvky v rukou společenství, která pro demokracii nemají jakési základní předpoklady, jsou „kontraproduktivní“ a plán zdokonalení světa zaváděním demokracie (původně s ním na sklonku druhé světové války vystoupil prezident Roosevelt) by chtěl nějak domyslit. Tak například v meziválečném Maďarsku zavedli tajné volby až na začátku druhé světové války. Věc, řeklo by se, sama o sobě pozitivní. Iniciátorem návrhu byl ministerský předseda Gömbös v polovině třicátých let, který chtěl Maďarsko změnit na korporativní stát po vzoru Mussoliniho a zpočátku měl spontánní podporu maďarské společnosti. Spočítal si, že tajné volby by ho zvýhodnily proti dosavadní politické oligarchii. Poprvé se v Maďarsku takto volilo až dlouho po jeho smrti, v roce 1939, a ukázalo se, že se příliš nemýlil. Volby nepřinesly úspěch demokratické opozici, sociálním demokratům a Straně drobných hospodářů, ale fašistickým Szálasiho Šípovým křížům (tato strana nebyla v Horthyho Maďarsku nijak protežována a Szálasi se krátce před volbami vrátil z vězení). Demokratické formality fungují jen ve společnosti, která nemá problém se svobodou a ctí váhu lidského života. Ve společnosti nemocné nebo ve společnosti, která se – třeba nikoli vlastní vinou – ještě tak daleko nedopracovala, nejsou k ničemu.

Romové si prý s prezidentem rozuměli – totiž pět romských aktivistů, které Klaus včera přijal na Hradě. Otázka je jen, koho (kromě sebe, ovšem) ti aktivisté reprezentují.

Podle agentury Factum-Invenio klesly preference ČSSD od listopadu do prosince o 3%, na 25,1%. ODS má 29,4% a mírně posílila. Co je to ale platné, když i tento odhad dává příští skryté rudé koalici pohodlnou většinu v PS (105 ku 95 hlasům). Agentura předpokládá slušné výsledky některým mimoparlamentním stranám (zelení 4,8, SNK 3, s 1% ED, s nimiž se sloučili,je to jen 1% pod hranicí). Výsledky agentury Factum však bývají často poněkud odvázané; zejména pokud jde o mimoparlamentní subjekty, bude dobře počkat si na STEM a CVVM.

ODS navrhuje mj. spoluúčast pacienta na léčení (do 3 000 Kč ročně) a brání se postátňování menších nemocnic. Ministr Rath ji obviňuje, že chce na pacientovi vydělávat. Jak to? Půjdou peníze takto získané do stranické pokladny ODS? Lékárníkům, kteří s ním chtěli jednat, doporučil, aby z delegace vyřadili předsedu komory Chudobu. Je pozoruhodné, jak pevně je pan ministr přesvědčen, že si může, opřen o rudou koalici, dovolit úplně všechno. A protože mu to bez problémů prochází, asi to už bude pravda.

Sobota 28. ledna

Továrna Philips v Hranicích zastavila po pěti letech výrobu vzhledem k tomu, že o staré typy televizních obrazovek už dnes nikdo nemá zájem. Zdá se, že jediný, kdo na barnumské akci, s níž se kdysi pyšnila Zemanova vláda, opravdu vydělal, byla ta paní Regecová, co se tak dlouho zdráhala prodat firmě svůj pozemek, až za něj dostala cca dvacet milionů. Nejsem odborník ani na průmysl, ani na ekonomiku, jen se mi zdá, že kdyby jednou vyšly osobní automobily s benzinovými a naftovými motory tak z módy jako dnes neplacaté televizní obrazovky, mělo by české hospodářství problém.

Senátoři odsouhlasili zdvojnásobení porodného i tisícovku pro děti, co jdou do první třídy základní školy. Předvolební orgie populismu pokračují.

Kandidáti ČSSD pro volby do PS musí kromě „etického kodexu“ podepisovat ještě čestné prohlášení, že když během výkonu mandátu vystoupí ze strany nebo se jim zachce změnit poslanecký klub, jsou povinni vzdát se mandátu. Zejména to druhé je trochu podobné, jako kdyby se zavazovali, že zmocní-li se jich během výkonu mandátu chtíč, sami se pomocí zahradnických nůžek vykleští. Poslanec ČSSD bude muset každé ráno přes zrcadlem bojovat s mučivými pochybnostmi, zkoumat své svědomí a ptát se: proboha, nezachtělo se mi přestoupit do klubu ODS? Taky vzniká otázka, co všechno chce Paroubek po volbách provádět, že se takhle zabezpečuje (vypadá to že před mouly, kteří to myslí upřímně a pak se nebudou stačit divit, pro co že mají v PS hlasovat). Jinak bych si ovšem tipl, že když už někdo bude mermomocí chtít během volebního období změnit stáj, nějak si to před svým svědomím a před veřejností obhájí a podepsaný papír zůstane zase jen papírem.

Premiér Paroubek se dostal do složité situace, když se Evropská komise rozhodla zrušit pro nové země výjimky v sazbách DPH na bydlení a topení. Měl by „hájit národní zájmy“ (v zádech má ODS), zároveň si nesmí EU příliš znepřátelit pro nadcházející (a vlastně už probíhající) experiment s transplantací prvků komunismu do demokracie. Mohli by dělat potíže. Proti úpravě jsou po kompromisním návrhu EK jen tři země, vesměs nováčci, kromě ČR ještě Polsko a Kypr. Přitom věcně to vypadá, že by si snad v tomto případě měla ČR stát na svém, jde o praktickou věc, ne o ideologii. Paroubek se ovšem už chystá k ústupu: nižší sazba DPH by měla být zachována u bytů spadajících pod „sociální výstavbu“. Tedy např. ne u rodinných domků. Rodinné domky jsou u nás stále nemravný luxus.

Na čele vládního úsilí o zkřížení současnosti s minulostí je momentálně ovšem dr. Rath: zdravotníci prý nemají důvod k nespokojenosti, přesto připravují subverzivní akce (viz mj. stávka lékárníků chystaná na pondělí). Jde o vysloveně politický akt a odbojná sdružení se tím zapojila do volební kampaně ODS. Tím porušila závazek apolitičnosti, který neochvějně drží ČLK a její novopečený předseda Kubek. ČLK hodlá apolitičnost vyžadovat i od „jednotlivých sdružení“ (tak si může došlápnout na soukromé lékaře). Argumentace připomíná tu, s níž kdysi potírali odbojný Svaz spisovatelů Novotný, Hendrych, Koucký ad. Jen je třeba dosadit místo ODS západní imperialisty a místo apolitičnosti socialismus. A stejně jako kdysi Novotný a spol. měli za zády Sovětský svaz, má pan ministr za zády komunistickou podporu.

Ministr Sobotka prohlásil v rozhovoru pro Právo: „Pokud chceme ve volbách zvítězit, musíme být schopni oslovit … levicověji vyhraněné voliče, které se Jiřímu Paroubkovi podařilo vrátit do tábora našich příznivců, a zároveň získat voliče z politického středu: liberály, kteří z různých důvodů nechtějí podporovat Občanskou demokratickou stranu.“ To je úkol stejně náročný jako konstrukce perpetua mobile. Jedny z těch dvou by museli oblbit, není těžké předem uhodnout, které. Čemuž by se mělo za každou cenu zabránit.

ODS se snaží ideovému náporu ČSSD bránit pubertálními klukovinami: hodlala oblepit Kongresové centrum žertovnými billboardy (podle toho, co bylo zveřejněno v tisku, poměrně nejapnými), ironizujícími sociální demokraty. Za zmínku stojí, že firma, která jim měla poskytnout plakátovací plochu a plakáty vylepit, to nakonec odmítla s poukazy, že „takovéto plakáty škodí nám i celé naší profesi. Co my máme společného s politikou? Nic.“ A to je zajímavé. ODS křičí něco o cenzuře, myslím si spíš, že firma slušně řečeno dostala strach (neslušnější varianta je trefnější, ale rezignujeme na ni). Správné a důsledné by bylo, kdyby si svou demonstrativní apolitičnost zachovala také v předvolební kampani a také vůči sociálním demokratům.

Předseda ODS Topolánek podepsal ve Varšavě dohodu o spolupráci s polskou PiS. Ještě před volbami byla partnerem ODS Občanská plarforma, ale volby dopadly, jak dopadly, a PiS má ostatně s ODS hodně společného: zamindrákované euroskeptické vlastenectví i vstřícnost k pravicovému extremismu. Ten je u nás naštěstí zatím o hodně slabší než v Polsku.

Ministr Jandák řekl v Mladé frontě Dnes s narážkou na svého předchůdce ve funkci, že „ministr má být ochránce a bojovník, ale každopádně ne komentátor kultury“. To je pěkné, ale týmiž ústy pan ministr označil „to, co premiér startuje“, za „cestu blairismu“ (pokud vím, Blair se k prosazení své politiky nepaktoval s extremisty ani se jim programově nepřibližoval, ostatně ve Velké Británii jsou extremisté jen muslimští a ti na rozdíl od KSČM u nás nemají dobrou pověst). Komunistů se pan ministr nebojí: „Vždyť se na ně podívejte, copak by někdo z nich šel na barikády?“ Gottwald ovšem v únoru 1948 nemusel na žádné barikády, jeho nekomunističtí spojenci-oponenti mu sami naběhli na vidle, a pak stačilo jen zajet si na Hrad a pořádně zadupat.

Pondělí 30. ledna

Volební program ČSSD obsahuje řadu slibů, které oslovují poměrně širokou škálu potenciálních voličů. Všechny se odvíjejí od toho základního, že ČSSD „udrží vysokou dynamiku hospodářského růstu v průměru 5% HDP ročně“. To je jako slibovat pro příštích pět let hezké počasí. O umravnění médií se v programu samém zjevně nehovoří, pouze premiér Paroubek se v projevu obul do Mladé fronty Dnes, Lidových novin a Novy. To už je jako za nebožtíka Hendrycha blahé paměti.

Paroubek ovšem rovněž hovořil o svém vládnutí přítomném i budoucím. „Naše úspěšnost ve Sněmovně je dána tím, že se vláda pod mým vedením od počátku chová jako menšinová vláda... Klaďme si otázku, jak bychom asi byli při schvalování zákonů úspěšní, zůstali-li bychom při sjednávání podpory v Poslanecké sněmovně jen na bázi stojedničkové vládní koalice, tedy jinak řečeno, pokud bychom zůstali na bázi neproduktivního antikomunismu…“ To je poněkud v rozporu s tím, co řekl Miroslav Kalousek v Otázkách Václava Moravce v ČT – že totiž v Poslanecké sněmovně sice už žádná koalice neexistuje, ale že vláda spravuje zemi odpovědně a je schopna to dělat do voleb. Paroubek pro MfD prohlásil, že jeho vláda se sice už chová jako „menšinová“, ale lidovci (ani US-DEU) mu v ní nijak nevadí. Když si předseda KDU-ČSL nechá od svého silnějšího koaličního partnera tohle všechno líbit, dává tím najevo, že je schopný snést leccos. Není to náhodou tak, že si KDU chce až do poslední chvíle užívat teplíčka na vládním výsluní, bez ohledu na to, jaký dojem to dělá na voliče? Paroubek ovšem už s lidovci nepočítá, jak řekl Právu, a to realisticky a z důvodů víceméně technických: nevěří, že by ČSSD (nebo ODS) mohla dát s KDU-ČSL dohromady většinu ve sněmovně.

Zvláštní pozornost věnuje ČSSD životnímu prostředí. Z toho je cítit, že má strach z případného volebního úspěchu Strany zelených, který by mohl narušit její vyčuraný plán na menšinovou vládu s tichou podporou komunistů a zároveň s otevřenou možností tu a tam je vydírat vstřícností k ODS. Strana zelených je ovšem nevypočitatelná, a pokud by se dostal do PS např. Petr Uhl, rozhodně by proti spolupráci s KSČM nic nenamítal.

Jednatel firmy, která měla vylepit plakáty ODS ironizující ČSSD, prý prohlásil: „Plakáty jsme odmítli proto, že prostě podobné plakáty nevyvěšujeme. Je absurdní, že bychom měli nějaké politické motivace. Máme prostě za to, že jsme seriózní firma a nechceme, aby podobné zesměšňující plakáty byly na našich nosičích.“ Pokud by byli seriózní firma, starali by se o to, co mají v náplni práce, tj. o vylepování plakátů, a ne o to, co na plakátech je. Zesměšňovat před volbami politického protivníka je sice poněkud nedůstojné a směšné, ale není to trestné, a firma by si v takovém případě měla hledět svého – samozřejmě pokud se chce chovat apoliticky, čímž se chvástá.

O ČSSD se otřel – asi aby to nevypadalo až tak hloupě – i předseda KSČM Filip. Komunisté si prý musí zachovat identitu, nechtějí ani Modrou šanci, ani silový, arogantní styl, kdy jeden člověk rozhoduje o tom, jestli ten nebo onen zůstane na kandidátní listině. Je trapné, když někoho mohou právem kritizovat i komunisti.

Zieleniecovo Sdružení nezávislých kandidátů a Kaslovi Evropští demokraté se spojili v jednu stranu. Volebním lídrem je Zieleniec, ten ale, aby se to nepletlo, do PS nekandiduje (v Evropském parlamentu se zjevně cítí bezpečněji). ED se zároveň sloučili s SMK a zůstávají být samostatnou stranou (zjevně na komunální úrovni). Připomínám v té souvislosti znovu svůj druhý zákon pro proces integrace pravice: výsledkem procesu integrace dvou malých pravicových stran jsou tři malé pravicové strany.

Úterý 31. ledna

Prezident vyhlásil termín voleb do Poslanecké sněmovny na pátek 2. a sobotu 3. června. Termín se očekával a je všeobecně přijatelný. Pouze premiér Paroubek, který musí návrh kontrasignovat, prohlásil, že prezident ho s ním nijak nekonzultoval, a proto si ho musí ještě promyslet. Nechápu, proč Klaus nemohl s Paroubkem termín předběžně projednat, Havel to v případě minulých voleb udělal. Staví Paroubka před hotovou věc, a přitom je vázán jeho souhlasem. Nedivím se Paroubkovi, že mu to vadí.

Zpravodajství Práva předvádí obdivuhodné piruety. Názory na stávku lékárníků byly prý různé, zatímco jedni ji bezvýhradně podporovali, druzí nad ní vyjadřovali údiv. Jako příklad těch podporujících cituje lékárnici, jako příklad těch druhých „Jiřího Novotného, který se představil jako majitel velkoskladu“ a prohlásil, že je to od lékárníků nestydatost. Ten člověk se „představil jako“, navíc je údajně majitel velkoskladu, nikoli lékárník, a jak z jeho vyjádření nepřímo vyplývá, tak se sám ani za lékárníka nepovažuje. Demagogie první třídy.

V této věci je ovšem bezkonkurenčním přeborníkem dr. Rath. Napadl lékárnickou komoru za to, že používá služeb mediální agentury: „To nás šokuje. Lékárníci si najali proti občanům země specializovanou firmu, která má za úkol zpracovat veřejné mínění tak, aby bylo nakloněno zdražování léků.“ Tak především: stát nejsou občané, stát je pokorným služebníkem občanů. Zato občané jsou mimo jiné i lékárníci. Pan ministr je taky občan, a sice jen jeden (o jeho občanských kvalitách se nehodlám šířit). Kromě toho, pokud tomu dobře rozumím, nejde o to, že by lékárníci chtěli léky zdražovat, nýbrž že pan ministr je chce zlevňovat na jejich účet. Nakonec pan ministr už obligátně obviňuje lékárníky ad., že „minimálně za částí avizovaných protestů stojí ODS“. Podobně se říkalo za totality, že za protesty odrodilých intelektuálů stojí zrádná emigrace. Ostatně, i kdyby tomu tak bylo, proč by je ODS nesměla podporovat? Emigrace v rámci svých skrovných možností podporovala jinak smýšlející v „ČSSR“ a bylo to docela v pořádku. Problém není v ODS, ale v komunistických manýrách dr. Ratha. Viz též to, co řekl včera Mladé frontě Dnes: lékárníci stávkují proto, že se nechtějí spolupodílet na nápravě dluhů, které ve zdravotnictví jsou (další bolševický argument, to, na čem se nechtějí podílet, je řešit zadlužení zdravotnictví na jejich účet, navíc způsobem, který považují za nekorektní). U zubařů jsou zase podle Ratha protesty způsobené tím, že prezident komory Pekárek má vazbu na ODS (vzor: je agentem amerického imperialismu). Pane Bože, jak hluboko jsme to klesli, že se u nás může veřejně jako vysoký státní činitel uplatnit takový člověk! Naše hříchy musí být strašné, smiluj se nad námi!

ODS hodlá žalovat agenturu euroAWK za to, že nedodržela smlouvu, když odmítla vylepit plakáty zesměšňující ČSSD. Celý problém nezpolitizovala ODS nevhodnými plakáty, ale agentura, která si osobuje hodnotit plakáty z politického hlediska. To sice jistě může dělat, ale z jejího postupu čiší, že k tomu účelu byla politicky zmanipulována. Agentura je při hodnocení toho, co má vylepit, vázána jen zákonem, nápad ODS s pseudolegračními plakáty byl sice pitomý, ale nikoli protizákonný. ODS zcela zjevně naletěla firmě, kterou si předtím osedlali její oponenti z ČSSD.

Ministr Jandák zahájil „dialog s církvemi“, jehož se za stát účastní i „filozofové, právníci, historici a politologové“. Dialog má vést k „vyčištění klimatu ve společnosti“. To je zrůdný nápad a církve na něj neměly vůbec přistoupit. Stát není pro církve ideologickým partnerem, ale – vzhledem k tomu, že u nás nebyla bohužel oddělena odluka církví od státu – servisní organizací, která má podle čistě technických, formalizovaných a transparentních pravidel krýt jejich institucionální, hmotné potřeby. Občan je víc než stát a církve jsou víc než stát – kdepak jsou horliví zastánci „občanské společnosti“, kteří se dnes paktují s Paroubkem a jeho týmem?

Dánský list Jyllands Posten uveřejnil před časem karikatury proroka Mohammeda. Arabské státy a arabské organizace žádají omluvu od dánského státu. Evropská komise i dánská vláda to zatím odmítají s tím, že v zemi panuje svoboda tisku a vláda neodpovídá z to, co píší noviny. Dánská vláda je prý ovšem ochotna vyjádřit své politování nad případem. To je naprosto zásadní věc: pokud by dánská vláda vzala obsah dánských novin tak říkajíc za svůj a přihlásila by se k odpovědnosti za něj, znamená to, že bude muset taky svou odpovědnost vynucovat. Navíc si ve vztahu k arabským zemím zvolí svobodně to postavení, které má v západním světě od r. 1945 Německo: statut věčně poraženého, v tomto případě poraženého v imaginární válce, která se (zatím ještě?) nekonala. Což neplatí jen pro malé Dánsko, ale pro velkou EU, jejíž je součástí. Čímž podstatně vzroste apetit islámských zemí.

Firma Philips se rozhodla pokračovat ve výrobě televizních obrazovek v Hranicích na Moravě. Je zjevné, že zastavení výroby právě teď by zasáhlo v předvolebním boji ČSSD na velmi citlivém místě. Je stejně zjevné, že výroba je naprosto bezperspektivní a jde jen o to, kdy bude zastavena. Bude tedy zastavena až po volbách.

Rozsáhlá čistka, kterou provádí ministr Jandák mezi památkáři a která se nyní přenáší až na úroveň kastelánů, je nápadně podobná někdejšímu boji Michaila Gorbačova s hydrou alkoholismu. Má to být důkaz, že nové koště dobře mete. Obávám se jen, že lidu nebude zcela srozumitelná, její obsah je jaksi zamlžen. Kasteláni naše pracující netrápí.

Historik Jan Urban píše v Lidových novinách v souvislosti s případem Lety, že „omlouvat rasový útlak a rasové zločiny údajným nedostatkem suverenity druhé republiky je výmluvou na hranici mravnosti“. Řekl bych spíš, že tenhle argument pana Urbana je demagogie na hranici slušnosti. Vůbec nezpochybňuji, že česká společnost nese zodpovědnost za způsob, jakým se v Letech s Romy zacházelo, a že by bylo dobře, kdybychom se k němu přihlásili. To, že druhá republika nebyla plně suverénním státem a protektorát už vůbec ne, je neoddiskutovatelný fakt. Není to žádné alibi, ale je nutno ho při hodnocení situace vzít v úvahu.

Středa 1. února

Konflikt mezi arabskými zeměmi a Dánskem, respektive Západem, se stupňuje. Demonstranti v Gaze pálí i portréty prezidenta Bushe, ačkoli ten s celou záležitostí nemá nic společného. Smysl zveřejňování karikatur proroka Mohammeda mi sice uniká, ale kdyby nebylo tohle, chuť vyostřovat vztahy se Západem by si našla jinou „příčinu“ (jak říkají čeští státní historikové). Omluvy (dotyčných dánských novin) jen přilévají oleje do ohně. Otázka je, zda se poněkud rozložená EU bude schopna s Dánskem solidarizovat i poté, co budou útoky arabského světa pokračovat. Jde o zásadní věc: zda bude Západ ochoten vzdát se podstatných částí občanských svobod, aby uchlácholil rozzuřené Araby. Když tak učiní, budou za chvíli chtít další kroky. Ministři vnitra arabských zemí vyzvali Dánsko, aby „tvrdě potrestalo autory urážek islámu a proroka“ a zaručilo, že se něco takového nebude opakovat. V zemi, kde je svoboda tisku, stát za tisk neodpovídá, novináře trestat nesmí, pokud neporuší jeho zákony, a zaručit se podobným způsobem nemůže.

Firma LG Philips Display Holding B. V. sice zbankrotovala, ale její dceřiný závod v Hranicích vyrábí dál. To překvapivě souzní se zájmy ČSSD, které se velmi nehodí, aby továrna, kterou její vláda kdysi s takovým humbukem prosadila, po pár letech neslavně skončila – a zvlášť aby se to stalo čtyři měsíce před volbami. A ministerstvo průmyslu a obchodu už dojednává úvěr. Zaměstnancům závodu se nelíbí, píše Právo, jak se situace popisuje v médiích. Kdyby o tom média nepsala, mohlo by se jim – například - snadno stát, že budou nějaký čas voděni za nos a pak stejně dopadnou jako sedláci u Chlumce.

Ombudsman Motejl posoudil zákrok policie při CzechTek jako „oprávněný, ale nepřiměřený“. Policisté se prý měli snažit vést s technaři dialog a nezvládli to. Letošní CzechTek by se prý podle ombudsmana mohl odehrát mnohem klidnějším způsobem, protože technaři za uplynulá léta nasbírali již dostatek poučení, jak a kde takovou akci zorganizovat. Podle toho, jak problém pojala opozice, spousta publicistů a nakonec i Motejl, se dá předpokládat, že nešťastná obec, v jejímž sousedství se divoká technoparty odehraje, dostane zabrat o poznání víc než ty v uplynulých letech, po technařích zbude něco, co by se dalo srovnat s lipanským bojištěm bezprostředně po bitvě a policie bude účastníkům servírovat marihuanu, aby se na ni nezlobili. Martin Zvěřina cituje v Lidových novinách jakéhosi policejního šéfa, podle něhož bylo na party „sedmdesát procent slušných lidí“. O tom nepochybuji, i na antiglobalizačních protestech před pár lety v Praze bylo sedmdesát procent slušných lidí. Bohužel těch třicet procent zbývajících dokáže akci zmanipulovat a dát jí specifický kolorit. Tvrdit, že policie rozprášením technoparty nenaplnila ani státní, ani celospolečenský zájem, je absurdní. Je v státním a celospolečenském zájmu, aby se podobné divoké a v zásadě ilegální akce, obtěžující veřejnost, vůbec nekonaly. Letos technařské orgie propuknou se zdvojenou silou a těch „třicet procent“ bude mít proti sobě zdemoralizovanou policii.

„Balbínova poetická strana“ napadá Kalouska a KDU-ČSL plakáty, v nichž stranu i předsedu obviňuje ze smrti výsadkářů, kteří zahynuli, protože použili nekvalitní padáky, objednané ministerstvem v době, kdy tam Kalousek zastával funkci náměstka. Útoky této pastrany na lidovce jsou, zdá se, docela dobře promyšlené: preference menší strany se dají lépe ovlivnit než preference ODS, a i když ODS dosáhne ve volbách relativně dobrý výsledek, bez slušného výsledku KDU pravice prohraje. Na prohře pravice (tj. ODS) má zájem Pravda a Láska. Balbínova strana už dávno není žádná recese, ale obyčejný politický instrument na kompromitaci politických oponentů Havla a spol. Volit ji ani dost dobře nejde (sama o to zjevně nestojí), to má ostatně s Havlem a jeho „občanskou společností“ společné. Kalouska zajímá, kde na to berou prachy. Mne taky.

Hamas vyhrál volby a Rusko triumfuje. Putin oznámil, že jeho země nepovažuje Hamas za teroristickou organizaci, čímž se liší od EU i USA. Jeho volební vítězství je „políčkem americkému úsilí na Blízkém východě“. To je krásná brežněvovská formulace. S Ruskem nelze počítat jako se spolehlivým partnerem. Nemyslí na nic jiného, než jak se Západem vyběhnout a nahrabat si na jeho účet. Dělá něco velmi podobného jako v roce 1939. Ještě štěstí, že je jeho imperialistická politika tak zbabělá: počká si, až islámští teroristé a jejich spojenci Západ náležitě oslabí, a pak bude ochotno podílet se na porcování jeho mrtvoly, tak jako se v roce 1939 podílelo na porcování Polska. Do té doby budeme mít pokoj. Až k nám Putin v příštích dnech přijede, bude se kolem něho náš prezident kroutit jako odaliska; vzpomeňme si na jeho řeči o národních zájmech a o nutnosti bránit naši suverenitu. Naši suverenitu potřebujeme, stejně jako v minulosti, bránit nikoliv před EU, ale před chtivým a vychcaným ruským medvědem.

Dluhy českých domácností horentním tempem rostou. Sice 68% jsou půjčky na bydlení (bez těch ze nelze obejít) a tolerovat lze snad i půjčky na levnější automobil (vlastnil jsem ve svém životě nejprve Škodu 105, a pak Felicii, a bez půjčky jsem se v obou případech neobešel), ale každý sedmý dlužník už není schopen své dluhy splácet a dá se předpokládat, že to ve velké většině nejsou ti, co si půjčili na byt. Zdá se, že se u nás rozmáhá rozhazovačná nezodpovědnost.

Čtvrtek 2. února

Premiér Paroubek rozhořčeně odmítá, „že by jen uvažoval stínem rasisticky“¨- v souvislosti s tím, že byl mediálně přistižen, jak se na své show uculuje vtípkům Jiřího Krampola na adresu Romů. Upřímně řečeno, na panu Paroubkovi mi vadí výrazně více jiné věci než toto: zde je jeho problém jen to, že si jako partnera vybral pana Krampola, který si už před převratem nechutně utahoval z Vietnamců zcela obdobným způsobem, a že mu po první exhibici tohoto druhu v soukromí důrazně neřekl, aby toho okamžitě nechal, že premiéra kompromituje. Vtipy na Romy jsou ovšem v široké veřejnosti oblíbené – stejně jako byly kdysi vtipy na Vietnamce. Na přitažlivost tohoto typu ovšem slušný člověk nereflektuje. Pan Paroubek si povolal za svědka Antonína Gondolána, kterému to nevadí. To je problém pana Gondolána. Mně takové vtipy vadí.

Václav Havel poobědval s premiérem Paroubkem a neformálně si povídali o politice. Havel cítí příležitost dát svým odvěkým sokům – Klausovi a ODS – za uši, a je ochoten se zas tím účelem spojit třeba i s Marťany. Zájmy české veřejnosti mu jsou ukradené, touha po sladké odplatě je silnější. Václav Havel se chová stejně jako katoličtí fundamentalisté za druhé republiky. I si taky vyřizovali účty s nenáviděným Hradem – v situaci, kdy si to měl každý slušný člověk odpustit. Fundamentalismus a nenávist byly ovšem – tehdy jako dnes - silnější než slušnost.

Objevily se žertovné billboardy, zesměšňující tentokrát předsedu ODS Topolánka. Agentura, která je vylepila, byla méně, jak říká Jiří Paroubek, „cimprlich“, než ta, která odmítla vylepit kongeniálně nejapné plakáty ODS. Pokud si ze sebe budou politické strany navzájem dělat tímto způsobem šašky, místo aby prezentovaly voličům svůj program a oponenty nechaly na pokoji, přesvědčí voliče, že jsou všichni banda nedůvěryhodných tajtrlíků a že chodit k volbám je zbytečné. Jde jim opravdu o tohle?

Ve zprávě o stavu Unie prohlásil prezident Bush: „Náhlé stažení by odsoudilo naše irácké spojence na smrt či do vězení, přenechalo by moc ve strategicky důležité zemi mužům jako (Usáma) bin Ládin a (abú Músa) Zarkáví a ukázalo by, že americké přísliby nemají příliš velkou váhu.“ To je úplně přesné. Tvrdit, že „náš národ je zavázán historickému a dlouhodobému cíli skoncovat s tyranií ve světě“ mi připadá už trochu problematičtější a obtížněji dosažitelné: Američané dopřáli Palestincům svobodné volby a oni dali svůj hlas teroristické organizaci. Američané se snaží, aby Saddám Husajn stál před nezávislým soudem západního typu, a on si z toho soudu dělá srandu: nemůže ho brát vážně, bral by ho vážně, kdyby ho ten soud nechal měsíc nelidsky mučit a pak napíchl na kůl, jako to dělal on se svými oponenty. Nemyslím samozřejmě, že by mu Američané měli zařídit takové zacházení, ale jen to, že demokratické vymoženosti mohou fungovat jen ve společnosti, která je na to připravena. Saddám Husajn a jemu podobní jim prostě nerozumí. Západu nejde v tuto chvíli jen a výlučně o spasení světa. Spasit svět je věc obtížná a vymyká se možnostem obyčejných smrtelníků. Spíš jde o to, chránit zájmy západní společnosti proti jejím zavilým a urputným nepřátelům.¨

Prezident Bush ovšem zároveň mluvil o tom, že si USA musí zajistit alternativní zdroje energie k ropě a zemnímu plynu, aby nebyly závislé na dovozu ze zemí s vyděračskými úmysly (a to jsou skoro všechny). České noviny to zlomyslně komentují: Bush prý zezelenal. Bush ovšem mluví jako o alternativě i o jaderné energii, už při pouhé zmínce o ní dostávají zelení mužíci křeče. Místo pitomých řečí, které se můžeme dočíst v našich novinách, bychom se měli snažit o něco podobného jako Američané – pokud jde o zdroje energie jsme pořád v podstatě vydání na milost a nemilost ruskému medvědovi.

Mohammedovy karikatury přetiskl nyní francouzský list France Soir. Doprovodil je komentářem, v němž se odmítá omlouvat za svobodu slova, myšlení a víry. Podobně se vyjádřil i generální tajemník organizace Reportéři bez hranic. Ta věc je samozřejmě zásadní – zároveň by ovšem bylo omylem si myslit, že svoboda slova spočívá v publikování karikatur proroka Mohammeda. Spíš je to tak, že do svobody slova patří i svoboda publikovat karikatury proroka Mohammeda, ale v publikování karikatur proroka Mohammeda nespočívá její podstata, naopak – slušného člověka by asi něco podobného jen tak nenapadlo. Proč taky.

Všichni hovoří o Spielbergově filmu Mnichov. S filmem nejsou spokojeni ani Izraelci, ani Palestinci. Čeští komentátoři v té souvislosti mluví o tom, že odvetná akce Mossadu byla nesena touhou po pomstě: oko za oko, zub za zub. Česká indolence nezná mezí. Touhou po pomstě byla neseny tak nanejvýš surové a zbabělé represe proti českým Němcům v roce 1945. Kdyby Izrael nedával vrahounům toho typu, co zapracovali v Mnichově, pocítit, že dřív nebo později za své zločiny zaplatí (Mossad nevraždil jejich ženy a děti!), byl by vůči palestinskému teroru ještě daleko bezbrannější než dnes. „Odveta“ za mnichovskou hromadnou vraždu byla věc pragmatická a v podstatě nutná. A že při tom při všem přišel možná o život i nevinný člověk? Nezlobte se, ale to se ve válce, kdy surové prostředky nadiktoval protivník, může stát. V druhé světové válce přišla o život spousta nevinných lidí.

Poslanci přijali zákon, podle něhož se stanoví žebříček nemocnic podle kvality léčby. Takový žebříček je vždycky věc problematická; pokud ho bude dělat vláda a bude v něm mít prsty někdo takový jako dnešní ministr zdravotnictví, bude to plod manipulace a nástroj vydírání nemocnic. V současné době je nejúspěšnější nemocnicí pražský Ústav péče o matku a dítě. To je vynikající, honem si musím vymyslit, jaké služby by mi mohl poskytnout.

Podpora státu pro Philips bude omezená, píší Lidové noviny. Ovšem, ČSSD stačí podpora do voleb, aby nebyl malér v době kampaně.

Pátek 3. února

Podle CVVM má nyní ODS před ČSSD v preferencích náskok pouhého 1% (28 proti 27%). Přitom proti prosinci ztratila 1,5%, kdežto ČSSD přes aféru Michala Krause získala 3%. Protože komunisté mají 12%, kdežto lidovci jen 6 a nebezpečně se přibližují pětiprocentní hranici, měla by v případě voleb rudá koalice pohodlnou většinu 107 hlasů. K podobnému výsledku dospěl před nedávnem i průzkum STEM. Průzkumy nejsou zdaleka neomylné a navíc do voleb se může leccos změnit (v roce 2002 prošustrovala ODS svůj náskok v posledních dvou – třech týdnech před volbami), ale je to jakési dosti vážné varování. Bohužel se zdá, že ani ODS, ani KDU-ČSL na ně nejsou schopny reagovat.

Václav Klaus odvolal podle očekávání předsedkyni Nejvyššího soudu Brožovou. Prezident tak může učinit jedině s kontrasignací premiéra a z důvodu vážného zanedbání povinnosti ze strany odvolávaného. Třetím do mariáše v odvolání Brožové byl ministr spravedlnosti Němec, který je Klausovi navrhl. Z odvolání dr. Brožové nemám dobrý pocit. Klaus jí vyčetl, že Nejvyšší soud nepečuje o jednotnost soudního rozhodování a nevydává sjednocující stanoviska. Jednotnost a sjednocující stanoviska jsou vyžadována hlavně ve věci majetkových sporů české šlechty, kde do rozhodování soudů často sice nepřímo, ale mocně intervenuje politika, a „sjednocování“ má sloužit k tomu, aby žadatelé o majetek byli pokud možno odmítnuti. Navíc se Nejvyšší soud v minulosti v některých sporných případech s politickým podtextem zachoval překvapivě korektně. Hovoří se o tom, že nástupcem dr. Brožové bude exministr Bureš. O je člověk, řekl bych, politicky velmi citlivý na to, odkud fouká vítr.

Praktičtí lékaři, zubaři a lékárníci chystají velkou protirathovskou demonstraci. Nedivím se jim, je dobře, že budou demonstrovat, i když nějaký bezprostřední výsledek si od protestu nelze slibovat: Paroubek z prestižních důvodů nemůže Ratha pustit (je symbolem jeho plánu zapojit do menšinové vlády nestranické odborníky – a samozřejmě posléze je získat pro ČSSD) a pevnost ministrova postavení není v tuto chvíli dána tím, co dělá a ohlasem toho, co dělá, ve veřejnosti, ale podporou premiéra a rudou stojedenáctkou v zádech.

Poslanec Jičínský rozdával včera ve sněmovně kolegům lekce z demokracie: nelíbí se mu, že je v PS vyvoláván strach z komunistů, kteří jsou "tady již delší dobu naším normálním parlamentním partnerem, protože je volilo kolem 20 % občanů". - "Jestli vy toto neuznáváte, pak mi řekněte, v čem spočívá parlamentní demokracie?", zeptal se poslanců z ODS. Když někoho volí 20% občanů, neznamená to ještě, že je demokrat. Někdejší stranu pana profesora Jičínského, KSČ, volilo v roce 1946 skoro čtyřicet procent občanů.

Ať už byl podnět k nynějším divokým protidánským demonstracím v islámském světě jakkoli nešťastný, nemělo by se přehlížet, že nejde o Dánsko, ale o Západ (Dánsko jako malá země se coby otloukánek velmi dobře hodí) a že nejde o karikatury proroka Mohammeda (přiznám se, že chápu, proč bývá karikován Usáma bin Ládin, ale nějak nerozumím tomu, proč by měl být karikován zakladatel náboženství, který zemřel někdy před čtrnácti sty lety), ale vposledku o svobodu západního světa. A že je tu Západ opět vystaven výraznému pokušení appeasementu.

Je zajímavé, jak málo rozruchu vyvolávají intervence mocných do veřejnoprávních médií. „Zrušení“ pořadu Bez obalu se v mediálních kruzích setkalo s nezájmem a občas i s porozuměním. Teď se ředitel ČRo na žádost Rady ČRo údajně omluvil předsedovi Ústavního soudu Rychetskému za komentář Tomáše Němečka v pořadu Křesťanský týdeník, kde se v souvislosti s chystaným projednáváním novely církevního zákona v Ústavním soudu mj. praví: „Ten už sice podobnou novelu jednou zrušil. Jenže to bylo ještě ve starém složení, za éry Václava Havla. Z původních ,Havlových' soudců zůstávají tři, v čele s místopředsedkyní Eliškou Wagnerovou. Ta od počátku nad chystaným zákonem kroutila hlavou a namítala: ,I v tak ateistické zemi je přece církev nositelkou hodnot spojených s naší civilizací.' K těmto třem můžeme připočíst dva lidovecké soudce. Na zrušení zákona je však potřeba devět hlasů. Církve by se měly připravit i na možnost, že většina soudců včetně předsedy Pavla Rychetského zákon potvrdí. A že je to ukázka, jaké časy přijdou po volbách, pokud se moci ujme menšinová vláda sociálních demokratů, tolerovaná komunisty. Nikoli nová totalita. Spíš desítky drobných otravování, regulací a registrací…“ (cituji dle Jaroslava Plesla v LN). Rychetský si u Rady Čro stěžoval (podobně jako šéf Úřadu vlády v případě pořadu Bez obalu v RTV a v televizní radě). Zrovna pan Plesl, který teď kritizuje ředitele Čro, se v případě pořadu Bez obalu zmohl jen na to, že alibisticky upozorňoval na „těžký profesní prohřešek“ jeho autorů. Profesní prohřešek je jedna věc, „zrušení“ pořadu na základě intervence „papalášů“, jak říká pan Plesl, druhá. Možná, že mu to časem dojde. Jenže to už nejspíš bude pozdě.

Sobota 4. února

Tisíce muslimů v ulicích kvůli karikaturám (rozuměj proroka Muahammada), píše dnes Právo. Při bližším ohledání vyplyne, že v Djakartě jich bylo asi tři sta, v Islámábádu osm set. Ti volali „smrt Dánsku“, „Smrt Francii“, ale taky „Smrt Americe“, ačkoli USA se od zveřejnění karikatur distancovaly. Zřejmě to není jen tak, vykroutit se. Jakási muslimka českého původu píše v MfD: „Muslimský svět už dlouho není dítětem, které lze oklamat a podplatit cukrátky, a reprezentujeme ho především my, obyčejní muslimové, ale i z nás a hlavně z našich dětí si můžete svou bezohledností vychovat nepřátele.“ Ale, milá paní, naši nepřátelé už z vás a vašich dětí přece dávno jsou!

Unii svobody postihl těsně před cílem volebního období komický defekt. Poslanec Pelc odchází do funkce, která je neslučitelná s výkonem poslaneckého mandátu, a na mandát bude rezignovat. Protože US-DEU v posledních volbách kandidovala v rámci dvoukoalice a kandidátky byly smíšené, měl by za Pelce nastoupit exnáměstek ministra vnitra Vacek. Věc je choulostivá pro US-DEU i KDU-ČSL: Unie zjevně ztratí nárok na poslanecký klub a s ním spojené požitky, protože bude mít jen devět poslanců, což bude jakési symbolické potvrzení její klinické smrti. Lidovci příliš nevydělají, protože pan Vacek musel odstoupit z náměstkovského místa poté, co se mu nepodařilo doložit, že má maturitu (a ukončené vysokoškolské vzdělání), a na svou rodnou stranu se vzápětí rozhněval a opustil ji. Tak by byla zlikvidována chabá jednohlasá většina prakticky již neexistující koalice. Pokud by snad Vacek na mandát nereflektoval, je dalším adeptem v pořadí expředseda vlády Petr Mareš, ten však do PS v žádném případě nechce a těžko se mu divit. Zdá se, že se z pravolevé koalice nedokutálí do volebního cíle ani trosky – Paroubek už dávno koaličně spolupracuje s komunisty a svým partnerům se směje, KDU-ČSL se zaměřila na ODS dávno před Paroubkovým nástupem a US-DEU neexistuje.

Lékařský odborový svaz varuje: ředitelé malých nemocnic, sdružených v Asociaci, nemluví za své zaměstnance. Podobně kdysi představitelé kapitalistických států nemluvili za své občany, kteří si jako jeden muž přáli socialismus, pokud možno pod patronací ruských tanků.

Jiří Paroubek označil v jakémsi prohlášení Respekt za bulvární médium. To je podobné, jako kdyby někdo na začátku minulého století označil za bulvární plátek Moderní revui Jiřího Karáska ze Lvovic.

V Polsku se PiS dohodla se Sebeobranou a Ligou polských rodin na jakési opoziční smlouvě. Společně podniknou tažení proti korupci a bezpráví. Vznikne „Komise pravdy a spravedlnosti“ (jak krásné jakobínské jméno), která se prý bude zabývat vysvětlením některých kauz posledních let. Budou zpřísněny tresty a „zefektivněno“ soudní řízení. Polská latentní koalice je přes rozdílné vybarvení rodnou sestrou té české rudé, liší se od ní asi tak, jako černá kočka od mourovaté. A podle toho, co dělá Kaczynski a Marcinkiewicz teď, se dá odhadnout, co budou dělat Paroubek s Filipem po volbách.

Panu Krampolovi, jednomu z bavičů předlistopadové doby a vypravěči nejprve protivietnamských, nyní protiromských vtipů, zjevně narostl hřebínek poté, co se stal estrádním moderátorem premiéra Paroubka. Lidovým novinám sdělil: „politolog Pehe je idiot“, a vyžádal si, aby to bylo publikováno. (Pehe jej kritizoval za zmíněné vtípky). Doufám, že ho Jiří Pehe bude žalovat, je to věc zásadní: jinak to tady bude za chvíli vypadat jako v chlívě.

Pondělí 6. února

Ministr Rath odjel do Saúdské Arábie, aby získával bohatou arabskou klientelu pro české lázně. Ministr Rath se chová jako podnikatel, do jehož rukou bylo restituováno české zdravotnictví jako celek. Připadá mi to poněkud zrůdné.

Ministr Jandák a předseda KSČM Filip se shodli na tom, že Senát je zbytečný přepych. Je to poněkud účelové, Senát je nyní jediná instituce, která by mohla poněkud zkomplikovat příští samovládu rudého bloku, hlavně pokud jde o volbu prezidenta. Prezidenta by ovšem pánové chtěli volit plebiscitem (nevím, co si od toho slibují, nedovedu si např. představit, že by v přímé volbě, pokud by neproběhla podle nějakých vykutálených pravidel, dostal nadpoloviční většinu hlasů např. Miloš Zeman). Filip navíc nechce, aby prezidentovi schvaloval nominaci ústavních soudců Senát. Tím by se z Ústavního soudu (další možný blokátor rudé koalice) stal sbor jakýchsi ajatolláhů, kteří by dbali na to, aby měl ve všem všudy poslední slovo prezident. Ministr Jandák se v rámci demonstrované otevřenosti vůči církvím chce znovu pokusit o ratifikaci česko-vatikánské smlouvy. Pokud se to nepovede, je prý „odhodlán“ diskutovat o její nové podobě. Ovšem že se to nepovede, od toho tu je stojedenáctka.

Praktičtí lékaři odmítají vystavovat neschopenky pacientům, kteří se léčí u „ambulantních specialistů“. Ti zase tvrdí, že neschopenky má vystavovat pouze praktický lékař. Ministr Rath podporuje jejich stanovisko, prý to není od praktických lékařů kolegiální, navíc praktičtí lékaři nejsou dnes motivováni k tomu, aby své pacienty vůbec viděli. Pana ministra nezajímá, že pokud by měl vystavovat neschopenku na chorobu, s níž se člověk léčí u odborného lékaře, jeho praktický lékař, znamená to pro pacienta zbytečnou buzeraci. To je ovšem jedno, důležitější je zatopit praktickým lékařům, kteří dosud pana ministra a jeho lobby neposlouchají.

Zrcadlová podobnost naší stojedenáctky a nové polské polokoalice fundamentalistů a extremistů je zarážející: Předseda PiS Jarosław Kaczynski žádá, aby maršálek Sejmu (taktéž PiS) potrestal novináře, kterým se nelíbilo, že k podpisu „paktu stability“ (polská obdoba koaliční smlouvy) byla připuštěna pouze katolická média. Představitelé ostatních médií to označili to označili za praktiky škodící demokracii a média nepřizvaná k podpisu ignorovala následující tiskovou konferenci. Představy PiS o úloze médií ve svobodné společnosti se velmi podobají těm muslimským (viz protesty proti zveřejnění karikatur proroka Muhammada). Proto není nijak překvapivé, že premiér Marcinkiewicz žádá dialog s muslimy a odsuzuje zveřejnění karikatur. Zveřejňování karikatur v novinách nespadá do vládní kompetence.

Editor jordánského listu Šihán, který přetiskl karikatury proroka Muhammada, a napsal, že islámu víc škodí ti muslimové, kteří před kamerou zabíjejí rukojmí, byl zatčen. Egyptský ministr zahraničí zase vyzval dánskou vládu, aby utužila dozor nad médii. Jiný kraj, jiný mrav. Podle našeho velvyslance v Islámábádu, který byl kvůli karikaturám předvolán na kobereček (zveřejnila je MfD, ne demonstrativně na projev solidarity s Dány, ale pro informaci čtenářů, tento postup považuji za správný a korektní, MfD plnila svou povinnost) zase tvrdí, že jde o „kulturně-civilizační nedorozumění“. Neměl náhodou podobný pocit v roce 1938 Daladier nebo Chamberlain? Vůbec nejde o žádné nedorozumění: protestující správně cítí, že jejich víra a přesvědčení je s tím naším, abych tak řekl, „nekompatibilní“, a současně mají dojem, že při razantním postupu se Západ podělá. Což se vůbec nedá vyloučit.

Úterý 7. února

Zdá se, že existovaly jakési vazby mezi osobami zapletenými do případu konkursního soudce Berky, a Národním bezpečnostním úřadem. Nejen pověstný Šiša, ale dokonce i ředitel úřadu Mareš, zvaný „Mařena“, se znal s některými z nich a dokonce jim radil, jak by mohli proniknout k prezidentovi. Ukázky z odposlechů (mimořádně legrační a zároveň i kompromitující) zazněly v ČT. Na soudce Berku byla prý napojena i skupina kolem severočeského podnikatele (a bývalého vojenského prokurátora) Brdlíka, zvaného prý v podsvětí „Prasoň“. Někteří politici (např. předseda poslanecké komise pro kontrolu NBÚ Titz nebo Pavel Severa z KDU-ČSL) soudí, že v této situaci by bylo nejlepší celý NBÚ zbořit a znovu postavit. Premiéra Paroubka v té souvislosti, aspoň podle toho, co píše Právo, trápí hlavně to, jak mohly informace z vyšetřovacích a soudních spisů a odposlechy proniknout na veřejnost, a žádá, aby na to našly odpověď mj. „orgány činné v trestním řízení“. Předpokládám, že po zavedení nového tiskového zákona bude redaktor, který věc zveřejní, podle islámského práva šaríja ukamenován před úřadem vlády. Jeden pražský advokát k tomu zaujal normálnější stanovisko: „Na otázku, kdo měl zájem na úniku informací do médií, nebude snadná odpověď. Může to být pomsta někoho z obžalovaných, hra některého z jejich advokátů. V podezření mohou být i policisté a žalobci. Mně to je osobně jedno. Důležité je, že to bylo vytaženo na světlo boží.“ Příznačné pro paroubkovský New Deal je, že dotyčný advokát si nepřál být jmenován. Když člověk srovná tyto informace s nedávnou dokonale profesionální vraždou podnikatele Mrázka a s neustále se rozšiřujícím okruhem obžalovaných v případě Berdychova gangu, těžko se brání dojmu, že celá Česká republika s jejími úctyhodnými institucemi je jen papírová kulisa zakrývající zločinecké eldorádo a že pravý svět není ten, v němž politici provozují politiku a my komentátoři ji komentujeme, ale rozsáhlý suterén, v němž se vydírá, vraždí, loupí, podplácí a korumpuje. V duchu známého výroku z Haškova Švejka o tom, že uvnitř zeměkoule je ještě jedna, daleko větší. Kdo nám vlastně vládne: Klaus, Paroubek nebo Prasoň?

Jaké podsvětí, takový svět politiky. Starosta Českého Těšína Sznapka se pokusil mimořádně humpoláckým způsobem zkorumpovat dvě dobrovolné občanské aktivistky (korumpovat občanské aktivistky je ještě podstatně nebezpečnější než je sexuálně obtěžovat, je to jako strkat hlavu do tlamy hladovému krokodýlovi). Dámy ho samozřejmě okamžitě práskly, takže dotyčný vystoupil z ČSSD (aby ji nepoškozoval), nicméně zůstal sedět v starostenském křesle, protože radnice stojí za ním. Podle záznamu, které obě ženy pořídily, jim starosta navrhl vstup do politiky, na místa svých zástupkyň, a prohlásil: „Vy to postavíte na nenávisti a závisti. To je dobrý program. Pro ty těšínské hňupy to vcelku stačí“. Pěkná dokumentace vztahu politiků k občanům a voličům na komunální úrovni. Bude zajímavé sledovat, jak si „těšínští hňupové“ poradí s tak vykutáleným starostou.

O sporu bývalé předsedkyně nejvyššího soudu Brožové nemám tolik informací, abych si troufl zaujmout nějaké jednoznačné stanovisko. Pokud ovšem paní Brožová v minulosti odmítla exministra Bureše s tím, že jeho fluktuace mezi exekutivou a soudnictvím nevzbuzuje důvěru, měla úplně pravdu.

Ministr Bublan se hodlá v pondělí sejít se zástupci šesti muslimských organizací v Česku. Zřejmě je chce poprosit, aby s námi měli soucit a byli na nás hodní. Kdyby nechtěli, bude je dále přesvědčovat policie, která dostala po CzechTeku za vyučenou, že použitím násilí zásadně překračuje své kompetence. Máme se na co těšit.

Zatímco islámští duchovní (ne ti naši, ovšem) požadují pro karikaturisty, kteří jim znesvětili Proroka, smrt, švédský premiér dává svému dánskému kolegovi hraběcí rady: měl už dávno převzít diplomatickou iniciativu a přejít do ofenzívy. Obávám se, že v profesním žargonu západoevropských politiků převzít iniciativu a přejít do ofenzívy znamená „podělat se“. Jsou země EU vůbec schopné nějaké vzájemné solidarity? Pokud se nějaké třetí země rozhodnou Dánsko obchodně bojkotovat, což už se děje, co udělá Evropská unie? Bude se na to s pochopením koukat (což už se vlastně taky děje)?

Pochopení prosáklo i na komunální úroveň: v jakémsi belgickém městečku odmítli vystavit výtvarný objekt sochaře Davida Černého, totiž Saddáma Husajna coby žraloka v akváriu. Starosta města se obával, že by se mohlo stát něco podobného jako s karikaturami proroka. Je zajímavé, s jakou ochotou přistupují Evropané na nátlak zvenčí. Naštěstí demokracie v Belgii pořád ještě funguje, a tak dílo vystavili v sousedním městě, kde jsou méně náchylní přejímat islámské zvyklosti.

Ministr zahraničí Svoboda k muslimským protestům prohlásil: „Zdá se mi nevkusné zobrazovat karikaturou proroka Muhammada. Na druhou stranu ta reakce ze zemí muslimského světa je naprosto nepřiměřená, pálení vlajek států je také pošlapávání symbolů.“ Nemohu si pomoci, ale jako prohlášení politika, které je daleko přiměřenější situaci, se mi jeví to, co řekl prezident Klaus: „Máme jiné pojetí svobody a zejména svobody slova, než je v arabském světě. Já jsem plně přesvědčen o tom, a my všichni jsme přesvědčeni, že to naše pojetí je správné.“ Je čas rozhazování kamení a čas sbírání kamení. Tj. karikatury byly jistě problematické, ale teď není ta pravá chvíle kritizovat jejich zveřejnění. Protože terčem útoku nejsou karikatury, ale principy, na nichž stojí náš politický život. K těm patří, že pošlapávání symbolů je dovoleno.

Středa 8. února

Předvolební populistické orgie v Poslanecké sněmovně pokračují, tentokrát na dost laciný způsob: rudá koalice navrhuje, aby se počet preferenčních hlasů ve volebním zákoně do PS zvýšil ze dvou na pět a hranice pro změnu v pořadí na kandidátce snížila ze sedmi procent na dvě procenta (už dosavadní úprava při minulých volbách způsobila, že vyčuraní lidovci oholili svého slabšího koaličního partnera, US-DEU, o několik mandátů na společné kandidátce „dvoukoalice“). Systém, kdy volič dostane jídelníček kandidátů a z něho si vybere těch maximálně pět – šest na volitelná místa, není ani většinový, ani poměrný a spojuje v sobě nevýhody obou. Pracující lid však bude mít iluzi, že v jeho rukou spočívá víc rozhodování než dříve. Naštěstí (a s tím navrhovatelé, řekl bych, kalkulují) se změny sotva dají projednat v obou komorách parlamentu do voleb. Navíc volební zákon může s konečnou platností pohřbít Senát. A po volbách bude už zase jiná situace.

A další populistický výkon, tentokrát se pod ním podepsali poslanci KDU-ČSL: navrhují novelu ústavy, jíž se ruší doživotní poslanecká imunita. Poslanci jednohlasně souhlasili, zároveň ovšem pro jistotu odmítli zkrátit lhůtu pro jeho projednávání, takže se to do voleb rovněž asi nestihne. Nehledě k tomu, že i ve věci změny ústavy má Senát absolutní veto a v Senátě by novela asi neprošla. Být poslanci ODS a KDU, byl bych tomu rád: volby nejspíš projedou a nad těmi z nich, co nebudou zvoleni, se nebude vznášet Damoklův meč vendetty.

Poslanci ODS, kteří hlasovali pro zákon o registrovaném partnerství, jsou vystaveni mučivé zkoušce: hrozí jim, že by po předpokládaném prezidentském vetu museli zvažovat, zda při novém hlasování v PS zvednou ruku proti svému uctívanému čestnému předsedovi. Např. poslankyně Páralová, které se to také týká, se domnívala, že „nikdy nebude hlasovat proti panu prezidentovi“. Proč? To nemá žádný vlastní názor, nebo ho považuje za apriori méně rozumný než názor Nejvyššího? V ODS nepanují normální poměry. Nejlépe by se trpícím poslancům strany dalo pomoci tím, kdyby se tato prezidentská pravomoc odbourala, je stejně zbytečná a nenáležitá.

Jak se dalo očekávat, premiér Paroubek považuje reakci „části muslimů“ na Prorokovo zneuctění za „dosti přirozenou“. Jemu by totiž taky vadilo, kdyby někdo útočil na symbol jeho církve, totiž kalich. Pan Paroubek na své církvi (tj. Československé husitské) zřejmě příliš nelpí, když ji klade na roveň islámu. Myslím, že jí přece jen trochu křivdí. Ke zvažovaném protestu EU (zjevně proti útokům na Dánsko) je „skeptický“. Pokud je to odhad situace, je bohužel přesný, pokud je to stanovisko, je mnichovanské. Naproti tomu president Bush přece jen vyjádřil dánskému premiérovi podporu v souvislosti s útoky na dánské mise v zahraničí. Udělal to kromě Američanů vůbec ještě někdo? Američané ovšem byli beze všeho dalšího zahrnuti do bojkotu dánského zboží v arabských zemích: „Je to síla islámského lidu. Síla bojkotovat“, prohlásil jakýsi islámský duchovní. Politický bojkot zboží a svobodný obchod nejdou dost dobře dohromady. Má smysl se vnucovat se svým zbožím někomu, kdo se neprokazuje jako seriozní partner?

Čtvrtek 9. února

Neformální rudá koalice protlačila v Poslanecké sněmovně zákoník práce a zákon o neziskových nemocnicích, obojí pohodlnou většinou. Je zajímavé sledovat, jak se za pouhý rok změnila situace na české politické scéně. Žádné protlačování zákonů v nekonečných tahanicích uvnitř koalice a pak s odřenýma ušima při závěrečných hlasováních. Pravicovým stranám v opozici (ODS) i v koalici (KDU-ČSL) se nakonec přece jen podařilo přesvědčit ČSSD, že daleko nejjednodušší a nejvýhodnější je pro ni spolupráce s KSČM, a navíc stranu v této víře sjednotit. Gratulujeme.

Ministr Rath si libuje: „Dnešní komunistická strana je ale jiná než v roce 1989. nevidím v ní žádného Jakeše ani Husáka.“ Ministr Rath je poněkud jednoduchá povaha, když vidí problém předlistopadové KSČM v Husákovi a Jakešovi.

Starosta Českého Těšína Szopko snad přece jen odejde i z této své funkce. Ovšem jen tehdy, pokud ho o to okresní výbor ČSSD v Karviné požádá. Vyjádří se k tomu i „těšínští hňupi“, jak nazval své voliče?

Právo si libuje (jako za starých dobrých časů), jak se útěšně rozrůstá objem bojkotovaného dánského zboží. Připomíná mi to trochu pýchu, s jakou – tehdy ještě jako „Rudé“ – v roce 1967 uvádělo počty arabských divizí, které jsou připraveny se sesypat na Izrael. „Izrael je na některých místech široký jen 25 kilometrů“, psal jeho zahraniční korespondent s nadšením. Tenkrát to ovšem dopadlo dobře, arabské divize byly v poměrně velmi krátké době rozprášeny a nadšení rudého listu se změnilo v zuřivé zklamání. Dnes je bohužel jiná doba. Horší.

Zatímco prezident Putin se staví na věc a vybízí „obě strany“, aby se vystříhaly extrémních projevů (hoří snad v Dánsku arabské ambasády?), prezident Bush se vyjádřil poměrně rozhodně: „Odmítáme násilí jako způsob vyjádření nespokojenosti s tím, co může být zveřejněno ve svobodném tisku… Vyzývám vlády v celém světě, aby zastavily násilí, aby chránily majetek a chránily životy nevinných diplomatů, kteří pracují v zahraničí pro své země.“ Jenomže: v očích muslimského světa nejsou diplomaté nevinní: značná část muslimů totiž sdílí s nikoli nepodstatnou částí české společnosti princip o kolektivní viny – v tomto případě kolektivní viny všech „křižáků a sionistů“.

Dánský list Jyllands-Posten hodlá publikovat karikatury o holocaustu, které vzejdou ze soutěže, ohlášené jedním íránským listem. Publikovat je není věc šíře svobody slova v Evropě, ale praktická nutnost: měli bychom, a to všichni, vědět, s kým máme tu čest. Je to věc informace, nikoli nějakého sdíleného názoru. Jakýsi muslimský plátek otiskl karikaturu, na níž je Hitler v posteli s Annou Frankovou: to je zhruba mentální úroveň, na níž se u nás mohou bavit tak nanejvýš žáci čtvrtých tříd. Nedělejme si iluze: ti lidé nás nepříčetně nenávidí, nenáviděli nás už před zveřejněním Prorokových karikatur a nenáviděli by nás stejně i v tom případě, že by karikatury nebyly zveřejněny. Těch, co nás nenávidí, je hodně, nejsou to jen zmanipulované hloučky. Je třeba, aby Západ na tuto explozi nenávisti reagoval racionálně a pragmaticky: aby to mohl udělat, nesmí se tvářit, že ta nenávist neexistuje.

Ministr Svoboda se konečně jednoznačně vyjádřil k arabským útokům na Dánsko: v článku pro MfD uvedl, že obrázky jsou pouhou záminkou a uzavírá jej slovy: „Za vydání karikatur v dánském tisku samozřejmě nemůže tamní vláda. Nemohou za to ani Dánové, a už vůbec ne jiné evropské národy. Uvedené karikatury považuji za nevkusné. Stejně nevkusné by byly i karikatury nemocných či postižených. Přesto musí mít noviny právo rozhodovat, zda je tisknout, a tím nést za jejich zveřejnění odpovědnost. Evropa se musí semknout a jasně vyjádřit své odhodlání toto právo uhájit za každou cenu. Proto budu naléhat, aby Evropská unie vydala do zahraničí zřetelný signál, že nehodlá nečinně přihlížet vypalování svých ambasád a vyhrožování svým národům.“ Je to jednoznačné a v podstatě důstojné vyjádření, o hodně důstojnější než např. pitomé řeči švédského premiéra. Obávám se jen, že ministr si situaci v islámském světě maluje v růžových barvách: „Mnozí lidé, kteří často ani nevědí, co se vlastně stalo, si pak rádi zajdou také zademonstrovat a zarabovat. Nenávist vůči Západu má však jen málo muslimů.“ Možná, že je diplomatické to říkat, jako se kdysi říkávalo, že většina Němců nepodporuje Hitlerovu totalitu. Bohužel to nebyla pravda a není to pravda ani dnes v případě muslimů.

Ministr Jandák slibuje katolíkům smlouvu s Vatikánem a zrušení kontroverzní novely církevního zákona. Vypadá to jako chvályhodné gesto. Jenže ministr Jandák přece nemůže nevědět, že ani jedno, ani druhé není schopen v parlamentě protlačit: rudá koalice je v tomto případě nefunkční, ODS bude proti a jednoznačnou podporu nenajde ani v ČSSD. Závěr: pan ministr tahá lidovce za nos.

Mladá fronta Dnes přinesla dva zajímavé čtenářské dopisy. V prvním se mj. praví: „To, co v Evropě dnes mylně považujeme za samozřejmost, tedy skutečnost, že státní moc je na jeho území svrchovaná a nezávislá na vyznání či církvi, je uspořádání světa, které je naopak pro řadu muslimů nejen nepochopitelné, ale někdy i směšně slabé. Je-li člověk přesvědčen o pravosti své víry, je přece správné všemi prostředky dosáhnout toho, aby tato víra určovala uspořádání celé společnosti.“ To je do slova a do písmene pravda, jen se musí nutně dodat, že to naše uspořádání je dokonalejší, mravnější a civilizovanější a že ho musíme za všech okolností hájit. Ostatně, to, co čtenář píše o muslimech, platí také pro Rusy: naše problémy s bolševismem byly dány tím, že stalinistická a neostalinistická společnost v tradici byzantského ruského césaropapismu neznala oddělení světské a duchovní moci, které bylo mj. předpokladem pro dělbu mocí v sekulárním státě západního typu. Další čtenář píše, že muslimské reakce by nás neměly udivovat: „Ale vzpomeňme si na reakce katolických zemí a představitelů katolické církve na uvedení například filmu Monty Pythonův Život Briana, který vtipně a nenásilně vypráví život Ježíše Krista, na Gibsonovo Umučení Krista či scénu z Formanova Amadea, ve které hází Salieri do ohně krucifix. Všechny tyto filmy vyvolaly bouřlivou odezvu.“ Chlape, to se nestydíte, takhle demagogicky lhát? Kdo kvůli tomu zapaloval velvyslanectví, bojkotoval kvůli Formanovu Amadeovi americké zboží a žádal režisérovu smrt? Pletete si domácího pudla s vlkem.

Pátek 10. února

Ústavní soud vyhověl návrhu bývalé předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové a rozhodl o odložení vykonatelnosti rozhodnutí o jejím odvolání. Chce tak předejít stavu právní nejistoty. Rozhodnutí o odvolání se odkládá až do té doby, než ÚS rozhodne o její ústavní stížnosti. Usnesení Ústavního soudu je zajímavé ze dvou hledisek: především, proto, že dr. Brožová neměla ve chvíli svého odvolání vůbec žádnou politickou podporu. Shodli se na něm prezident, premiér a ministr spravedlnosti, tedy (při troše zlomyslnosti) ODS, rudá koalice i Pravda a Láska. Tato národní jednota je poněkud podezřelá. I proti je třeba ocenit, že ÚS se zjevně zachoval nezávisle. Za druhé, prezident má problém: hodlá asi jmenovat na místo paní Brožové exministra Bureše (má fantazie je natolik omezená, že si nedovedu představit, že by byl lepším předsedou NS než ona). Dr. Bureš ovšem není zatím ani soudcem, ani soudcem NS. Soudcem ho Klaus bude jmenovat, jmenování soudcem NS je v kompetenci předsedy NS. Odvolanou Brožovou zastupoval místopředseda Kučera, pro nějž jmenovat Bureše nebyl problém. Jenže teď je paní Brožová, která Bureše už jednou jmenovat odmítla, zpátky.

Ve válce dr. Ratha o monopolizaci českého zdravotnictví byla otevřena nová fronta. Čeští distributoři léků odmítli zásobovat nejzadluženější české nemocnice (vesměs Rathovy bašty), pokud jim za léky nezaplatí do 14 dnů. Rath reaguje tím, že ministerstvo vypíše výběrové řízení na nejvýhodnějšího distributora „na celoevropské úrovni“. Tj. že se obrátí na zahraniční konkurenci. Zápas o zdravotnictví se již dávno vymkl jakékoli politické kultuře a působí resortu stejné škody, jaké působí městu fronta, která e přes něj převalí. Viníkem je jednoznačně dr. Rath. Jenže: může se ho vůbec premiér zbavit?

ČLK žádá, aby ministerstvo zdravotnictví zmírnilo regulační vyhlášku o úhradách lékařské péče. Má to být jakési vstřícné gesto vůči praktickým lékařům, kteří se chystají stávkovat. Vzhledem k tomu, že dr. Kubek je ministrův podržtaška a ČLK vlastně jen jakousi podsekcí ministerstva zdravotnictví, jde nepochybně o potěmkiniádu. Ta ale zároveň signalizuje, že chystaná stávka je pro ministra problém. Je příjemné vidět pana Ratha v ouzkých.

Kardinál Vlk se na webových stránkách české biskupské konference vyjádřil k problému s dánskými karikaturami. „Dánský tisk a následně i mnoho světových médií vycházely pouze z cítění vlastní sekularizované západní kultury, která nemá pro posvátné věci hlubší smysl, a tak nerespektuje cítění druhých.“ Je pozoruhodné, že se i český primas hlásí k teorii kolektivní viny (karikatury nezveřejnil žádný dánský tisk, ale jedny noviny). Za druhé, je nadějné, že se katolická církev cítí oslovena islámským běsněním: má snad dojem, že by si v bouřlivé situaci mohla urvat pro sebe úřední zavedení nějakého hlubšího smyslu pro posvátné věci? A trochu přiškrtit „sekularizovanou kulturu“? Kultura a náboženství jsou přece dvě úplně různé věci! Kardinál Vlk reakci radikálních islamistů, kteří zapalují dánská velvyslanectví a napadají západní vojáky, neodsuzuje, zároveň však dodává, že s ní nelze souhlasit. Tím definitivně uzrál na udělení bobříka vyčuranosti za měsíc únor 2006.

Novopečený předseda poslaneckého klubu ČSSD si dokáže představit komunistu v čele Sněmovny Parlamentu ČR. Upřímně řečeno, já v tuto chvíli už taky, ale na rozdíl od pana poslance Haška je pro mne ta představa příšerná.

Šéfredaktor Jyllands-Posten prohlásil, že omluva, která byla jeho jménem zveřejněna v alžírském tisku, není autentická, jde jen o předělané prohlášení, které otiskl před časem ve svých novinách: v něm vyjádřil nad záležitostí politování, ale za zveřejnění karikatur se neomluvil. Zdá se, že těm, co aféru rozněcují, dochází dech, když se musí uchylovat k takovýmhle trikům. Výjimečně souhlasím v této věci s Jiřím Hanákem z Práva: nápad s karikaturami nebyl nejlepší, ale kajícně se v této situaci omlouvat se by byla jen další pohroma.

Nakonec i premiér Paroubek zatelefonoval dánskému premiérovi a vyjádřil solidaritu s Dánskem v souvislosti s útoky na dánská velvyslanectví. Obchodní embargo na Dánsko označil za nepřijatelné. Shodl se podle vlastních slov s dánským předsedou vlády v tom, že „svoboda slova patří k základním pilířům demokracie a že zejména vůči jiným náboženstvím, civilizacím a kulturám je třeba ji používat citlivě a s respektem“. Ještě se měli shodnout na tom, že o tom, co je „používání svobody citlivě a s respektem“ nemají co rozhodovat premiéři. Přesněji řečeno, stačilo by mi, kdyby to zdůraznil Paroubek, protože vůbec nepochybuji o tom, že pan Rasmussen to ví. (Jinak nechci zastírat, že Paroubkovo rozhodnutí podpořit Dánsko je pozitivní věc).

Podle Die Welt začaly prý pakistánské textilní firmy připravovat zásoby dánských vlajek už před měsícem, tedy před tím, než „akce karikatury“ propukla. Což prý svědčí o tom, že celá věc byla předem pečlivě naplánovaná. Myslím, že v takovém prostředí, jako je to muslimské, se aféry tohoto druhu předem pečlivě plánovat nemusí a ani nedají, na to je tam moc velký slušně řečeno nepořádek. Veřejnost těchto zemí je spíše citově založená, vznětlivá a proti úspěšnému a bohatému Západu nepřátelsky zaujatá. Je to jako sud s trhavinou, stačí malinká roznětka, pak to bouchne a už se to moc řídit nedá, je třeba počkat, až se rozptýlí kouř, a pak odklízet trosky.

Ruský prezident Putin zve do Moskvy vedení Hamasu, s nímž Rusko udržuje styky. Respektuje, že vyhráli demokratické volby (víra ruských mocipánů v demokratické procedury je obdivuhodná). Hamas se zároveň nechal slyšet, že je připraven „zprostředkovat“ mezi Západem a rozlícenými Muslimy ve věci karikatur. Kdyby na to Západ přistoupil, bude Hamas legitimizovat a současně podrazí Izrael. Člověku, který prožil skoro celý život ve stalinském a poststalinském ruském impériu, a pro něhož se Putinova politika čím dál tím víc podobá jakémusi trochu učesanému neobrežněvismu, se vnucuje poněkud paranoidní představa: nedomluvili si celý ten kravál s karikaturami předem Putin s teroristy z Hamasu?

Prezident Klaus se vyjádřil krajně odmítavě o zákonu o registrovaném partnerství, který má podepsat nebo odmítnout. Na Staroměstském náměstí se chystá shromáždění odpůrců zákona na podporu prezidentova stanoviska. Organizuje to sdružení Tradiční rodina (nemohu si pomoci, připomíná mi to, byť i v trochu jiné poloze, Jihočeské matky). Už se těším, až na Staroměstském náměstí proběhne demonstrace proti hluchoněmým. Pro zákon je i Lucie Bílá, která jinak prezidenta zbožňuje: „Nikdy bych nezneužila přátelství s panem prezidentem, cit mi nedovolí ani s ním o něčem diskutovat. Nebo ho přesvědčovat. Má jiný názor a já ho respektuji, stejně jako on respektuje můj.“ Nechci paní Bílé právo na takový postoj brát, jen mi připadá poněkud srandovní, když v zásadě tentýž postoj zaujímá poslankyně ODS, stínová ministryně práce a sociálních věcí.

Komisař EU Frattini se v rozhovoru pro Daily Telegraph vyslovil pro autocenzuru novinářů, spočívající na pocitu odpovědnosti: je třeba „položit si otázku, jestli bezprostředně po vítězství Hamasu a uprostřed složitých vyjednávání s Íránem o jeho jaderném programu se rozhodnete pro takovou věc, zda se zamyslíte také nad důsledky zesměšnění víry muslimů“. Přimlouvá se za „dobrovolnou seberegulaci“ médií, která by „islámskému světu“ dala najevo: „jsme si vědomi důsledků používání svobody slova a jsme připraveni toto právo regulovat“. Islámskému světu je v této záležitosti třeba naopak dát důrazně najevo, aby si hleděl svého, a panu Frattinimu, že regulace svobody nepatří do jeho resortu (tedy vlastně totéž).

Sobota 11. února

Írán se obrátil na české ministerstvo zahraničí s protestní nótou, v níž protestuje proti otištění karikatur proroka Muhammada v českých novinách. Ministerstvo zahraničí odpovědělo, že v ČR úřady nezasahují do obsahu novin, dokud nejsou porušeny zákony. Vicepremiér Sobotka včera novinářům řekl: „Ten protest není namístě, neboť české deníky nebyly těmi, které by tuto negativní kampaň iniciovaly. Ony pouze o ní informují. Není ani na místě nějaký akt ze strany české vlády ve vztahu k tomu, že takovéto karikatury někdo přetiskl.“ Tím snad by měla být z české strany záležitost vyřízena.

K podepsání zákona o registrovaném partnerství vyzval prezidenta Klause mj. i pražský primátor Bém, místopředseda ODS a Klausův kůň ve straně. Demonstruje tím, že má svou hlavu. Klaus ovšem zákon nejspíš nepodepíše: veřejnost ta věc nepálí a tak prezident může dát průchod svým osobním averzím. Opakuji své stanovisko k zákonu: emancipační projevy homosexuálů mi připadají směšné a leckdy i nechutné, homosexualita není ani náhodou rovnocenná s heterosexualitou. Jde o handicapované lidi, ovšem handicapované nikoli vlastní vinou. Povinnost státu je handicapované menšiny chránit a podporovat v tom smyslu, že se pokusí dopad toho handicapu – např. v sociální oblasti - zmírnit. Zákon o registrovaném partnerství se o to pokouší,a proto jsem coby občan ČR pro jeho přijetí. (Sňatky homosexuálů považuji za ohavnost před Hospodinem).

Ve Sněmovně se projednává lidovecký zákon, podle něhož se má odejmout osvědčení o účasti na národním boji za svobodu v době 2. světové války těm, kteří se pak kompromitovali spoluprací s komunistickým režimem. Na problém nemám silný názor, nevím, proč se má dodatečně odnímat lidem nějaký papír, který jim udělil Benešův a Gottwaldův režim. Nebral bych ocenění z té doby zase tolik vážně. Pozoruhodné je, že se dostali do konfliktu Bojovníci za svobodu s Konfederací politických vězňů. Nespokojenost Bojovníků je pochopitelná, lidoveckým zákonem by byla postižena značná část jejich členstva. Je zábavné vidět, jak se mezi dvěma organizacemi, sdružujícími politické spojence z let 1945 - 48 (na jedné straně komunisty, na druhé národní socialisty, lépe řečeno ty z nich, co pak skončili v kriminále), organizacemi, které se hravě shodnou v oslavách poválečné politiky, prezidenta Beneše a vyhnání Němců, najednou vynoří „antagonistický rozpor“. Bojovníci, do sebe!

K lidoveckému návrhu se s drzostí sobě vlastní vyjádřil i expředseda KSČM Grebeníček. Obvinil lidovecké navrhovatele zákona ze zbabělosti, protože kdysi volili „jednotnou kandidátku Národní fronty“. Právo na strach sice předkladatelům přiznává, ale nikoli „právo mstít se za svou zbabělost na ještě žijících účastnících protinacistického odboje a odebírat jim osvědčení jejich statečnosti“. To je, jako kdyby doktor Mengele vyčítal zbabělost těm, kteří v Osvětimi prošli jeho selekcí. Esesmani z koncentráků nemají co vyčítat svým vězňům, že byli zbabělí, protože je poslouchali. Já jsem měl tu kliku, že jsem byl v první polovině padesátých let ještě dítě. Jinak bych měl z lidí, jako byl papá pana Grebeníčka, taky strach. Chápu přitom, že Grebeníček-syn se svého papá nebál. Brát to implicitně jako projev odvahy (respektive naopak strach těch, kteří se mohli dostat do péče jeho otce, jako projev zbabělosti) bych si opravdu netroufl. Zvlášť kdybych se jmenoval Grebeníček.

Právo se pozastavuje nad tím, že cesty prezidenta, premiéra a ministra zahraničí přijdou na desítky milionů. Prý by se náklady snížily, kdyby delegace létaly běžnou linkou a ne vojenským speciálem. To je mimořádně ohavné populistické běsnění. Ještě levnější by bylo, kdyby jezdily vlakem jako nebožtík Kim Ir-sen, a pokud možno v dobytčím vagónu.

Do novely zákona o rozhlasovém a televizním vysílání se podařilo komunistické poslankyni Levé vsunout paragraf, jímž se zakazuje zařazovat do programu "pořady a reklamy, které obsahují vulgarismy a nadávky, kromě uměleckých děl, v nichž je to z hlediska líčeného kontextu nutné". A i taková lze pak vysílat až po desáté hodině večer. Ostych masových vrahů a jejich dnešních dědiců před neslušnými slovy (případně holými dámskými zadnicemi) mne vždycky uchvacoval. A vůbec, kdo posoudí, kde je to „z hlediska líčeného kontextu nutné“? Ideologické oddělení ÚV KSČM? Nebo snad soud? Takové soudní řízení by byla obrovská sranda. Novela zároveň ruší automatické prodlužování licencí. To aby vláda mohla soukromá médie lépe a pevněji držet pod krkem.

Lékařský odborový klub vyjádřil před chystanou demonstrací praktických lékařů, zubních lékařů a lékárníků podporu ministru Rathovi (správné odbory, když fungují jako úderná pěst příslušného ministerstva!) a vyzval premiéra Paroubka k jeho podpoře. To je ovšem zajímavé. Proč to považují za nutné? Že by se křeslo pod dr. Rathem už houpalo?

Na demonstracích muslimů proti karikaturám proroka Muhammada, křižákům a sionistům zazněly svérázné požadavky: jakýsi libanonský fanatik žádá, aby Evropský parlament schválil zákony zakazující tisku urážet proroka (je škoda, že zároveň nespecifikoval sankce). Jeden libanonský list zase konstatuje: „jasným poselstvím Evropanů v celé kauze je, že své hodnoty nadřazují nad hodnoty muslimů“. Nevím, jak kdo, ale já své (křesťanské) hodnoty opravdu nadřazuji nad hodnoty muslimů. Jinak bych se samozřejmě stal muslimem.

Miloš Zeman vyzval občany, kteří nechtějí volit ČSSD, aby dali svůj hlas KSČM. Po čistě technické stránce je to pochopitelné: jakmile by padla socialisticko-komunistická většina v parlamentě, byla by ČSSD v rejži. Z trochu širšího politického a morálního hlediska je to nezodpovědná prasárna. LN píší v nepodepsaném sloupku: nikdo nezpochybňuje, že je (Zeman, bd) demokrat. Ale jo, někdo přece ano. Já.

Pondělí 13. února

Prezident Klaus ostře odmítl Paroubkův dopis, v němž ho premiér vyzývá k tomu, aby podepsal zákon o registrovaném partnerství (bylo předem jasné, že ho prezident podpořit nehodlá). Klaus při té příležitosti Paroubkovi vytkl, že ho chce zatáhnout do své předvolební kampaně. Paroubek na to odpověděl, že není jeho vinou, když prezident „velmi neobratně“ dělá z případu volební téma“ (tedy vlastně totéž). Pravdu mají nepochybně oba, díky tomu se oba vyprofilují a zákon, který opovažuji za užitečný, bude nejspíš zhacen (je nepravděpodobné, že by se PS v tomto případě podařilo kvalifikovanou většinou přehlasovat prezidentské veto).

V komunistickém prohlášení k případu NBÚ se praví: „Je nezbytné, aby se premiér Paroubek začal zabývat méně tím, kdo uveřejnil policejní odposlechy, a více tím, jak provést důkladnou prověrku v NBÚ“. Je poněkud trapné, jak je pro komunisty v tomto případě snadné mít v podstatě pravdu.

Integrace mimoparlamentních stran, provázená stejně intenzivní dezintegrací, pokračuje. Poté co se dostali do konfliktu Nezávislí pana Zwyrtka s Vladimírem Železným a výsledkem byl vznik dvou stran z jedné, propukla teď roztržka mezi Nezávislými a europoslankyní Bobošíkovou. Nezávislí i Bobošíková se navzájem obviňují z nekalých úmyslů. Volebním lídrem strany se za Bobošíkovou stala poslankyně Hamplová (která sedí v PS za zesnulého ministra Dostála), ale ta je ve při s bývalou předsedkyní olomouckého sdružení, konflikt se bude řešit u soudu. Svérázná forma volební kampaně. Zatímco Nezávislí se rozkládají na prvočástice, vzniká v Brně křesťansky orientovaná „Pravda a Spravedlnost“, naopak integrací několika malých stran. Obávám se, že polská inspirace u nás příliš nezabere.

Ke konfliktu ohledně karikatur proroka Mohameda se vyjádřili komunisté, a nezklamali. Chápat spor jako konflikt svobody projevu a fanatického dogmatismu je prý hrubé zjednodušení, zobrazení proroka jako teroristy (ne že bych to považoval za zvlášť duchaplné a věcné) prý v době, kdy jsou muslimské národy a státy (které?) v konfliktu s malými skupinami některých fanatiků prý oživuje odmítnutou teorii o střetu civilizací (odmítl ji nejspíš ÚV KSČM). Za všechno mohou, jako obvykle, američtí imperialisté. Problém je, že možná nejde o většinu muslimů, ale rozhodně taky ne o skupinky fanatiků, lépe řečeno, že těm skupinkám fanatiků se daří poměrně účinně oslovit mnoho muslimů.

Dánský premiér poskytl rozhovor Mladé frontě Dnes. Ujišťuje, že Dánové nejsou nepřáteli muslimů a že jejich společnost je otevřená. Jednotlivci, kteří mají zájem vyvolávat nenávist a násilí, mohou využít jakoukoli fámu, aby postrčili do popředí vlastní agendu. Dánsko je vůči „zlomyslné dezinformační kampani“ bezbranné. Bohužel, tato kampaň se v muslimském prostředí velmi rychle šíří, a v tuto chvíli už za ní nestojí jen jednotlivci.

Úterý 14. února

Německé firmy vyvážejí nelegálně do ČR odpad, protože jim to přijde levněji, než ho likvidovat doma. To je tržní chování v tom nejhorším slova smyslu, nicméně je třeba vzít v úvahu, že by to vůbec nemohly dělat, kdyby v ČR neexistovali ochotní partneři, kteří jim to zařídí (poskytnou objekty. legální krytí atp.). Není to tedy to nejlepší pole pro vzbuzování národní hrdosti: bez zlatých (a nepochybně dobře zaplacených) českých ručiček by to nešlo.

Český chargé d´affaires v Teheráně Černý byl předvolán do íránského ministerstva zahraničí, kde mu tlumočili protest íránské vlády proti zveřejnění karikatur proroka Mohameda v českém tisku. Iránská tisková agentura pak vydala prohlášení, že se český diplomat omluvil. Černý naopak tvrdí, že především ostře protestoval proti násilným útokům vůči ambasádám evropských států v Teheránu. Pokud jde o otištění, tlumočil pouze názor ministra zahraničí, že karikatury považuje za nevkusné, a zdůraznil, že vlády a státní orgány nemohou přebírat odpovědnost za tisk a nápravy se lze domáhat soudní cestou. Není důvodu mu nevěřit, odmítavé stanovisko k omluvám zaujali Paroubek i Svoboda a ani Klaus tentokrát nenaznačil, že by chtěl kverulovat.

Jiný názor má zřejmě Evropská komise, respektive její komisař pro zahraniční politiku Javier Solana. Ten v Saúdské Arábii tvrdil, že Unie nedopustí, aby se opakovaly urážky islámu. „Ujišťuji Vás, že učiníme vše pro to, aby se to znovu neopakovalo, protože se navzájem potřebujeme. Myslím, že se to znovu nestane.“ Pan Solana je neuvěřitelný mamlas. Jednak vodí své arabské partnery za nos, protože jim slibuje něco, co nemůže zaručit. A jednak provádí politiku appeasementu a demonstruje slabost EU.

Největší íránské noviny Hamšarí vyhlásily soutěž, jíž prý chtějí ověřit „míru svobody lidí na Západě“. Vyhlásily soutěž o nejlepší karikatury o holocaustu (smějí se též týkat také amerických a izraelských zločinů). To je jakési nedorozumění. Nikdo v Evropě ani v USA ani v Izraeli nemá nejmenší možnost zasahovat do toho, co tiskne íránský tisk (a asi by to nikoho taky ani nenapadlo). Naopak, nejpikantnější „karikatury“ by měly být v Evropě přetištěny, aby evropští mírotvorci věděli, s kým mají tu čest. Doufám, že se soutěže zúčastní i čeští zástupci (např. z Haló novin), karikatury o holocaustu by asi nepovažovali za taktické, ale americké a izraelské imperialisty mají přece dlouhodobou praxí v Dikobrazu nacvičeny.

Síť obchodních domů Carrefour (francouzská, angažuje se i u nás) dobrovolně stáhla z prodeje dánské zboží a upozorňuje zákazníky: „Vážení zákazníci, vyjadřujeme solidaritu s islámskou a egyptskou komunitou. Neprodáváme dánské zboží.“ Dělají to zjevně v Egyptě, měli by být důslední a opatřit svá obrovitá nákupní střediska u nás (Anděl, Eden) podobnými nápisy. Pokud tak neučiní, považoval bych za logické jim dobrovolně vypomoci. (Mám bohužel dojem, že firma se už od nás stahuje.)

Boj o křeslo předsedy Nejvyššího soudu pokračuje. Klaus zřejmě bude soudcem NS jmenovat Bureše (předpoklad k tomu, aby mohl zaujmout nejvyšší post. Brožová je proti, ale Klaus dostal souhlas od místopředsedy Kučery v době, kdy brožová byla odvolána a nebyla ještě rozhodnutím Ústavního soudu dosazena zpátky. Spor svou pustošivou úporností připomíná boj mezi ministrem Němcem a státní zástupkyní Benešovou – ovšem s jediným rozdílem: Tady jsou všichni papaláši na jedné straně a Brožová sama na straně druhé.

Ministr Rath představil novinářům všechny úspěchy svého stodenního ministrování. Mimo jiné řekl, že proti sobě v zájmu věci popudil ty nejmocnější finanční skupiny, jako jsou velkodistributoři léků, lékárníci, farmaceutické firmy, společnost IZIP a další. „Za tím vším musíte vidět konkrétní lidi, kteří mají kontakty, jsou vlivní, mají možnosti. Že tyto možnosti budou proti nám využívat, je jasné. Jim jde o peníze, a ne malé.“ Na rozdíl od pana ministra, tomu jde o ideály.

Íránské rakety jsou už nyní schopné dosáhnout až na Moravu, v dohledné době bude mít ještě silnější, které pokryjí celou Českou republiku. Je sice málo pravděpodobné, že by se strefili právě tam, kam chtějí, ale o to je situace horší. Podle MfD se nezdá, že by v dohledné době chtěli zasáhnout jakékoli místo v Evropě vzhledem k odvetnému úderu NATO. To dělat nemusejí. Stačí, když se k jejich raketám dostane nějaká „anonymní síla“ typu Al Kajdá a provede to za ně. To se při troše šikovnosti dá zařídit.

Ministr Svoboda se vyslovil pro to, aby na podporu Dánska vystoupila Evropská unie a aby Dánsku kompenzovala škody vzniklé z bojkotu jeho zboží. Ministr Svoboda se zase jednou projevil jako slušný člověk. Jen nevím, jak se mu podaří přesvědčit komisaře Solanu, který teď právě leze po čtyřech před saúdskoarabskými šejky.

Ministr Rath rozjel plán „Jánošík“, podle něhož chce odebrat zaměstnaneckým pojišťovnám část přebytků na účtech a zacpat jimi díry na účtech VZP. Toto přerozdělování zisků je nepochybně předznamenáním monopolizace zdravotního pojišťovnictví. Problém Pana Ratha je, že si jako reformu nedovede představit nic jiného než návrat před listopad s tím rozdílem, že zdravotnictví nebude ovládat ÚV KSČ, ale dr. Rath. Předpokládám, že pokud bude náš Papa Doc úspěšný, pouhé zdravotnictví mu nebude stačit a začne šilhat výš. Jen nevím proč sahat ke vzorům z ciziny. Proč plán „Jánošík“? Neznělo by lépe „plán Babinský“?

Agentura IRNA napsala, že za zveřejnění karikatur v polském tisku se omluvil i polský velvyslanec. Mluvčí polského ministerstva zahraničí prohlásil, že o tom sice nemá zprávy, ale nemůže to vyloučit, protože by pouze zopakoval postoj polské vlády, která se minulý týden za karikatury v polském tisku omluvila. Je sice příjemné vidět, že se jednou někdo chová v podstatné věci hůř než naše vláda, je na druhé straně nepříjemné mít ho za souseda. Polská PiS je v intimních stycích s ODS. A vůbec, jak se ODS staví k problému karikatury proroka Mohameda, omluvy atp.?

Putinovo Rusko se vrací k o něco jemnější brežněvovské politice. Zve do Moskvy Hamás, chce „zprostředkovat“ mezi ním a Izraelem (Hamás neřadí mezi teroristické organizace), otvírá arabskou sekci zahraničního vysílání televizního kanálu Rossia today, která má Arabům podat „objektivní informace o dění ve světě prostřednictvím ruského kanálu a ve vlastním jazyce“ (v podobných aktivitách mají Rusové mnohaletou praxi). Putin prý při zahajovacím zasedání nově zvoleného čečenského parlamentu prohlásil: „Rusko vždy bylo nejvěrnějším obhájcem islámu“. Ten člověk opravdu nemá zábrany. Naštěstí je tu jakási naděje, že to Rusům vyjde podobně jako v roce 1939 Molotovovi s Ribbentropem.

Středa 15. února

Asociace velkodistributorů léčiv se rozhodla, že přeruší dodávku léků třem vlajkovým lodím Rathovy nemocniční flotily: Fakultní nemocnici Bulovka, Thomayerově nemocnici a nemocnici U sv. Anny v Brně. Všechny dohromady dluží distributorům léků 400 milionů korun. Rath to označil za vydírání, prohlásil, že pokud by se bojkot rozšířil na všechny nemocnice, požádá Paroubka, aby svolal bezpečnostní radu státu, chce požádat o schůzku nejvyšší státní zástupkyni s tím, že by mohlo jít o trestný čin obecného ohrožení. Zajímavé je, že toho člověka nenapadne, že kromě toho je tu taky možnost že by jim snad taky ty nemocnice mohly zaplatit. Ty firmy nechtějí peníze pro nic za nic, ale za zboží, které nemocnicím dodaly.

Mezi soudci, které nyní nově jmenoval prezident Klaus, je nyní jeden z těch osmi, co se obrátili se stížností k Ústavnímu soudu poté, co je prezident odmítl jmenovat. Je to ovšem jediný z těch osmi, který pak svou stížnost stáhl. Klaus se chová naprosto nemožně. Morální poučení pro nastávající soudce je: když včas couvneš, prezident ti velkoryse odpustí tvé pochybení a jmenuje tě. Je to dosti hnusné.

Paroubek ujistil veřejnost, že dr. Rath má stále jeho podporu, a tři ministři, kteří měli prý dostat svého kolegu pod kuratelu (Sobotka, Škromach a Havel), to dementovali – přesněji řečeno dementoval to jeden, Škromach. Rath tvrdil, že naopak on požádal premiéra a kolegy ve vládě o intenzivnější pomoc. Není ovšem vyloučeno, že ve vedení ČSSD se šíří jakási nervozita z „razance“ dr. Ratha. Jen si nedovedu představit, jak by se toho člověka mohl Paroubek před volbami zbavit, aniž by to pro něj znamenalo citelný problém a ztrátu preferencí – dr. Rath by pak po něm šel stejně tvrdě, jako teď jde po ODS. Navíc si ho nasadil jako volebního lídra pro Prahu.

Čeští policisté se jedou do Berlína učit, jak uklidnit bez použití násilí zdivočelé demonstranty. Pojedou tam policejní psychologové, tzv. antikonfliktní tým. Budou se zjevně učit něco jako appeasement vůči rabiátům. Proč ne, appeasement je teď v Evropě všeobecně v módě. Řekl bych spíš, že by se měli učit, jak rozehnat rychle a účinně zdivočelý dav bez použití zbytečného násilí.

Jakýsi ázerbájdžánský časopis zveřejnil karikaturu Ježíše a Panny Marie. Prý jako adekvátní odpověď dánskému listu Jyllands-Posten. Následovala zděšená reakce íránského ústředí: za žádných okolností nelze zesměšňovat proroka Isu ani jeho svatou matku Marijam! Zdá se, že ázerbájdžánští ideologové se zatím ještě nestačili plně adaptovat z marx-leninismu na islám.

Tomáš Baldýnský srovnává v Lidových novinách dánské karikatury s tou íránskou, kde leží Hitler s Annou Frankovou v posteli a říká jí: „tohle ale bude záznam do deníčku“, a ta druhá mu zjevně připadá veselejší a údernější. Pan Baldýnský musí být zvláštní člověk - jeho pojetí humoru mi připadá velmi exotické.

(www.bohumildolezal.cz)

Zpátky