Březen 2006

Nový Hamas aneb S kým máme tu čest

Nataša Dudinská

Ve středu (01. 02. 2006 – pozn. red. CS-magazínu) bylo v egyptském prezidentském paláci rušno. Husní Mubárak nejprve přijal palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse a vzápětí strávil dvě hodiny mezi čtyřma očima s izraelskou ministryní zahraničí Cipni Liviovou. Navíc v téže době Egypt na své území z Gazy poprvé vpustil předáka Hamasu Ismáíla Haníju. Tak vypadají reakce na volební triumf hnutí. V izraelsko-palestinských vztazích vždy hráli důležitou roli prostředníci, což platí i pro nynějšek. Hamas totiž neuznává Stát Izrael a Izrael odmítá kontakty s hnutím, jež pokládá za teroristické. Takže zatímco si Brusel a Washington lámou hlavu, co s demokraticky zvoleným Hamasem, Káhira už začala jednat. Koneckonců tamní Muslimské bratrstvo, spřízněné s Hamasem a donedávna mimo zákon, dnes tvoří největší opozici v parlamentu.

Od ilegality k realitě

Většina Palestinců věří, že jim Hamas ve vládě přinese kýžené změny. V jejich očích je hnutím, které odvážně bojuje za svobodu, buduje sociální síť, školy i nemocnice, a především není tak zkorumpované jako Fatah, který jim neefektivně vládl dvanáct let.

„Lidé vyjádřili nespokojenost s Fatahem i protest proti Izraeli,“ vysvětluje vítězství Hamasu dr. Sámir Hazbún, palestinský ekonom z Betléma. Jako vlivný člen Fatahu však připouští, že „vize Hamasu není taková, jakou bychom chtěli. Problém je v tom, že neuznávají Izrael. A to budou muset změnit“. Na základě mediálních výstupů z povolebního týdne dr. Hazbún věří, že Hamas už své pozice začal mírnit. Též díky tlaku palestinských podnikatelů, kteří mají velké obavy z nestabilní situace. Navíc Hamas dosud nemá v rukou veškerou moc. Vždyť vrchním velitelem bezpečnostních sil i tím, kdo podepisuje zákony, zůstává prezident a šéf Fatahu Abbás. Mnohé záleží i na výsledku izraelských voleb koncem března. „Čeká nás ještě mnoho překvapení,“ shrnuje betlémský ekonom.

Palestinci očekávají od Hamasu především domácí reformy, které skoncují s korupcí, přinesou lidem práci a zlepší jejich každodenní život. Hamas je však hlavně náboženské hnutí, které chce vybudovat náboženský stát, a toho se část Palestinců obává. Nevědí totiž, jak daleko Hamas v prosazování příslušných zákonů půjde. Přikáže ženám nosit hidžáb, zakáže alkohol a hudbu, omezí práva žen, zavede tradiční islámské tresty? V Gaze už sice nepotkáte ženu bez hidžábu a klub OSN, poslední místo, kde jste si mohli dát panáka, byl na Silvestra terčem pumového útoku. Jenže obyvatelé Západního břehu Jordánu jsou zvyklí na liberálnější způsob života a nechtějí se ho vzdát.

Lídr s červeným vousem

Hlavním vnějším problémem Hamasu zůstává skutečnost, že odmítá uznat stát Izrael, vzdát se násilí a odzbrojit své militantní křídlo. Proto také jeruzalémská vláda Ehuda Olmerta zastavila splátku 50 milionů dolarů, jež patří Palestincům jako měsíční příjem z daní. Zastavením finanční pomoci samosprávě hrozí i Brusel a Washington.

Hamas si tedy začíná uvědomovat význam veřejného mínění doma i ve světě a „brzdit koně“, alespoň v médiích. Někteří z jeho lídrů, například Mahmúd Zahár, již zvažují možnost dlouhodobého příměří s Izraelem, stáhne-li se na hranice z roku 1967. O jeho uznání a míru však zatím nikdo z nich nepromluvil. Věří totiž, že celá Svatá země patří muslimům. Muhammad abú Tir, nová hvězda Hamasu, před pár dny uklidňoval v televizi Izraelce tím, že přece mohou žít pod palestinskou správou: „Vždyť judaismus zažil zlatý věk právě pod vládou muslimů, v Andalusii.“

Právě abú Tir představuje část hnutí, pro kterou se razí označení „nový Hamas“. Žije v Jeruzalémě, od izraelského státu pobírá přídavky na děti a nechystá se jich vzdát, ani až bude placen Palestinskou samosprávou. Když se ho novináři ptali, proč má červený plnovous, odpověděl, že si ho barví hennou pro zdraví, proti lupům, ale i v rámci starodávného zvyku. A podobnou mediální hvězdou je i gazský lídr hnutí Haníja. Ve srovnání s šejchem Ahmadem Jasínem či Abdalem Azízem Rantísím, lídry zabitými před dvěma lety, je to opravdu jiná parta.

Triumf Hamasu oživil též izraelskou pravici. Její lídr Benjamin Netanjahu ho přirovnal k nástupu nacismu v Německu a do volební kampaně vyrazil s novým heslem: „Vůči Hamasu obstojí pouze Likud.“ Na izraelskou veřejnost ale zatím velký vliv nemá, jak dokládají i průzkumy. Její postoj vyjádřil spíše Šimon Peres: „Hamas není Hitler a my nejsme státem ubohých Židů. Jsme dost silní na to, abychom hrozbě Hamasu čelili, a jsme připraveni i na to, abychom s ním mohli jednat.“ Podle mnoha Izraelců by byl mír s Hamasem lepší než s Fatahem, neboť by měl v očích Palestinců plnou legitimitu.

(Respekt, www.respekt.cz)