Březen 2006

Povzdech

Jan Hach

Bohužel většina českého národa starší čtyřiceti let je až neuvěřitelně dokonale zpacifikována oním po desetiletí opakovaným „drž hubu, nebo špatně dopadneš". Je to věc, se kterou se dle mých osobních zkušeností nedá dělat absolutně nic- leda počkat, až všichni tito lidé (včetně mojí generace) prostě vymřou a nikdo, kdo tohle pamatuje, už nezbyde, aby svými scestnými reakcemi ovlivňoval fungování společnosti.

Zeptáte-li se dnes mnohých lidí na jejich politické názory, tak uslyšíte celkem uspokojivé procento odpovědí typu „ať je to jak chce, hlavně když nebudou u moci komunisti", ale při představě, že by tohle nebo cokoliv takto jednoznačného měli říci třeba do televize, se mnohým z nich udělá lehce nevolno...

Já jsem si o sobě myslel, kdovíjak nejsem zcela prost oné socialistické "výchovy", ale v každodenním životě se častokráte pozastavím nad tím, co mě napadne jako první a co potom musím rozumem zavrhnout jako špatné (na takové zavrhování však často není čas). Za dob socialismu bylo zcela běžnou každodenní praxí například jet tramvají načerno, odnést si z práce domů balík kancelářského papíru, při spatření luxusního auta si pomyslet „kde na to asi nakradl"...

Drtivá většina mých spoluobčanů byla od malička vychovávána k tomu, aby se starali jen sami o sebe, eventuelně o své nejbližší a to ostatní ať zařídí „ti nahoře", hlavně je třeba na sebe neupozorňovat, a to za jakoukoliv cenu. To vytváří zcela ideální podmínky pro fungování těch, co teď nahoře jsou. Tohle je „zločin komunismu", který žádý ÚÚÚřad nikdy nevyšetří a hlavně nevyřeší...

Nedávno proběhl našimi sdělovacími prostředky další děsivý projev výše popsaného. Stalo se, že jakýsi starší pán v ještě starším autě přejel a smrtelně zranil malou holčičku a bezprostředně poté projelo kolem několik dalších aut, z nichž muselo být jasně vidět, co se stalo, a zastavilo až asi čtvrté...

Tady bych asi měl učinit nějaký závěr, ale ať si jej laskavý čtenář domyslí sám.