Březen 2006

Horká hranice studené války

Luděk Navara

Bývalý pohraničník Andrej Terela dostal tento týden (od 16. 01. 2006 – pozn. red. CS-magazínu) podmíněný trest čtrnáct měsíců za to, že na hranici zastřelil běžence. Bývalý velitel pohraničního vojska František Šádek, podezřelý, že k jiné smrtící střelbě dal svého času rozkaz, se k soudu nemusel obtěžovat. Šádkův případ je promlčen. Byl (spolu s dalšími pěti) podezřelý, že nese odpovědnost za zpackaný útok na autobus, při němž v roce 1978 zahynul řidič Jan Novák.

Nešťastný pohraničník odsouzený k podmínce vyvázl ještě dobře. Za dobu existence nesmyslné stěny smrti zahynulo přes šest set jeho mladých kolegů z celé země. Ne že by bojovali, to ne. Postříleli se navzájem, šlápli na minu, sáhli na dráty nabité elektřinou. 208(!) jich spáchalo sebevraždu. Byli pachateli, či oběťmi? Jejich příběhy se tak trochu podobají příběhům agentů tajné policie. Vždyť někteří z nich se v podivné dvojroli viníka i oběti ocitají dodnes. Ale ty příběhy se sobě podobají ještě víc: zatímco každý si dnes může najít na internetu libovolného agenta, jeho řídícího důstojníka (který ho ke špiclování třeba nutil vydíráním) tam už nenajde. Stejně tak u soudu můžete potkat nanejvýš majitele hodinek, tedy ty, kteří si za dobrou mušku a ztracený život uprchlíka vysloužili od nadřízených za odměnu náramkové hodinky. Zřejmě aby jim odměřovaly čas k Božímu soudu.

Kdo byli jejich nadřízení, kteří jim plácali po ramenou, či naopak vyhrožovali prokurátorem? Jak je možné, že velitel pohraničníků unikne trestu, a jeho nejnižší podřízený nikoli? Navíc onen nešťastník rukoval asi na rozkaz, Šádek si své hnusné povolání zvolil. Ne, toto není výzva k beztrestnosti, ale k uplatnění minimálního měřítka. U železné opony se střílelo. To bylo to místo, kde se studená válka měnila v horkou, kde lidský život měl jinou cenu než před cedulí označující hraniční pásmo. Bylo to místo, kde člověka zabíjel proud, miny, jiní lidé i zvířata (psi). Železná opona byla vedle Koreje a Vietnamu jen další válečnou zónou. Zónou, jejíž pravidla určili komunističtí vládci v Praze. Hádejte, kdo byl v této válce ve výhodě?

Jak je možné, že velitel pohraničníků unikne trestu, a jeho nejnižší podřízený nikoli? Spravedlnost se někdy ubírá divnými cestami.

(MFDNES)