Březen 2006

Nechte můj plat na pokoji

Marek Pokorný

Čtvrtina tuzemských firem na burze nechce získat nové investory. I tak lze číst fakt, že 25 z nich neprozradilo, jak odměňují své manažery.

Když před dvěma lety poslanci ve sněmovně schvalovali nový zákon o podnikání na kapitálovém trhu, vypadalo to, že se tuzemský trh vydává konečně – po vzoru vyspělých konkurentů – na cestu otevřenosti. Podle nového zákona totiž měly firmy, obchodované na burze, odhalit platy svých manažerů i to, jak jsou tvořeny. Jenže hned poté, co zákon prošel, se zvedla vlna odporu. Jejím mluvčím se stal loni na jaře poslanec ODS Pavel Suchánek, který prosadil změkčení zákona a manažeři veřejně obchodovaných firem své příjmy jednotlivě zveřejňovat nemuseli.

„Mezi lidmi je závist,“ tvrdí Suchánek. „Bohužel nejsme v Americe, kdy si lidi řeknou, on je šikovnej, chci být šikovnej jako on. Tady kdo nějak vyčnívá, je nepřijatelný pro okolí.“ Se závistí se prý setkává i on sám. „Poškrábali mi třeba auto,“ vzpomíná. Ale důvod nezná, mohla to být klukovina nebo někdo protestoval proti tomu, jak pracují politici v parlamentu. „No, za ruku jsem nikoho nechytil,“ připouští poslanec. A přiznává, že vlastně nezná nikoho, kdo by měl po zveřejnění platu problémy.

Podobně je na tom s důkazy i předseda představenstva Pražských služeb Patrik Roman, přesto proti zveřejňování platů horuje: „Je to skoro jako vytvořit seznam lidí, kterým se vyplatí vykrást dům či unést dítě.“ Zdá se, že s ním mnoho lidí z branže souhlasí. Hospodářské noviny před dvěma týdny obeslaly na 150 manažerů špičkových firem a ptaly se i na to, zda jsou ochotni zveřejnit svůj plat. Drtivá většina odpovědí zněla ne: na takový krok prý naše společnost není připravena a zveřejnění by mohlo manažery ohrozit.

S takovou argumentací zásadně nesouhlasí psycholog Slavomil Hubálek: „Tvrzení, že Češi jsou závistivější než jiní, je výmluva darebáků. Je to proto, že u nás mnoho lidí vydělává mnoho peněz nezaslouženě, a pak se oprávněně stydí a bojí. Ve Spojených státech se všichni snaží o maximální transparentnost, protože vydělávat se považuje za čestné.“

Prostor k manipulaci

Větší průhlednost odměňování manažerů (a také odměn auditorů) v USA přišla po lavině krachů a účetních podvodů. Asi nejznámější aférou byl krach Enronu před čtyřmi lety kvůli falšování účetnictví, kdy se zjistilo, že šéfové firmy si předtím na odměnách vyplatili 300 milionů dolarů.

Nejdále postoupila transparentnost odměňování v severských zemích, kde si může dokonce každý prohlédnout i daňové přiznání svého souseda na internetu (na severu Evropy je údajně i nejnižší korupce na světě). V Evropě je taková otevřenost popelkou. Ve většině států stačí, když se (jako nyní u nás) podá přehled o souhrnných platech představenstva a dozorčí rady.

Přitom je známo, že malá transparentnost má své ekonomické důsledky. Na jeden z nich upozorňuje bývalý ministr a šéf komise pro cenné papíry Tomáš Ježek: „V USA většinu úspor lidé investují na kapitálovém trhu, kdežto v Evropě je přes 80 % úspor lidí uloženo v bankách.“ To, že transparentnost přímo souvisí s ochotou investovat, potvrzuje i zakladatel úspěšné české počítačové firmy APP Eduard Míka, který svůj podíl prodal a nyní investuje v Česku i zahraničí. „Pokud firma chce získat peníze soukromých investorů, musí být co nejotevřenější, a k tomu podrobné zveřejňování platů manažerů patří.“

Podle Míky nabízí rozptýlené vlastnictví firem dost prostoru k různé manipulaci. „Mě jako investora zajímá kromě ekonomických výsledků především to, jak jsou vedoucí i řadoví pracovníci zainteresováni na výsledku,“ vysvětluje. „Aby byli motivováni na zisku a neměli vždy jistý plat.“ Pouhé zveřejnění součtu odměn za představenstvo a dozorčí radu považuje Míka za nedostatečné, protože to umožňuje případný extrémně vysoký plat několika málo jednotlivců opticky rozptýlit. Ani on neví o jediném případu, kdy by byl člověk, který přišel poctivě k penězům, vydírán.

Stejně budou muset

Vlivem poslance Suchánka firmy sice mohou zveřejňovat jen souhrnné výše platů manažerů, zákon jim však i nadále přikazuje zveřejnit podrobné principy, podle nichž manažery odměňují. Kontrola Komise pro cenné papíry ovšem ukázala, že ze 106 firem, které mají tuto povinnost, plných 25 ani toto nesplnilo. Provinilé firmy vesměs tvrdí, že se to stalo nedopatřením a že vše dodatečně napravily. Komise k nim také byla velmi laskavá a udělila jim symbolické pokuty většinou v desítkách tisíc korun. Mluvčí komise Ivana Štefková slibuje, že příště už bude její úřad přísnější, a upozorňuje na to, že se manažeři budou muset stejně připravit na plné zveřejňování platů. „Připravují se směrnice, podle kterých se to bude požadovat v celé Unii.“

(Respekt, www.respekt.cz)