Březen 2006

Nekrolog muže, který se vypracoval

Jaroslav Spurný

Může to být obyčejná gangsterská vražda, vyřizování účtů v podsvětí. Vůbec by to nebylo překvapivé. Za posledních patnáct let zažil podnikatel František Mrázek (48) desítku podobných násilných a nevysvětlených úmrtí mezi svými přáteli, obchodními partnery, ale i těmi, kteří jeho obchodní aktivity vyšetřovali. Nakonec i po něm v létě 2003 stříleli. Mrázkův rušný život ukončil minulý čtvrtek jedinou ranou zkušený ostřelovač. Jenže Mrázek už dávno překročil hranice zločinu dané v totalitě pašováním kamionů elektroniky a dalšího zboží a nechal za sebou i kariéru tuneláře, který v 90. letech připravil banky o miliardu korun. Od přelomu tisíciletí byly jeho „aktivity“ postaveny na přátelství se sociálnědemokratickými politiky a jeho jméno velmi úzce souvisí s děním kolem – v posledních měsících mediálně nejsledovanějších – tuzemských firem Unipetrolu a Setuzy. Vyšetřování jeho smrti může poodhalit oponu, která zatím zahaluje jak dění kolem obou firem, tak temné aktivity jeho účastníků a jejich propojení se špičkovými politiky.

Žaludek na vodě

Policie je pochopitelně s vyšetřováním Mrázkovy vraždy úplně na začátku. Několika vyšetřovacím verzím vévodí domněnka, že by za střelbou na podnikatele mohl stát rodinný klan, jehož hlavu někdo rozstřílel před deseti lety a rodina měla podezření, že se to stalo na pokyn Mrázka. Ale Mrázkovy obchody byly v uplynulých pětadvaceti letech tak rozmanité, že skupinu možných objednavatelů střelby můžeme hledat mezi desítkami temných postav podnikatelského světa a v řadě zemí. I kdyby policie vraha našla, je jisté, že samotná jeho identita nám stěží odhalí zákulisí kontaktů, které měl Mrázek mezi bankéři a špičkovými tuzemskými politiky, především ze sociální demokracie.

Přinejmenším v mediálním ohledu navazuje Mrázkova smrt na aféru Unipetrol, jejíž loňský výbuch pohnul zdejšími dosud pevnými klientelistickými vazbami. Dosud unikající trestu a protekci se těšící podnikatelé mizeli na Seychelách, jiní odcházeli od soudu s léty vězení. Ale změny v přístupu politických kruhů nejsou tak velké, jak se zpočátku zdálo, že budou. Nový premiér Paroubek nebyl součástí předešlého podezřelého establishmentu a zpočátku po zprávách a filmech o úplatcích ve své straně volal po odhalení pravdy. Nováčkovské nadšení ale zanedlouho skončilo a z ministerského předsedy se stal běžný pokrývač korupčních kauz svých lidí. Ministři jeho kabinetu si teď ve vystoupeních před poslaneckou vyšetřovací komisí „nemohou vzpomenout“, jak vlastně hlasovali v jednom z nejdůležitějších a nejpodezřelejších privatizačních rozhodnutí sociálně demokratických vlád; „nevědí“ ani, proč v rozporu s podmínkami vyhodili z miliardové soutěže dopředu tři zájemce – a premiérovi to nevadí. Místo toho nemilosrdně škrtne z kandidátky poslance, který si dovolí nesměle kritizovat podezřelé kšefty Paroubkova stranického spojence Michala Krause.

Ale Mrázkova smrt je možnost, že se věci opět otřesou a my se v informacích o alianci politiků a podnikatelů dostaneme zase o kousek dál. Nelze vyloučit, že profesionálně provedená vražda může u leckoho z té vážené podsvětní společnosti vyvolat strachy stažený žaludek a potřebu mluvit.

S Karlem na ping-pong

František Mrázek byl ještě zaživa fascinující osobností v tom, jak si v každé době uměl najít ty správné kontakty, které mu mohly přinést finanční zisk. V 80. letech to byl Karel Gott, se správcem jeho jevanské vily Miroslavem Provodem pašoval ze Západu kamiony levné elektroniky. Do byznysu divokých 90. let pak dvojice Mrázek – Provod vplula se základním kapitálem a ve velkém stylu. Na sérii nadhodnocených zástav, většinou různých domů a „zámečků“, si od bank napůjčovali stamiliony a s jejich vracením pak nijak nespěchali. I tady je před stíháním zřejmě ochránily kontakty s Karlem Gottem, ale šli ještě o kus dál. S mnohonásobným zlatým slavíkem a náměstkem policejní inspekce českého ministra vnitra Milanem Jungrem (pozdějším Provodovým dvorním advokátem) založili s velkou slávou nadaci pro pomoc rodinám zabitých policistů. Potřesení rukou s policejním prezidentem Františkem Zelenickým přerostlo v dobrou známost. Zelenický se po několika měsících stal šéfem tuzemské pobočky Interpolu a funkci musel opustit o dva roky později, když policejní odposlechy odhalily jeho časté telefonáty s Mrázkem a Provodem, jejichž bankovní tunely se v té době už policie snažila rozkrýt. Ale spis, uzavřený v roce 1995, který dvojici (v té době už oba podnikají v partě s mladým Tomášem Pitrem a Radovanem Krejčířem) obviňoval ze skoro půlmiliardových podvodů, jejich kariéru neohrozil. Naopak.

Jeden z vyšetřovatelů tunelu se za podivných okolností údajně zastřelil. Dozorující státní zástupkyně zase zahynula pádem ze schodů. Další vyšetřovatel byl obviněn z korupce v jiném případu. Tímto způsobem se vyšetřování postupně zauzlovalo a prakticky skončilo: dodnes přežívá jen jako ping-pong mezi policií, žalobci a soudy kvůli novému a novému došetření věci. A Mrázek začal vymýšlet obchody s politiky. Prostě se zorientoval i v této skupině a našel tam vlivné kontakty.

Jak se spřátelil s tehdejším ministrem financí Ivem Svobodou, nevíme. Víme pouze, v jakých se to stalo časech. Byla to doba, kdy tento ministr jmenoval například svým poradcem proslulého škůdce kapitálového trhu Pavla Tykače – a loni, deset let poté, jsme se dozvěděli možný důvod: bohatý Tykač poskytl krátce předtím nesolventním sociálním demokratům osmnáctimilionovou půjčku. Takže samozřejmě není přesné mluvit ve vztahu Mrázka a Svobody o „přátelství“. Ministr Svoboda ale v každém případě prosazoval ve vládě, aby Mrázek dostal na starost obrovský kšeft: prodat stomiliardový ruský dluh vůči České republice k vymáhání soukromé firmě. Obchod nakonec dostala jiná společnost, vznik toho nápadu a možné – dnes zase o něco jasnější – souvislosti ovšem stojí za podrobné zachycení.

Obchodní tajemství

Mrázkovy kontakty se sociálnědemokratickými politiky se prohlubovaly. Na počátku tisíciletí zaregistrovala média jeho schůzky s poslancem Josefem Hojdarem, místopředsedou dozorčí rady České konsolidační agentury (ČKA). To mělo svůj význam: právě v této instituci skončily nakonec nesplacené stamilionové bankovní dluhy Mrázka a Provoda a před pěti lety se daly odkoupit za desetinu původní hodnoty. Koupili si mrázkovci pomocí Hojdara od agentury své dluhy? Nevíme – agentura to už léta coby „obchodní tajemství“ odmítá prozradit. A Hojdar dnes tvrdí, že se „nikdy s Mrázkem nepřátelil, což prokazují výhrůžky, které mu byly adresovány z telefonu Mrázkova obchodního společníka, naše schůzky byly čistě formální“.

Mezi nejvýznamnější tuzemské podnikatele se Mrázek, Pitr a další dostali ovládnutím Setuzy a pomohli jim k tomu zase politici. Mrázek a Pitr získali majoritu v Setuze za netečného přihlížení Zemanovy vlády (ta v ní měla významný podíl přes Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond) a bez vložení jediné koruny – složitou fintou přes různé vzájemné dluhy. Zbytek získali od fondu smlouvou posvěcenou ministrem zemědělství Jaroslavem Palasem v roce 2003, na které stát tratil minimálně sto milionů korun. Vláda prostřednictvím ministerstva zemědělství Setuzu dotovala až do našeho vstupu do EU po tři léta ročně půlmiliardou korun na výrobu biopaliv. Přitom Setuza dlužila státní ČKA čtyři miliardy korun. Ty se pokusil převést ministr Palas do „svého“ podpůrného fondu s tím, že se na umoření závazku s majiteli Setuzy nějak dohodne. Velká politická přízeň zřejmě přesvědčila partu ze Setuzy, že má šanci uspět i v boji se svými podnikatelskými konkurenty o privatizaci Unipetrolu. Od srpna loňského roku už veřejnost ví, že se o to pokusili – a že neuspěli. Pak rozehráli svoji vysokou hru s kazetami tajně natočených politických sekretářů, a ta je nakonec semlela.

Řekni, kde ti muži jsou

Policie před sedmi lety zaregistrovala – tehdy médii letmo zaznamenanou, ale dnes už zapomenutou – schůzku, na níž se v pražské restauraci Bellevue setkali: ministr financí Ivo Svoboda, šéfporadce tehdejšího premiéra Zemana Miroslav Šlouf, poslanec Michal Kraus, František Mrázek a izraelský občan Šlomo Alon – otec později proslulého Baraka Alona, který právě v té době z Komerční banky „vytáhl“ osm miliard korun. (Barak byl mimochodem také Mrázkovým partnerem ve vedení českokrumlovského pivovaru Eggenberg.)

Šlomo Alon kdysi jako diplomat působil v sovětské Moskvě a podle Mrázkových slov vymyslel projekt, jak by šlo stomiliardový ruský dluh vůči Česku prodat soukromé společnosti a tím z něj pro státní kasu získat „aspoň něco“; na schůzce v Bellevue Mrázek s Alonem zasvětili do věci vlivné představitele sociální demokracie. Vláda jejich plán o rok později provedla. Okolnosti prodeje stomiliardového dluhu za necelou pětinu jeho ceny, při jehož realizaci se ztratilo na cestě mezi ruskou a českou státní kasou přes třicet miliard korun, nebyly nikdy vysvětleny. A zároveň nikdy nikdo (ani tento list, který o operaci „ruský dluh“ napsal spoustu slov) nepojal podezření, že za tím může stát Alon a Mrázek. Zcela neznámou společnost Falkon Capital, která kšeft nakonec dostala a provedla, vlastnili Izraeci narození v Sovětském svazu a nikdo nezkoumal jejich kontakty na Alona. Navíc, členem dozorčí rady Falkonu byl Jaroslav Pacák, bývalý příslušník BIS, přítel a podřízený dvou známých emisarů ČSSD v tajných službách Tomáše Kadlece a Martina Hejla, jejichž agentem na BIS byl Mrázek. A jak už jsme několikrát psali: Martin Hejl před pěti lety údajně intervenoval u protikorupční policie, aby se nezabývala vyšetřováním nesplacených dluhů Mrázka a Provoda u České spořitelny a aby neprověřovala temný finanční obchod mezi Českou spořitelnou a firmou Intercontinental Commodities, jejímž spolumajitelem byl hlavní český vyjednavač prodeje ruského dluhu, tehdejší náměstek ministerstva financí Ladislav Zelinka.

Tuzemská policie nikdy tyto okolnosti případu nešetřila. Šéfové protikorupční policie tvrdili, že nemají o možné korupci žádné indicie. Z účastníků někdejší schůzky v Bellevue je dnes Svoboda ve vězení za podvod, Kraus nedávno musel odejít z politiky pro podezření, že ve spolupráci s mafiánskými podnikateli pere špinavé peníze, Miroslav Šlouf se angažuje v srbské privatizaci a z veřejného života zmizel, vyjednavač Zelinka loni odešel z ministerstva pro podezření, že ulil na spřízněnou firmu skoro padesát milionů z peruánského dluhu, který jako náměstek vymáhal. Kadlec musel před třemi měsíci opustit výhodný post šéfa státní firmy Čepro, Hejl byl přinucen před pěti lety odejít z Národního bezpečnostního úřadu kvůli podezření z ovlivňování vyšetřovaných kauz. Mrázek je mrtev. Šlomo Alon nadále podniká v Rakousku a Izraeli a jeho syn Barak byl nedávno propuštěn z maďarského vězení, dnes jej stíhá rakouská policie za praní špinavých peněz.

(Respekt, www.respekt.cz)