Březen 2006

Tajnost Berdychova gangu

Jaroslav Spurný

V poslední době se na nás hrne jedno zásadní odhalení za druhým. Zaprvé nám zločinci z Berdychova gangu v přímém přenosu ze soudní síně vzkázali, že korupční nitky z jejich výnosného podniku Vraždy a únosy s. r. o. vedou až někam „vysoko nahoru“. Pak zase přišel do televize soudce nejsledovanějšího politického procesu s oznámením, že podepsal zatykač na nátlak tajné služby. A do třetice jsme se dočetli, že šéfové úřadu vládnoucího nad supertajnými informacemi se možná kamarádí s podsvětím.

Ta odhalení mají společný rys: zneklidňují, ale nic neodhalují. Místo informace, že tady spravedlnost dobyla další kótu, nesou spíš zvěst, že si tu se spravedlností někdo hraje. Ovšem vědět něco takového určitě, a ne to jenom tušit – to je také cenná zpráva. Protože pak už jde jen o maličkost: objevit kdo.

Kde to jsem?

Nevím, kde je dobro a zlo, jaký je rozdíl mezi spravedlností a zločinem, prohlásil minulý týden před soudem jeden z členů Berdychova gangu a průměrný čtenář novin s ním musel souhlasit: tváří v tvář propletenci, v němž na lavici obžalovaných zasedli ve stejné roli lumpové z podsvětí a vysoce postavení policisté, opravdu orientace mizí. „Vyšetřovatelé mě nutili, abych křivě obvinil Berdycha z vraždy a mučení,“ řekl soudu další muž. Směšné, jak se ti gangsteři snaží kličkovat, měl by si v té chvíli říci každý soudný občan. Jenže jak si tu víru udržet, když vyšetřování gangu prokázalo, že zdejší policisté výměnou za podíl na kořisti chránili Berdychovy muže dlouhá léta před vyšetřováním? Je-li možné někoho falšováním stop krýt, je možné ho i stejným falšováním potopit. Důvěru nabourávají i shodná svědectví, v nichž zatčení gangsteři i poldové tvrdí, že nitky spojenectví gangu sahají až do nejvyšších policejních pater.

Odhalení Berdychovy sítě by v normálně fungujícím právním a politickém systému bylo úspěchem detektivů. Ale zároveň ranou policii, která by zcela přirozeně musela znovu bojovat o důvěru. Důsledným pátráním po pravdě by musela občany přesvědčit, že zapletení se řady vysokých důstojníků se zločinem je výjimkou. Tím spíš by to musel udělat sbor, o jehož nespolehlivosti, spolupráci s podsvětím a lokajství vůči moci se už léta vyprávějí zkazky. Nota bene sbor, jehož nejvyšší šéf loni padl kvůli tomu, že elitní jednotce „uprchl“ klíčový muž zdejšího podnikatelského podsvětí, který nyní z exilu posílá zprávy o uplácení politiků a policistů.

Jenže jak o důvěru „bojovala“ zdejší policie? Třeba tak, že na místo bývalého prezidenta nastoupil jeho letitý zástupce, muž, který předtím pracoval právě v policejní správě, jejíž příslušníci jsou obviněni nejen ze spolupráce s Berdychovým gangem, ale i z dalších propojení k organizovanému zločinu. Těžko se pak divit, že „odhalování nitek“ připomíná frašku. Jejím mládeži nepřístupným dějstvím je sebevražda čelného představitele pražských vyšetřovatelů Zdeňka Janíčka: poté co mu inspekce pozatýkala kvůli spolupráci s Berdychem a dalšími zločinci několik podřízených, se tento policista doma ve sklepě podřezal, pověsil a ještě v předsmrtné křeči pobodal. Přestože byla publikována svědectví o jeho strachu z výslechů a možného obvinění, policie v jeho motivech k sebevraždě nic neodhalila: prý šlo o úplně normální smrt přepracovaného úředníka.

Máme tedy spoustu náznaků o korupci a zločinu a černé podezření, že se současné policii nedá věřit vůbec nic, ani vyšetřená gangsterská vražda. Berdychův případ ale můžeme také vnímat jako budíček, který by měl vyvolat desítky otázek a otevřít cestu pro vysvětlování. Že se do toho nepustí sama policie, je dnes mimo pochyby. Síť, která tu pod dlouholetou péčí Stanislava Grosse nejprve navázala zpřetrhané vazby předlistopadových časů, a pak se léta utužovala vzájemnými službami, nemá nejmenší zájem sama sebe rozkrýt. V normálním systému k tomu existují jiné nástroje. Má je i Česko, byť to zatím vypadá, že jsou spíš součástí sítě, kterou mají zničit. Jde především o justici a politickou vůli.

S Novákem na Nově

Až do loňského podzimu byl Petr Novák ve dvoutisícovém zástupu tuzemských soudců neznámou postavou. Pak poslal na osm let za mříže podnikatele Tomáše Pitra – rok poté, co jej za stejný čin osvobodil – a veřejnost zaznamenala jeho jméno poprvé. Pitr byl v tu dobu hlavní postavou aféry kolem privatizace Unipetrolu, mužem, který poukazoval na možnou korupci sociálnědemokratických politiků, a premiér Paroubek ho za to krátce před procesem označil za „nepřítele státu“.

Podruhé se Novák dostal do médií loni o Vánocích, když na Pitra, trávícího právě svátky na rodinné lyžovačce v zahraničí, uvalil mezinárodní zatykač. „Mám důkazy, že se chystá uprchnout,“ vysvětloval Novák poté, co informaci o zatykači někdo přihrál médiím, což vyvolalo spekulace, že se policie pokouší příliš informovaného Pitra tímto manévrem znervóznit, vyhnat do exilu, a vyloučit tak jeho možnou výpověď pro českou spravedlnost.

Konečně třetí krok na své cestě mezi celebrity udělal soudce Novák minulý týden (od 06. 02. 2006 – pozn. red. CS-magazínu), když přišel před kamery televize Nova a prohlásil, že loňský podivný zatykač vystavil zcela bez důkazů, na pouhou žádost šéfa tuzemské rozvědky. Vypadalo to bombasticky: tak takhle tedy ta síť opravdu funguje! Nicméně Novákovo oznámení je zároveň přiznáním ke zpronevěře soudcovské nezávislosti. Vždyť jak se potom ubránit pochybám, na čí žádost Pitra loni „osolil“ tak vysokým trestem? Nebo na čí žádost ho před dvěma lety naopak úplně osvobodil? Novák s tímto vývodem musel počítat, přesto se přihlásil o slovo a postavil se před rozsvícené kamery. Proč? Odpověď zatím neznáme. Premiér Paroubek o zatykači proti svému „státnímu nepříteli“ mlčí, i když měsíce dozadu si bral Pitrovo jméno do úst při každé příležitosti. Ministr vnitra Bublan jen opakuje své pověstné „všechno je v pořádku“. Proti zásahu výkonné moci do moci soudní se neozvali ani samotní soudci. A vrcholem je schůzka samotného Nováka s ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem, po níž oba muži koncem týdne bez dalšího vysvětlení oznámili, že při rozhodování o zatykači nešlo o žádný nátlak. „Tím celá záležitost končí,“ uzavřel Němec.

Je stoprocentně jisté, že se plete. V tuto chvíli ale nemůžeme z „Novákova odhalení“ vyčíst více, než že uvnitř zdejších mocenských struktur bojují různé skupiny o vliv v měnící se době a podle toho účelově pouštějí informace: ne proto, aby pomohly odhalit nepravost, ale aby zlikvidovaly konkurenta či aby se kryly před jeho úderem.

Zlikvidujte Mareše, přepínám

Nejlépe tento souboj o pozice a vliv ilustruje odchod šéfa Národního bezpečnostního úřadu Jana Mareše. Policie má jeho odposlechy k dispozici už dva roky. Stovky hodin záznamů zpracovávali pouze dva policisté. V případě selhání představitelů úřadu, klíčového pro bezpečnost státu, je taková laxnost ostudná. Celé ty dva roky nikoho netrápilo, že bezpečnostní prověrky mohou být udělovány podle nějakého korupčního klíče. Informoval někdo o praktikách veledůležité instituce vládu? Jestliže ano, měli bychom vědět koho a proč kabinet situaci nenapravil. To jsou v tomto případě důležité informace, my jsme ale místo nich dostali od neznámého a neznámo čím motivovaného dárce pár vybraných pasáží z odposlechů, které sice Mareše kompromitují (potkával se na recepcích s podezřelými lidmi a mluvil s nimi), ale bez dalších důkazů nic neznamenají. A když pak „veřejné pobouření“ splnilo svůj účel – Mareš odešel z funkce – mizí hned „aféra“ ze světa: policie už stihla oznámit, že trestní stíhání padlého šéfa NBÚ neplánuje, poněvadž k němu není vůbec žádný důvod.

Je dobré, že Mareš, jeden z tvůrců nejtemnější éry manipulací a služebnosti NBÚ, úřad opustil. Ale bude nám někdy odpovězeno na otázky, jakou roli sehrál on a jeho úřad při udělování prověrek k obchodům se státním, a především vojenským a vnitráckým majetkem? Odpověď je stejná jako v předchozích případech: dobrovolně a „samo od sebe“ se tak nestane. Okolnosti Marešova pádu totiž prokazují, že neodešel kvůli tomu, co provedl, ale proto, aby uvolnil místo pro obhájce zájmů vítězného mocenského konkurenta.

Je čas

Zní to všechno bezmocně, ale není to tak. Tato hra má otevřený konec – takže může dopadnout i dobře. Třeba tak, že se společnost postupně zorientuje ve svých záležitostech, tlakem si vynutí příchod nových osobností, které rozcupují staré sítě a se založením nových budou mít pod ostrou veřejnou kontrolou problém. Koneckonců k trhlinám ve zdejším pevném předivu dochází už teď. Například aféra Unipetrol vyvolala mezi do té doby spolupracujícími politiky, obchodníky a policisty rozmíšky a veřejnost se pomalu dozvídá o podezřelé správě erárního majetku. Případy Nováka, Mareše a Berdycha ruší ukolébavku, že se „nic neděje“, a díky nim víme, že je opravdu čas něco se zdejší chobotnicí podniknout. Předvolební hádky, mocenská výměna v sociální demokracii nebo nástup opozice mohou přinést další nepředvídatelné trhliny a odhalení.

(Respekt, www.respekt.cz)