Březen 2006

Tiše a bez příkazů se vrací cenzura

Marek Švehla

Přinutit veřejnoprávní média k poslušnosti není v Česku těžké, stačí jeden dopis. Jedni o tom vyprávějí celé legendy, jiní naopak tvrdí, že to neexistuje. Řeč je o způsobu, jakým zdejší politici znásilňují veřejnoprávní média. Nedávný příběh jednoho kritického komentáře v Českém rozhlase dává za pravdu těm prvním. Nezávislost státních médií v Česku je vratká, protože chybějí ti, kdo by ji měli podepřít.

Tón, o ten tu běží

Problém, který koncem ledna nakousl časopis Týden, začíná banálně. V prosinci objednal editor náboženského vysílání Radiožurnálu od komentátora Hospodářských novin glosu na téma přijetí církevního zákona. Text, nijak nevybočující z běžných mantinelů seriózní názorové žurnalistiky, si vysloužil jednoho nespokojeného posluchače – předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského. Ten nelenil a napsal generálnímu řediteli rozhlasu Václavu Kasíkovi stížnost, že komentář o schválení církevního zákona „zesměšňuje prezidenta Václava Klause“ a „předjímá rozhodnutí Ústavního soudu“. Je to snad něco zakázaného? „Ne, ale o to nejde,“ říká Rychetský. „Kdyby komentář vyšel v komerčním médiu, tak mi to nevadí. Veřejnoprávní rozhlas ale musí splňovat podmínku nestrannosti a novinářské etiky, a zesměšňování prezidenta je neetické.“

V prvním okamžiku se ředitel Kasík stížnosti vzepřel a Rychetskému odepsal, že na textu, který před vysíláním schválil i šéfredaktor Radiožurnálu, nevidí nic závadného. Rychetský se ale nevzdal a stěžoval si výš – Radě Českého rozhlasu, v níž zasedají vyslanci politických partají. Ti už našli pro Rychetského pochopení a „doporučili“ Kasíkovi, aby se za komentář Rychetskému omluvil. „Ne za překročení zákona, ale v tom tónu komentáře byl podnět, který stál za omluvu,“ vysvětluje někdejší disident, pak ministr kultury a dnes radní Milan Uhde, zastupující ODS. Právě Uhde patřil na schůzi rady k nejplamennějším řečníkům, když bouřil nad ironií typu „mladočeský prezident“, s níž komentátor narážel na Klausův vlažný vztah k církvím, nebo nad obratem „lidovečtí soudci“ (novinářská zkratka pro soudce s minulostí členů KDU-ČSL).

Zdá se to směšné, ale i takhle formulované výtky a následné „doporučení“ rady, která je de facto prodlouženou rukou politické moci, mají pro ředitele rozhlasu svou váhu – rada jej jmenuje do funkce a pustit se s ní do střetu vyžaduje jistý stupeň rozhodnosti a odvahy. Kasík do zápasu nešel: odjel do Brna, aby se Rychetskému osobně omluvil. Ze zápisu z lednové schůze rady je patrné, že se mu to vyplatilo. Rada mu totiž zvýšila plat o patnáct procent.

Co znamená přímo

Případ má ale důležité pokračování, které se již odehrává za zdmi rozhlasu. Podle nepotvrzených informací rada Kasíkovi také poradila, aby zjednal ve svém rádiu nápravu. Kasík měl tedy požádat šéfredaktora, aby příslušného editora Josefa Greše vyhodil. Ten to odmítl, problém ale je, že Greš je jako nový zaměstnanec stále ve zkušební lhůtě, která pro něj končí teprve v dubnu. Vyhazovat se tedy nemusí, Kasíkovi stačí, aby smlouvu neprodloužil. „Nikdo mi nic nenaznačil, uvidím v dubnu,“ říká Greš.

„Vůbec nejde o můj osobní názor, prostě jsem jen vznesl dotaz, jestli vysílání nepřekročilo hranici etiky,“ říká dnes Rychetský na to, zda by vyhození novináře považoval za uspokojivé řešení sporu, který uvedl do pohybu. Ale nechme stranou ironii. Případ opět otvírá staré spory známé třeba z nedávného případu kolem rušení televizního pořadu Bez obalu. Tedy co to je vyváženost, jak vypadá objektivita a zda vůbec lze ve veřejnoprávním médiu kritizovat politiky, jejichž dohledu jsou televize i rozhlas oklikou přes mediální rady podrobeny.

Na možné cenzorské choutky radních zákon pamatuje, ovšem velmi šikovně. Mluví totiž o tom, že rada nesmí „přímo zasahovat“ do tvorby vysílání. „Přímo nesmí a nepřímo může?“ pozastavuje se nad tím poslankyně Táňa Fischerová. „To je přesně formulace, u které nikdo neví, co znamená, a když se to hodí, tak ji zneužije.“ Tyto úmysly ale Rychetský i Uhde obvyklou slovní ekvilibristikou odmítají. „Nechci, aby rada zasahovala do vysílání,“ říká předseda Ústavního soudu. „Chci jen, aby posoudila, jestli nedošlo k porušení nestrannosti.“ A Uhde: „My jsme řediteli nic neukládali, to ani nemůžeme. Proběhla diskuse, a kdyby on řekl, že s námi nesouhlasí, tak tím diskuse končí. My bychom se s tím spokojili. Nebyl pod žádným tlakem.“

Ředitel Kasík se už nechce k případu vyjadřovat a jeho mluvčí Ladislav Pavlík spíš zahlazuje stopy: „To už je věc, kterou netřeba rozvádět, protože je to uzavřené.“ A pokud jde o zasahování do obsahu, snaží se držet linii rady: „Veřejnost nemusí mít strach, že by šlo ze strany rady o ovlivňování, to by bylo až v případě, kdyby takový komentář nebyl vůbec odvysílán.“ Dlouholetý kritik mediálních rad Břetislav Rychlík ale tyhle argumenty nebere vážně: „Rada se chová zcela nepřípustně, cenzorsky. Když říká, co se v komentáři smí objevit a co ne, do tvorby vysílání přece jasně zasahuje.“

(Respekt, www.respekt.cz)