Březen 2006

Mráz přichází od Rychetského

Erik Tabery

Šéf Ústavního soudu se rozpomněl na svou komunistickou minulost a žádá cenzuru. Pro tentokrát nemáme na výběr mezi špatnou a dobrou zprávou – z Ústavního soudu přišla jen ta první. Předseda této velmi vážené a také velmi vlivné instituce Pavel Rychetský se rozhodl bojovat za meze pro zdejší svobodu slova a vyzval dozorčí orgány masmédií, aby „prověřili“, jak je možné, že si nějaký novinář dovolil na vlnách Českého rozhlasu kritizovat prezidenta Václava Klause a Ústavní soud.

Kdo si troufne příště

Příběh Rychetského udání je pro Česko typický. Mocnému muži se nelíbí, jak o něm referují novináři, ale dokud je to v soukromých médiích, ví, že na ně nemůže. Jakmile však svobodný názor zazní ve veřejnoprávním éteru, náš pan důležitý ucítí šanci. Na tato média lze tlačit přes mediální rady, kde zasedají lidé dosazení partajními sekretariáty, a tudíž ochotní mocným odezírat ze rtů. Rychetský tedy nemusí Radě Českého rozhlasu nic zdůvodňovat nebo vysvětlovat, stačí aby projevil „starost o objektivitu“ – a radní už vědí, co dělat. Předvolají si ředitele, který je na nich existenčně závislý (mohou ho odvolat z funkce). A třebaže tento ředitel předtím kritický text hájil, před politickými chlebodárci taje jak sníh. Netřeba příkazů, aby pochopil, co se od něj čeká: vyrazí do Brna k osobní omluvě stěžovateli a snaží se vyhodit problémového novináře. To sice zatím nevyšlo kvůli neochotě podšéfů propustit kolegu na své triko bez jasného – a tudíž nadmíru okatého – nařízení shora, ale náladu redakčního týmu si lze i tak dobře představit: kdo si příště v rozhlase troufne kritizovat prezidenta či Pavla Rychetského?

Můj Uhde mi rozumí

Je to stále dokola. Už v roce 1993 nechal sekretariát tehdy vládnoucí strany odvolat ve sněmovně Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, protože dala licenci na soukromou televizi lidem, kteří se nelíbili ODS. O pár let později dostali radní od té samé strany pokyn, že ty samé majitele soukromého média naopak musí podržet, jinak budou odvoláni. Rada České televize vedle toho tak dlouho vybírala ředitele podle představ politické moci ČSSD a ODS, až z toho byly demonstrace na náměstích. Jak to nakonec dopadlo, může každý vidět denně u večerních zpráv v 19.15. Rada Českého rozhlasu dělala tak dlouho anketu mezi politiky, kdo by jim vadil v čele rozhlasu nejméně, až z toho vzešel Václav Kasík. Cíl je pořád stejný: vybrat průměrné a snadno nahraditelné, kteří budou vědět, komu a za co mají být vděční, kteří pochopí a poslechnou bez příkazů, beze stop. Podobně se tady ostatně vládlo desítky let před listopadem, takže instinkty jsou dosud živé a stačí je jen trochu povzbudit.

Rychetského udání také připomíná, jak nebezpečné je jmenovat do soudních a vůbec kontrolních instancí bývalé – natož vysoce postavené – politiky. Vše kolem sebe stále sledují mocensky a bojují za svůj obraz před veřejností s využitím jakýchkoli prostředků. I proto Rychetský, bývalý místopředseda vlády ve smluvně opozičních časech, našel mezi radními největší pochopení u bývalého politika Milana Uhdeho, který v médiích prohlásil opravdu pozoruhodnou věc: že názory nesmějí být ironizující. Rychetského přístup až tak moc nepřekvapuje, vždyť to byl on, kdo chystal tak cenzorský tiskový zákon, že si i v zahraničí ukazovali na čelo.

Odstup

Celá Rychetského akce je o to absurdnější, že v půlce loňského roku právě Ústavní soud vydal úplně opačné rozhodnutí: odmítl žalobu Heleny Vondráčkové, která chtěla omluvu od kritika Jana Rejžka za jeho názor, že popularitu zpěvačky v 90. letech zařídila stejná mafie, jako byla ta, co se o ni starala za normalizace. Soud tehdy naprosto správně konstatoval, že Rejžkova slova jsou „hodnotovým úsudkem“, na který má ve svobodné společnosti právo a který nemusí prokazovat, protože to ani nelze. Omluvu zpěvačce proto soud zamítl s tím, že coby veřejně známá osobnost má „dostatečný přístup do médií a může tak dostatečně prezentovat svůj nesouhlas“.

Rychetský tedy nectí ani nálezy své vlastní instituce. Jediným srozumitelným a nadějným vysvětlením té patálie by mohlo být, že předseda Ústavního soudu v době svého cenzorského záchvatu trpěl silnými mrazy a omezilo se mu prokrvování mozku, takže se teď při oblevě jak rozhlasu, tak veřejnosti omluví. V ideálním případě by měl dokonce rezignovat na svůj post šéfa instituce, která si takové zneuctění nezaslouží. Jinak je třeba dát za pravdu legendárnímu Josefu Mašínovi, který nedávno v rozhovoru pro Lidové noviny vysvětlil, proč nevěří demokracii v Česku: „V té zemi je předsedou Ústavního soudu člověk, který byl členem komunistické strany. Neumím si představit, že by se ve Spojených státech stal členem ústavního soudu člen mafie. Vy tam máte Rychetského, který byl členem zločinecké organizace.“

(Respekt, www.respekt.cz)