Březen 2006

Americké intimní počínání

Ota Ulč

Andrea Dworkin, ultraradikální feministka, politicky hodně levicová, značně nevábného vzhledu („něco mezi medúzou a ropuchou“, slyšel jsem komentovat její přitažlivost) se tuze distancovala od většiny svých ideologických sester zatracováním jejich idola Billa Clintona. Proklínala ho totiž kvůli jeho mediálně tolik zveřejňovaným choutkám s mnoha ženami.

Že by tento sexuální nenasyta tolik ovlivnil sexuální obyčeje v národě? Data shromažďující instituce National Center for Health Statistics uveřejnila v roce 2005 výsledky důkladného průzkumu (Survey of Family Growth) za účasti 12 571 respondentů. Zjistila, že muži ve věkové skupině od 30 do 44 roků mají za život šest až osm sexuálních partnerů, zatímco ženy v průměru jen čtyři. V téže věkové skupině dvě třetiny jak mužů tak žen měli v posledním roce pouze jednoho partnera. Čtyři procenta mužů i žen se pokládají za homosexuály či bisexuály. Rozdíl je ale v procentu osob s aspoň jednou homosexuální zkušeností: u žen (věk 18 – 29) je jich 14% čili dvojnásobek procenta u mužů.

Jakýsi Clintonův vliv by se dal dedukovat ze zjištění o orálních praktikách teenagerů ve věkové skupině od 15 do 19 let. Popularita orálního sexu, jak aktivního, tak pasivního, je totiž značná. Převyšuje standardní souložení, jemuž se věnuje 49% hochů a 53% děvčat. Většina mládeže (55% hochů, 54% děvčat) orální sex poskytuje i přijímá. Slovy Dr. Jennifer Manlove, mluvčí instituce, zveřejnivší tyto údaje, „velmi významný počet teenagerů má zkušenost s orálním sexem, aniž ale dojde k souloži, a mohou se pak pokládat za panny či panice.“ Tak si zachovat onu „technical virginity“, což poněkud připomíná Clintonovo svědectví pod přísahou, že mezi ním a orální aktivistikou Monikou Lewinskou k žádnému sexu nikdy nedošlo.

V porovnání s předchozím průzkumem z roku 1992 (tedy v době, kdy Clinton do Bílého domu teprve přicházel) o sexuálním počínání národa ve věkové skupině 18 až 59, který uskutečnil National Opinion Research Center na univerzitě v Chicagu, výsledky to byly paralelní s jednou výjimkou: tentokrát byl zaznamenán vzrůst lesbických aktivit mezi mladými ženami (věk 15 - 29) ve věku studijním, za pobytu v kolejích, co pak vedlo ke vzniku zkratky LUG (Lesbians Until Graduation) čili tak si počínat až do promoce. Čtrnáctiprocentní podíl takto se angažujících děvčat posléze ve věkové skupině od 30 do 44 let poklesne na 10 procent.

Jak poznamenává feministicky orientovaná žurnalistka Maureen Dowd v eseji „Tramps, Vamps and Cuckolds“ (The New York Times, 12. 5. 2002), ženy nejsou postiženy primární mužskou úzkostí o své sexuální adekvátnosti, ale zato je děsí obava ze ztráty půvabu, na němž ovšem závisí jejich přitažlivost. To, co znamená viagra pro muže, botox je spásou pro ženy.

Autorka Daphne Merkin v pojednání „Our Vagina, Ourselves“ (NYT Magazine, 1. 1. 2006), prezentovaném s obdivuhodnou, záviděníhodnou elegancí a vtipem, poznamenává, že 90 procent všech plastických operací podstupují ženy. Dámské genitálie – temný kontinent, nesnadno dosažitelný jejich majitelkami k důkladné inspekci, se stává předmětem takového rostoucího zájmu. A jak informuje článek v The Wall Street Journal, poněvadž žijeme v kapitalismu, již se zrodilo výnosné odvětví – vaginální plastická chirurgie. Tedy nejen vyrovnávat nosy či vyztužovat ňadra, ale dodávat labiím kýženou velikost, pevnost, tvar. Jednou z požadovaných procedur je tzv. hymenoplasty – znovustvoření panenské blány, operativní zásah, těšící se rostoucí popularitě. Nevede k tomu jakási pokrytecká prudérie, ale spíš nostalgie, zopakovat si počátky, odvanuté mládí. Velmi čilým pionýrem v tomto oboru se stal Dr. David Matlock v Los Angeles, práce má nad hlavu, zájemkyně musí čekat minimálně pět měsíců, než se dostanou na řadu do jeho zlatých (t.j. k zlatu si dopomáhajících) rukou.

V týdeníku Newsweek jsem zahlédl pesimistický odhad, že pro ženu středního věku s vlastní kariérou naděje najít vhodného manžela je menší, než se stát obětí teroristického útoku. Jenže i ženy, zakotvivší v přístavech matrimoniální pohody, občas neodolají pokušení, což ovšem platí pro obě pohlaví ze znamenitého důvodu: však je proti lidské přirozenosti, že vstup do manželství též znamená odsouzení k celoživotnímu půstu, celibátu vůči všem příslušníkům či příslušnicím opačného pohlaví.

Ve feministické interpretaci manželskou nevěrou muž ohrožuje stabilitu rodiny, zatímco u ženy to má být nejen vzrušující okamžik oprávněné seberealizace, ale i krok osvobozující, přímo politický – něco podobného, jako jít k volbám. (Názor Dalmy Heyn, autorky knihy Erotic Silence of the American Wife.)

Přemnohé se změnilo od dob chudinky Emmy Bovaryové či Anny Kareniny. Tématem se podrobně zabývá Newsweek (12. 7. 2004). Američané zdůrazňují svou nízkou toleranci, 80 procent odmítá nevěru za všech okolností. Přitom jí ovšem přibývá a procento nevěrných manželek se podle odhadu v řadách psychologů a terapeutů již vyrovná zanášejícím, šidícím manželům. Každý druhý, každá druhá, si tak počínají. Experti, pídící se po věrohodných datech, přiznávají marnost svého počínání: zatímco muži přehánějí o svých mimomanželských výkonech, ženy se ke své hříšné činnosti přiznávají značně míň.

Nemalou roli tu hraje internet, se spoustou webových stránek (například „Married and Flirting“ na Yahoo), speciálně pro vdané ženy se zájmem osvěžit si život, pustit se do postranního dobrodružstvíčka. Též jsou k dispozici čtyři miliony adres s pornografickými materiály. Po práci znavená žena přijde domů k ještě znavenějšímu manželovi, sedne ke kompjútru a uleví si neriskovým počinem, beztrestně elektronicky si zaflirtovat a případně se s takovým korespondentem pak osobně seznámit, což se stává s rostoucí pravidelností.

V roce 1643 v puritánské kolonii Massachusetts, osmnáctiletá provdaná Mary Latham si zasouložila s Jamesem Brittonem, za což oba skončili na šibenici. V mnohých státech se po dlouhou dobu nevěra hodnotila jako zločin. V rozvodovém řízení provinilkyně ztratila domov, příjem, své děti. V dnešní době tento prohřešek již nemá zdaleka tak razantní dopad. Jen mírná nadpoloviční většina případů manželské nevěry končí rozvodem a jejich počet klesá.

Značně populární film Unfaithful (Nevěrná, 2002) se sympatickým porozuměním prezentuje sexuálně dobrodružnou ženu. Kde najde svého milence? Nejspíš v zaměstnání, v prostředí, kde případně tráví víc času než se svým legitimním životním partnerem. Emancipace žen se též zasloužila o pokrok, že čtvrtina už má vyšší příjmy než jejich manželé. Přibývá případů, že po dobrodružství bažící ženy spočinou v náručí mladších mužů. Ženy, jimž je teď kolem čtyřicítky, vyrůstaly v sedmdesátých letech, kdy promiskuita byla značně populární a pohroma AIDS teprve začala na sebe upozorňovat. Manželé paroháči mají svou support group (s adresou chatcheaters.com), možnost vzájemně se potěšit zkušenostmi a vědomím společného osudu.

O rovnost pohlaví do všech zbylých důsledků v současné době usiluje čtyřicetiletá štíhlá bruneta Heidi Fleiss, která se proslavila jako velmi podnikavá madam v Hollywoodu. Disponovala týmem – kádrovými rezervami kvalitních horizontálních oblažovatelek uspokojovat požadavky nejnáročnějších zákazníků z nejlepších kruhů. Koncem devadesátých let se za své počínání ocitla ve vězení. Teď je zpět na svobodě a míní legálně podnikat v Nevadě, sousedním pouštním státě, s poskytováním poněkud odlišných služeb, totiž intimního servisu ženským zákaznicím.

Ale i v Nevadě mohou bordely fungovat jen na několika okresech. Slečna Heidi si jako své působiště vybrala šedesát akrů velký prostor v místě jménem Crystal, necelých sto mil od Las Vegas, kde se něco takového nesmí. Budoucí podnikatelka zažádala o licenci, která se v době vydání tohoto článku teprve projednává.

Jde o novinku, o níž se experti vyjádřili, že je „long overdue“ – že už tu dávno měla být. Novinka vyvolává značný mediální zájem. The New York Times v reportáži 1. 1. 2006, nazvané The West Gets Wilder („Západ se stává divočejším“) tématu věnovaly dost prostoru. Dozvídáme se, že sexuální turistika, ženami pěstovaná, již existuje, zejména na Jamajce a v Dominikánské republice, kde se za úplatu získávají ztepilí, mladší (samozřejmě) muži. Citována je Amalia Cabenaz, profesorka ženských studií na kalifornské univerzitě v Riverside, vědecky se zabývající sexuální turistikou v Karibiku. Ta tvrdí že dotyčné zájemkyně dávají přednost iluzi jakési romantiky před chladnokrevnou transakcí dodat výkon za dojednaný obnos v hotovosti.

Mnohé se změnilo, ženy teď mají mají peníze a moc, zdůraznila slečna Heidi v interview. Svatá pravda: nemálo jich kupuje pornofilmy, sexuální náčiní, různé ty robertky, jimiž se dámská společnost baví o dýcháncích, při příležitosti křtin potomstva, oslav narozenin, výročí manželství, případně rozvodů. Konají se dámské jízdy do pánských strip klubů, radovat se z produkce vystavovaných samců. Průzkum trhu opravňuje k optimismu, že dost žen bude do pouště přijíždět.

Kdo se u této novátorské podnikatelky zajímá o práci? Dotyčná tvrdí, že denně dostává stovky elektronických dotazů. Nejvíc se hlásí málo zaměstnaní herci z resortu slaďáckých televizních seriálů. Dostanou informací o pracovních a mzdových podmínkách: inkasovat 250 dolarů za hodinu, z čehož polovinu dostane zaměstnavatelka. Spropitné je jen jejich.

Nevyhnutelná otázka: jak budou schopni svůj úkol zvládnout, uspokojit třeba tucet náročných klientek za směnu? Pomocí koňských dávek viagry, levitry, cialisu či jak?

Ne každý Nevaďan vítá tuto zprávu, i když slibuje být vzpruhou místnímu hospodářství. Však daňový přínos z prosperujících nevěstinců do značné míry financuje zdárný chod školství v nejedné komunitě. Nevlídně se k iniciativě Heidi Fleissové vyjádřila Nevada Brothel Association, zájmová organizace dvaceti šesti tam již fungujících, o oblažování pánů pečujících bordelů. Provozovatelé tak reagují nikoliv kvůli jakoby konkurenčnímu tlaku, ale obávají se, že tato k přílišnému zviditelňování náchylná dáma ublíží byznysu, který tradičně dává přednost diskrétnosti a publicita mu bývá na škodu. Dotyčná Heidi již projednala s HBO natočení dokumentárního filmu.

Třeba bude promítán i v České republice a stane se popudem k případné inspiraci, imitaci místním podnikatelům, i když ovšem bez možnosti prosadit takový pokrok někde v poušti, tak jak nabízí neřestná Nevada.