Březen 2006

Komu vadí pravda senátora Bárty

Petr Zavoral

Stala se v pondělí (23. 01. 2006 - pozn red. CS-magazínu) věc v postkomunistickém Česku neslýchaná: ve správný čas a na správném místě byla nahlas vyslovena nepříjemná pravda, dokonce ústy aktivního politika.

Místem činu byla Malá pevnost Terezín a »pachatelem« senátor Zdeněk Bárta, který při otevření nového centra sociálních služeb v Terezíně, pořízeného z peněz německých a švýcarských církevních organizací, připomněl, že stejně jako Židé za druhé světové války na tomto místě po osvobození trpěli i internovaní Němci, začasté nevinné oběti rudé zvůle.

Bártova slova nemohla nevyvolat přinejmenším ošívavé reakce. Jak se ten člověk, nota bene evangelický farář, opovažuje srovnávat židovskou genocidu se spravedlivou odplatou německým okupantům, která - jakáž pomoc - stála život i pár stovek nešťastníků, provinivších se toliko používáním německého jazyka? Terezínským koncentrákem prošlo 155 tisíc Židů z celé Evropy jakožto přestupní stanicí na cestě do osvětimských plynových komor a nelidské podmínky v lágru nepřežila zhruba pětina z nich. Co jsou proti tomu necelé čtyři tisícovky internovaných Němců, z nichž nějakých šest set utýrali nebo nechali napospas tyfové epidemii osvoboditelé a jejich čeští pacholci?

A jsme u toho. Právě proto, že je pan senátor Bárta současně kněz, nemůže zamlčovat tu část pravdy, která se nerada slyší. Nemůže poměřovat zlo podle toho, kolik životů mu padlo za oběť. Zlo je jen jedno, stejně jako je jen jeden Bůh a jedna pravda, ať se k ní chceme znát nebo ne. Pravda o terezínském utrpení k odsunu určených Němců žaluje, že co se podstaty zla týče, není rozdílu mezi gestapáckou zvířeckostí a zvráceností bestií, které se v pětačtyřicátém »realizovaly« ve funkcích českých bachařů. Obojí zločinci své oběti vystavovali témuž utrpení, na jehož konci číhala smrt. Ostatně komunističtí sadisté často pocházeli z řad kolaborantů v Hitlerových službách, kteří německé uniformy vyměnili na poslední chvíli za pásku tzv. rudých gard jenom proto, aby si zachránili krk.

Ten hnus už je historicky zdokumentován, pro nehistoriky jej čtivě zpracovala novinářka Sidonia Dědinová v knize Edvard Beneš - likvidátor, kterou před časem vydala ANNONCE. Tam se čtenář dozví nejen celou pravdu, s níž senátor Bárta v pondělí »provokoval« v Terezíně, ale i další užitečné informace. Třeba že zločinecké Rudé gardy posloužily po únorovém puči masovému vrahovi Gottwaldovi jako zdravé jádro totalitního Sboru národní bezpečnosti, kde se zejména v 50. letech dobře uplatnily všechny tyranské zkušenosti, ať už získané v Terezíně, Osvětimi nebo kdekoliv jinde. Dnes tkví výhrady na Bártovu adresu hlavně v tom, že hlasitě vyslovená pravda bez servítků by mohla zhatit Paroubkův záměr vládnout v Česku s podporou potomků gottwaldovsko-stalinských úchylů, u nichž jeden nikdy neví, kdy se rozpomenou na zašlou slávu svých otců. Nebo se snad mýlím, soudruhu Grebeníčku?

(Annonce)

Proslov senátora Zdeňka Bárty při slavnostním otevření Centra sociálních služeb v Terezíně

Vážený pane premiére, paní Paroubková, vaše excelence, pane velvyslanče Německé spolkové republiky, pane Elfenkämpere, všichni ostatní vzácní hosté z Diakonie, církve, státní správy i samosprávy, milí přátelé!

Vítám vás všechny při slavnostním otevření Centra sociálních služeb v Terezíně! Je to centrum, které představuje sociální bydlení pro lidi postižené povodněmi v roce 2002, pracovní příležitosti a tréninkový program pro lidi se zdravotním postižením v pohostinství Klobouk, sociální rehabilitaci osob se zdravotním postižením, místo setkávání všech sociálních skupin a celou řadu dalších aktivit.

Idea zřídit toto centrum vznikla před tři a půl lety během zdejších katastrofálních povodní. Diakonie českobratrské církve evangelické tehdy výrazně pomáhala na katastru města Terezín jednotlivým občanům i institucím. Tehdy se naši přátelé z partnerské německé diakonie rozhodli nabídnout velkorysou investici do takovéhoto projektu, který od té doby postupně nabýval konkrétní podobu až po tu dnešní. Projektu finančně i jinak pomohli i další přátelé, kterým jmenovitě poděkuje ředitel Diakonie ve druhé části našeho programu.

Není zde ještě vše hotovo, ale až si za chvíli půjdeme oba objekty prohlédnout, uvidíte, jak veliké je to už dnes dílo.

Nejde však jen o hmotnou stránku tohoto projektu. Nejde ani jen o důležitou práci, která se zde – jak věřím – bude konat. Tento projekt je i něčím víc – je symbolem nových sousedských vztahů mezi Čechy a Němci.

V tomto městě, v jehož zdech se odehrávalo nevýslovné utrpení příslušníků židovského národa v nacisty zde zřízeném ghettu, ale také stejně nevýslovné utrpení příslušníků německého národa, kteří zde byli po válce koncentrováni před svým vyhnáním ze země, v tomto tragickém městě vzniká česko-německý sociální projekt jako symbol smíření, odpuštění a budoucí spolupráce. Ať Bůh žehná nejen práci tohoto sociálního centra, ale všem podobným projektům, které představují důležité kroky k odpuštění starých vin a k nové spolupráci mezi našimi národy.

Děkuji za pozornost. A než požádám pana premiéra Paroubka o jeho slovo, dovolte, aby naši mladí předali vám, vzácným hostům, malé pozornosti - dárky, které sami vyrobili.