|
|
Duben 2006  Čtenářské názory a připomínkyKaždý, kdo bude chtít vyjádřit svůj názor k jednomu nebo několika článkům, i k CS-magazínu jako celku, nechť jej zašle na adresu: csmagazin@atlas.cz (e-mailovou adresu redakce lze vybavit také kliknutím na tlačítko v levém sloupci website).Názory odporující dobrým mravům, zejména pejorativní, odchylující se od tématu, nevěcné, napadající autory a anonymní si redakce vyhrazuje nezveřejňovat. Budou uváděny s e-mailovými adresami a se jmény odesilatelů. Diskusní příspěvky se budou na rozdíl od článků zařazovat průběžně do zvláštní rubriky (ne tedy pod jednotlivé články). Proto do předmětu e-mailové zprávy uvádějte pokud možno název článku a číslo CS-magazínu, ke kterému se diskusní příspěvek vztahuje. Vaše redakce *** ----- Original Message ----- From: Alexandr.Moroc@MNUL.CZ Sent: Monday, August 29, 2005 7:52 AM K cs-magazínu jsem se dostal náhodou /i když nutno poznamenat, že náhoda přeje připraveným/. Narazil jsem na zmínku o cs-magazínu v některém z časopisů které odbírám /Dějiny a současnost, Vesmír..../, protože často hledám názory, které by mi osvětlily některé události ve světě nebo i doma a které by byly jasné a šly k jádru věci a byla by z nich cítit hluboká znalost problému. Zdá se mi, že velká část článků/komentářů, fejetonů a pod./ v našich periodikách klouže po povrchu = bez hlubší znalosti věci a to mně moc zlobí. Konečně jsem našel to, co tak dlouho hledám. Velmi se mi líbí články osvětlující terorismus - mnohým problémům jsem porozuměl až po přečtení vašich článků a pak mně zajímají komentáře k naší politické situaci. Čtu však v cs-magazínu skoro vše - je to chytré, i když někdy dost kruté /příspěvky pana Hedvíčka/, ale mají logiku a dobře se to čte. Ještě jednou děkuji, s pozdravem dr. Alexandr Moróc *** ----- Original Message ----- From: jarmila.moosova@seznam.cz To: csmagazin@seznam.cz Sent: Saturday, September 03, 2005 10:41 PM Subject: Příloha Vážený pane redaktore, slíbila jsem, že se Vám ozvu, činím tak v příloze. Mějte se krásně. JM* *** ----- Original Message ----- From: csmagazin@seznam.cz To: jarmila.moosova@seznam.cz Sent: Sunday, September 04, 2005 2:21 PM Subject: Re: Příloha Vážená paní Moosová, pošlete celý článek. To, co je v příloze je v podstatě skrytá reklama, ale proč ne? En passant: národy bývají definovány i jinak než jazykem. Jazykem a krví národ definují jen Češi, Slováci a Němci, což je středoevropská specialita se všemi hrůznými důsledky ve století 20. Uvítal bych, kdyby Váš úvod nebyl tak nacionalistický. V této podobě jej nelze zveřejnit v CS-MAG. Přikládám pro inspiraci článek, zejména pasáže o češtině budou pro Vás zajímavé. Pro všechny případy konkrétní připomínky k Vašemu textu v příloze: --- „Vážení a milí krajané! (Připomínka: čtou nás i lidé v Česku a ti, kteří znají česky a nejsou to Češi ani původem jazykovým někdy ani zemským.) To, co drží národ pohromadě, nejsou jenom silné kořeny jeho dětí, zapuštěné hluboko v zemi, nebo jeho dalekosáhlá historie či bohatá tradice. (Připomínka:to je implicitní nacionalismus par excellence. Srovnejte: jeszcze Polska nie zginęła, póki my żyjemy - nepotřebují k tomu mít konkrétní území. "Nejcennější na kmeni jsou jeho jazyk a zvyky," říkal Johannes Gottfried Herder - otec českého a německého nacionalismu, které jsou prakticky totožné a stejně agresivní, až na to, že si to Češi neuvědomovali a neuvědomují.) Je to především jeho věčně živý, nesmrtelný duch, jehož skrze nenahraditelný mateřský jazyk povznášejí básníci. (Připomínka: národ není vždy definován jazykem.) Žijí mezi námi. Mají a chtějí co říci. Způsobem, který nezatěžuje mozek, ale rovně a bez okolků vniká přímo do srdce. Nebraňme se tomuto životadárnému spojení. Jsme jeden národ, jeden duch. (Připomínka: připomíná to silně: Ein Volk, ein Führer.) Následuje info: Kruh autorů Hodonínska – almanach + literární časopis. Bude nám ctí zahrnout tvorbu svých krajanů, žijících v daleké cizině.“ --- Vím, že v českém prostředí prolezlém šovinismem je pramálo příležitostí korigovat si své názory, ale je nutné se o to alespoň pokusit. Račte si přečíst krédo časopisu CS-MAG v levém sloupci website hned nahoře a pokuste se jím řídit. S pozdravem redakce *** ----- Original Message ----- From: jarmila.moosova@seznam.cz To: csmagazin@seznam.cz Sent: Monday, September 05, 2005 9:46 PM Subject: Re: Příloha Vážený pane redaktore, velmi mne těší Váš zájem, vážím si Vašich poznámek a připomínek, rozhodně se na ně zaměřím, pokud se rozhodnu článek poslat. Byla jsem teď hodně zaneprázdněná jinou činností a nemohla jsem CS-M věnovat dostatek pozornosti, ale činím tak nyní, ihned po odeslání tohoto mailu. Především se vrhnu na přílohu, ráda se poučím. Nicméně si neodpustím takový vlastní laický názor, dovolíte-li: VŠE JE ÚHLEM POHLEDU. Pro mě to znamená, že je-li vnímavost čtenářů CS-M shodná s Vaší, což je logické, nemám zde co nabídnout. Pokud se reklamy týká, ono se to na první pohled fakt silně nabízí, ale to není můj záměr. Jsem přesvědčená, že to chápete, nemá smysl se o tom šířeji zmiňovat. Tak ještě jednou mnohokrát díky, mějte se krásně a já jdu "studovat"! V úctě JM* *** ----- Original Message ----- From: csmagazin@seznam.cz To: jarmila.moosova@seznam.cz Sent: Tuesday, September 06, 2005 10:39 AM Subject: Re: Příloha Vážená paní Moosová, v podstatě jsem očekával takovýto Váš závěr, i když má, teoreticky vzato, i otevřený konec. Situace Čechů je tristní. Po druhé světové válce se všichni v Evropě vzdali nacionalismu s výjimkou Čechů, Slováků, Srbů. Francouzi jsou "nacionalisté" ve smyslu vyznavačů francouzské kultury a kdo ji vyznává, stává se Francouzem, ať má pleť jakékoli barvy. Češi, pokud vím, třeba na naturalizované Vietnamce nepohlížejí jako na Čechy. Rozdíl je i v nazírání na ně jako etnickou skupinu - zde, v Německu, platí za čestné a velmi pilné. Srovnejte s Českem. Typický projev cz-nacionalismu je nadřazování se nad ostatní - pohleďte na vztah k Polákům, Slovákům, Ukrajincům. Současně mají (a to je pouze cz-specialita) obrovský národní komplex méněcennosti, který překompenzovávají, kde se dá (mají nejlepší holky, pivo, chléb, hokejisty... na světě). Znáte-li moderní dějiny českého státu, víte, že zápory převažují. Nesmíte ovšem číst jen díla oficiálních cz-historiků, včetně předválečných, kteří ve jménu českého národního státu vesměs lžou a zametají nepříjemná fakta pod koberec, což činili už národní buditelé. (Přečtěte si na začátek Válku Čechů s Němci od Emanuela Rádla, což nebyl historik, nýbrž biolog a filozof) Česku chybí pohled zvenčí, Čechy akceptovaný. Nejvíce pohledů zvenčí je v němčině, méně v polštině. Jsou pro ně ale nepřijatelné, protože Němci jsou dávní nepřátelé a Poláci nesahají Čechům ani po kotníky (oba jsou nacionálními předsudky). Jak se potom Češi chtějí o sobě dovědět pravdu, když o jejich historii a počínání Španělé, Britové, Dánové, Švédové, Francouzi, Italové, atd, kteří by byli akceptovatelní vlivem své národnosti, píší zřídka? Jako největší tajemství se stále drží pod pokličkou, že TGM řídil stát pomocí rozsáhlé sítě udavačů v čele s Karlem Čapkem, že jsme byli za první republiky nejzkomunizovanější zemí na světě (podle počtu členů KSČ na milion obyvatel), že jsme si sami (za 2. republiky) chtěli zavést norimberské zákony, že se za války (i před válkou) udávali sourozenci, švagři a příbuzní mezi sebou, což za války udané přivedlo do koncentráků nebo na popraviště, protože jim cosi záviděli (dokumentováno udáními gestapu, v udávání a kolaboraci předčili Čechy už jen Francouzi), že hodně čs-letců raději odešlo od čs-perutí ve Velké Británii létat do ryze britských nebo polských svazků kvůli panující závisti, pomluvám a udavačství. Neupírám Vám lásku k rodné hroudě, ale neprojevujte ji, prosím, tak slepě šovinistickým způsobem. S pozdravem redakce *** ----- Original Message ----- From: "Vladimir Masata" To: Sent: Friday, October 07, 2005 9:38 AM Subject: Vladimir MASATA,Calgary Vazena redakce - k clanku Petra Podaneho o Volkswagenu bych chtel pripomenout ze Ing PORSCHE pracoval na vyvoji vzduchem chlazeneho motoru a myslim Ing Vermirovsky na karoserii brouka v Tatre Koprivnici jiz pred valkou. V koprivnickem muzeu jsou vystaveny puvodni modely. Vzduchem chlazene motory byly prave specialitou tovarny Tatra a Porsche pro Tatru pracoval. Jak se to potom na zacatku valky prevedlo do Wolfsburgu neni osvetleno v uvedenem clanku. *** Praha, 26.9.2005 Vážení, zasílám Vám velmi srdečný pozdrav a malý příspěvek důchodce z naší krásné a výjimečné vlasti s dokonalou a vládnoucí politickou garniturou a nejinteligentnějším prezidentem na světě. Zkrátka – máme se dobře a dobře nám tak. Hlavně, že nám Nova a Prima prosperují s Velkým bratrem a VyVolenými a my pod jejich výchovným vlivem zvolíme další skvělé občany jako zástupce lidu. Děkuji Vám, že díky Vašemu magazínu jsem mohl lépe poznat, že i u nás existují moudří a vzdělaní lidé a není jich vůbec málo. Škoda, že nejsou ve vedení státu. Bude to asi pravděpodobně podobně jako s tou košilí šťastného člověka. Myslím si, že si ve své skromnosti ani neuvědomujete, jak cennou práci pro nás konáte a přímo hrůza mě obchází při myšlence, že byste s tím někdy oprávněně sekli. Velice srdečně Vám za Vaši práci děkuji a přeji pevné zdraví a mnoho síly k boji s blbostí. Doufám, že můj dojde v pořádku, vždyť Česká pošta je dokonalost sama. Srdečně zdraví František Páša *** ----- Original Message ----- From: CS-magazin To: Páša František Sent: Wednesday, October 12, 2005 4:58 PM Subject: 051012 Vážený pane Pášo, děkujeme za Vaše milá slova a dvakrát přiložený obnos k vydávání CS-MAG. Váš dar umocňuje skutečnost, že jste si onu částku 1 500 Kč odtrhl od úst - z českého důchodu. Naprosto nebývalé a ohromující! Pro jiní zahanbující. Rádi bychom Vaše průvodní slova přetiskli v rubrice Čtenářské názory. Souhlasil byste s tím? Po téměř třech letech existence časopisu se ukazuje, že spíše oslovuje lidi v zahraničí, v Česku dávají přednost plytkostem (v souladu s tím, co píšete). Nepřátel máme také dost, zejména z řad českých nacionalistů, což je v Česku odhadem tak 90 - 95%, v zahraničí stále ještě tak 60 - 70% Čechů. Vůči CS-MAG jsou zatím zticha, jen si občas ověřím jejich bezmeznou zlost zveřejněním článku v Neviditelném psu, Respektu nebo v Novém Polygonu, na který vždy zareagují. Zatím jsme zverbovali pro psaní všechny autory, kteří jsou schopni psát smysluplné články a neporušovat krédo CS-MAG. Pravda, jeden z nich je problematický (Kuras), někdy klidně lže a překrucuje fakta ve službách českého národního státu.Tiskneme mu jen články, které se těmito vadami nevyznačují. Myslím, že byste mohl mít zájem o všechna čísla CS-MAG od počátku jeho existence na CD-ROMu. Jestliže ano, pošlu Vám jej poštou. Co se týká výdrže, nevím, jak dlouho to budeme schopni dělat. Obsah dává dohromady jeden člověk v Německu - já, do website to vkládá další člověk, tentokrát v USA, kterého jsem v životě neviděl - seznámili jsme se přes e-mail. Jakmile by někdo z nás vypadl, je po časopisu, není náhrada. Momentálně se pokoušíme získat přístup k cz-deníkům, které se nedají v internetu přečíst komplet. Potřebovali bychom někoho, kdo by přečtené MfD nebo LN házel do krabice místo do kontejneru a já bych si asi jednou za dva týdny je u něj z krabice vybral (pokud bude bydlet v Praze). Boj proti blbosti..., píšete, hm, přikládám článek (polotovar), který má vyjít v Česku 28. října. Dejte mi, prosím, vědět, jak na Vás zapůsobil. Rozšířím jej ještě o mýtus ČSR jako jedné z 10 nejvyspělejších států světa. S pozdravem redakce www.cs-magazin.com *** ----- Original Message ----- From: František Páša To: CS-magazin Sent: Thursday, October 13, 2005 7:27 PM Subject: Re: 051012 Vážený pane redaktore, děkuji za Váš milý dopis, a odpovídám (omlouvám se, trochu později). Tolik chvály, kterou jste nahrnul na mou hlavu, si nezasloužím, vždyť jsem konec konců jen příslušník toho ne moc chvalně známého etnika žijícího v kotlině mezi Šumavou a Krkonošemi. Přiznám se, že se za to někdy stydím, ale co nadělám. "Vono je všude něco", jak by asi řekl Švejk. Ten Váš článek o první republice je přesný. Já už teď na stará kolena vidím, že Masaryk udělal volovinu, když boural Rakousko. No, a Beneš, když vyčuraně nastrčil odpovědnost za stát na chudáka Háchu a nás přivedl do náruče tatíčka Džugašviliho. Mohl bych ještě uvést několik sentencí o Jiráskovi, který byl asi tak historik jako je Klaus ekonom, a docela mě mrzí, že strana, jejímž je čestným předsedou pravděpodobně vyhraje volby. Je to asi tak fatální, jako že znojemští voliči zvolí senátorem Železného. Ještě schází, aby se u nás stal příštím prezidentem Radovan Krejčíř, nebo Viktor Kožený. Ale dost nářku, může být ještě hůř. Pokud budete, vážený pane redaktore, chtít z mých dopisů něco použít, klidně můžete. Ostatně si myslím, že zanedlouho může přijít doba, kdy si tady zase budeme u nás dávat na hubu zámek. Pronesu teď kacířskou myšlenku: někdy si myslím, že ekonomická nesvoboda může být citelnější, než nesvoboda politická (samozřejmě s výjimkou teroristických politických procesů) asi tak - ten bývalý komunista, nyní pan podnikatel si na mne bez odvolání dovolí téměř vše, zatímco ten samý komunista, dříve jako nadřízený, si vše dovolit nemohl. Prostě se u nás neumíme postavit jeden za druhého. Když si vzpomenu na nedávnou historii, tak jsem byl vůl, že jsem chodil v listopadu ´89 zvonit klíči a mrznout na náměstí. Využili toho jiní chytráci, nadělali si z toho majetek a jeden absurdní dramatik se stal absurdním prezidentem. Karel Kryl měl pravdu, když říkal, že ti, co to měli jen propachtované, si to zprivatizovali. Vaše skvělá nabídka CD ROM s texty CS-MAGAZÍNU by mi přišla velice vhod a velice Vám za ni děkuji. Srdečně Vás zdravím a děkuji Vám za Vaše dílo. Pozdravuji též paní Věru Pokornou a Vašeho spolupracovníka ve Státech. Pokud se Vám do cesty budou klást velké překážky, raději toho nechte, abyste nedopadli jako Karel Havlíček, na kterého se nakonec národ s odpuštěním vykašlal. S úctou, díkem a přáním všeho dobrého František Páša *** Vážený pane Pášo, jste člověk rozumný bez šovinistického podtextu. O to více si Vás cením - takových lidí není v Česku mnoho. "Hubu na zámek" si nebudete muset dávat. CS-magazín je stoprocentně v zahraničí a bude pak za této situace k dispozici až do skonání jeho tvůrců. Ledaže by to dospělo až k čínským poměrům. Karel Kryl ke stáru zblbnul a začal varovat před germánským nebezpečím. De mortuis nil nisi bene, ale byla to nanejvýš problematická osobnost. Jirásek, učitel, souzněl s českým fašismem, Havlíčka se Češi sami zřekli. Havlíček byl, stejně jako Karel IV., silný antisemita. Statečnost u jeho hrobu vykázal a položil trnovou korunu manžel Němcové, státní úředník, nikoli ona. CD-ROM se všemi čísly CS-MAG dostanete poštou. S pozdravem redakce *** ----- Original Message ----- From: "Kratochvíl Václav" To: Sent: Sunday, October 16, 2005 10:48 PM Subject: diskuse K článku Oty Ulče o Iraku jen poznámka - je Irak na demokracii zralý? Nedopadne to tam tak, že první volby vyhraje skupina náboženských fundamentalistů, brzy se demokracie změní na totalitu muslimského typu a ty první volby budou zároveň posledními. Tak jako jsme to zažili po roce 1945 - první volby v roce 1946 komunisté vyhráli a byly to na padesát čtyři roky volby poslední. Doufám, že si to americká vláda uvědomuje. V. Kratochvíl *** Dopis Tomáši Krystlíkovi: Vážený pane inženýre, Váš článek o tzv. 1. republice otištěný ve včerejším vydání listu MF Dnes (v CS-MAG 12/2005 – pozn. red. CS-magazínu) ku příležitosti dnešního antisvátku mne velmi potěšil jednak proto, že jsem některé aspekty onoho státu prožil jako dítě na vlastní kůži (a popsal je ve vlastním životopise, který se z tohoto důvodu, nemluvě o jiných, bála řada nakladatelů vydat). jednak proto, že jsem zásadním odpůrcem nesmyslných svátků vyprázdněných jakéhokoliv obsahu, jejichž původ je širokou veřejností dávno zapomenut a často je vzhledem k současnému stavu věcí dokonce protismyslný. K sérii těchto církevně-lidoveckých svátků se z vůle polistopadových režimů přidružuje i oslava dvakrát, či lépe řečeno, třikrát (1938, 1939, a 1992) zkrachovalého spřežení dvou kulturně i hospodářsky zcela rozdílných národů, z nichž jeden lze bez rozpaků označit za šašky Evropy. Stejně jako Vy nepokládám ani já nebožku ČSR, včetně její pozdější varianty ČSSR, za něco, čím by bylo radno se chlubit, a snahu českých vlád o (neopětované) bratrské vztahy se Slovenskem pokládám za přímo absurdní. Je to v Evropě svého druhu unikum: ani Itálie ani Francie neudržují „bratrské“ (spíše „sesterské“) styky se svými někdejšími africkými koloniemi. Za vrchol všeho bláznovství pak považuji vztyčování soch „Osvoboditele“ a „Budovatele“ se vším, co k tomu patří. To by mohly být právě tak v areálu kladenské Poldovky vztyčeny sochy obou Stehlíků. S přáním úspěchů v publicistice zůstávám Marcel Roubíček Dům pečovatelské služby, U Stanice 5, 161 00 Praha 6 Praha, dne 28. října 2005 *** K témuž článku Bohumil Doležal ve svých Událostech (www.bohumildolezal.cz): Taky nevím, k čemu jsou dobré články jako je ten Tomáše Krystlíka v dnešní Mladé frontě Dnes. To, co píše, je pravda (opsal to většinou z Klimkova Boje o Hrad), ale není to pravda celá. První republika měla jistě daleko k ideální demokracii. Nepatřila sice mezi deset nejúspěšnějších států světa, ale sedmnácté místo není taky žádná hanba. Při všech nedostatcích zejména národnostní politiky bylo u nás nakonec nejsvobodnější ovzduší ze všech malých středoevropských zemí. Výbor z předáků vládních stran nemohl vnucovat svou vůli poslancům silné komunistické strany, která – ovšemže ze zcela cynických důvodů – skoro celou dobu existence první republiky držela tezi o „právu národů na sebeurčení a odtržení“ a proto byla mohutně zastoupená v německé a maďarské národní skupině. Na to, že u nás neproběhl bolševický převrat, má velkou zásluhu Masaryk, který svou autoritou i publicistickou činností veřejnost na počátku dvacátých let uklidnil. Posedlé nenávistné texty, jaké už dlouho produkuje pan Krystlík, jsou dobré jen k tomu, aby dávaly českým šovinistům záminku k snadným útokům na všechny, kdo se pokoušejí vztahovat k problematické české minulosti kritickým způsobem. *** ----- Original Message ----- From: "ladislav josef beran" To: KRYSTLIK Sent: Sunday, November 13, 2005 10:17 PM Subject: RE: Dolezal jako cz-nacionalista Dolezal: to mi nahani obavy. V tech Cesich to je zazrane az v kostech a muze to kdykoli propuknout do akutniho stavu, jak je videt. Jak prichazi na ty komunisty tak najednou? Proc by meli predaci vladnich stran vnucovat vuli komunistum? A ten zvast, ze byla KSC mezi Nemci mohutne zastoupena: tak u Nemcu mela v parlamentnich volbach 1925, 1929, 1935 procent z nemeckych volicu: 7, 6, 6; u Cechu dostala KSC od ceskych volicu v techto volbach procent: 15, 12, 10. To je proste beznadejne! Ahoj! Pepa *** Před šestnácti lety jsme opotřebovali nutně navázat na minulost, za kterou bychom se nemuseli zcela stydět. Tou nesporně první republika byla (nikoli již druhá) a nebylo by bývalo vhodné vytýkat před závorku slabiny, o nichž se všeobecně vědělo. Tehdy. Jestliže se dnes Tomáš Krystlík obouvá do událostí této doby, nečiní tak zřejmě jenom proto, že uplynula pomalu dvě desetiletí. Nekritická reflexe minulosti se nám totiž opět nevyplatila. Zaneřádili jsme si ji v době zcela nedávné kauzou Lex Beneš. Když se v roce 1919 ujímal francouzský generál Pelé funkce náčelníka generálního štábu nově budované Československé armády, nechal si přinést mapu nového státu. Chvíli dumal a posléze pravil – tato země nepotřebuje armádu. Tato země potřebuje dobrého ministra zahraničí. A tato země udělala přesný opak. Budovala armádu a měla Beneše. A hrozba komunistického převratu? Stačil na ní Zákon na ochranu republiky z roku 1923, který bychom v modifikované formě potřebovali i dnes a – Švehla. Pokud jde o selhání učiněná v letech 1917 – 1919 v našich mezinárodních aktivitách, mající za následek pozdější špatnou vnitřní politiku (Slováci, sudetští Němci), není třeba peskovat Krystlíka, za to že je vytahuje na světlo boží. V roce 1986 o tom vyšla velice podrobná kniha v New Yorku. Teprve o 12 let později, v roce 1998 vyšla v Praze. Napsal ji Josef Kalvoda a má název Genese Československa. Na jejích téměř pěti stech stránkách je popsáno mnohé, dávno před Krystlíkem. Ten zřejmě „ opisuje“ nejen od Klimka, ale i od Kalvody, Jaksche, Pichlíka, Podivena, Tesaře a dokonce bych do seznamu přidal některé obzvlášť vydařené pasáže z rannějších děl Benešových. Krystlíkova zarputilost nás může rozčilovat, ale není příčina v tom, že jde o různý výklad tolik zprofanovaného termínu „ národní zájmy“? I o Palackém přece víme, že se některým dějinným událostem vyhnul v rámci tehdejších „ zájmů národa“. Krystlík provokuje, budiž. Ale v kontextu s obsahem současných učebnic dějepisu by měl být ještě provokativnější Petr Anderle *** Otevřený dopis panu B. Doležalovi Vážený Bohumile, kéž by Vás Bůh miloval a dál Vám více soudnosti. Mám na myslí tu soudnost týkající se etikety, zvláště kde se jedná o kritiku opírající se pouze o Vaše osobní city. Jako zpravodaj byste měl znát rozdíl mezi kritikou a názorem. Názor můžete mít jakýkoliv, ovšem kritika by se měla opírat o objektivní, nebo alespoň fakty podložené údaje. Víte, objektivita je takový ušlechtilý fenomén, jenž chybí mnohým pisatelům, Vás nevyjímaje. Tím Vás samozřejmě nemám v úmyslu napadat či očerňovat, pouze se snažím ve Vás vzbudit svědomí. Zda se mi to zdaří, je Vaše záležitost, ne moje. Být Vámi tak se zamýšlím nad výrazem „pokrytectví“. Na mysl se mi navíc vkrádá úvaha o Vaší neomalenosti. Jak jinak bych vás mohl posoudit, než Vám připomenout Váš článek o redaktorovi tohoto listu, jenž mě přiměl Vám napsat. Jsem dost obeznámen s Vaší pisatelskou činnosti a tudíž mohu znalecky posoudit Vaše schopnosti psát. Vás styl psaní se rozhodně nedá nazvat amatérským, nese v sobě prvky obratnosti i částečnou znalost politických poměru v ČR. Ovšem často jsem na pochybách, co vlastně chcete čtenářům říci, nebo jak se lidové praví, „co máte za lubem“. Někdy mi i uniká smysl Vašeho cítění o psané věci. Teď se jistě podivíte nad mou způsobilosti Vás posuzovat či hodnotit. Buďte bez obav, přednášel jsem na univerzitě Notre Dame Technical Writing (česky by to znamenalo technika psaní) tudíž vím, o čem hovořím či píší. V USA dokonce existuje obor zvaný Technical Writer. Nevím, zda v Česku existuje něco podobného, ovšem v USA je to obor dost žádaný. V dnešní době moderních technických prostředků se žádný výrobek neobejde bez příslušného technického popisu. Jistě jste se setkal s takovými technickými popisy kterým, jak se říká, by ani koza nerozuměla. Proč? Poněvadž výrobek, který navrhne inženýr a zná tudíž jeho dokonalou strukturu, není schopen srozumitelné napsat návod k obsluze. K tomu je potřeba někdo, kdo nejen zná ten výrobek dokonale, nýbrž je způsobilý popsat srozumitelně a dokonale jeho obsluhu pro spotřebitele. A to je obor, kterým se právě zabývá Technical Writer. Teď si dále představte, že znám dokonale subjekt, o kterém chci něco napsat, třeba historický fakt, jenže nejsem schopen tu svou myšlenku dokonale převést na čtenáře. Komunistický styl psaní tento nedostatek uměl výborně zastřít populárními výrazy a heslovitými úseky. Jenže z literárního hlediska to byl ponejvíce paskvil. Obávám se že je v Česku spousta zpravodajů, kteří stále tento druh psaní provozují, k velké nelibě čtenářů. Komunikovat myšlenky psaním, si myslím, je mnohem složitější než třeba vysvětlit princip ovládání počítače. Doufám, že v tom se mnou souhlasíte. Vy většinou píšete dobře, jak jsem se už zmínil, ovšem mnohdy jsem na pochybách, o co vám hlavně jde. To co jste napsal o panu Krystlíkovi v souvislosti s jeho článkem v MF Dnes mi připadalo velice neprofesionální a hlavně to byla kritika nepodložená vědomostmi. Ptám se Vás, proč? To vám vadí jeho názor, který je podložen nejenom jeho širokými znalostmi ale i fakty, které se snažíte popírat, nebo alespoň zpochybnit? To od Vás nepovažují za profesionální ani za charakterní, o etické úrovně nemluvě. Já Vás tímto článkem nechci urážet ani očernit, snažím se vám pouze naznačit, že k objektivnímu psaní nestačí pouze co píšete, nýbrž i sdělit vaše myšlenky podložené fakty. Upřímně řečeno, to co jste napsal v případě pana Krystlíka, nesvědčí o tom, že byste měl dokonalé vědomosti o celkové situaci první republiky. To, že jste v té době nežil, vás neomlouvá. Existuje spousta pramenů, že kterých se můžete objektivně poučit, jenže v tom případě se musíte řídit soudností a ne vlastním cítěním. Zkuste to a máte šanci na literární cenu. Eugen Hubacz *** Poznamka k clanku Petra Anderle, nazvanemu „Krystlik versus ostatni“. Pane Anderle, k Vasemu clanku vam musim vytknout tri zasadni chyby, kterych by se mel mnohy pisatel vyvarovat. Ta prvni je nadpis, ktery neodpovida obsahu clanku. Hovoril jste snad hlavne o navazani ceskych tradic na historii a s tim pan Krystlik nema nic spolecneho. Coz vede k druhe chybe, kde pisete ze pan Krystlik opisuje a jeste to date do uvozovek. Tss, tss, kdepak je vase etiketa publicisty? Drzte se osnovy, to uz mi rikal muj profesor, co me ucil psat. Pan Krystlik totiz “neopisuje”, pouze ma dobrou pamet na to, co cte, a zrejme toho cte hodne, jak jste konecne vycislil. To Vy jste tedy taky opisoval, kdyz jste citoval francouzkeho generala Pele. No a ta treti chyba, tou jste tomu nasadil korunu. Kde Vas napadlo napsat ze pred 16 lety bylo treba navazat na tu ceskou minulost, za kterou by se narod nemusel stydet. Inu, mily pane, zajdete si do knihovny a prostudujte si nestranne dejiny ceskeho naroda a mozna tam najdete malou zminku o tom, ze cesti legionari v Rusku v tom neblahem roce 1917 meli v moci zlikvidovat bolsevickou revoluci, a to by byl uspech, ktery by byval Cechy nejen proslavil, ale zrejme by se i slavne zapsali do historie. Jenze po teto skutecnosti byste musel dukladne patrat, ponevadz i mnohym ceskym historikum neni tento fakt znamy. Pamatujte, ze ten kdo hodne cte, toho hodne vi a tudiz to neni opisovani, nybrz vycet ziskanych vedomosti. Eugen Hubacz *** CS-magazín Middelstestraat 11 6004BG Weert NEDERLAND - EUROPE Vážení vydavatelia! V prílohe Vám zasielám 30 € ako príspevok na Váš elektronický magazín, pretože ho považujem za jeden z najlepších svojho druhu obsahom aj zameraním. Má zaujímavé námety, výborných autorov a pestrý výber článkov. Neviem odhadnúť, či výška môjho príspevku je primeraná/malá/dostatočná/nevyhovujúca v pomere k počtu čitateľov a nákladov na jeho vydavanie a preto by som ocenila, keby sa v úvodníku mohla objaviť o tom aspoň orientačná zmienka. Napriek Vášmu požiadaniu svoju e-mailovú adresu nepripájam, lebo ju nedávam zásadne nikomu. Aj tak nachádzam vo svojej e-pošte dosť nežiadúcich e-mailov a spamov, ktoré prejdú nastavenými filtrami a berú miesto na disku. Namiesto toho spolieham, že obyčajná pošta je dôveryhodnejšia inštitúcia a že Vám peniaze dôjdú aj bez potvrdenia o doručení. So srdečným pozdravom Valeriana Križanová Sillery, 2. januára 2006 *** ----- Original Message ----- From: PhDr. Jan Mička; To: csmagazin@atlas.cz Sent: Monday, January 30, 2006 11:47 PM Subject: typicky české co je typicky české, je také typicky německé, či holadské, i francouzské: Tím chci říci, že brát zadarmo je typické pro kohokoliv a vinit někoho - či snad označovat tuto vlastnost za typicky českou je opovážlivost! Podívejte se kolem sebe - žijete-li mimo Česko a podle adresy snad ano - holadská šetřivost je všeobecně známá, zažil jsem ji na vlastní já také v Dánsku... Francouzský socialismus se závistlivým pohledem k sousedům je odporný včetně pokryteckého presidenta a stejně závistivý a pokrytecký je také pohled z Německa - jak to, že "oni" se budou mít líp - určitě to je na náš úkor...slyším a vidím. Rekl bych, že celá Evropa je pokrytecká, chce brát víc než dávat, protože si v EU zvykli žít na úkor pitomců z východu, co je desítky let živili svými surovinami, potravinami a lacinými vývozy. A co na ně dřeli mnoho let Turci, Jugoslávci, Filipínci a já nevím kdo z celého světa ještě A pokud ty postoje, co se vám nelíbí, cítíte kolem sebe, tak vám opravdu nezbývá než se s tím smířit a financovat si časopis sám - anebo najít další naivky, co do toho půjdou s vámi. Hodně výdrže přeje honza *** ----- Original Message ----- From: CS-magazin To: PhDr. Jan Mička; Sent: Tuesday, January 31, 2006 10:32 AM Subject: Re: typicky české Vazeny pane doktore Micko, jak typicky ceske - neuznat vlastni vinu, nybrz poukazat na cizi! Cim ale vysvetlite, ze z 18 prispevatelu jsou jen tri z Ceska? Ohrazujete se za český národ (implicitní projev nacionalismu), prispet Vas nenapadne. Nestydíte se trochu? redakce www.cs-magazin.com --- *** ----- Original Message ----- From: Vera Pokorny; pokorny-scheufler@wxs.nl To: CS-magazin Sent: Tuesday, January 31, 2006 11:51 AM Subject: Re: typicky české Jak ten vzdelanec prisel na to, ze Zapad zil na ukor Vychodu, ktery ho po leta zivil? Takovou hovadinu jsem tedy jeste neslysela. V tech zemich, ktere jmenuje, jsou k smrti radi, ze mohou neco delat a vyvazet to. Bohuzel je to tak, ze napriklad textilni prumysl se tady na Zapade docela zhroutil, trh je zahlcen lacinymi vyrobky z Vychodu, z tech zemi, ktere jmenuje pan Dr. Micka. Mimo Jugoslavii, tam by si bez pomoci Zapadu jeste ted podrezavali krky. Pokud vim, vyvazeji jen zlocince. Opravdu kvalitni, to je pravda. Vroni *** ----- Original Message ----- From: PhDr. Jan Mička To: CS-magazin Sent: Tuesday, January 31, 2006 9:17 PM Subject: Re: typicky české Vážená redakce - já Váš časopis nechci odebírat, ani by mě to ve snu nenapadlo...a nebudu se stydět nepřispět na něco, s čím z podstaty nesouhlasím - nemám se z čeho vinit. Asi jsem to pochopil špatně - VY se přece obracíte k těm, co žijí mimo Česko, anebo snad ne? Z Vaší reakce cítím velmi intenzivně demagogický tlak, abych zaujímal stanoviska, přitom je bez informací a bez znalostí kontextu zaujímáte Vy. Divíte se, že na Vás nikdo nepřispívá? honza *** ----- Original Message ----- From: CS-magazin To: PhDr. Jan Mička Sent: Wednesday, February 01, 2006 10:43 AM Subject: Re: typicky české Vážený pane Mičko, za této situace nás ani nenapadne od Vás chtít příspěvek na časopis, protože nemíníme žít na účet bohemocentristických nacionalistických hlupáků. Bohužel, takových je v Česku většina. Proč myslíte, že vychází CS-magazín? Také kvůli tomu, aby se jejich počet snížil. redakce www.cs-magazin.com *** From: "ladislav josef beran" To: ross-hedvicek@humintel.com, ross-hedvicek-request@humintel.com, ross@scanlon.im1.net Subject: RE: Heslo: Upravenec Date: Sat, 04 Feb 2006 19:19:38 Cteny pane Hedvicku, hezky jsem se pobavil i opet o dalsi krucek vzdelal Vasim textem "Upravenec". V zajmu uplnosti a historicke presnosti bych Vas rad informoval o trochu jine, tedy svycarske, variante upravovani. Kdyz jsem se chtel ve Svycarsku zaobcanovat (v letech 1981 - 84), byla zde pravni situace takova, ze svycarske obcanstvi se nesnaselo s obcanstvim jinym (pred tim i po tom bylo dvoji obcanstvi mozne, ale tehdy tomu bylo jinak. Na svou zadost o udeleni obcanstvi jsem byl Sprisezeneckym departementem (ministerstvem) pro justici a policii vyzvan, abych se vyvazal ze stavajiciho obcanstvi. Odpovedel jsem, ze podle ceskoslovenskych pravidel bych si musel styk s touto republikou upravit, v prvni rade pozadat o milost ohledne zlocinu nedovoleneho pobytu v zahranici. Prohlasil jsem (pisemne), ze naprosto nejsem ochoten tento krok podniknout a vubec s timto statem jednat, jsa politickym uprchlikem z tohoto statu. Ministerstvo mi odpovedelo, ze me vzhledem k licenym okolnostem od tohoto kroku dispenzuje, kdyz mu podepisu cestne prohlaseni, ze od Ceskoslovenska neprijmu nizadne osobni doklady a nebudu s nim pestovat oficialni styky. Mym podpisem to bylo vyrizeno a zaobcanovávací proces pokracoval. V tomto pripade tedy Svycarsko uchazece o zaobcanovani k upravenectvi nutilo. Neslysel jsem o nikom, kdo by to rozhodne odmitl, jako ja. A rozdil oproti Vasemu liceni spociva take v tom, ze upraveni muselo probehnout pred zaobcanovanim ve state pobytu. Nasledujici uz nepatri k tematu, ale treba Vas to bude z duvodu humornych ponekud zajimat. Ten zaobcanovavaci probiha takto. Zadost se poda u onoho ministerstva. To prozkouma a ujasni statopravni a politicke okolnosti. Kdyz je to v poradku, preda zalezitost kantonu. Ten prozkouma vnitrostatni okolnosti, kriminalni minulost, pri pohovoru se zadatelem, pokud nema na svedomi tezsi zlociny, prijde na pretres, ze v poslednich 12 letech 4krat prekrocil parkovaci dobu, a ze se to na svycarskeho obcana neslusi, a ze by o tom mel jeste vazne premyslet. Take se zkoumaji jeho zajmy a clenstvi ve spolcich. Kdyz je cinny ve streleckem spolku, je to vyborna reference. Aktivita ve spiritistickem kruhu je naproti tomu videna nerada a muze byt na prekazku zaobcanovani. Pak kanton informace uzavre a zalezitost preda obci, kde se zadatel uchazi. Obec opet zanese informace o cinnosti a dojmech na jeji urovni, pritom je konzultovan treba domovnik nebo domaci nebo i sousedky. Kdyz se dojde k unosnym vysledkum, usporada se pohovor s uchazecem, ktery vede vybor obecnich poslancu, v malych obcich, ktere nemaji parlament, vybor obcanu pro obcanska prava. Ten ma formu zkousky: z aktualni politiky, z politickeho zrizeni, z dejin a geografie Svycarska. Pritom se take posoudi uchazecovo ovladani zemskeho jazyka, tedy presne receno, rozhovor je veden v mistnim dialektu (ktery se od standardni nemciny lisi nejmene jako polstina od od cestiny). V tolerantnich obcich musi uchazec rozumet, ale odpovidat muze ve standardni nemcine. V prisnych obcich musi prokazat i aktivni ovladani dialektu a odpovidat tedy dialektem. Kdyz u zkousky uspeje, musi o jeho zaobcanovani rozhodnout suveren, tj. lid. Ve mestech hlasuje o tom parlament, ve vsich verejna schuze obcanu. Kdyz je zaobcanovani prijato, je uchazecovi potom pri slavnostnim aktu primatorem nebo starostou udeleno obcanstvi obce. To je zakladem a predpokladem statniho obcanstvi. Zalezitost je predana kantonu, ten zaridi vse potrebne, zanese noveho obcena do vsech analu, volebnich seznamu atd. a udeli kantonalni obcanstvi, tentokrat uz jen postou. Zalezitost je pak predana ministerstvu justice a policie, to po provedeni vsech formalit udeli obcanstvi Svycarskeho spriszenectva. Dotycny pak muze zazadat o osobni prukaz a pas. Tot vse. Byvalo dosti pripadu, ze zaobcanovani na nektere urovni ztroskotalo. Srdecne pozdravy. L. J. Beran *** K článku Tomáše Krystlíka v MfD, 16. 03. 2006, Jak začala okupace, nezkrácená verze pod názvem Období, o němž se raději mlčí v CS-MAG 04/2006 Britské listy, 20.3.2006 Tomáš Krystlík v MFD zkresluje význam německé okupace Nemohu mlčet, nemohu některé věci nechat bez povšimnutí, píše Otto Drexler. Historie je ohromná, je to obrovský prostor, stejně tak velká svoboda. Umožňuje různé pohledy, různá stanoviska, různé pravdy, čím víc je historie vzdálenější, tím těch stanovisek je více, poněvadž je více také materiálu, který umožňuje tu onu svobodu hodnocení historie. Ovšem vše má své meze, a ty občas někdo nedodržuje. A tak se stává, že historie je občas znásilňována, nikoliv za účelem hledání jakési pravdy, nýbrž za účelem jiným, kterému ta daná znásilněná historie má posloužit jako nástroj. Empirie vždy souvisí se spekulací, tudíž nelze na empirii stavět nový základ, protože empirie se nikdy neděje bez spekulace, mnohdy se na celé spekulaci vytváří empirie – to je případ, o kterém budu psát. Myslel jsem, že letošní výročí začátku okupace Čech a Moravy přejdu mlčením, protože různých výročí již mám celkem dost; tak jsem si vyslechl, respektive přečetl, pár komentářů k tomuto výročí – ničím mě nepřekvapily, jen shrnuly tehdejší události. Ale stalo se, co mě překvapilo: Psal se letošní březen 16, do rukou se mi dostalo čtvrteční vydání MF DNES a v něm článek Tomáše Krystlíka, jak zdá se mi, spolu s E. Mandlerem hlavního odborníka MF DNES na moderní dějiny české. Okamžitě mi prošlo na mysl, co na následujících řádcích autora, který byl již předčasem Národní stranou označen za kolaboranta, může být. To, co jsem od pana Krystlíka přečetl, mně nijak nepřekvapilo, v podstatě novinářskou práci T. Krystlíka mohu obdivovat, protože takto manipulovat s fakty a přitom vlastně neříci lež, to oceňuji. Já bych však doporučoval spíše jiná témata, s kterými by mohl pan Krystlík manipulovat, protože to, o čem píše T. Krystlík, u toho přestává být legrace. Možná si neuvědomuje kolik toho svými články ničí, že jeho práce je ve výsledku především psychologická. Každý spořádaný občan má svůj život; každý den musí řešit spoustu problémů, snažit se o výdělek, o naplnění svých plánů, prostě o živobytí. Do toho se asi každý rád občas pobaví, stejně jako každý chce rozšířit množství svých znalostí. Každý člověk časem zaujme na každý problém nějaké stanovisko. Pak přijde takový Tomáš Krystlík a to nějaké stanovisko se snaží převracet v opak, ale v naprostý opak. A takový spořádaný občan si pak logicky řekne: „Aha, ono to bylo trochu jinak.“ Krystlík soustavně ničí v českém národu vše, co je na něm dobré. Očerňuje soustavně Masaryka, Beneše, Čapka, Peroutku, Jungmanna, Havlíčka. Řekněme, že jsou tři druhy hodnocení české historie: Jeden je ryze nacionalistický, pro nejž je všechno nedotknutelné a vše bylo správné. Další proud je takový, který vyzdvihuje českou demokratickou historii (tedy husitství, Jiřího z Poděbrad, J. Á. Komenského, národní obrození, první republiku, Peroutku, Tigrida). Pak je tu třetí proud, který český národ zatracuje, jak může (nevidí problém v okolnostech – tři sta let nesvobody, v r. 1948 dalších 40 let nesvobody, nýbrž v samé podstatě národa),. To je právě T. Krystlík nebo Emanuel Mandler a Bohumil Doležal. Všichni tři jsou častými přispěvovateli CS-magazínu, který „snaží se přispět k odstranění nacionalismu, resentimentů, národních pudů, nevraživosti a přezíravosti vůči ostatním národům, národnostem a sociálním skupinám.“ Na tom by ještě nemuselo být nic špatného, horší je to, co se v článcích této trojice vyskytuje. Po přečtení pár článků jsem nabyl přesvědčení, že nejde o nic jiného, než o nenávist vůči českému národu. Oni pouze kritizují, boří vše to, co do dnešního dne byl schopen český národ vybudovat (a že je toho tuze málo). Jejich cílem je zřejmě zničit vše, s čím se český národ může identifikovat. Na druhou stranu tito lidé nic nevytvářejí, nic se vytvářet nesnaží. Nevím, jaký význam jejich práce má, zda jim dělá potěšení, když manipulují s fakty za jakýmsi vyšším důvodem. Obdivují období baroka, mně se baroko okamžitě spojí s obdobím temna. Z toho si spekulativně mohu okamžitě odvozovat, že by nejradši byli, kdyby český národ vůbec nebyl. Co mně vadí ještě více je to, že pro svůj účel si vytvářejí fiktivního nepřítele, proti němuž bojují. Mám za to, že u nás není zrovna příliš těch, kdož si myslí, že jsme pupek světa a středobod světa. Naopak si myslím, že je hodně těch, kdo si myslí, že český národ má jen ty nejhorší vlastnosti (kromě humoru), tudíž já bych považoval za daleko moudřejší, kdyby tito pánové upozorňovali na to, co je u nás dobré. Mám za to, že není nic špatného na tom, když se někdo raduje z úspěchu hokejistů, ale že je velmi špatného na tom, když někdo říká, že „neústupný český nacionalismus byl hlavní příčinou krachu první republiky“. Zatímco když se raduji z úspěchu českých hokejistů, tak tím nikomu neubližuji, pouze tak pomůžu k výdělku některých prodejců posilňujících tekutin a mám k vlastní práci přece jenom o něco více radosti. Avšak pokud řeknu to, co řekl pan Krystlík, pak pouze něco bořím, ale co je ještě horší: znásilňuji dějiny; a nejhorší je to, za účelem pohanění českého národa. Pan Krystlík říká, že je mýtem, že první republika byla ideální demokracií. Já mám zas ten pocit, že tu pan Krystlík vytváří fiktivního nepřítele, neboť jsem od nikoho neslyšel, že by řekl: „První republika byla ideální demokracií.“ Stejně tak mám pocit, že ideální demokracie existovat nemůže, protože za ideálem směřujeme, ale ideálu nemůžeme nikdy dosáhnout, poněvadž dokud bude na světě zla, ideál vzniknout nemůže – tudíž ideál dosažen nikdy být nemůže. Stejně tak se nedá popřít, že ČSR byla ostrůvkem demokracie v Evropě – a ta čs. demokracie byla závislá na demokracii francouzské a britské. Pokud mám výroky T. Krystlíka chápat správně, pak chyba nebyla v tom, že Francie a VB opustily v zahraniční politice podporu československé demokracie, nýbrž v tom, že ČSR demokratická zůstala. Ovšem dále dostávají Krystlíkovy výroky nerozum: Kritizuje zánik první republiky (čas, kdy konečně ČSR přestala být republikou demokratickou) a následnou druhou republiku, která se přibližovala Německu (což pan Krystlík chtěl). Mám za to, že do doby mnichovské smlouvy nebyla ČSR nacionalistická, nýbrž demokratická, a že po mnichovské dohodě přestala být demokratická a začala být nacionalistická. Tudíž Krystlíkovy výroky nedávají žádný smysl. Pokud snad chce tvrdit, že jsme se měli před Mnichovem snažit o dohodu s Německem, pak musím namítnout, že Edvard Beneš byl ochoten přijmout jen dohodu takovou, která povede ke zvýšení demokracie v Evropě, ovšem má hlavní námitka je ta, že všechny metody, jak se k Německu chovat vyzkoušeny byly; Polsko zažilo historii úplně opačnou: Smlouvu s Německem podepsalo již r. 1934, ale Německo Polsko napadlo stejně, a na rozdíl Československa utrpělo daleko větší ztráty jak lidské, tak kulturní. Jugoslávie také spolupracovala – a výsledek byl opět stejný. Belgie zas vyhlašovala neutralitu – napadena byla také. Plyne z toho jednoduchý závěr: Ať by se Československo chovalo jakkoliv, bylo by napadeno, protože Hitlerovi nešlo o nic jiného, než o nadvládu světa. Jako je ho soused obsazeno býti muselo. Je také docela pravdivá spekulace, že pokud by Francie a VB nepřestali držet demokratickou linii spolu s ČSR, Německo by nemělo šanci podniknout žádný výboj. Tomáš Krystlík: Malý český člověk a skvělý český národ (CS–magazín) Ještě něco je pro Čechy typické: za nic nemohou, to jiní. Vlastní selhání jsou zpravidla vnímána jako výsledek zrady a útlaku cizáků – mohou za ně dle situace například katolíci, Němci, komunisté, Rusové nebo Slováci. K tomu vydatně přispívá i česká oficiální historiografie, podle níž jsou české dějiny historií národa, který svými činy často tvořil evropské dějiny, ale mnohdy mu v tom bránili mocní sousedé, protože prosazoval myšlenky v té době příliš moderní. Význam českých dějin tak spočívá nikoliv v tom, co se v minulosti stalo, nýbrž v představách, co by se bývalo stalo, kdyby byli Češi ponecháni na nastoupené cestě. Aby se česká historie mohla vrátit ke svému původnímu směru, musejí být důsledky historických událostí, které vedly k vychýlení od nastoupené cesty českého národa, tzv. odčiněny. Odčiněními byly i dvě pozemkové reformy: po první světové válce (odčinění bělohorské křivdy) a bezprostředně po druhé světové válce - konfiskace majetku Němců a Maďarů (odčinění za odstoupení Sudet a jižního Slovenska). Abych se dostal k tomu čtvrtečnímu článku. Krystlíkův článek je manipulace prvního řádu. Doba Druhé republiky je především stav psychologický, a od tohoto základního poznatku se musí vše ostatní odvíjet. Jde o psychický stav člověka, nikoliv určitého národa. Nikdo mě nepřesvědčí v tom, že kdyby ve stejné situaci byl jiný národ, že by se choval jinak. Vždyť mám i fakt. Jakpak se choval francouzský národ těsně po podepsání mnichovské dohody? A jakpak se choval francouzský národ po příjezdu de Gaulla? Je to otázka psychologie, nikoliv charakteru. Je to jednoduché: Když se člověk zradí v bílé, přejde na černou, a když se zradí v černé, přejde na bílou. Když se Češi zklamali ve víře v podporu Francie a VB, přešli na SSSR, to je naprosto přirozené, na tom nemůže být ani trocha údivu. Když byla zrazena jejich víra v demokracii a humanitu, vzali si příklady z nacistického Německa. Zatímco v první republice měli židé (především díky T. G. Masarykovi) velké svobody, jaké měli v málokterém státě, ze dne na den se vše změnilo: Čechy zklamala víra v demokracii a humanitu, tudíž Masaryk byl špatný, Beneš byl špatný, Čapek byl špatný, židé byli špatní. Češi si podle Německa si vzali příklad z extrémní pravice, ale zatímco demokratické strany byly zatracovány, komunisté byli i přesto, že vládla pravice, bez problémů trpěni. Je si však nutno uvědomit, že čeští fašisté se k moci nikdy nedostali. Byl to právě Hitler, který tomu zabránil. Nikoliv z dobré vůle, ale kvůli taktice, protože vláda českých fašistů by většinu Čechů mohla odlákat od německých vzorů, což Hitler nechtěl, chtěl loutkovou vládu demokratů, nikoliv vládu samostatně přemýšlivých fašistů. Pan Krystlík zakončuje v novinách články zmínkou vždy o nějaké české osobnosti: na podzim to v „nemedové“ republice byl Karel Čapek, tentokrát Ferdinand Peroutka. Takže proč bych to neudělal stejně. Myslím si, že každý si může ze žurnalistické práce Ferdinanda Peroutky, která čítá stovky a stovky dlouhých článků, stejně tak několik tisíc stránek knih, vzít příklad. F. Peroutka se za svoje výroky nikdy nemusel stydět, a nikdy se s nimi neztrapnil. Začal psát již za 1. světové války, po celou dobu první republiky, za druhé republiky, ze začátku protektorátu než byl odvezen do koncentračního tábora, po celou dobu třetí republiky než byl 24. února 1948 vykopnut z redakce Svobodných novin a než mu byl zakázán Dnešek. Pak dalších necelých třicet let pracoval pro Rádio Svobodná Evropa. V každé době musel Peroutka vědět, pro co píše, jaký smysl jeho práce má. Peroutka byl rozený realista, a vždy věděl, co si může dovolit. A tak i v 2. republice nějak psát musel. Psal tak, jak jen to bylo pro český národ nejlepší. Tudíž ve svém psaní převrátil svou orientaci z Francie a VB na Německo, protože podporovat Francii a VB nemělo žádný smysl, protože tyto státy stejně o spolupráci nestály, vyzývat po ideálech Masarykovy demokracie by bylo naprosto nepragmatické, jelikož by si jen poštval proti sobě ty, které sám chtěl přesvědčit. Štvát proti Německu by bylo opět nesmyslné, protože český národ stál a padal na libovůli Adolfa Hitlera, tudíž protiněmecké akce by byly opět kontraproduktivní. Peroutka dobře věděl, že o výhře či prohře se nebude rozhodovat v Čechách, ale v ostatním světě. Takto myslel Ferdinand Peroutka. Vyzývám všechny, ať si Peroutkovy články přečtou. Peroutka už v samotných článcích vysvětluje proč tak píše. Dokázal si vše obhájit, tudíž za nic se nemusel později stydět. Uvedu na závěr jednu citaci (21. 12. 1938): „Je v nynější situaci možno, aby někdo pokládal bývalého presidenta téměř za dokonalého, a přece zároveň prosil osud, aby svazky státu s touto bytostí byly co nejvíce uvolněny (…) Důvod je v tom, že my od té doby, co jsme zbaveni jednou ranou i spojenectví, i přirozených hranic, i opevnění, nekonečně více než dříve, chceme-li se uchránit dalších pohrom, musíme dbát i názoru a nechuti Německa a že cestu do budoucnosti lze si představit jen v jakési harmonii s touto neslýchaně zesílivší říší.“ Je svatá pravda, co řekl tehdy Peroutka. Kdyby býval se český národ v některých chvílích choval vůči Německu nepovolně, býval by na příkaz Hitlera vyvražděn již za války. V takových dobách je nutné chovat se nanejvýš pragmaticky. *** Britské listy, 21.3.2006 Pravda a spravedlnost by se neměla obhajovat nepravdami Jan Friedlaender Otto Drexler podle titulku svého článku z 20.3. oponuje stati T. Krystlíka v MfD dne 16.3. Ve skutečnosti se článek zaměřuje na Krystlíkovu publicistiku jako celek. Ta ani ve mně nevyvolává nadšení. Na rozdíl od O. Drexlera mu nemíním podsouvat nenávist k českému národu, avšak jeho boj proti nacionalistickému zkreslování dějin, sám o sobě oprávněný, bývá velmi často přetažen až za hranice pravdy. Je oprávněně přísný na české mýty, slušelo by mu však více přísnosti vůči mýtům německým. Tak jej aspoň znám z měsíčníku Polygon. Odmítnout však musím konstrukci protičeské trojice, kterou s ním údajně vytvářejí B. Doležal a E. Mandler. Mám za to, že těmto dvěma jmenovaným se v podstatě daří interpretovat historii způsobem „padni komu padni“. Dokud si toto umění neosvojí všechny národy, dokud se nedokáží statečně vyrovnat se svou minulostí, nebude ve světě mír. Ti, kteří objektivitu přístupu nazývají sebemrskačstvím či kálením do vlastního hnízda, prokazují i vlastnímu národu medvědí službu. Pan Drexler by se měl držet titulku svého článku a říci, v čem je kritizovaný Krystlíkův článek nepravdivý. Nic takového však zřejmě není k dispozici. Pak ovšem musí být prázdný prostor vyplněn oslavou skutečnosti, že jsme se v době druhé republiky chovali k Německu povolně. Autor provedl stratifikaci národa do tří skupin. První jsou nacionalisté, podle nichž bylo zřejmě všechno správně, druzí ctitelé husitství, první republiky, Peroutky a Tigrida, třetí pak ty, kteří národ zatracují. Je to stratifikace krajně zjednodušující (kdyby si autor přečetl od Peroutky „Jací jsme“, těžko by nad laskavými stránkami o baroku konstruoval příbuznost Peroutky s husitstvím). Ale jeho tolerance k aktům předprotektorátní kolaborace jej bezpečně zařazuje do skupiny první. Všechno bylo správné. A kdyby s tím pan Drexler nesouhlasil, pak nechť se zamyslí nad tím, že si ve své argumentaci pomáhá prohlášeními Národní strany. *** MfD, 21.03.2006, FÓRUM ČTENÁŘŮ Pravda o okupaci Reaguji na článek Tomáše Krystlíka Jak začala okupace (MFD 16. 3). Naši historikové by měli konečně otevřít našim současným státním představitelům oči a pravdivě ukázat vývoj republiky od jejího vzniku v roce 1918. Zarmoutilo mne, že prezident Klaus 28. října 2005 při udílení státních vyznamenání neukázal na souvislost 28. října 1939 a 17. listopadu 1989. Těch padesát let jsme žili v okupaci a teprve teď jsme pány svého osudu. Mělo by pro nás být výstrahou, že překročení prezidentských pravomocí v září 1938 vedlo k zániku Masarykovy republiky. Srbové oplakávají Miloševiče, souzeného za zločiny proti lidskosti. U nás kromě biskupa Malého neznám z představitelů veřejného života nikoho, kdo by s úctou vzpomněl na prezidenta Háchu, který podle zákonů vynucených okupací prožil se svým národem válku ve vazalském područí. ALOIS DIVIŠ, Nejdek *** Zpátky |
