Duben 2006

Stav justice v oblasti trestního práva

Milan Hulík

JUDr. MILAN HULÍK, advokát, 115 03 Praha 1, Bolzanova 1, Tel./Fax: 224 210 449, e-mail: hulik@mbox.vol.cz, číslo advokáta: 00202

Dne 6.2.2006

Paní

JUDr. Renata Vesecká

Nejvyšší státní zástupkyně

Nejvyšší státní zastupitelství

Jezuitská 4

602 00Brno

Vážená paní nejvyšší státní zástupkyně,

ač nerad, dovoluji si vám sdělit, že aplikace trestního práva v České republice k tomu určenými a jedině povolanými orgány, začíná kolabovat. Nemám tím na mysli jen veřejné popravy, které od r. 1945 nebyly až donedávna v naší zemi praktikovány, ale i méně závažná, či vážnější porušení trestního práva, která jsou navíc postihována jen selektivně, podle známého úsloví o malých rybách. Není to pro Vás jistě informace nová, ale přinejmenším od obžaloby státního zastupitelství podané na Vladimíra Hučína, kterého obhajuji, si uvědomuji stále více, jak daleko se v této zemi již vzdálila spravedlnost od trestního práva. Zejména, když je její hledání stále více dozorováno politickými stranami, především tou „nejvládnější“. Hrozím se pomyšlení, co bude, až na toto hledání budou mít opět vliv ti, kteří o ní rozhodovali celých čtyřicet let.

Nejde jen o skutečnost, že výkon jakékoliv trestu smrti je v rozporu s mezinárodními závazky ČR a je v ČR nepřípustný, ale především, že trestní postih je možný toliko orgány trestního řízení, protože na jeho výkon mají Policie ČR a Státní zastupitelství monopol. Podle ústavy je ČR právním a demokratickým státem, ve skutečnosti se stává Chicagem z období 20. let minulého století.

Nakolik tento monopol funguje, je možno se dočítat takřka denně v novinách. Paní nejvyšší státní zástupkyně, musím Vám sdělit, že funguje špatně, a místy nefunguje vůbec. U Policie ČR to nepřekvapí, o zkorumpovanosti její části, včetně některých elitních složek, se píše takřka denně v novinách. Co však ještě může překvapit, jsou již zcela otevřená obvinění na adresu politických špiček ČSSD. Nejde již jen o vnitrostranická politicko-právní obvinění, kdy např. bývalý předseda této strany Miloš Zeman označil svého spolustraníka a expremiéra Stanislava Grosse za mafiána, ale o daleko závažnější obvinění představitelů výše uvedené politické strany od informovaných novinářů v souvislosti s uprchlým Radovanem Krejčířem a popraveným Františkem Mrázkem. Základem právního státu je rovnost trestního práva pro všechny, to znamená, že platí pro pána i kmána. Apatii některých státních zástupců povolaných za základě oficiality zahájit trestní stíhání třeba nejvýše postavených politiků je možné ještě pochopit na základě reflexu zděděného z komunistického režimu – stíhá se jen to, co vrchnost dovolí a vrchnost sama je nestíhatelná. Proč však orgány trestního řízení postupují liknavě i v jiných kauzách?

Nejde však jen o politiky. Trestní orgány selhávají i v menších věcech. Téměř pravidlem v těch, které mají co do činění s politikou, a také, bohužel i s historií.

Tento dopis jsem se vážená paní státní zástupkyně rozhodl napsat poté, co jsem v několika případech zjistil, že státní zastupitelství posvětilo postup policie, který byl v rozporu s trestním řádem Stávalo se to i v minulosti, dokonce tisícileté. Výmluvně to vyjadřuje římské rčení „Qui parcit nocentibus, innocentes punit“, kdo šetří provinilé, trestá nevinné. Od naší moderní historie - proměny totalitního režimu v demokratický - jsme ale čekali více, rozhodně ne to, co bylo koloritem filmu Někdo to rád horké – samozvané gangsterské soudy v garážích s okamžitými popravami a trestání nevinných. Obávám se, aspoň podle mých klientů, že je takových stále více.

Chtěl bych Vám povědět příběh o „malém“ porušení zákona, který Vám umožní pochopit, jak od právní marginálie může vést cesta k veřejné popravě podnikatele, byť jakékoliv pověsti.

Dne 20.11.2004 jsem podal trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestných činů – přípravy k trestnému činu rozvracení republiky dle § 7 a § 92, podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejích práv dle § 198a, šíření poplašné zprávy dle § 199, přípravy k trestnému činu ublížení na zdraví a vraždy dle §§ 164, 219, 221 a 222 a schvalování trestného činu podle § 165 tr. zákona bývalým poručíkem StB a dnešním předsedou Komunistické strany Československa Ludvíkem Zifčákem.

Toto trestní oznámení vycházelo z rozhovoru redaktorky Lidových novin (LN) Renaty Kalenské s bývalým důstojníkem StB a dnešním předsedou Komunistické strany Československa Ludvíkem Zifčákem, který byl otištěn v LN dne 16.11.2004 s názvem: „Bude nový převrat a tentokrát poteče krev.“ Z odpovědí Ludvíka Zifčáka v tomto rozhovoru je zřejmé, že se on a členové jeho strany připravují k rozvrácení ústavního zřízení, které je základem demokratického a právního státu, kterým je ČR.

Nejen v tomto rozhovoru, ale i v jiných a v celém svém počínání dává jmenovaný najevo, že mu jde o změnu politického a právního systému republiky, o změnu jejího pluralitního stranického modelu jako základu demokratického zřízení – tedy o rozvracení dosavadního ústavního zřízení, jak má na mysli § 92 tr. zákona. Svými odpověďmi, ve kterých mimo jiné schválil popravu JUDr. Milady Horákové a oznámil, že Václav Klaus bude po provedení komunistického povstání popraven, vyvolal Ludvík Zifčák podezření, že svým jednáním naplnil skutkovou podstatu shora uvedených trestných činů. Proto jsem také na něj podal Městskému státnímu zastupitelství v Praze shora uvedené trestní oznámení, ke kterému se připojila řada dalších občanů. Tato složka státního zastupitelství mě vyrozuměla, že se mým oznámením bude zabývat Policie ČR, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování v Praze 7 (proč zrovna tento útvar, zůstává záhadou) .

Dne 3.1.2005 jsem byl jako oznamovatel vyslechnut kpt. Františkem Zahálkou z tohoto útvaru a dne 13.dubna 2005 jsem obdržel „Vyrozumění o výsledku vyšetřování“ ČTS: OKFK-61/8-I-2004, v němž se pravilo: …“V daném případě nebyly naplněny znaky charakterizující přípravu k trestnému činu rozvracení republiky podle § 7 odst.1, § 92 odst.1 tr. zákona, a proto bylo rozhodnuto o odložení věci podle § 159a odst.1 tr. řádu, neboť nejde o podezření z trestného činu.“

Budiž, o rozvracení republiky tedy nešlo, ale z celého vyrozumění se vytratily ostatní shora uvedené trestné činy, ke kterým se pan kapitán neráčil vyjádřit. Pan kapitán Zahálka však na mé podání nereagoval usnesením, jak mu ukládalo ustanovení § 159a tr.řádu, proti kterému bych mohl podat stížnost. Přesto jsem takovou neprocesní stížnost podal a Městské státní zastupitelství přípisem sp.zn. 1Kzn 2738/2004 ze dne 8.6.2005 postup kpt. Zahálky schválilo. Na moji výtku, že bylo rozhodnuto jen o jednom oznamovaném trestném činu, vůbec nereagovalo. „Vysvětlilo“ mi jen, že pokud nebylo rozhodnuto usnesením, ale jen „přípisem“, je vše v pořádku.

Protože jsem dané vyřízení považoval za projev indolence a arogance státního zastupitelství, obrátil jsem se na Městské státní zastupitelství, od kterého jsem obdržel blíže neoznačenou odpověď, kterou mi bylo sděleno, že postup Policie ČR je v pořádku. Tak tedy ani Městské státní zastupitelství, které je zákonem povoláno střežit zákon, nebylo schopno spočítat mnou oznámené trestné činy. Tuto praxi nezodpovídání obsahu podání zavedly kdysi orgány vyznávající socialistickou zákonnost, dnes se v tom, jak vidno pokračuje. Této „dokonalosti“ bylo však dosaženo v písemnosti Vrchního státního zastupitelství v Praze, odboru trestního řízení, sp.zn. 1 VZN 238/2005 ze dne 30.6.2005, které mi sdělilo, že rozhodnout usnesením je třeba jen tam, kde se doručuje poškozenému, za kterého mě státní zastupitelství evidentně nepovažovalo. Proč také? Že poškozeným je i ten, komu byla způsobena morální škoda (§ 43 tr. řádu.), Policie ČR a Státní zastupitelství neberou na vědomí. Nevím, kdo z těch, kteří o mém podání rozhodovali, vědí, kdo byla JUDr. Milada Horáková. Pokud ano, tak si asi nedovedou představit, že z veřejně prezentovaných řečí drzého estébáka schvalujícího popravu národní hrdinky, se může někomu v r. 2004 udělat tak špatně, že tento stav je nutno právně kvalifikovat jako způsobení morální škody.

Vyřizování trestních oznámení pouhým dopisem se však stává běžnou praxí, a to i u poškozených bez morální škody. Policie si tím usnadňuje práci, nepoučení laici nic nepoznají a náhodou poučeným, jako je např. advokát, se dostane sdělení, že na jeho další podání již nebude reagováno.

A tak jsem se do dnešního dne, vážená paní nejvyšší státní zástupkyně, nedozvěděl, proč z mých osmi avizovaných trestných činů, u kterých existuje důvodné podezření z jejich spáchání, byl „vyřízen“ jen jeden z nich a proč ten nejdůležitější z nich – schvalování popravy JUDr. Milady Horákové byl všemi rozhodujícími orgány trestního řízení včetně Městského státního zastupitelství a Vrchního státního zastupitelství naprosto ignorován.

Jistě, jak jsem již v úvodu svého dopisu uvedl, v odpovědné práci orgánů trestního řízení může jít o marginálii. Obávám se však, že z rozhodnutí jiných orgánů trestního řízení, které mám k dispozici, vyplývá, že o drobný nedostatek nejde. Spíše o chybně nastavený systém, který dovoluje pohrdat občany a jejich občanskou angažovaností, projevovat neúctu k hrdinům historie a současně dovolit konání veřejných poprav bez soudu a obvinění.

Všechny velké nezákonnosti trestních orgánů začínaly drobným překročením zákona, i ty které nakonec vedly k popravě JUDr. Milady Horákové. Myslím, že podobnou analogii můžeme hledat i ve shora zmíněných nedostatcích Policie ČR a Státního zastupitelství a válkou podnikatelské mafie na našich ulicích. Od odmítnutí zabývat se trestním oznámením na schvalovatele jedné vraždy, není zase tak daleko k veřejnému výkonu „spravedlnosti“ bez ingerence orgánů trestního řízení. Co bude dál? Kterou příští oběť bude čekat kulka na ulici, zatímco orgány trestního řízení budou psát podavatelům trestních oznámení, že je všechno O.K. a ať se nestarají. Nebudeme-li se starat my občané, pak již dnes je jasné, že orgány trestního řízení se o naši svobodu a bezpečnost nepostarají. Věděl to i římský básník Petronius, který na adresu těch nahoře – císaře a jeho dvora, řekl: „Co zmohou zákony tam, kde vládnou jen peníze?“ Konstatovat, že nám vládne ČSSD, by bylo lacinou paralelou, nemáme císaře, ani dvůr – jen parlament a vládu. A také policii a státní zastupitelství. Kdo z nich vyřídí mé trestní oznámení na estébáka schvalujícího popravu JUDr. Milady Horákové?

Vzhledem k závažnosti tohoto dopisu, jakož i k tomu, že se k mému trestnímu dopisu připojili i další občané, dovoluji si poslat tento dopis jako veřejný.

V úctě

JUDr. Milan Hulík

P.S. Dnešní zprávy o aféře v NBÚ jsou otřesné, tento stav je ale znám již delší dobu. Co se všechno bude muset ještě stát, než bezpečnostní orgány tohoto státu budou pro občany věrohodné.

Přílohy:

dopis Policie ČR ze dne 13.4.2005

dopis Vrchního státního zastupitelství ze dne 30.6. 2005

kopie trestního oznámení