Duben 2006

Vyhnání: nepříjemné pravdy

Jan Jandourek

Byli sudetští Němci vyhnáni, nebo odsunuti? Byl to akt národní sebezáchovy a zasloužené odplaty, nebo genocida? Najít přijatelnou cestu mezi extrémy se pokouší Peter Glotz (1939 - 2005), německý politik, který sám byl jako dítě postižen „transferem“ ze Sudet. Glotz nepojal téma jako nestranný historik, spíše jako autor literatury faktu vybírající události tak, aby podtrhl hlavní myšlenku: sám fakt i způsob, jak se Češi zbavili svých Němců, je neštěstí a zločin.

Příběh dlouhého soužití...

Tři čtvrtiny knihy autor věnuje soužití Němců a Čechů. Odmítá přístup vycházející z toho, že „někdo si začal“ nebo že někdo byl někde první a ti ostatní jsou imigranti. Jde až do doby příchodu německých obyvatel ve 12. století. Nevidí v nich ani civilizačně nadřazené kolonisty jako tvůrci pangermánských idejí, ani hosty v prostředí plného původních českých obyvatel, jak si to představují naivní čeští nacionalisté - jde o součást procesu migrace, který tehdy probíhal v celé Evropě.

Jako příčinu pozdějšího rostoucího napětí vidí traumata, která v našem prostoru prodělaly oba národy. Češi byli po Bílé hoře stísněni tím, že nebyli po staletí pány ve svém domě. Na Němce zase dolehl zánik Rakousko-Uherska, kdy se z většiny stali menšinou, která se nemohla domoci ani autonomie. První republiku Glotz označuje za národní stát, který nebyl národní. Aby ho Masaryk s Benešem mohli založit, museli vymyslet československý národ, který pak měl většinu. Snaha poskytnout Němcům více práv přišla až pod tlakem živeným Hitlerovým Německem a pozdě. Umírněným německým vůdcům Praha nenaslouchala.

... a jeho konce

Poslední tečkou byl protektorát, kdy Němci dostali možnost několik let Čechům vládnout. Glotz popisuje zavření vysokých škol, tajný projev říšského protektora Heydricha o tom, že zde „Čech nemá konec konců co pohledávat“, heydrichiádu, vyhlazení Lidic i Ležáků, likvidaci odboje. To vše vedlo k tomu, že Češi doma i v exilu došli k názoru o nemožnosti dalšího soužití.

Nejzajímavější částí knihy bude asi pro mnoho Čechů hodnocení prezidenta Beneše. Beneš žil v atmosféře boje vedeného se zločinci, byl pod tlakem domácího odboje, konkurovali mu komunisté, rodina manželky byla ve vězení, příbuzní spolupracovníků v protektorátu zabiti nebo uvězněni. Beneše považuje Glotz za mírného a schopného člověka, jehož deformovala doba a idea vytvořit homogenní národní stát. Uspěl, ale za strašnou cenu.

Němci doplatili na přimknutí se k Hitlerovi, Češi na Benešův diplomatický obrat k Moskvě. Autor cituje záznamy jednání Beneše se Sověty v roce 1943. Beneš tam pronášel věty jako: „Praha musí míti stejnou politiku jako Moskva.“ A dále: „Budeme konfiskovat zemi, závody, doly, hutě, banky Němců… a když jsem to udělal s německým majetkem, musím pak žádat totéž od Čechů.“ Když se jeden sovětský hodnostář tázal, co na to čeští bankéři, pravil Beneš: „Přirozeně, že bude zápas, ale my ho vyhrajem.“

Vyhnání je užitečná kniha. Pro Němce, kteří se dočtou, že Beneš nebyl ďábel, pro Čechy, kteří zjistí, že jejich soukmenovci v roce 1945 ve jménu národní revoluce rozbíjeli hlavy německým miminům, znásilňovali a kradli. Pobouří to? Možná, ale dospělý člověk by měl být schopen strávit i nepříjemné pravdy.

PETER GLOTZ: Vyhnání. Přeložil Vladimír Pilát. Paseka, Praha 2006, 224 stran, doporučená cena 269 korun.

(MFDNES)