Duben 2006

To je konec: Rajterové odcházejí

Jan Kovalík

Pět let bojovali proti nadnárodní firmě, místní samosprávě a vládě. Pět let nejprve prohrávali, ale nakonec vyhrávali soudní bitvy. Přestože jim nakonec soudy dávají za pravdu, v praxi to nic nemění a oni opouštějí svůj domov. Řeč je o rodině sedláka Rajtera a mexické firmě Nemak, která navzdory soudním verdiktům dál rozšiřuje svou toxickou fabriku v průmyslové zóně u Mostu.

Cestou do severočeské Moravěvsi fouká prudký vítr se sněhem a deštěm. Nad rovnou asfaltkou létají káňata a poštolky, kolem nic než pole. Ves zeje prázdnotou. Čtvercový prostor mezi domy vyplňuje pár stromů, kam člověk šlápne, zapadne do kluzkého bahna. Dvůr největšího stavení zaplňují traktory a zemědělské stroje. „Nemá to cenu. Úřady nedokážou prosadit právo, už nevěřím, že tu fabriku něco zastaví,“ říká Jan Rajter mladší. On a jeho rodina se proto rozhodli svůj boj s mexickou hliníkárnou vzdát. Podle uzavřené dohody koupí mostecká radnice od Rajterů desítky hektarů půdy sousedící s průmyslovou zónou a sedláci za to zastaví své žaloby vůči Nemaku. Výkupní částka nebyla zveřejněna.

„Odstěhujeme se jinam. Koupíme půdu a budeme dál hospodařit, ale tady končíme,“ říká Rajter mladší. Jeho otec, pětasedmdesátiletý sedlák s bílým strništěm, vítá návštěvníky pevným stiskem ruky. „Je to zvláštní pocit. Život jako by uběhl naprázdno. Jen jsme se tu patnáct let zdržovali,“ popisuje své pocity. Jan Rajter chtěl být sedlákem vždycky. Z rodného statku ho ale vyhnali komunisté a on pak na návrat k hroudě musel čekat čtyřicet let: hned po revoluci koupil za všechny své železničářské úspory grunt na Mostecku. Teď je znovu na začátku. Politiky protežovaná firma pošlapala jeho práva drobného farmáře, kterému stát nebyl schopen zajistit spravedlnost. „Všichni se dnes bojí ptačí chřipky, ale rakovinu, kterou tady ta fabrika vypouští, si nikdo nepřipouští,“ říká Rajter, kterého v počátcích jeho boje označil premiér Miloš Zeman za „ekoteroristu“.

Pověst „ekoteroristů“ provází mezi politiky i organizaci Ekologický právní servis, která rodině Rajterů pomáhala s přípravou strategie a podáváním žalob. Pavel Franc z EPS, který se kauze Nemak versus Rajter věnuje od počátku, dnes neskrývá smíšené pocity. „Je škoda, že tu bitvu nemůžeme dobojovat do vítězného konce. Soudy nám postupně dávají za pravdu, ale Nemak stále roste, takže se panu Rajterovi nedivím, že volí odchod,“ říká Franc. Když se v roce 2001 poprvé se sedlákem Rajterem setkal, odhadoval šanci na úspěch na tři procenta. Postupem času a s přibývajícím počtem vyhraných soudů začal jejich společnému snažení věřit.

Teď je jeho pohled o poznání skeptičtější. „V tomto státě neexistují právní záruky. Při miliardových investicích, jako je Nemak nebo Hyundai, kdy se spojí zájmy velkých společností a politiků, tu právo jednoznačně kolabuje,“ říká Franc. „A jestli to chápu jako prohru? Chápu, ale ne naši. Je to velká prohra celé České republiky.“

(Respekt, www.respekt.cz)