Duben 2006

Chybějící obliny a HNP

Vlastimil Marek

Psával jsem již v 80. letech o tom, že zatímco v 70. letech si ještě ženy vycpávaly prsa (a ty moderní a sebevědomější tehdy přestaly nosit podprsenky a černit si řasy!), v 80. letech si vycpávají ramena. Zdůrazňovaly již tehdy ne typicky ženské, a na muže tak působící obliny, ale, jak by napsaly učebnice, spíše mužské druhotné pohlavní znaky.

Když si dnes prohlédnete kterýkoliv ženský magazín (včetně nového bulvárního magazínu ONA coby přílohy v pondělní MF Dnes), zjistíte, že to je jen žensky se tvářící katalog firem, vyrábějících vše, co by se dalo ženám vnutit a prodat. A už téměř povinné nákupní běsnění na sv. Valentýna je dokonalým vítězstvím obchodníků. Tedy že „jim“ nejde o ženy, ale o svůj kšeft.

Pustil jsem si v televizi sobotní popolední magazín o módě, abych se ujistil o současných trendech, a zjistil jsem to, co vím už odedávna: některé vychrtlé modelky byly skutečně jen jakýmsi chodícím ramínkem na šaty, tleskalo se jen módním kreacím, avšak jakmile nějaká modelka naznačila „obliny“, ať už proklatě odvážným výstřihem, nebo měla alespoň hezký, rozuměj, oblý zadeček, nebo měla dokonce na svět současné módy poněkud větší, rozuměj, normální prsa, okamžitě vzbudila zájem nejen smečky fotografů.

Mužský mozek je totiž evolucí naprogramován na oblé křivky ženského těla a právě na oblinách (v oblasti vizuální), a na kontrastu tvrdých svalů drsných mužů a měkké a hebké ženské kůže (v oblasti hmatu) funguje ono erotické jiskření, ze kterého (většinou podvědomě) vypučí sexuální a třeba i partnerský vztah. I poslední průzkum na toto téma prokázal, že téměř polovina českých mužů by dala jednoznačně přednost ženě se štíhlým pasem, širšími boky a větším poprsím.

Jenže to, co módní návrháři a obchodníci lidem pomocí velmi propracované strategie (módních časopisů, čtvrtletního rytmu nových kolekcí, výrobou hvězd, slavných modelek a jejich skandálů) stále úspěšněji vnucují, není to, co se mužům skutečně líbí! Obliny zcela chybí!

Velký průzkum ukázal, že snem většiny českých žen je mít menší prsa, boky a hýždě. Nejčastěji je ovlivňuje vyhublý ideál krásy v podobě modelek. Přitom se odhaduje, že poruchami příjmu potravy trpí 5% populace, ale odborníci říkají, že údaj by měl být daleko větší, protože mnoho nemocných žen svou poruchu skrývá. Na psychiatriích se dnes léčí i dvanáctileté anorektičky.

Obrázek modelky v jednom nedělníku je dokonalou ukázkou orwellovsky panující, módou zmámené kontraproduktivnosti, kterou mám na mysli. Tahle vychrtlá dívenka s módními kalhotami, které vizuálně dokonale zruší oblost boků, postrádá jedinou muži tak oceňovanou křivku! Její téměř anorektické tělo (pomineme-li nehoráznou reklamní lež titulku, protože pramáti Eva podprsenku a kalhoty bokovky nenosila) žádného skutečného muže prostě nevzruší!

Copak ženám nedochází, že naprostá většina módních tvůrců a slavných návrhářů jsou homosexuálové, kteří vytvářejí návrhy a šijí na modely, které se líbí jim – tedy na těla s chlapeckými rysy a aspekty? Copak ženám nedochází, že jsou oběťmi módního (ale právě tak farmaceutického, kosmetického, oděvního, polygrafického) a filmového průmyslu, ale také televizního marketingu?

Přitom se přece již dávno ví, že čím vyzývavější je vzhled žen (dívek), tím více se jich ti muži (chlapci), o které by stály, spíše bojí a vyhýbají, a tím více se ony samy pak stávají oběťmi kavárenských povalečů a profesionálních přelétavců.

Čtenářky červených knihoven a divačky romantických minisérií rády a často hovoří o lásce, ale milovat, kromě sebe a svých pocitů a potenciálních vášní, při vší úctě (a ne tak docela vlastní vinou) neumějí, a v jakékoliv krizi své partnery odhazují jako z módy vyšlé boa. Pilné předplatitelky módních časopisů se sice rády vášnivě zamilovávají na první pohled, ale protože zamilovanost fyzicky od přírody nevydrží více než rok, mají pak při přechodu na dlouhodobý partnerský vztah velikánské a většinou neřešitelné problémy. Naprogramovány médii, proti jejichž soustředěnému nátlaku nemají šanci se ubránit, jsou stále znovu a znovu zklamávány (a i ony jsou tak pro své partnery zdrojem nepřetržité linie velkých zklamání).

Copak nám všem nedochází, jak škodlivé jsou tyto trendy v dlouhodobém měřítku, a také jak zbytečně ale neúprosně podléhají nátlaku dívčích a holčičích magazínů i puberťačky všech kategorií, které se dnes stydí za obliny, slušnost a nekouření?

Výrobci a časopisy si tak systematicky a beztrestně a bez jakéhokoliv omezení (protože ve jménu volného trhu) vychovávají budoucí konzumentky - a ministerstva a odborníci a učitelé (a z hlediska výsledku je jedno, jestli z neznalosti, lenosti nebo dokonce obchodně, tedy záměrně) jen krčí rameny.

A ještě poznámka zdánlivě odjinud: jako národ vymíráme a dětí se rodí rekordně málo. Měl jsem to štěstí, že jsem zažil éru takových filmových hvězd, jakými byly Gina Lolobrigida, Sophia Lorenová nebo u nás Olga Schoberová a další, tedy žen s velmi bujnými křivkami, které mužům stovky tisíc let i podvědomě symbolizují plodnost a mateřskost. Reklamní fotografie vychrtlé modelky je sice jen špičkou ledovce, ale ukazuje, kam až téměř stádní ochota, s jakou podléháme diktátu módy a marketinku, může dojít. Pohled na tuto „hvězdu“ totiž v žádném muži nevyvolá ještě v předchozí generaci tak běžnou myšlenku muže obdivujícího ženu plnou oblin: „S touhle bych chtěl mít dítě.“

Obrázek „krásky v rouše Evině“ je tak sice jen špičkou ledovce, ale poměrně přesně a na rozdíl od většiny jiných podobných obrázků snad přece jen názorně ukazuje, kam až může dojít naivní ochota a překvapivá snadnost, s jakou ženy (a výtvarní editoři a novináři a šéfredaktoři) podléhají diktátu módy, reklamě a marketinku. A pokud si to ženy (a společnost) neuvědomí, a nenaleznou způsob obrany, bude hůř.

Právě tak jako si medicínskými porody (a nabídkou císařských řezů či epidurální analgezie jako jakési nadstandardní služby) systematicky vychováváme budoucí necitelné matky a všeho schopné emočně nevyrovnané násilníky, právě tak si ležérní nevšímavou shovívavostí k reklamě a nepřirozenému světu módy systematicky vyrábíme nešťastné, skutečné lásky neschopné konzumentky čokolády (slaných brambůrků, pracích a čistících prášků, vložek s ještě tenčími křidýlky a ještě větší savostí, romantických telenovel a seriálů, terapií a léků atd.) a klientky rozvodových právníků a pacientky všech možných specializovaných lékařů.

Copak českým ženám nedochází, že ani stát, ani lékař, ani farmaceut a kosmetička a kadeřnice a ani politik jim s životem a láskou a uměním být šťastná nepomůže, protože všichni vydělávají spíše na jejich neštěstí, komplexech, nedostatcích a nemocech? Nikdo z nich nemá skutečný zájem, aby byly ženy zdravé, šťastné, aby se uměly jedním kusem látky (tak jako Indky) zahalit na sto způsobů a přesto být vždy víc sexy než jako v modelu od Diora, atd.

A tak český hrubý národní produkt (protože se do něho započítávají i autohavárie a zisky pojišťoven a zdravotnictví) roste a roste. A ženám v magazínech a seriálech a ženám, které je konzumují chybí nejen obliny…