Duben 2006

Pro mne jsou Mašíni hrdinové

Ondřej Novák

Jan Kraus (1953) je znám nejen jako filmový a divadelní herec, ale také jako autor divadelní hry Nahniličko či režisér filmu Městečko. V poslední době slaví největší úspěchy s páteční talk show Uvolněte se, prosím, kterou uvádí Česká televize.

LN Jste uvolněný?

Jsem, i když v tuhle brzkou hodinu (deset hodin dopoledne, pozn. red.) to není úplně ideální.

LN Jak jste přijal ocenění vašeho pořadu Uvolněte se, prosím při vyhlášení televizních cen Elsa?

Pro maminku je to dobrý dárek. Jinak všechny ceny jsou pofidérní, i ty divácké, přestože umělci mají ve zvyku je vyzdvihovat. Neurazí to, ale že bych od té doby chodil jiným krokem, to nemůžu říct.

LN Posílil ten úspěch pozici pořadu v programu České televize?

To vůbec ne.

LN Představoval byste si třeba lepší vysílací čas?

Ne, to ne. Myslím, že je dobře, když to běží po filmu, po půl desáté. V osm totiž sedí u televize jiné publikum. Problém je spíš s délkou, která je odvislá od stopáže předcházejícího filmu, takže se pohybujeme mezi 29 až 50 minutami - což ten pořad oslabuje. Já jsem navrhoval posunout Události a komentáře, protože se na ně skoro nikdo nedívá - netoužím ale po tom, aby můj pořad byl delší, nýbrž pouze aby měl stálou stopáž. Abych se tedy vrátil k vaší původní otázce - nevím, jestli by v televizi vůbec dokázali charakterizovat ono „posílení“. Já pracuju se špičkovými odborníky, především s dramaturgyní Simonou Matáskovou. Představoval bych si tedy ono „posílení" pozice našeho pořadu v tom, že jim budou vytvořeny špičkové podmínky. A v tom, myslím, má Česká televize ještě kus cesty před sebou.

LN Inspirujete se třeba zahraničními talk show?

Ano, sleduju hodně „late night shows“. Mám pocit, že jde o formát, který tvoří vrchol toho, co televize může nabídnout, je to i dlouhodobě prokázáno, i když jde samozřejmě také o to, jak je tento formát naplněn. Dokonce je zjištěno, že jsou lidé, kteří v televizi sledují pouze takovéto pořady - přijdou večer domů a pustí si svého kecala.

LN Jaká je podle vás životnost takového kecala?

Jsou tací, kteří to dělají třicet let, pět dní v týdnu.

LN Vy byste si také troufl dělat pořad každý pracovní den?

Neříkám, že bych si na to troufl. Zajímavé také je, že u nás se o tento formát příliš nesnaží komerční televize, přitom právě na nich jsou „late night shows“ vysílány v zahraničí.

LN Nechal byste se případně některou komerční televizí přetáhnout?

Proč bych se neměl nechat přetáhnout? Nejde ani tak o peníze, jsem ochoten obětovat část peněz ve prospěch jiné kvality, ale rozhodně nejsem ochoten obětovat část peněz za nic.

LN Podílíte se na výběru hostů?

Ne, to nedělám. Sice to se mnou tak cvičně konzultují, ale já vím, že je to tak obtížné, že do toho moc nemluvím. A nemám výhrady.

LN Ale připravujete se?

Samozřejmě, mám rešeršistu. Ti Američané jich však mají třeba pětadvacet, vím, dělají to denně, ale tak pět by se mi jich šiklo. Ona se ale příprava trochu přeceňuje. Tady je neustále vzýván Larry King, ale jemu se také třeba povedlo zeptat se katolického faráře, kolik má dětí.

LN Zaskočil vás někdo z hostů?

Každou chvíli vás někdo zaskočí.

LN Z poslední doby bych řekl, že vám dal nejvíce zabrat ten mládenec, který se vydával za asistenta poslance Kavana a jenž si za státní peníze notně užíval, a zatím dostal pouze podmíněný trest a vzhledem ke škodě nepatrnou náhradu škody.

To jsem koukal jako blázen. V tomto případě vidím cosi pozoruhodného - buď je ten člověk vadný, nebo něčím odporný. V médiích mu byla vytvořena aureola šikuldy a po odvysílání dílu, v němž vystupoval, se ozvalo několik „intelektuálů“, kteří říkali, že takovému člověku by se neměl dávat prostor. Nicméně problém není v tomhle mladíkovi. Jeho případ mimo jiné ukázal, že lokajská společnost umožňuje drzounům více svobody a drzosti - jakmile úředníci vidí, že je někdo slabý, hned toho využijí a jsou k němu v buzeraci důslední, působí-li ale jako silný, zacouvají. To je interesantní informace pro celou společnost. A ti „intelektuálové“ tedy vlastně říkají, aby se nezveřejňovaly nepříjemné zprávy, protože by nás mohly trápit. Přitom ten mladík byl jen Chlestakovem prostoru naší přebyrokratizované politiky.

LN Ovšem k tomu si také za státní peníze dost užil...

Nejenže si užil, ale dostal pouze podmínku a pokutu, kterou, myslím, nikdy nezaplatí. Takže nikoliv já, nýbrž soudce tohoto případu má být na pranýři. To je přece pro české občany zajímavé zjištění, stejně jako fakt, že mu tento byrokratický podfuk nevyšel na ambasádě USA. Když si jdete do banky půjčit pětistovku, chtějí po vás dva doklady totožnosti, a pak si tady někdo lítá jen tak za státní peníze po světě. Vlastně beztrestně.

LN Takže nakonec mají pravdu Mašíni - svoboda a demokracie je v USA, tady je postsametový šlendrián.

Ztráty na životech jsou vždycky bolestné, ale z hlediska Mašínů je pochopitelné, že vnímají Českou republiku jako stát, kde komunismus nadále přetrvává. Na druhou stranu, vždyť tady byl asi milion lidí v komunistické straně - takže režim možná skončil, ale v lidech to zůstalo. Pořád se mluví o tom, jak je důležitá výchova. Výchova člověka trvá nanejvýš dvacet let, komunismus tady ale přetrvával dvakrát delší dobu.

LN Je informace, že Mašíni nepovažují Českou republiku za demokratickou zemi, pro vás znepokojivá?

Pro mne jsou Mašíni hrdinové. Argument, že zabili nevinné lidi, já neakceptuju. Oni bojovali proti zločinnému režimu a zabili policisty a ozbrojeného pokladníka. Takhle by se dal odsoudit vězeň z koncentráku, který na útěku zabil gestapáka. Ten gestapák mohl být možná dobrý člověk, to se nevylučuje, ale holt měl uniformu gestapa, tak má smůlu. Tady pořád přežívá podivně intelektuálská představa, že v tomto případě existuje možnost toho gestapáka zastavit a zeptat se ho, jestli náhodou není slušný člověk. Bohužel, mírem se toho na světě nikdy příliš nevyřešilo.

LN Z podobného důvodu jste také zastupoval při volbě Největšího Čecha Jana Žižku z Trocnova.

Byl jsem jeho obhájcem především proto, že se do toho nikomu nechtělo... Ale je pravda, že si jej vážím, byl to jeden z mála českých bojovníků. On nemůže za to, že si ho jako symbol leckdo přisvojil a upravil si jej dle potřeby. Jako symbol této zemi ovšem příliš nesedí právě proto, že byl bojovník. Většinová populace si tady pořád myslí, že opravdový velikán vítězí v bitvách, ale nikoho nezabíjí. To ale nejde. Češi mají úžasnou schopnost dělat ze svých nedostatků přednost. Mohli bychom si ale konečně všimnout, že nikdo kromě nás to jako přednost nevnímá. Já chápu, že člověk nechce přijít o život, a tedy nechce bojovat, ale... To je stejné jako s požadavkem, aby tady nebyla komunistická strana. Mohli jsme se v roce 1989 střílet..., ale když se někoho zeptám, koho ze své rodiny by obětoval v bojích proti komunismu, tak všichni mlčí. A proto ji tu máme.

LN Nám spíš než ty války jdou talk show.

Ano, taková ta hospodská talk show... Ale jinak, naše televize pořady dělat neumí, všimněte si, že Slováci i Maďaři to dělají lépe. Nejenže mají náskok, protože přece jen mohli sledovat minimálně rakouskou televizi, ale také nejsou jako Češi, kteří každý převzatý formát okamžitě svérázně „vylepší“. Naše televize je infantilní a formalistní. Jenom jak se v našich televizích mluví pomalu, všude se dlouze vítá a představuje, zatímco jinde vědí, že televizní čas je drahý.

LN Jak s veřejnými prostředky podle vás nakládá Česká televize?

Jelikož pro ni pracuju, tak považuju za slušné udržovat určitý stupeň loajality. Jinak si ale myslím, že má co dohánět, neboť jde o velmi podivnou instituci. Především svým právním charakterem, neboť není ani státní, ani komerční. Z toho plyne velmi dobrý manévrovací prostor - na jednu stranu se dá vždycky o tom či onom říci, že to není veřejnoprávní, ale zároveň, že to má nízkou sledovanost. Mimochodem české noviny ještě nepřišly na to, že jedna věc je sledovanost, druhou důležitou informaci představuje analýza toho, kteří diváci se kdy a na co dívají. Skladbu publika sledují zatím jen reklamní agentury.

LN Už zase nabíráte ke kritice novinářů - slyšel jsem vás o nich kriticky mluvit již v rozhlasovém komentáři. Co by se podle vás tedy mělo v novinách změnit?

Když jste z Lidových novin, budu mluvit o nich. Když jsem jim dával poslední rozhovor, pod ním vyšla recenze na Uvolněte se, prosím - jak je ten pořad blbý. V normálních novinách ovšem bývá rozhovor na jiné stránce než recenze.

LN V Uvolněte se, prosím také máte svého syna hudebníka, to vám přijde normální?

Sežeňte mi lepšího, a já mu dám prostor... Nejenže zpívá, ale musí si tu píseň nachystat, zahrát to živě, zazpívat to pokud možno ne falešně... Pak by byl střet zájmů i to, že hraju s Chýlkovou. Teď zastupujete tradiční český proud, který živí zášť a jenž má hlavní představitele v novinářích... To byste pak musel říct, že není v pořádku, když je rodina cirkusáků, provazochodců... jenže víte, proč to tak je? Když jdete po laně bez záchranné sítě, tak tam chcete mít někoho, komu můžete věřit. To přece není tak, že já jsem ministr a náměstka šoupnu synovi. Jde přece také o to, že já mávnu a on udělá, co má, a že se tam, když to bude třeba, bude válet třeba i po zemi... a musím mít taky jistotu, že to bude dobré. U někoho jiného bych se asi ani neshod na vkusu. Nejde ale jen o shodné názory - taky to můj syn udělá za ty peníze, které mu můžeme dát. Kdyby novináři pátrali po souvislostech, bylo by to prima. V Čechách by snad nemohli fungovat ani bratři Marxové. To byl čtyřnásobný střet zájmů.

LN Vy ale máte komentáře v rádiu, psal jste do Týdne, do Blesku - nejste nakonec taky novinář?

To tedy nejsem. Já vím, co je to novinář, a to já v žádném případě nejsem. Já jsem Kraus.

LN Plánujete něco nového v divadle?

Není čas. Nicméně divadlo je pořád zajímavé, i když ne příliš výdělečné. To je ten náš jazz, jak říká Petr Nárožný. Důležité taky je, že hrajete před živým publikem. Vedle hry Nahniličko teď s Evou Holubovou máme talk show Co jinde neuslyšíte, při níž se ptají výhradně diváci. To je legrace, když celý sál mlčí - my jsme tvrdí, umíme čekat i hodinu, ale není třeba, oni se rozmluví.

LN Máte dojem, že je něco pravdy na tom, že když je herec příliš inteligentní, není to dobře?

Něco na tom skutečně bude. Druhou věcí jsou obyčejné přírodní zákony - v padesáti třeba musíte poslouchat přitroublého pětadvacetiletého režiséra. Ale když je všechno v pořádku, tak já se umím v sobě zamknout a fungovat - jako jsem to dělal za normalizace, když jsem hrál pohraničníka. Kdybych se v sobě neuzamknul, nemohl bych to tehdy vůbec hrát - a zemřel bych asi hlady.

LN Jak se s nezávislými komentáři slučuje vaše účinkování v reklamě na telefonního operátora?

Aby bylo jasno, reklama je ocenění vaší práce. Do reklamy si vás nikdo nevybere proto, že se vám příliš nedaří. Nejde říct, ten je tak špatný, že dělá reklamu. Když jsou schopni lidé přijmout účinkování v reklamě u sportovců, ať se to naučí i u umělců. Točit reklamy mě baví, protože je při nich servis na úrovni, stejně jako honoráře, to není, jako když přijdete na natáčení a na každém kroku vám zdůrazňují, že natáčíte český film. Druhou věcí je, že internet mi velmi konvenuje, protože jsem moderní komunikační technologie vždy propagoval. Dokonce bych řekl, že jsem se v reklamě našel.

LN A není tedy účinkování v této reklamě závazkem, který by vám zabraňoval třeba poukázat na případné nedostatky privatizace Telecomu?

To by mi samozřejmě bránilo. Tuhle věc si musíte rozhodnout, než na spolupráci přistoupíte.

LN Režíroval jste před časem také film Městečko. Jaký byl pro vás výstup z přijetí tohoto snímku?

Byly dva: domácí a zahraniční. Před deseti lety byly kritiky hry Nahniličko nevalné, stejně to bylo u tohoto filmu. Zažil jsem ovšem mimo jiné jeho vřelé přijetí v Londýně. Ten film bych ale dnes natočil úplně stejně. Druhou věcí ovšem je to množství práce a úsilí. Ale ještě jeden takový filmový roup bych měl. Nicméně ta mediální zkušenost je opravdu rozkošná, je stejná jako s Uvolněte se, prosím - o něm se píše hodně, ale záporně, o jiných pořadech se zato nepíše vůbec.

LN Je tedy na Češích vůbec něco dobrého?

To není problém Čechů, jde o poničenou společnost. Na politicích a novinářích je to samozřejmě nejlépe zřetelné.

LN Co konkrétně máte na mysli?

Různé šantaly sedící na radnicích... Třeba ty, kteří chtějí, aby umění vyvolávalo pozitivní emoce. Oni si pletou umění s propagandou, ale on už není komunismus. I kdyby se v divadle hrálo o tom, jací jsou tamní radní pitomové, oni do toho nemají co mluvit. Kdyby ten radní Prahy 6, co si stěžoval na Dejvické divadlo, viděl nějakého Shakespeara, to by teprve koukal: vždyť tam umírají třeba nevinné děti... Jestli ale potřebuje nalít do žil pozitivní myšlení, tak ať si vezme prášky nebo jde na léčení. Ani čeští „intelektuálové“ tu ale nejsou od toho, aby říkali, kdo co má dělat. Takoví ti kazatelé, kteří pohrdají lidmi, ale zároveň se nechávají platit od státu, a kteří nám chtějí zajistit kvalitnější život, ať už jdou spát. Je to totiž marné, dějiny to prokázaly. Navíc: moudří si poradí sami a blbcům není rady. Tady pořád přežívá podivně intelektuálská představa, že existuje možnost toho gestapáka zastavit a zeptat se ho, jestli náhodou není slušný člověk. Bohužel, mírem se toho na světě nikdy příliš nevyřešilo.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)