Duben 2006

Klaus už není kůlem v plotě

Luboš Palata

Český prezident si našel nového přítele, Kaczyńského. Pro stoupence evropského sjednocení je to špatná zpráva.

V Bruselu se občas s nevelkou mírou nadsázky říká, že Evropská unie se sice před dvěma roky rozšířila o deset nových členů, ale jediný pořádný stát. Polsko. Může nás to zlobit, ale je to tak. Polsko je regionální mocností a jedinou z nových zemí Unie, která může do dalšího uspořádání Evropské unie promluvit silou, kterou nelze pominout. Aspirace Varšavy být členem „velké unijní pětky“ jsou nepřehlédnutelné, stejně jako její nový pohled na středoevropskou spolupráci, v níž pro sebe vidí pozici „prvního mezi rovnými“. To je o to důležitější, že Polsko udělalo v podzimních prezidentských a parlamentních volbách a v týdnech následujících po nich ve svém vztahu k Evropské unii naprostý obrat. Asi takový, jako kdyby v červnu po Paroubkovi vyhráli v Česku Nezávislí Vladimíra Železného, který by se navíc po dalším měsíci stal prezidentem (ale po Havlovi) a kabinet předal Janě Bobošíkové. A ta by parlamentní většinu pro svoji vládu postavila na spolupráci se Sládkovými republikány a Národní stranou smutně proslavenou „pomníkem“ v Letech u Písku. V Polsku, donedávna jedné z nejvíce „eurooptimistických“ zemí kontinentu, došlo nejen k další kompletní výměně vládnoucích sil, ale také ke zhroucení celého proevropského tábora. Vláda Svazu demokratické levice skončila volebním krachem a jen nástup mladého, nezkompromitovaného Wojciecha Olejniczaka zachránil polskou levici alespoň do té míry, že se dostala do parlamentu a s jedenácti procenty hlasů zůstala nepominutelnou politickou silou.

Největším šokem však bylo, že vůči Unii kritická, ale stále ještě proevropská Občanská platforma prohrála oba volební souboje s Právem a spravedlností (PiS) a nakonec skončila v paralyzované opozici. Moc PiS vyrostala na korupčních skandálech socialistů posledních několika let a na negaci vývoje Polska posledních patnácti roků. Dvojčata Jaroslaw a Lech Kaczyńští zvítězila s hesly, že všechno bylo špatně. Nejen uvnitř Polska, ale i v Evropské unii. Zatímco předchozí levicový kabinet a prezident Aleksander Kwaśniewski pouze vážili, jakým způsobem Evropskou ústavu schválit, jejich nástupci naopak jasně prohlásili, že pokud budou oni u moci, ústava nikdy nebude v Polsku schválena. Což vzhledem k tomu, že europoslanci PiS sedí ve Štrasburku mezi nejtvrdšími odpůrci Unie, není nic divného. Pro ilustraci, list Nasz Dziennik, který je v současnosti považován za nejbližší Kaczyńským, pravidelně tiskne úvahy, jak je Polsko ohroženo Evropskou unií. Brusel je řazen na druhé místo mezi největší hrozby země – hned po Židech. Podobné pohledy na svět sdílí i strany, které menšinovou vládu PiS podporují: Liga polských rodin a Sebeobrana. Zatímco vláda PiS může vzhledem k celkové labilitě této strany i k nevypočitatelnosti Ligy a Sebeobrany skončit za půl roku, Lecha Kaczyńského budou mít Poláci za prezidenta nejméně příštích pět let.

Dělitel

Václav Klaus je jediným evropským prezidentem, který z toho může mít a má radost. Po letech osamělého běhu proti proudu vývoje Evropské unie konečně dostal spojence, navíc k zmíněné váze Polska spojence zásadního. Zatím se český prezident mohl mezi hlavami evropských států cítit jako proslulý jakešovský „kůl v plotě“. Tomu je konec. Svědčí o tom nedávná návštěva Lecha Kaczyńského v Praze. Její původní termín, podle něhož měl být Klaus na řadě hned po papeži, se přesunul jen kvůli tragickému zřícení haly v Katovicích. Jak zásadní význam Kaczyński a Klaus svému setkání přikládali, je vidět i na tom, že se pro návštěvu podařilo najít nový termín už po necelých dvou týdnech, což je nebývalé. Oproti „Organizaci evropských států“, kterou navrhoval český prezident ještě v létě a jež by přinejlepším znamenala návrat Unie o dvacet let zpět, musel pro sladění postojů s Kaczyńským Klaus umírnit své nejextrémnější postoje. S Kaczyńským vyhlásili společný návrh vytvořit novou evropskou ústavu, která by podle toho, jak o ní hovořil polský prezident, měla zakonzervovat současný stav EU.

Václav Klaus zopakoval i v pátek (25. 02. 2006 – pozn. red. CS-magazínu) ve své přednášce v Tyrolsku, že v současné debatě nejde o nějaké úpravy euroústavy, ale o spor o podstatu Evropské unie. Lépe to říci nemohl. Ti, kterým se stejně jako Klausovi nelíbí podstata dnešní Evropské unie a už vůbec ne její vývoj k dalšímu smazávání hranic a vytváření evropské sounáležitosti, mohou mít spolu s ním radost. Klaus konečně našel prezidentského přítele, který mu rozumí a bude ho podporovat. Ostatní mají další důvod k obavám. Dobře to vystihl polský deník Gazeta Wyborcza: „Václav Klaus dělil a dělí. Dříve se společně se Slovákem Vladimírem Mečiarem přičinil o rozdělení Československa a teď má ambice rozdělit Unii.“ Kaczyński bude možná ještě lepším pomocníkem než svého času Mečiar.

(Respekt, www.respekt.cz)