Duben 2006

Bude střední Evropa následovat Polsko?

Jiří Pehe

Vítězství konzervativně-populistické strany Právo a spravedlnost v Polsku a její následná ochota opřít svou vládu o extrémně pravicové strany Sebeobrana a Liga polských rodin dala vzniknout celé řadě úvah, zda Česká republika, Slovensko a Maďarsko budou polský příklad následovat. Ve všech těchto zemích se v tomto roce konají volby.

Korupce, kam pohlédneš

Někteří analytici i politici ve střední Evropě tvrdili, že drtivá porážka demokratické levice v Polsku předznamenává určitý trend. Vždyť, podobně jako polská levice, česká i maďarská sociální demokracie jsou obviňovány pravicí z korupce a z postkomunistického klientelismu i mentality, se kterými je prý třeba skoncovat. Obě strany sice přivedly své země do Evropské unie, ale stejně jako v Polsku, sdílí podstatné části české i maďarské populace s politickou pravicí o EU pochybnosti.

Zde ale podobnosti končí. První podstatný rozdíl mezi Polskem a ostatními zeměmi tzv. Visegrádu spočívá v tom, že Polsko má v evropském kontextu zcela jiné ambice než malé země střední Evropy. I proto Poláci slyšeli na hesla polských národních zájmů a polské výjimečnosti, popřípadě polského mesianismu, mnohem více, než tak činí voliči v okolních zemích.

Polsko je jednak hluboce zakořeněno v katolicismu, a také se svou hospodářskou strukturou liší od svých visegrádských partnerů. Vlivný polský venkov a s ním spojená rolnická lobby nemají srovnání v ostatních středoevropských zemích, zejména v industriálně vyspělé a urbanizované České republice. Polské volání po morální obnově, která by byla zakořeněna v tradičních hodnotách, opírajících se o katolickou církev a venkov, také nenajde srovnatelnou odezvu v žádné středoevropské zemi.

Svéráz českých socialistů

V českých poměrech pak existují ještě další specifika. Česká sociální demokracie je jedinou stranou svého druhu v postkomunistickém světě, která nevznikla transformací bývalé komunistické strany. ČSSD můžeme obviňovat například z toho, že v jejích řadách je mnoho bývalých komunistů, ale ti jsou i v největší straně pravicové. Hlavně to ale znamená, že ČSSD má zcela jiný druh legitimity, než postkomunistické strany demokratické levice, které vznikly po pádu komunismu jinde.

I na Slovensku je situace jiná než v Polsku. Současná pravicová vláda může být vystřídána levicí i proto, že slovenský experiment s přeměnou komunistické strany ve Stranu demokratické levice se neosvědčil a dnešní hlavní představitel slovenské levice - strana Smer - je novou formací, která i přes svůj postkomunistický populismus stále více aspiruje na to, aby se stala ryze sociálnědemokratickou formací, která vznikla mimo komunistickou stranu.

Relativně dobrá pozice demokratické levice v Maďarsku má zase kořeny v tom, že transformace komunistické strany směrem k sociální demokracii proběhla už v posledních letech komunistické éry, což po pádu režimu umožnilo mnohem větší otevřenost levice vůči liberálům jak uvnitř strany, tak v rámci vládních koalic.

Dalším důležitým rozdílem mezi Polskem na jedné straně a Českem i Maďarském na straně druhé je velká nestabilita politického spektra v Polsku a poměrně značná stabilita stranického systému v Česku a Maďarsku. Neusazený slovenský systém je v tomto ohledu podobný spíše Polsku. Ani v Česku, ani v Maďarsku nevznikla žádná nová strana podobná těm, které se vyrojily v Polsku. Nevznikla tak ani žádná skutečná "morální" alternativa, kterou by voliči mohli volit s nadějí, že v zemi věci od základu změní.

Kritizovat vlastní chyby?

Jinými slovy, pro české občanské demokraty nebo pro maďarský Fidesz je obtížené kritizovat socialistické vlády za korupci a nabízet radikální očistu, jestliže jsou "jejich" bývalé vlády za současný stav spoluodpovědné. Na Slovensku naopak v tomto ohledu reprezentuje "vládnutím neušpiněný" Smer alternativu k vládním stranám.

Česká, maďarská či slovenská pravice nevytěží politický kapitál srovnatelný se zisky pravice v Polsku, pokud budou příliš zdůrazňovat "tradiční" hodnoty, nacionalismus a protievropské postoje. Situace malých zemí je jiná než situace Polska, které chce nejen profitovat z evropské solidarity, ale také spoluurčovat evropskou politiku tak, aby se v ní odrážely jeho mocenské zájmy. Navíc ostatní tři visegrádské země jsou svou sociální strukturou modernější než Polsko.

Cynici z Rakousko-Uherska

V neprospěch radikální změny v Česku a v Maďarsku mluví ještě specifická politická kultura, jež má své kořeny ještě v Rakousko-Uhersku. Ta se vyznačuje na jedné straně nespokojeností občanů s politikou, ale zároveň značnou mírou tolerance pro kabinetní politiku, klientelismus i korupci. Jinými slovy, to, co v Polsku vedlo k morálnímu rozhořčení, na jehož konci byla politická revoluce svého druhu, jen těžko můžeme očekávat v Česku nebo v Maďarsku, kde vládne jistý druh politického cynismu. Ten je paradoxně mnohem blíže dnešnímu evropskému standardu než polský idealismus.

(www.pehe.cz)