Duben 2006

První hvězdářské hodiny

Ve znalostech astronomie předstihli lidé doby bronzové Babyloňany. Němečtí archeologové rozluštili jednu z největších hádanek posledních let. Podařilo se jim odhalit tajemství nebeského kotouče z doby bronzové, který amatérští hledači pokladů nalezli před sedmi lety v Německu nedaleko Lipska. Hamburský expert tvrdí, že kotouč byl prvními hvězdářskými hodinami a jeho důmyslnost napovídá, jak lidé doby bronzové vnímali čas.

„Dosud jsme pravěké národy výrazně podceňovali,“ řekl Harald Meller, ředitel Muzea prehistorie ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko. Nebeský kotouč je nejstarším známým znázorněním kosmu, napsal britský deník The Times. Na bronzové destičce o průměru 32 centimetrů s typickou modrozelenou patinou jsou ve zlatě zobrazeny Slunce, Měsíc a 32 hvězd. Sedm bodů blízko u sebe představuje Plejády (Kuřátka). Hledači pokladů jej objevili pomocí detektoru kovů spolu s hromadou bronzových sekyr a mečů na pravěkém nalezišti uprostřed lesa asi 180 kilometrů jihozápadně od Berlína. Od té doby, co policie v roce 2002 zatkla ve Švýcarsku překupníky, kteří se pokoušeli kotouč na černém trhu prodat, snažili se archeologové spolu s astronomy přijít na to, k čemu sloužil.

Jak sladit lunární a solární čas

Hamburský astronom Ralph Hansen zjistil, že se autor kotouče snažil sladit solární a lunární kalendář. Podle Hansena šlo o velmi přesný časoměr, pomocí nějž lidé v době bronzové například určovali, kdy mají zasít a sklidit nebo kdy obchodovat. Astronom kotouč porovnával se souborem babylonských dokumentů ze sedmého století před Kristem a zjistil, že lidé, kteří jej vytvořili, došli k podobným výpočtům o celé tisíciletí dříve než Babyloňané.

Zatímco solární kalendář kopíruje otáčení Země kolem Slunce, lunární kalendář je založen na fázích měsíce. Měsíc lunárního kalendáře - od novu do novu - trvá 29,5 dne, a lunární rok má tedy 354 dní. Naproti tomu solární rok má dnů 365. K tomu, aby lunární kalendář doby bronzové udržel krok s ročními obdobími, užívali lidé právě nebeský kotouč. Když se postavení nebeských těles na něm a na obloze začalo shodovat, přidali 13. měsíc. To se opakovalo jednou za tři roky.

„Je úžasné, že lidé už v době bronzové dokázali sladit solární a lunární čas. Nikdy nás nenapadlo, že by toho byli schopni,“ říká Harald Meller. Podle něj musel mít autor obrazce nejen značné astronomické znalosti, ale také zvláštní společenské postavení. Zhotovení kotouče zobrazujícího nebeská tělesa si totiž vyžádalo mnoho práce. Ten, kdo jej vyrobil, si tedy mohl dovolit strávit mnoho času jeho výrobou, místo aby například pracoval na poli. Vědci však také zjistili, že lidé kotouč používali k měření času jen 400 let - poté jako by se znalost, jak s ním zacházet, vytratila a nakonec se stal pouhým kultovním předmětem.

Nebeský kotouč byl objeven jen 25 kilometrů od pravěké přírodní observatoře u vesnice Goseck. Tu odborníci přirovnávají k o dva tisíce let mladší Stonehenge. Místo mívalo ve své době silný duchovní význam. Lidé odsud pozorovali pohyb nebeských těles a v okolních lesích jsou tisíce mohyl, kde leží pohřbeni tehdejší válečníci.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)