Duben 2006

Temperamentní swingová královna

Robert Rohál

I když jméno Inky Zemánkové dnešní mladé generaci mnoho neříká, znamená tato žena skutečný mezník v interpretaci moderní české populární hudby - byla naší první jazzovou zpěvačkou. Až dlouho po ní přišly Vlasta Průchová, Eva Olmerová, Jana Koubková a další. A v některých směrech, ať už jde o jazzové cítění nebo swingové frázování, zůstala nedostižena. Současně byla i naší první zpěvačkou, která povýšila statické zpívání u mikrofonu na hodnotnou podívanou. Temperamentu totiž měla na rozdávání.

Řada diváků filmů pro pamětníky ji zná z filmu Hotel Modrá hvězda, kde poprvé zazpívala písničku Slunečnice. Ale byly tu i další hity -Bloudění v rytmu, Ráda zpívám hot, Rytmus v srdci, V tvém objetí, Dívka k rytmu zrozená… Díky svému hlasu, modernímu cítění a schopnosti zazpívat více žánrů se později prosadila i v zahraničí.

Kázeň, trpělivost, pokora

Narodila se 4. srpna 1922 v Praze a její dívčí jméno znělo Inéz Koníčková. Už jako malou ji uchvátily černošské spirituály. Tenkrát docházela na hodiny klavíru a snila o dráze umělkyně. A poštěstilo se. Bylo jí sotva dvanáct, když začala účinkovat v baletu Slovenského národního divadla v Bratislavě, kam se s ní ovdovělá matka přestěhovala.

Právě v Bratislavě odstartovala Inčina umělecká dráha. "Taneční průpravu jsem získala u paní Fuchsové, která byla choreografka ve Slovenském národním divadle. A protože tvrdila, že mám talent, navrhla, aby mě vzali v divadle jako elévku. Myslím, že právě tam jsem se hodně věcem naučila. Celé té divadelní abecedě. Kázni, trpělivosti a pokoře. V činohře jsem tenkrát hrála dětské role, v operách a operetách jsem zase obvykle tancovala."

V divadle, do kterého se zamilovala, byla pečená vařená. Obvykle si tam sedla někde stranou a sledovala zkoušky nebo představení hostujících souborů. Tehdy tam vystupovalo nejen Osvobozené divadlo, ale třeba i operní pěvci z celého světa. "Domácí hvězdou tam byl tehdejší idol Kryštof Veselý, ale já měla ráda i Andreje Bagára. Myslím, že mi fandil a že mě měl rád. Tvrdil, že mám talent, a ,ať s tím teda niečo robím'," vzpomínala na své profesionální začátky Inka Zemánková, která už tehdy tancovala a zpívala stejně samozřejmě, jako dýchala. Se svým klasicky školeným hlasem vyzpívala čtyři oktávy.

V té době chodila v Bratislavě i do Reduty, jejíž program ji uchvátil. Zněl tam jazz, vystupovaly tam černošské kapely a sotva čtrnáctiletá Inka se setkala s muzikou, která bude jejímu srdci asi nejbližší.

Dívka k rytmu zrozená

Po matčině předčasné smrti se sirotka ujala rodinná přítelkyně, jistá paní Zemánková, po níž prý z vděčnosti Inka přijala příjmení. To už se opět ocitla v Praze, kde začala zpívat s Orchestrem Bobka Bryena. První angažmá měla ve Zlíně, odkud ji ovšem záhy zpátky do Prahy přetáhl kapelník Karel Vlach.

Zájem měli i filmaři. Zpočátku to dokonce vypadalo na blyštivou kariéru. Jenomže z realizace velkolepého projektu, který mohl Inku Zemánkovou proslavit i ve světě, nakonec sešlo. Začala druhá světová válka a u Němců, kteří se mezitím dostali na Barrandov, film v americkém stylu neprošel. Společnost UFA sice zpěvačce nabídla podobnou roli v německém hudebním filmu, ale ta se z toho vykroutila.

Co však odmítnout nemohla, byl příkaz, aby jela zpívat českým dělníkům nasazeným v německých továrnách. "Nerada na to vzpomínám," svěřila se až po letech. "Dodnes vidím Norimberk jako měsíční krajinu. Okolo nás plačící lidé bez přístřeší a Češi v hospodách v očekávání dokončení apokalypsy, aby se mohli konečně vrátit domů. Z této prapodivné osvěty mě vysvobodila až úplavice, kterou jsem chytla v Osvětimi."

Filmové plátno jí však nakonec neuniklo. Postaral se o to Martin Frič, když ji v roce 1941 obsadil do role zpěvačky ve filmu Hotel Modrá hvězda. Tenkrát v něm poprvé zazněla písnička Slunečnice, která ji definitivně zařadila do kategorie hvězd. Zajímavé je, že ani ve své pozici nejpopulárnější zpěvačky čtyřicátých let, kdy už zpívala s Melody Boys R. A. Dvorského, na sobě nepřestala pracovat. Pilně docházela na lekce k vynikající hlasové pedagožce Jiřině Logačevové-Klementové.

Traktoristka

Zákazy veřejného vystupování prožila "královna swingu" nejen v době nacismu, ale i v padesátých letech, kdy nastala éra častušek a budovatelských písní. Po únoru 1948 byla pro své "zápaďácké manýry" (vyčítali jí nejen swing, ale i luskání prsty a pohupování v bocích) natolik nežádoucí, že takřka deset let pracovala jako traktoristka. Nezahořkla. Tehdy byla provdaná za strojního inženýra Václava Holuba, a když už nemohla zpívat a nepřišly ani děti, podlehla dalšímu koníčku - horolezectví.

K mikrofonu se mohla vrátit až v roce 1960, kdy zaskočila za nemocnou zpěvačku v pražské Lucerně - a okamžitě byla angažována do Polska. Tampotom léta vystupovala například i s Frankem Towenem. Nahrávky, které natočila v polském rozhlase, jí otevřely cestu do dalších evropských rádií - včetně BBC. Tento úspěch jí pomohl k dlouhodobým angažmá ve Švýcarku, Německu a ve Francii.

Patnáct let zpívala venku, ale doma se o ní nevědělo. Před domácí publikum se mohla vrátit až začátkem sedmdesátých let. Tehdy se objevila ve střihovém filmu Zpívající film, ale to jí nestačilo. Chtěla dát dohromady vlastní koncertní show, ale to se jí nepovedlo.

Touha zpívat ji neupouštěla

A přece se na chvíli zablýsklo na lepší časy - to když dostala nabídku, aby připravila pro Divadlo hudby svůj recitál. "Původně se měl odehrát jen jednou. Mnozí však nezapomněli. Recitál se stal nejúspěšnějším pořadem sezony," radovala se tehdy zpěvačka, která později přiznala i to, že ani na muže neměla v životě štěstí. "Pánbůh mi to nakonec ale vynahradil a já se po dvacetiletém vdovství šťastně vdala." Jejím druhým manželem se stal MUDr. Josef Bednařík. Toho poznala - podobně jako svého prvního manžela - v Poděbradech.

Ještě v osmdesátých a devadesátých letech měla Inka Zemánková neuvěřitelnou chuť pracovat, cvičila hlas i tělo. Pořád se snažila dobře vypadat, což se jí docela dařilo. Natočila i profilové album, byl jí věnován padesátiminutový televizní medailonek Bloudění v rytmu, ale velká show, na níž by naše první královna swingu předvedla jak průřez svým širokým repertoárem, tak svou vitalitu, se už nekonala. Přesto pořád někde vystupovala a jezdila. Činorodá Inka Zemánková zemřela uprostřed práce - 23. května 2000. Otázkou je, proč tuto smutnou informaci přinesly sdělovací prostředky až dva měsíce po její smrti.

(Český a slovenský svet, www.czsk.net/svet)