Duben 2006

Zapomenutý car Boris

Jan Rybář

Svými kousky děsil svět, během pár týdnů dokázal rozložit komunistické impérium a do dějin vstoupil jako jeden z klíčových politiků 20. století. V Rusku je však Boris Jelcin, který oslavil 75. narozeniny, bezmála zapomenut. A pomník se mu nikdo stavět nechystá.

Vzpomínáte? Ještě před několika lety o něm přicházely z Ruska zprávy, které by dohromady daly na katastrofický seriál plný střílení, krachů, obav z občanské války, strachu z návratu komunistů či vzestupu nacionalistů. Nu, ano, v tom seriálu bylo též nemálo opileckých historek a figuroval v něm bílý medvěd, tedy vodka se šampaňským. Rusové se o delší kocovině šéfa Kremlu obvykle dozvěděli z kouzelné oficiální věty: „Prezident ve své rezidenci studuje dokumenty.“ Před šesti lety zmizel doslova ze dne na den - na Silvestra 1999 oznámil, že končí, a Rusko přešlo do rukou jeho vyvoleného nástupce, Vladimira Putina.

A co tedy dělá „car Boris“ dnes? Podle oficiálních informací žije životem spokojeného důchodce ve své rezidenci nedaleko Moskvy, s nadšením sleduje práci svého vyvoleného a - tak jako v minulosti - „studuje dokumenty“, ač bílý medvěd na ně už zřejmě nemá takový vliv.

„Psaní je můj život,“ řekl před pár dny v „narozeninovém“ rozhovoru pro časopis Itogi. „Napsal jsem tři knihy, které vyšly v šedesáti zemích. To je nyní můj život. Nemám jiný příjem než penzi a peníze za knihy. Nikdy jsem se neangažoval v byznysu, nikdy jsem nevlastnil žádné akcie.“ Opakuje, že rodina je pro něj to podstatné. „Je nás v naší rodině šestnáct: dvě dcery, tři vnuci, tři vnučky, dva pravnuci, žena Naina, já a tchánové,“ vypočítal své nejbližší okolí.

Na veřejnosti se objevuje výjimečně, zkoumáme-li však zprávy o něm z posledních měsíců, znovu zahlédnete starý známý motiv: „Jelcin je zase v nemocnici.“ Letos tam byl dvakrát: na operaci očí a na blíže neurčeném zákroku poté, co se pohmoždil při dovolené na Sardinii. Pro pořádek: dále se jméno Jelcin v novinových zprávách z poslední doby vyskytuje ve třech základních souvislostech.

1. Vyčítá si, že kdysi nenechal pohřbít mumii vůdce, bolševika V. I. Lenina.

2. Rozhodl se zajet si na Sibiř na ryby se svým „velkým kamarádem“ Helmutem Kohlem.

3. Několikrát prohlásil, že Vladimir Putin je skvělý.

Ruským tiskem občas proběhne spekulace, že kruhy kolem jeho příbuzných a někdejších spojenců stále mají určitý vliv na dění v Rusku. Málokdo však pochybuje, že to je vliv stále menší - Rusko je už plně říší jeho nástupce.

Jinak se toho o stávajícím životě muže, který změnil běh dějin Evropy i světa, mnoho nedozvíte. On už totiž opravdu zajímá jen málokoho. Optejte se na něj Rusů, s největší pravděpodobností začnou nadávat nebo jen znechuceně mávnou rukou. Jelcin je pro ně mužem minulosti, na něhož mají většinou vztek. Jen třináct procent dotázaných podle nedávného průzkumu veřejného mínění uvedlo, že pro jejich zemi udělal více dobrého než špatného.

Proč upadl v nemilost? Především proto, že pro Rusy symbolizuje rozpad Sovětského svazu a chaos ekonomické pohromy. Moskevský důchodce vám o něm řekne: „Jó, tehdy se nám žilo líp, s Jelcinem přišel chaos a ten hnusný kapitalismus.“ Ale nejen důchodci si stěžují. Ač si to cizinci často neuvědomují, rozpad SSSR, který Jelcin před patnácti lety zorganizoval, dodnes patří k obrovským traumatům pro většinu Rusů. To tehdy se jejich mocná říše změnila ve zkrachovalé souostroví zemiček a Rusko přestalo být velmocí. To kvůli němu, tvrdí dál, nyní musíme znovu bojovat o svoje místo na slunci a čelit všem těm záludným Američanům, kteří nám házejí klacky pod nohy. Tedy: Jelcin pro Rusy symbolizuje především ponížení a ústup ze slávy. Ostatně i Jelcinův „vyvolený nástupce“ Vladimir Putin před časem způsobil menší bouři svým prohlášením, že rozpad SSSR byl jednou z největších geopolitických tragédií 20. století.

Jak Rusko vnímalo - a vnímá - pád impéria, před lety shrnul v jednom jediném odstavci známý americký „jestřáb“ Zbigniew Brzezinski: „Ruští občané během pouhých čtrnácti dnů náhle zjistili, že už nejsou pány transkontinentální říše, ale že hranice Ruska se posunuly tam, kde byly na Kavkaze počátkem 19. století, ve Střední Asii v polovině 19. století a - což bylo snad nejvíce dramatické a bolestivé - na Západě někdy kolem roku 1600, krátce po období Ivana Hrozného.“

A jak tedy zhodnotí pozapomenutého Jelcina historie? Uvidíme. Historie je záludná věda, neboť hodnocení postavy často záleží na tom, kdo a co přijde po ní. Není pochyb: Jelcin zničil komunismus a dal lidem svobodu. Zároveň s ním přišel chaos a paralýza. Když přišel Putin, katastrofický seriál zpráv z Ruska téměř ustal, ekonomická pohroma odeznívá. Zároveň se však Putinova země stále více stává přísným režimem, ovládaným tvrdou rukou. To proto jednou může přijít doba romantického vzpomínání na Jelcinovu éru. Měl sice bezpočet chyb, nikdy však nepochyboval, že lidé mohou říkat a činit, co chtějí.

(MFDNES)