Duben 2006

Tanky čekaly na můj podpis

Miloš Šenkýř

Karel Urbánek, poslední generální tajemník KSČ, si dnes si v ústraní v Brně užívá důchodu a je řadovým členem KSČM. Pro LN popsal, jak armáda byla připravena zasáhnout na podporu KSČ.

LN Opravdu scénář ozbrojeného zásahu existoval?

První dny převratu jsem byl jako předseda výboru pro stranickou práci v cizině. Když jsem přijel, byly už milice připraveny. Papírově to bylo podivné: nikdo se k jejich povolání neznal, ale nikdo, včetně tehdejšího generálního tajemníka Jakeše, je ani nechtěl odvolat. Nakonec jsme se domluvili na jejich stažení. Když jsem na nočním zasedání 25. listopadu přijal funkci generálního tajemníka, moje podmínka byla, že se nic nebude řešit silou. Minimálně do zrušení vedoucí úlohy KSČ 29. listopadu jsem armádu a milice mohl nechat zasáhnout. Dodnes jsem pro mnoho lidí zrádce právě proto, že jsem příkaz nepodepsal. Sám ale vlastně nevím, co přesně vojáci navrhovali. Ještě v roce 1997, když jsem v Moskvě potkal našeho generála zodpovídajícího tehdy za tankisty, mi popisoval, kam měl co rozestavět. Nakonec uznal, že kdyby došlo k zásahu silou, byli bychom nakonec asi všichni postříleni někde u zdi.

LN Jaká atmosféra vlastně panovala po sedmnáctém listopadu v ústředním výboru?

Nejdříve si málokdo připouštěl závažnost chvíle. Následovaly obavy a nakonec snaha ten všeobecný rozpad alespoň přibrzdit. Všichni už dlouho tušili, že se situace hroutí a že je neudržitelná. Už v roce 1988, když jsem přijel z mezinárodního komunistického setkání na Kubě, zarazil tehdejšího prezidenta Gustáva Husáka rozhovor, který jsem dal novinám. Vytýkal mi v ústraní, že jsem nebyl ve formě. Když jsem mu vysvětlil, jak mnou otřáslo, co jsem slyšel, řekl: "My si to můžeme říci. Poláci a Maďaři jsou na dně a my tam míříme." Problém byl v tom, že jakékoli reformy se nedaly dělat. My, kteří jsme roky byli "ruštější než Rusi", jsme odmítali perestrojku.

LN Co v té době tajná policie dělala?

Byl to stát ve státě. Jedna věc byly její výstupy navenek, druhá věc to, co se dělo uvnitř. Nikdo se už asi nedozví, co vlastně skartovali bezprostředně po 17. listopadu. Oni věděli, že režim padá. Věděli to, co mnozí na ústředním výboru jen tušili a co se snažili přibrzdit a dát tomu řád. Vyčítali mi tenkrát například to, že jsme ihned nezrušili Lidové milice. Copak to ale šlo? Bylo je potřeba nejdříve odzbrojit, pak teprve zrušit. Za to jsem si ale právě od Vasila Mohority vysloužil kritiku. Já ale trvám na tom, že právě tento postup zabránil krveprolití.

LN Co byste přece jen řekl třeba Václavu Havlovi?

Připomněl bych mu, že ho poprvé volily dvě třetiny komunistických poslanců. Že tehdy dával slib na ústavu Československé socialistické republiky. Nejen že ze socialismu pomohl udělat kapitalismus, ale ani to Československo tady už není.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)