Duben 2006

Steyr vyhrál. Muselo to tak být

Jaroslav Spurný

Tajná zpráva vládní komise o vítězném dodavateli vojenských obrněnců potvrdila tušenou věc: v tříleté soutěži o největší armádní zakázku české historie sehrály rozhodující roli kontakty s politiky.

Vláda schválila vítěze soutěže na základě stopadesátistránkové „tajné zprávy“ výběrové komise koncem ledna. Při jejím čtení pozná i laik, že v celém textu není nic, co by mohlo ohrozit bezpečnost republiky, s čím by se tedy veřejnost nemohla seznámit. Utajení má ale jiný důvod, o němž bude řeč za chvíli. Teď zpátky na vládu: dokument dostali ministři až na zasedání a bod o nákupu transportérů byl zařazen premiérem Jiřím Paroubkem skutečně na poslední chvíli. Stačili ministři vůbec hodnotící zprávu přečíst?

Pokud se členové vlády dokázali v rychlosti prokousat balastem, který popisuje, kdy a proč odstoupily ze soutěže některé firmy, pokud znali dokument „Přezbrojení armády obrněnými transportéry“, na který zpráva odkazuje, a pokud se dostali až k pasáži, kde v soutěži zůstaly dvě firmy (Steyr a finská Patria), museli narazit na systém hodnocení. V něm nejdříve zjistili, že Steyr dostal ze sta možných bodů 99,52 a Patria jen 91,42. Steyr nabídl podle zprávy o miliardu nižší cenu a lepší offsety – tedy zakázky pro české firmy. Technicky byl lépe hodnocený stroj společnosti Patria. Tedy vše v pořádku. Dokud ovšem ze zprávy nezjistíme, že firmy na přání výběrové komise měnily v průběhu hodnocení na poslední chvíli jak cenu, tak nabídku offsetů, aby se vešly do vládou požadovaného finančního limitu dvacet pět miliard (v původních nabídkách přesahovaly ceny třicet miliard korun). A pak je už všechno v tmách. Ceny dělané na poslední chvíli jsou nepodložené, stejně jako offsety, a pokud jde o kvalitu strojů, nebyl rozdíl v hodnocení příliš velký. Neprůhledná a nepřesvědčivá data a rozhodování na jejich podkladě by měla vysvětlit komise. Ale ona nemůže. „Musíme mlčet, jde o utajované skutečnosti,“ odpovídají její zástupci. Podle čeho se tedy rozhodovali ministři? „Podle zprávy, ale o ní nemohu hovořit, je tajná,“ říká šéf průmyslu Milan Urban, stejně jako jeho kolega z financí Bohuslav Sobotka.

Firma Patria podala proti výsledku odvolání, ve kterém rozebírá chyby v hodnocení. V tom nelze hledat nic světoborného, jde o běžnou praxi, navíc obě firmy proti sobě stály či stojí v soutěžích o obrněnce v dalších čtyřech zemích a vzájemně si vyčítají nedostatky nebo vlády těchto zemí napadají neprůhlednost soutěže. Takže by se to dalo přejít mávnutím ruky – prostě válka zbrojařů. Ale okolnosti dlouholetého výběru obrněnce pro českou armádu ukazují, že tak jednoduše to nepůjde.

Mowag balí kufry

Když požádala Severoatlantická aliance před třemi lety Česko o jednotky vyzbrojené moderními transportéry do mírových misí, vypadalo to podle odborníků jasně. Vypíše se tendr a v něm zvítězí nejlepší a nejpoužívanější stroj současnosti od švýcarské firmy Mowag. Té prognóze nahrávaly i další indicie: zájmy Mowagu tady zastupoval obratný zbrojař Richard Háva s kontakty na vlivného Miroslava Kalouska. Mowag podepsal předběžné smlouvy s českými firmami, jedna z nich dokonce spolupracovala na zpracování podmínek soutěže. Jenže do boje o zlatonosnou zakázku vyrazil druhý významný tuzemský zbrojař Pavel Musela, zástupce firmy Steyr, který měl politické zastání ve Stanislavu Grossovi. A nástupem Grosse do premiérské funkce se změnil poměr sil. Nový premiér ve vládě prosadil, aby podmínky soutěže analyzovala firma PriceWaterhouse Coopers. „Podmínky jsou předem výhodné pro Mowag, jsou špatně vypracované, ministerstvo obrany nemá dost odborníků na zorganizování soutěže,“ řekla zpráva auditorské firmy. Vláda soutěž zrušila a vypsala jinou – na firmu, která tendr místo neschopných úředníků zorganizuje. Vyhrála PriceWaterhouse Coopers. Mowag oznámil, že se nové soutěže nezúčastní – své rozhodnutí nezdůvodnil. Musela jako zástupce Steyr měl otevřenou cestu k vítězství.

PriceWaterhouse Coopers měla být garantem nezávislosti soutěže. Ale její angažmá vyvolává temné dohady. Společnost je totiž dvorním auditorem firmy Steyr (a mimochodem také firmy Mowag, což nahrává různým spekulacím o předběžných dohodách). A během české soutěže se účastnila také hodnocení některých bodů.

Je mimo schopnost laiků posoudit výhrady konkurence k technickým potížím strojů firmy Steyr i k její schopnosti dodržet slíbené offsetové zakázky pro české firmy. Faktem ale je, že na rozdíl od veleúspěšných strojů firmy Mowag i těch úspěšných společnosti Patria (ta provozuje týlové zabezpečení obrněnců v mírových misích) se Steyr nemůže pochlubit nějakou bojovou zkušeností.

Prodlužování soutěže způsobilo, že slib daný alianci česká armáda nedodrží. Je otázkou, nakolik jej dokáže splnit se zpožděním, experti mají vážné obavy, že firma Steyr kvůli technickým problémům nedokáže dodat do konce roku 2007 prvních devět slíbených transportérů.

(Respekt, www.respekt.cz)