Duben 2006

Zeman se vrátil

Erik Tabery

Není pochyb: Miloš Zeman je zpátky v české politice a ovlivňuje ji silněji, než se možná zdá. Zatímco jeho nová kniha o sebevraždách, courách a korupčnících v ČSSD mizí z pultů, šéf strany Jiří Paroubek jej ohlásil jako pravděpodobného partajního kandidáta na prezidentský post. K údivu není důvod, je v tom logika. Na veřejnost to ještě nedolehlo, ale sociálním demokratům tuhne úsměv na rtech. Zeman se Šloufem jsou tu, zachraň se kdo můžeš.

Vždycky jsem miloval Miloše

„Jestli by Zeman měl být prezidentem? Měla by být přímá volba, aby si lidé rozhodli,“ říká poslankyně Eva Nováková. To ale není odpověď na otázku. „Pro stranu toho hodně udělal, je to vzdělaný člověk, rozumí politice, ale občas řekne něco, co by neměl,“ míří druhý pokus opět mimo. Tak tedy znovu: Hodila byste Zemanovi v tajném hlasování hlas, pokud ho ČSSD nominuje? „To by záleželo na stanovisku strany, které je závazné. To se nedá tak říci...“

Tato krkolomná konverzace bez konečné odpovědi je zřejmě nejvýstižnější charakteristikou dnešní situace v ČSSD. A to ještě Eva Nováková patří mezi ty odvážnější, kteří jsou ochotní se s novináři o Miloši Zemanovi vůbec bavit. Jiří Paroubek totiž v klubu sociálnědemokratických poslanců oznámil, že rozhodně nebude ve stranických řadách trpět jakoukoli kritiku politiky a osobností ČSSD. Jedinou výjimku „udělil“ právě Zemanovi, který prý může říkat, co chce. Například i to, že polovina volebních lídrů ČSSD je zkorumpovaná nebo že někdejší vedení Stanislava Grosse, tedy i Jiří Paroubek, si prostřednictvím ministerstva financí kupovalo hlasy na partajních sjezdech.

V ČSSD zavládl po těchto instrukcích chaos, protože kritizovat Miloše Zemana jim ještě žádný předseda ČSSD nezakázal. Znamená to skutečný návrat pamětníka z Vysočiny? Někteří členové klubu dávají jako příklad hrůzy ze Zemanova comebacku chování poslance Miroslava Váni, který na lednové schůzce klubu zničehonic požádal o slovo a začal zkoprnělým kolegům vysvětlovat, že ačkoli se to o něm říká, tak nikdy proti Zemanovi nehlasoval, že vždy byl nejloajálnější straník. „Byla to potupná scéna. Ale teď je to prostě tak. Každý se bojí o místo na kandidátce, takže jasný názor na komplikovanější téma z nikoho nevylámete,“ říká poslanec Jozef Kubinyi, který už v příští sněmovně nezasedne. Dopustil se totiž příliš mnoha svéhlavostí proti stranické jednotě – jako ministr kritizoval svou partajní předchůdkyni, vyhodil několik zasloužilých straníků z vysokých míst ve zdravotnickém systému a taky přiznal, že při prezidentské volbě nedal hlas Miloši Zemanovi. „Proti Zemanovi dnes neřekne nikdo nic. Ve straně má stále silné slovo, i mě na jednom setkání se straníky na Ostravsku napadali lidé, že jsme tomu Zemanovi ublížili,“ říká Kubinyi. „Zeptal jsem se jich, jestli si myslí, že je zapotřebí se před ním plazit, a oni mi řekli ano, vždyť je to Zeman, a ten něco dokázal.“

V rudém dresu

Zatímco strana Zemana buď adoruje, nebo o něm v strachu mlčí, on naopak ČSSD roznáší na kopytech, a dokonce vyzývá voliče, aby raději dali hlas komunistům. Proč to dělá? V řadách ČSSD k tomu existují dvě teorie. Podle první jde Zemanovi už jenom o pomstu. Chce prý zničit všechny, kteří jej kritizovali a způsobili mu nejtrapnější okamžik v politické kariéře, kdy rozčileně prchal zadním východem z Pražského hradu po odmítnutí v prezidentské volbě. Toto vysvětlení se ale zdá příliš ledabylé – koneckonců Zemanovi hlavní oponenti jsou už nějaký čas ze hry: Petra Buzková se stáhla dobrovolně, Jozef Kubinyi je na nevolitelném místě, Vladimír Špidla sedí daleko v Bruselu, Stanislav Gross skončil po skandálu mimo politiku, stejně jako Michal Kraus. Vlastně už tu zbyl jenom Bohuslav Sobotka, který je ale ochoten otočit, a Lubomír Zaorálek, jenž stále odolává. Zbytek řadových sociálních demokratů z reformního křídla umlkl po odchodu svého představitele Grosse.

Teorie pomsty navíc nesedí i z jiného důvodu. Miloš Zeman je bytostný politický hráč, kterému msta není cílem, ale prostředkem. Proto je mnohem pravděpodobnější druhá teorie, tedy že Zeman stále usiluje o křeslo hlavy státu či jinou významnou funkci. A dnes je pro něj mnohem pravděpodobnější, že ho v tajné volbě podpoří sto procent komunistů než sociálních demokratů. Proto jim nahání voliče. Samozřejmě, že ve zdejším systému volby prezidenta by potřeboval i podporu v Senátu, ale jak jsme viděli u vítězství Václava Klause, všechno je možné.

Slavnostním doprovodem Zemanova návratu jsou skandály a diskreditace, které najednou všude kolem vybuchují v nebývalém množství. Jejich viditelnou a podepsanou část obstarává další díl „pamětí“ prezidentského kandidáta, v nichž se dočítáme už tradiční zvěsti – jak jsou Zemanovi oponenti zbabělí, zrádní, hloupí, chamtiví a zkorumpovaní. Vedle toho ale už nějaký čas nemine týden, aby nepropukla velká, v tajnosti dlouho držená aféra. Tu někdo podsune novinám dokumenty o čtyři roky staré operaci poslaneckého veterána Krause, tu do televize dorazí starší video s nahrávkou zkorumpovaného Grossova emisara, tady zase média dostanou dva roky odleželé odposlechy šéfa NBÚ a informaci, že jeho předchůdce ve funkci dostával prachy od různých gaunerů. I když spolu řada těch věcí nesouvisí, jejich náhlé, nevysvětlené a nevysvětlitelné „úniky“ na veřejnost připomínají, že v téhle branži máme v Česku odborníka.

Pb jako Paroubek

Přestože si na to dnes už jen málokdo vzpomíná, byl to před sedmi lety velký poprask, když novopečený premiér Miloš Zeman veřejnosti dramaticky oznámil, že ministr zahraničí v bývalé vládě a jeden z vůdčích protivníků právě vládnoucí opoziční smlouvy Jozef Zieleniec ve funkci „za státní peníze podplácel novináře a kupoval si jejich přízeň“. Věc šla k soudu a zakrátko praskla další věc: jeden ze Zemanových poradců se pokoušel Zieleniecova podřízeného výhrůžkami a vydíráním donutit ke křivému svědectví. Seznámení se způsoby ŕ la Zeman bylo na světě.

O rok později přišla další aféra – Olovo. Přeběhlík ze Zemanova týmu vynesl informaci, že poradci premiéra vedení proslulým Miroslavem Šloufem (který se mimochodem teď také vrací jako Zemanův volební manažer) chystají politickou likvidaci tehdejší Zemanovy největší stranické oponentky Petry Buzkové. Tak byl odhalen „spis“ tvářící se jako úřední analýza, který měl po svém „úniku“ na veřejnost občany přesvědčit, že Petra Buzková si za komunismu přivydělávala prostitucí a přitom spolupracovala s StB, špatně se stará o svou dceru, pije – a úřady se to s ohledem na její vysoké postavení snaží zatajit. Kdyby akce „Olovo“ (neboli Pb neboli Petra Buzková) opravdu vypukla, důsledky by pro oběť byly zničující: z profesionálně spletené sítě polopravd a pravděpodobně znějících lží by napadená politička jen těžko unikla.

Podobný dokonale estébácký rukopis nese i „drobnější“ špína, kterou Miloš Zeman publikuje ve svých knihách. Získat od autora odpověď, jaké jsou jeho zdroje a proč si je lépe neověřuje, není možné. Stejně tak zůstává bez vysvětlení klid, s jakým Zemanově destabilizaci ČSSD přihlíží současný šéf strany Paroubek. Kde bere jistotu, že se za půl roku či za rok neocitne na seznamu „slabošských vydíratelných vyžírků“ i on sám – jako se to až dosud stalo všem Zemanovým partnerům? Na to Paroubek odmítá odpovědět. Podle informací z jeho okolí si premiér údajně nechal provést stranickými experty analýzu, jejíž překvapivý závěr je, že Zemanovy názory a postoje už nemají žádný vliv na veřejnost, nýbrž jen na členy sociálnědemokratické partaje. Takže Paroubek prý nabyl dojmu, že mezi voliči straně Zemanovy spisy neuškodí. A že až s pomocí „zlého muže“ dostane partajní otěže pevně do rukou, tak ho pošle zpátky na Vysočinu.

Tyto úvahy samozřejmě nelze ověřit a není taky možné dopředu odhadnout, kdo se nakonec koho zbaví. Jisté je jen to, že se Zemanem je už třeba počítat.

Se Zdeňkem Škromachem o jednom Zemanově odhalení

Měl by podle vás být Miloš Zeman kandidátem ČSSD na prezidenta?

Určitě, je to velký státník, člověk, který za sebou nechal řadu úspěšných věcí.

Když ho chcete za prezidenta, musí to být tedy důvěryhodný muž. Tudíž budu věřit jeho knize, kde píše, že jste mu řekl, že Sobotka skrz ministerstvo financí kupoval pro Grosse a jeho lidi hlasy straníků. Můžete to dokázat?

Ale prosím vás, to je přece Miloš Zeman, on vše vnímá, jak potřebuje.

Takže jste mu to neřekl?

Takhle určitě ne.

A jak tedy?

Říkal jsem mu, že ministr financí bude ve straně vždy populárnější než ministr práce, protože ten nerozhoduje o investicích.

Tedy ani slovo o korupci, kupování hlasů a tak dále?

Ne.

Takže vy jste křtil knihu, která o vás lže?

Ale prosím vás, ta kniha jsou spíše perličky než pravda pro lidi. Tak to musíte číst.

Jak to má veřejnost vědět? Nebudete se proti obsahu ohrazovat?

Kdyby to napsal kdokoli jiný, tak asi ano. Ale u Miloše každý ví, jak to má číst. Je to jeho vidění světa a on prostě Sobotku nemá rád.

Tak zpět k první otázce. Měl by být prezidentem někdo, kdo si vymýšlí nepravdy?

Miloš Zeman je určitě kontroverzní osoba, ale to je Václav Klaus také, a je na Hradě. U Miloše určitě převládají kladné vlastnosti.

(Respekt, www.respekt.cz)