Duben 2006

Rolls-Royce: motory pokroku

Luboš Veverka

Britské pohonné agregáty sloužily v době studené války také v sovětských stíhačkách MiG.

Rok 1940. Bitva o Británii vrcholí. Denně startují stovky letadel, která kromě Angličanů pilotují i letci cizích národností. Mezi nimi také Češi. Plně důvěřují špičkovým letadlům vybaveným nejkvalitnějšími motory značky Rolls-Royce. České letce tehdy jen stěží napadlo, že motory stejné firmy se později objeví za železnou oponou v letounu MiG 15.

Merlinova kouzla

Rolls-Royce vyráběl letecké motory už před první světovou válkou. Postupně zdokonaloval jejich konstrukci a zvyšoval také spolehlivost. Pohonné jednotky této značky sloužily v řadě letadel nejrůznějších typů. Tradici řadových dvanáctiválců zahájil Eagle vyráběný v letech 1915 až 1928. Měl na svou dobu úctyhodný výkon 360 koňských sil. Za hodinu provozu spotřeboval asi 90 litrů paliva. Poměrně málo v porovnání s pozdějšími typy.

Řadové motory se osvědčily, a firma proto koncepci rozvíjela. Jejím vyvrcholením se stal typ Merlin. Proslavil se v bitvě o Británii. Tento dvanáctiválec měl výkon přes tisíc koňských sil a za hodinu letu spotřeboval kolem 216 litrů benzinu.

Výroba motoru Merlin začala v roce 1935. Přišel v příhodné době, protože konstrukce letadel se právě v polovině třicátých let proměňovala. Končila éra dvojplošníků vybavených především hvězdicovými motory. Převládla ladná koncepce s křídlem umístěným na spodku trupu. Štíhlé tvary moderních letadel vyžadovaly adekvátní pohonné jednotky. Těmi byly právě řadové motory, ať už měly válce uspořádané v jediném bloku, nebo do písmene V. Firma Rolls-Royce už od typu Eagle volila uspořádání do „véčka“. Spolehlivost a nadčasovost této koncepce potvrzuje i fakt, že motor Merlin se vyráběl až do roku 1951. Celkem v počtu 168 000 kusů. Jednotlivé série se ovšem lišily. Díky soustavnému zlepšování vzniklo přes padesát různých konstrukčních variant.

Merlin sloužil v mnoha letadlech. První série poháněly letouny Hurricane, které však svými letovými parametry patřily ještě do třicátých let. Nejvíce se proslavily ve strojích Spitfire a Mustang. Osvědčily se však také v bombardovacích letounech Lancaster a York. O každém z těchto letadel by se daly popsat desítky stran. Motory však zůstávaly stále tytéž.

Kvalitu a trvanlivost Merlinu dokládá i historie jednoho z exponátů vystaveného v muzeu Rolls-Royce v anglickém Derby. Typ Merlin Mk XII poháněl letoun Spitfire vyrobený v roce 1944. V provozu vydržel do roku 1967, kdy jej spíše z preventivních důvodů vymontovali a přemístili do muzea. Samotné letadlo dodnes létá při různých historických memoriálech. Motory Merlin sehrály za druhé světové války nezanedbatelnou roli. Představovaly výhodu pro piloty bojující na straně spojenců. Přes jejich velkou spolehlivost a vysoký výkon však postupně zastarávaly. Od poloviny čtyřicátých let jim také vyrůstala konkurence v proudových motorech.

Novinka jménem Nene

Ve čtyřicátých letech se v Rolls-Royce intenzivně pracovalo na proudových motorech. První úspěšný typ nesl název RB23 Welland. Tento typ se ještě dočkal krátkého, byť málo významného nasazení na konci druhé světové války v letounech Gloster Meteor. Byly to jediné bojově nasazené proudové stíhačky na straně spojenců. Třetí říše disponovala na pohled lepší leteckou technikou. V poměrně velkých sériích vyráběla proudové Me 262, které svou rychlostí překonávaly spojenecká letadla. Německé motory Junkers Jumo však v sobě skrývaly řadu nedostatků a jejich koncepce neumožňovala další zlepšování. Hlavní problém spočíval v kompresorech. Jumo nedokázalo rychle akcelerovat a mělo poměrně malý výkon.

Vývoj v Británii šel jinou cestou. Podle návrhů Franka Whittlea vznikal postupně zcela originální konstrukční koncept, který se stal základem většiny leteckých proudových motorů. Právě motor Rolls-Royce RB23 Welland stavěl na Whittleových poznatcích. Měl odstředivý kompresor a deset oddělených spalovacích komor. Tato koncepce se ukázala jako progresivní. Zdokonalením prvního proudového motoru vznikla pohonná jednotka RB41 Nene. Ta už měla dostatečný tah, takže od této chvíle stačil k pohonu letadla jediný motor.

Nene zásadně ovlivnilo vojenské letectví. Motor s takovým tahem inspiroval novou koncepci proudových stíhaček. Z křídel se ztratily samostatně kapotované motory, které musely být kvůli malému výkonu vždy dva. Rolls-Royce Nene se umisťoval přímo do trupu. Pěkným příkladem takové koncepce je jedna z nejslavnějších sovětských stíhaček MiG 15.

Za železnou oponou

Jak spolu souvisejí sovětský tryskáč a britský proudový motor? Přesně tak, jak se to říká. V MiG 15 se skutečně instalovaly proudové motory Rolls-Royce RB41 Nene. Paradox, když si uvědomíme, jaké vztahy panovaly po druhé světové válce mezi bývalými spojenci. Vznik této situace umožnila zvláštní souhra okolností.

O tom, jak se dostal anglický motor do sovětského letadla, se často spekuluje. Špionské teorie lze rovnou zavrhnout. Zcela pravdivá není ovšem ani informace uváděná v muzeu Rolls-Royce, podle které byl motor do SSSR prodán.

Putování Nene začalo v roce 1946, tedy v době, kdy se teprve formovaly pozdější východní a západní polovina světa. Ve Velké Británii byla u moci vláda Clementa Attleeho, která zastávala vůči Sovětskému svazu mnohem smířlivější stanoviska než předchozí kabinet Winstona Churchilla. Attlee prosadil, že Británie, jako gesto dobré vůle a vzájemné důvěry, darovala do východní Evropy 40 motorů Nene. V SSSR putovaly do podniku V. J. Klimova, kde je sovětští inženýři pečlivě studovali. Bylo to nutné, protože zdejším výzkumníkům se nedařilo zlepšit vlastní motor natolik, aby byl schopen běžné služby.

Oklikou se tak vracíme k německé proudové technologii. Ta se stala z větší části na konci 2. světové války sovětskou kořistí. V té době už byla vlastně překonaná Whittleovou koncepcí motoru. Rusové se tedy marně snažili zdokonalit německé motory, což je pouze zdržovalo, ale nepřinášelo žádné výsledky.

V leningradském podniku V. J. Klimova se začaly vyrábět kopie motorů Rolls-Royce Nene pod označením Klimov RD-45. První série motorů však trpěly velkými nedostatky. Pravidelně se jim odlamovaly turbínové lopatky a také spotřeba paliva byla i na ruské poměry neúměrná. V Leningradě však pracovali na nejrůznějších zlepšeních, která už motor postupně v detailech odlišila od jeho původní britské předlohy.

Vznikl tak prakticky použitelný motor Klimov VK-1, který pak po celá následující desetiletí sloužil v letounech MiG 15. První zemí, která obdržela od SSSR licenci na výrobu těchto letadel, bylo Československo. Sovětský svaz však Velké Británii za de facto licenční výrobu agregátu Nene nikdy nezaplatil.

Motory Rolls-Royce prosluly svou spolehlivostí a progresivní koncepcí. Inspirovaly inovace v leteckém průmyslu. Českoslovenští piloti se s nimi setkali dvakrát. Jednou při bojích o Británii v letounech Spitfire, Hurricane nebo Mustang, podruhé s malou oklikou v proslulých sovětských stíhačkách MiG 15. Ve spitfirech bojovali za Československo spolu s anglickým králem, v MiG 15 „bránili“ Československo proti anglické královně. Pak že historie není paradoxní.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)