Duben 2006

Ohrožený strom si vydělává na živobytí

Eva Vlčková

Unikátní jehličnan z doby dinosaurů míří na pulty obchodů. Odborníci tak chtějí získat prostředky na jeho záchranu.

Mladý správce australského národního parku před časem šokoval celý svět: objevil stromy ze skupiny, kterou botanici považovali za dávno vyhynulou. Rostly před 200 miliony let, tedy v době, kdy naší planetě vládli dinosauři. Podle fosilních nálezů měly podobné dřeviny zmizet nejpozději před dvěma miliony let.

David Noble v roce 1994 při pochůzce národním parkem Wollemi, asi 200 km od Sydney, sestoupil do hluboké, téměř nepřístupné rokle. V údolí sevřeném pískovcovými skalami spatřil skupinu majestátních stromů. Největší dosahovaly čtyřiceti metrů. Větve se zvláštním jehličím se podobaly listům obří kapradiny, sytě hnědá kůra připomínala čokoládové bubliny. Noble ulomil větvičku, aby doma určil, o jaký druh se jedná. Konzultace s odbornou literaturou ale nepomohla. Obrátil se na kolegu - botanika Wyna Jonese, ale ani on si nevěděl rady.

Dinosaurus s kořeny

Nakonec zjistili, že našli dosud neznámý strom. Dostal jméno Wollemia nobilis podle národního parku Wollemi (což v řeči původních obyvatel Austrálie znamená zhruba „dívej se kolem sebe a buď ve střehu“). Nobilis v latině znamená „vznešený“ či „ušlechtilý“, zároveň připomíná jméno objevitele Noblea.

Pylová zrnka podobného druhu nacházeli dříve odborníci ve „zkamenělé“ formě. Netušili ovšem, jaké rostlině patří. Naposledy tato zrnka zaznamenali ve vrstvách starých dva miliony let. Proto se domnívali, že tehdy rostlina vlivem klimatických změn vyhynula. Nyní vyšlo najevo, že přežila dodnes, byť na jediném místě.

Proč právě zde, nedokáží botanici uspokojivě vysvětlit. Tento jehličnan a jeho příbuzní kdysi hojně pokrývali jižní polokouli. Mezi jejich nejbližší příbuzné patří například současné blahočety (z rodu Araucaria), které dodnes rostou v Jižní Americe i v Austrálii. Wolemie si ale pro místo svého pobytu vybrala výhradně onu rokli s tenkou vrstvou kyselé půdy na skalnatém pískovcovém podloží, kam svítí slunce jen hodinu denně.

Botanici považují nález wolemie za jeden z největších objevů 20. století. „Bylo to podobné jako najít živého dinosaura,“ prohlásil profesor Carrick Chambers z Královských botanických zahrad v Sydney. „Pokud bereme v úvahu nejen význam, ale také rozměry nalezeného druhu, nejdůležitějšími objevy 20. století byla 'žirafa' okapi v Africe ve 30. letech, nález vzácné dřeviny metasekvoje ve střední Číně v roce 1941 a pak právě wolemie v roce 1994,“ konstatuje Václav Větvička, ředitel Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty UK v Praze.

Dodnes výzkumníci našli necelou stovku dospělých wolemií a zhruba dvě stě mladých rostlin. Přesné místo nálezu tají, aby ho uchránili před zvědavci, kteří by mohli pošlapat mladé stromky a naklíčená semena. Vstup do oblasti je nepovolaným přísně zakázán, nezvaným návštěvníkům hrozí pokuta 220 tisíc australských dolarů (téměř čtyři miliony korun). Vybraní vědci přistupují ke stromům jen v dezinfikované obuvi a oblečení, aby na místo nezavlekli nebezpečné mikroby.

Stromy vykazují ještě jednu zvláštnost: rozbor DNA odhalil, že všechny rostliny nesou shodnou genetickou informaci. Jako klony. Existuje proto domněnka, že se rozmnožují pomocí podzemních kořenů a odnoží, podobně jako třeba jahodník. „Kdyby to byla pravda, jednalo by se snad o zcela novou vývojovou větev. Zatím tento způsob rozmnožování u žádného jehličnanu neznám,“ podotýká Václav Větvička. Zároveň ale upozorňuje, že genetickou podobu mohlo způsobit také vzájemné opylování úzké populace jedinců po mnoho desítek generací v řadě. V každém případě právě genetická shodnost rostlin zvyšuje jejich citlivost vůči případným chorobám. Kdyby nemoc postihla jeden strom, snadno zahubí všechny.

Zachraňme je prodejem

Je zřejmé, že jde o ohroženou rostlinu, kterou je třeba chránit. Před několika lety přišli experti se zajímavou myšlenkou: namnožit wolemii a nabízet ji v obchodech nebo na aukcích. Výtěžek z prodeje půjde na údržbu národního parku a na množení dalších rostlin, které by mohli později vysazovat do původního prostředí. Nejde jen o vydělané peníze. „Součástí ochranné strategie je dát všem zájemcům šanci, aby si mohli rostlinu koupit a neměli důvod vstupovat do míst, kde rostou původní stromy,“ říká v časopisu New Scientist Don Blaxell z Královských botanických zahrad v Sydney.

Australští botanici zjistili, že se stromy poměrně snadno množí řízkováním i pěstováním ze semínek. Se sběrem semen ale měli ze začátku problém. Nechtěli lézt po stromech, aby nepoškodili kůru. Najali proto dobrovolníky, kteří se k vrcholkům stromů spouštěli na laně z helikoptéry. Jenže vzdušný vír kolem vrtule většinu semínek odvál. Nakonec přišli s prostým řešením: pod stromy natáhli plachty a počkali, až do nich semínka napadají.

Množení ze semen a řízků z patnácti dospělých stromů dnes úspěšně pokračuje v několika licencovaných školkách nejen v Austrálii, ale také v Japonsku, ve Velké Británii, na Novém Zélandu, v Kanadě a v USA. Cílem je mít letos půl milionu sazenic připravených k prodeji. Že o ně bude zájem, dosvědčuje podzimní aukce ve slavné síni Sotheby's v Sydney. Prvních 292 stromků našlo nový domov u soukromých majitelů. Vyvolávací cena se pohybovala podle velikosti od 1 500 do 2 500 australských dolarů (27 až 45 tisíc korun). Skutečná cena se ovšem vyšplhala na průměrných 3 600 dolarů (64 800 korun). Kromě toho byly v nabídce také speciální sběratelské sady patnácti stromů namnožených řízkováním ze všech vybraných rodičovských stromů. Celkem aukce vydělala přes milion australských dolarů (18 milionů korun).

Luxusní vánoční stromek

Letos na jaře se má rozjet běžný komerční prodej. Zhruba 250 sazenic o velikosti 50 - 60 cm má přislíbeno také slovenská firma, která bude zajišťovat jejich distribuci v Česku, na Slovensku a v Maďarsku. V dubnu by měla vystavit první stromky v dinoparcích v Plzni a v Brně.

Už nyní si je ale zájemci mohou prohlédnout v botanické zahradě ve Vídni. Českým zahradám se zatím wolemii nepodařilo získat. „Krátce po objevu jehličnanu jsem psal botanikům do Austrálie, zda bychom mohli nějaký exemplář dostat, ale odpověděli mi, že se jedná o národní bohatství, které nesmí opustit území Austrálie. Takže musíme počkat na zahájení prodeje,“ vzpomíná Václav Větvička.

Pražská botanická zahrada Přírodovědecké fakulty UK přitom patří mezi respektované instituce - když dva čínští badatelé objevili již zmíněnou metasekvoji, její osivo rozdali pracovníci amerického Arnoldova arboreta, kteří je na původní lokalitě nasbírali, zdarma nejvýznamnějším světovým botanickým zahradám. Mezi nimi i pražské zahradě. „Tehdy, krátce po skončení 2. světové války, panovala vstřícná nálada. Dnes všechno včetně botaniky ovládá komerce,“ říká Václav Větvička. Přesto tento přístup k záchraně ohroženého druhu nezatracuje. „Je to jedna z možností, jak pomoci ohroženým druhům rostlin, u některých to může být dokonce jediná cesta. Je úžasné vědět, že už je wolemie namnožená, nehrozí jí vyhynutí a může se dostat do evropských zahrad i domácností,“ říká český botanik.

Prodejní cena se bude pravděpodobně pohybovat v řádu desítek tisíc korun. „Část této sumy poputuje na záchranu jehličnanů, ale nesmíme zapomínat na obchodní marži, která cenu zvýší,“ upozorňuje Václav Větvička. Legalizovaný prodej ovšem vítá víc, než kdyby se s wolemií obchodovalo na černém trhu, jako s některými jinými vzácnými rostlinami i živočichy.

Obchodníci nabízejí už nyní objednávky na internetu. Doporučují wolemie jako ideální pokojovou rostlinu nebo vánoční stromek - pochopitelně v květináči. Co se týče teploty, jedná se o poměrně přizpůsobivý strom. Snáší vedra i mírný mráz. „V našich zeměpisných šířkách bude prospívat spíše v bytech nebo v zimních zahradách, případně ho bude možné pěstovat přes léto venku a na zimu ho přenášet do tepla,“ očekává Václav Větvička.

Přestože v přírodě jehličnan dosahuje výšky okolo 40 metrů, probouraného stropu se zájemci bát nemusejí - tak vysoko roste wolemie tisíc let. „Navíc tyto dřeviny v květináči nedosáhnou ani zdaleka stejných parametrů jako v původním prostředí. V naší zahradě máme už 80 let blahočet, který v Chile dosahuje desítek metrů, a náš zatím měří tři metry,“ ujišťuje Václav Větvička.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)