Duben 2006

V Haagu už bez Babiće

Matyáš Zrno

Sobotní smrt Slobodana Miloseviće nebyla jedinou smrtí, která minulý týden postihla mezinárodní soudní tribunál v Haagu. V pondělí (06. 03. 2006 - pozn. red. CS-magazínu) se ve své cele oběsil Milan Babić, v 90. letech lídr vzbouřených chorvatských Srbů a prezident tzv. Republiky srbská Krajina. Možná ho dostihlo svědomí, možná neunesl tlak spoluvězňů, pro které byl „zrádcem“. Jedno je ale jisté: mezinárodní soudní tribunál pro bývalou Jugoslávii ztratil jednoho ze svých nejcennějších svědků. Milan Babić toho věděl hodně. Věděl hodně o Slobodanu Miloševićovi, o šéfovi jeho tajné služby Jovicovi Stanišićovi i o spoustě dalších obžalovaných. A hodně toho řekl.

Babić byl v životě skoro vším. Zubařem i politikem, komunistou i nacionalistou, stoupencem Miloševiće i jeho protivníkem. Byl vášnivým zastáncem nejbrutálnějšího etnického čištění i mužem, který nakonec prosil Chorvaty o odpuštění. V roce 1990 se veřejnosti takřka neznámý zubař z Kninu stal jeden z lídrů srbského povstání v Chorvatsku.

Babić byl arogantní, bezskrupulózní a nesnášenlivý. Jeho nenávistné výroky na adresu Chorvatů byly pověstné. S oblibou kreslil hranice Velkého Srbska. Byl ochoten bojovat tak dlouho, jak bude potřeba, a bez ohledu na oběti. V roce 1992 jeho extremismus vadil už i Miloševićovi – to když Babić odmítl přijmout mírový plán OSN a rozmístění mírových sil. Milošević ale rychle dokázal, kdo je skutečným pánem, a Babiće se zbavil. Ten pak politicky přežíval v bezvýznamné funkci ministra zahraničí nikým neuznané Republiky srbská Krajina. Na poslední chvíli před pádem Krajiny se stal premiérem, ale ve funkci nepobyl ani měsíc, když chorvatské tanky v srpnu 1995 vymazaly Krajinu z mapy. Babić na další roky zmizel z politického života. Žil u příbuzných na předměstí Bělehradu a okopával zahrádku. Až do roku 2003, kdy ho Haag obvinil z vražd a vyhánění Chorvatů z Krajiny v letech 1991–92.

Babić přiznal vinu a dostal 13 let. U soudu působil jako jiný člověk. „Prosím své bratry Chorvaty, aby odpustili svým bratrům Srbům. Prosím svůj srbský národ, aby nechal minulost za sebou a obrátil se k budoucnosti,“ pronesl Babić v závěrečné řeči. Ještě důležitější než slova o odpuštění ale bylo jeho svědectví v procesu s Miloševićem.

Babić podrobně popsal velkou hru, kterou Slobodan Milošević od roku 1990 rozehrával se Srby v ostatních jugoslávských republikách. Zkráceně řečeno – využít strachu místních Srbů z postupného rozkladu Jugoslávie, tento strach systematickou propagandou zesilovat a využívat pro vlastní mocenské cíle. Následovaly dodávky zbraní, příchod polovojenských jednotek, výcvik místních milicí. A tam, kde se přesto eskalace konfliktu opožďovala, nastoupily provokace tajné služby. A pak už otevřená válka, masakry, etnické čistky… Ovšem ve chvíli, kdy boj za zájmy „ohrožených“ srbských bratří v Chorvatsku přestal Miloševićovi vyhovovat, hodil místní Srby bez mrknutí oka přes palubu. Milan Babić mu to nezapomněl.

(Respekt, www.respekt.cz)