Květen 2006

Události od 17. března do 14. března 2006

Bohumil Doležal

Denní komentáře Bohumila Doležala k událostem v České republice i ve světě podle českého denního tisku. Komentáře se vztahují jen ke dnům, kdy v ČR vycházejí hlavní deníky.

Pátek 17. března

Zřejmě úspěšně proběhlá stávka odborového svazu strojvůdců. Byla provedena poměrně ohleduplně (stávkovalo se půl hodiny, každý si toho všiml a většinu lidí to asi moc nebolelo) a účast byla podle odborového svazu 90%, podle vedení ČD 80%. Problémem, kvůli němuž se stávkuje, je §24, bod 2 nového zákoníku práce, který odmávala socialisticko-komunistická hlasovací mašinérie v Poslanecké sněmovně a teď se jím má zabývat Senát. Praví se v něm: „Působí-li u zaměstnavatele více odborových organizací, jedná zaměstnavatel o uzavření kolektivní smlouvy se všemi odborovými organizacemi; odborové organizace vystupují a jednají s právními důsledky pro všechny zaměstnance společně a ve vzájemné shodě, nedohodnou-li se mezi sebou a zaměstnavatelem jinak. Jestliže se odborové organizace neshodnou na postupu podle věty první, je zaměstnavatel oprávněn uzavřít kolektivní smlouvu s odborovou organizací nebo více odborovými organizacemi, které mají největší počet členů u zaměstnavatele.“ Strojvůdci v tom nikoli neprávem vidí diskriminaci menších odborových organizací, respektive mohutnou preferenci postkomunistického odborového molocha. V této věci je zákoník práce pěkným ztělesněním kultu síly a etatismu, kterou dnešní neformální vládní koalice zjevně převzala z předlistopadového období.

V Praze proběhne pod patronací (mj.) Práva pátý ročník konference „USA a EU“: mezi hosty je také německý exkancléř Gerhard Schröder. Jeho pozvání je vzhledem k tématu pozoruhodný čin, o dobré vztahy mezi USA a EU se zasloužil asi tak, jako v době studené války Vjačeslav Molotov o přátelské vztahy mezi SSSR a USA.

Podle průzkumu agentury Factum Invenio má ČSSD větší naději získat dosud nerozhodnuté voliče než všechny ostatní strany s preferencemi nad 5% kromě Strany zelených. Upřímně řečeno, připadá mi věrohodný a vysvětlitelný jen ten údaj o Zelených: jejich „tvrdé jádro“ čítá 7,9%, ale mohli by eventuelně oslovit i 30,2% dalších. Svědčí to o tom, že strana má doposud velmi neurčitý profil a spousta lidí by do ní v této fázi mohla investovat své naděje. Bude zajímavé sledovat, nakolik Zelení svou šanci prošustrují.

Komunisté navrhují zřejmě v rámci předvolebního boje rozsáhlou reformu ústavy, mj. proměnu Senátu v zastupitelský orgán krajů. Je to věc politicky účelová (v senátu, voleném většinovým systémem, neměli dosud komunisté šanci) a zároveň neproveditelná, protože by s tím musel souhlasit třípětinovou většinou sám Senát (komunisté to nemohou nevědět). Proč by ale nebylo možné Senát a PS sloučit do jednoho tělesa s tím, že by se těch 80 nových poslanců i nadále volilo dvoukolově většinově? Muselo by se (kromě dalších úprav ústavy, jež by v případě konsensu snad nebyly problémem) jen sladit volební období (a zrušit volba po třetinách v dvouletém odstupu). Tím by se volební systém posunul k většinovému a zároveň by se zvýšil počet poslanců. Obojí by mohlo učinit o něco méně pravděpodobnou patovou situaci, která ČR pronásleduje už od roku 1996.

Sociální demokraté připravují ekologický manifest. Hrůza Paroubka a spol. z úspěchu Strany zelených je oprávněná, zbouralo by jim to jejich vyčuranou a nebezpečnou koncepci vládnutí. Přijímání manifestů nepomůže, Zelení přitahují svým u nás zatím neokoukaným profilem (lehce anarchičtí milovníci přírody), politickým nasměrováním odlišným od Paroubkovy ČSSD, které zároveň dělá Paroubkovi škrt přes rozpočet, a taky liberální (nikoli radikální) orientací. Bursíkova koncepce je zjevně voličsky přitažlivější než ta Patočkova (který chtěl ze strany udělat filiálku ČSSD). Strana může být přitažlivá i pro lidi vázané na Havlův okruh a ztracence, kteří v minulosti volili ODA či US-DEU, a teď jsou bezprizorní. Ekologické manifesty budou v této situaci ČSSD platné asi tak, jako jsou platné vykřičenému individuu falešné vousy.

KDU-ČSL (za spoluúčasti Konfederace politických vězňů) si uspořádala v břevnovském klášteře předvolební mítink zamaskovaný jako konference politických vězňů a zástupců křesťanských církví pod názvem „Zločiny komunismu“. Pan Kalousek se s předsedkyní Konfederace paní Kavalírovou shodli na tom, že přeměna demokracie v totalitu je plíživý proces. Někdejší národní socialisté, tvořící značnou část Konfederace, o tom nepochybně vědí své, jejich strana se kdysi na tomto plíživém procese (z indolence, ovšem) činně podílela. Zjevně ideovým vrcholem bylo vystoupení Místopředsedy České biskupské konference Lobkowicze, který srovnal 15. březen 1939 (německou okupaci ČSR) s 15. březnem 2006 (definitivní schválení zákona o registrovaném partnerství). Ježíši Kriste! I kdybych měl přistoupit na to, že homosexualita je hřích, což mi dělá potíže (jistěže se člověk může oddat homosexuálním praktikám pod vlivem okolností nebo z chlípnosti, ale jsem přesvědčen, že drtivá většina těch lidí prostě jinak nemůže, a pak je to stejné, jako kdyby se za hřích vydávalo to, že je člověk např. chromý), přece jen mi to připadá jako daleko menší hřích než například dělat agenta StB.

Ostatky asi 4 000 německých vojáků, padlých na našem území za druhé světové války, jsou deponovány v jakési tovární hale v Ústí nad Labem. Lidový spolek pro péči o válečné hroby nemá v současné době peníze na to, aby je pohřbil na vymezeném místě evangelického hřbitova v Praze-Strašnicích. Pamatuji se, že kolem toho, zda mají být na posvátné české půdě pochování zlopověstní Skopčáci, se před časem vedly divoké mediální spory, v nichž – jak jinak – excelovali „Bojovníci za svobodu“. Zdá se, že mezitím přešla česká strana na účelnější taktiku a nasadila ekonomické instrumenty. Co nedokázalo národně-socialisticko-komunistické vlastenectví, zvládá nyní úspěšně neviditelná ruka trhu.

Sobota 18. března

Česká republika slavně prohrála další mezinárodní arbitráž, tentokrát s japonskou bankou Nomura. Soud zatím rozhodl jen o vině ČR v jednom ze dvou bodů žaloby či stížnosti, nikoli o výši penále, které bude muset ČR zaplatit. Nomura žádá 40 miliard, čtyřikrát víc, než co stál ČR europoslanec Železný.

Březnové preference podle agentury STEM potvrzují dosavadní trend: Zelení dosáhli 9,4% a předstihli lidovce, kteří stagnují s 6,1% v nebezpečné blízkosti pětiprocentní hranice. ODS ztratila 1,9% a má teď 26,7%, ČSSD dopadla ještě hůře, přišla o 2,7% a její výsledek je 21,8. Nedaří se ani komunistům, ztratili vůbec nejvíc, 2,9%, a klesli na 12,4. Zdá se, že Zelení přitáhli voliče jak z ČSSD, tak z ODS, kdežto Grebeníčkovi se podařilo přesunout část voličů KSČM mezi nevoliče. Pokud jde o mandáty, měla by jich nyní ODS 70, ČSSD 57, KSČM 32, Zelení 25 a KDU 16. Rudá koalice by nebyla možná, koalice ODS – KDU – Zelení by měla víc než dostatečnou většinu 111 hlasů, poněkud logičtější koalici ČSSD – Zelení – KDU by scházely k většině tři hlasy.

Zelení odmítají v případě, že by se dostali do PS (v Senátu už zástupce mají), volit Klause za prezidenta. Je to logické a správné rozhodnutí, vláda s „vedoucí úlohou“ ODS, posílená prezidentem, který má k ODS tak daleko jako kdysi prezident Beneš k národním socialistům, dává při nesmyslném vymezení pravomocí prezidenta ODS velký náskok před menšími koaličními partnery. Prezident by měl být politicky neutrální a bez nezřízených politických ambic. Zelení také odmítají nehorázný požadavek ODS, aby podpora Klause (zastřeně řečeno „společného kandidáta příští koalice“) byla zahrnuta v koaliční smlouvě. Kdyby s tím vším souhlasili, pletli by si na sebe bič.

Ministři Rath a Sobotka se dohodli s lékárníky (přesněji řečeno s grémiem majitelů lékáren, na degresivní úpravě přirážky na léky: levnější léky budou o něco málo dražší, drahé léky zlevní. To je moc fajn, ale pokud tomu dobře rozumím, k jednání nebyla vůbec přizvána Česká lékárnická komora. Pokud by tomu bylo tak, bylo by to skandální jak ze strany ministerstev (jejich politika by se nijak nezměnila, postupovaly by stejně jako v případě Pharmosu), tak ze strany grémia, které by projevilo naprostý nedostatek slušnosti a solidarity ke Komoře.

Zelení vystoupili s požadavkem zrušit do roku 2030 všechny jaderné elektrárny v ČR. Je to sice lepší, než kdyby chtěli hned po volbách začít bourat Temelín, ale nesmyslné mj. i ze zahraničněpolitického hlediska a s ohledem na národní bezpečnost ČR. Závislost na ropě z Ruska a z muslimských zemí nás dělá velmi vydíratelnými a zranitelnými. Proto má samozřejmě smysl zabývat se alternativními zdroji energie, ale v dohledné době by bylo krajně neprozíravé rezignovat na energii jadernou. Vzhledem k ideologickému klišé a taky k tomu, že místopředsedkyní Zelených je šéfka „jihočeských matek“ Kuchtová, nemohou asi Zelení jinak, nicméně v tomhle jsou pěkně nebezpeční.

Právo zveřejnilo rozsáhlý portrét předsedy Zelených Martina Bursíka z pera Alexandra Mitrofanova, který velmi nápadně připomíná řeč Marka Antonia nad Césarovou mrtvolou v známé Shakespearově hře. Jsou tam nenápadně zdůrazněny všechny problematické stránky lídra strany, od neuspořádaných rodinných poměrů přes angažmá v KDU-ČSL až po jeho údajné milionářství (co dneska znamená milionářství? Já jsem taky milionář, patří mi v Praze šestina rodinného domku, kterou si mohu tak nanejvýš strčit za klobouk. Milionář je u nás každý, kdo má aspoň malý domek nebo vlastní byt 2+1 první kategorie. Milionářů je u nás podle mého skrovného odhadu minimálně 60% populace). Na komentářové stránce vysvětluje František Janouch, proč nemůže volit Zelené. A Alexandr Kramer udělal veliké interview s Janem Kaslem, rovněž čelným představitelem mimoparlamentní strany s velkými ambicemi, jenže tato strana má podle výše zmíněného průzkumu STEM 0,7% preferencí. A to vše v situaci, kdy, jak se zdá, mohou volby dopadnout dvojím způsobem: buď se do Sněmovny dostanou Zelení, nebo bude vládnout ČSSD s podporou komunistů. Přitom vstup Zelených do Sněmovny nemusí nutně znamenat jejich spoluvládu s ODS, kdežto faktická spoluvláda ČSSD s KSČM bude v každém případě znamenat pohromu.

V Lidových novinách argumentuje Josef Zeman proti registrovanému partnerství tím, že se dokořán otvírají dveře pro řetězovou reakci, která nutně povede k destrukci rodiny. Je to kupodivu podobné tomu, jak se u nás argumentovalo proti trochu slušnějšímu postoji k vyhnaným Němcům: proti skutečné slušnosti se stavějí virtuální katastrofální důsledky.

Pondělí 20. března

Premiér Paroubek rozhodl, že ČSSD nepodpoří vládní návrh trestního zákoníku. Důvodem je vypuštění odstavce, který postihuje tzv. tunelování. Paroubek z toho viní ministra Němce. Odstavec ovšem vypadl vlivem pozměňovacího návrhu poslance Bendy, s nímž vyjádřil souhlas Ústavněprávní výbor PS včetně zástupců ČSSD, ostřílených matadorů Jičínského, Koudelky a Křečka, a poté i plénum sněmovny. Němec zřejmě musel s úpravou vyslovit souhlas. O svých poslancích ovšem premiér tvrdí, že byli pomýleni a popleteni. Němce by vyhodil, jenže dva měsíce před volbami je na to už pozdě. Smyslem podobných akcí je nejspíš diskreditovat dosavadní koaliční partnery jako neschopné blby, případně podrazáky. Nevábná účelovost takového počínání je zjevná.

Premiér Paroubek tvrdí, že první kolo londýnské arbitráže mezi Nomurou a ČR skončilo pro ČR „plichtou“. Co má taky říkat. Zdá se, že sedm tučných let Jiřího Paroubka skončilo, teď přicházejí ta hubená.

Předvolební horečka zachvátila i ministra Svobodu: hodlá oplatit zpupným Američanům (a Kanaďanům a Australanům), že dosud nezrušili víza pro občany ČR. Lidé z těchto zemí, přijíždějící do ČR, budou různě šikanováni, abychom jim to aspoň trochu oplatili. Není divu, že s návrhem nadšeně souhlasil přítomný komunistický europoslanec Ransdorf, který uvedl, že „podle jeho informací“ žije jen v Praze 40 tisíc anglicky mluvících cizinců. Jaký úpadek od roku 1989! Kolik u nás žije našich slovanských bratrů z Východu, kolik je jich tu načerno a co tu provádějí, to oba pány zjevně nepálí. Pan ministr byl měl svou pozornost věnovat především jim.

Souběžně s tím, jak ČSSD a premiérovi Paroubkovi osobně pomalu klesají preference, začínají se u něho projevovat mystické sklony, něco u někdejšího náměstka RaJ nebývalého. Ostatně proč ne, Ježíšův učedník Matouš byl původní profesí celník, což tenkrát bylo hodnoceno podobně jako náměstkovství v éře reálného socialismu. Paroubek nejprve v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes prohlásil, že se cítí být řízen nějakou vyšší bytostí (optimisticky předpokládám, že měl na mysli Hospodina a nikoli nějakého generála FSB, jak by se mohlo zdát z jeho vstřícnosti vůči komunistům), včera v Sedmičce hájil v tomto duchu registrované partnerství. „Jsem prvním českým nebo československým premiérem, který veřejně chodí na bohoslužby. Myslím, že Pán Bůh by určitě nebyl rád, aby některé jeho děti byly nešťastné,“ prohlásil před konsternovaným předsedou KDU-ČSL Kalouskem. Myslím, že výklad Písma, který pan premiér podává, je poněkud plošně optimistický. Ale budiž, je to v polistopadové české politice zajímavé kuriosum. Zatím žádného českého politika nenapadlo, aby se o odpovědnost za to, co dělá, podělil s Bohem.

Soukromí lékaři by chtěli mít vlastní lékařskou komoru, tu dosavadní, společnou s nemocničními, totiž ovládá lobby ministra Ratha. Pluralita v této oblasti by velmi pomohla normálnějším poměrům ve zdravotnictví, koncepce dr. Ratha je ovšem zcela opačná: monopolizace, centralizace, etatizace.

Jacísi dva veřejně známí „gayové“ se rozhodli, že uzavřou registrované partnerství na Karlštejně. Připadá mi to podobné, jako kdyby někdo chtěl, aby mu úředníci magistrátu na karlštejnském nádvoří vyměnili občanku.

Úterý 21. března

Premiér Paroubek vyčetl ministru Svobodovi, že s návrhem na odvetná opatření proti turistům z USA, Kanady a Austrálie nepřišel už před dvěma roky. Jinak s tímto problematickým Svobodovým rozhodnutím samozřejmě předvolebně souhlasí. Záležitosti s vízy a případná protiopatření by se neměly posuzovat prestižně, ale věcně. Z toho hlediska je významné, že podle vyjádření mluvčí cizinecké policie s cizinci z těchto zemí nejsou (pochopitelně) špatné zkušenosti a policie je považuje za bezproblémové. Proč je tedy šikanovat? Neměla by se energie ministerstva zahraničí a policejních orgánů nasměrovat jinam?

Nejnovější průzkum agentury Factum Invenio (agentura teď bude až do voleb zveřejňovat průzkumy po čtrnácti dnech) je pro ČSSD nadějnější než ty předchozí: Získala 3% a stáhla rozdíl proti ODS na necelá 4%. Koalice Zelení – ODS –KDU by měla v přepočtu na mandáty většinu jen 103 hlasů, ČSSD a KSČM dohromady by k většině chyběly tři hlasy. Volební účast odhadují na 53%, to je znepokojivě málo. Výsledky průzkumu mi na první pohled nepřipadají zcela spolehlivé, zvlášť když se k tomu připočte vysvětlení autorů průzkumu: „Straně“ (tj. ČSSD – poznámka autora) „se prozatím podařilo stabilizovat resort zdravotnictví…“ (!) Naproti tomu vzestup Zelených vysvětlují „výraznou prezentací v médiích“. Není spíš výrazná prezentace v médiích důsledkem vzestupu? Podobným vysvětlováním se snadno dostaneme do bludného kruhu. Nemohu se ubránit podezření, že je tu přání otcem myšlenky, a raději si počkám ještě na CVVM.

Naproti tomu v žebříčku popularity politiků agentury STEM klesl Paroubek na páté místo. Tomu bych zase zvláštní váhu nepřikládal, údělem premiérů je něco dělat, a ten, kdo něco dělá, nemůže být nejpopulárnější.

Premiér a ministr Rath jednali s lékaři, jak vyplývá ze zprávy v deníku Právo. Zprávu je třeba upřesnit: jednali jen s těmi, kteří nekritizují úhradovou vyhlášku a údajně kladou ultimativní požadavky. Šlo ve velké většině o státotvorné organizace, které má Rath pod palcem (ČLK, LOK, Asociace nemocnic). Vypadá to trochu podobně, jako když se komunistický režim na samém sklonku své existence v úzkostech rozhodl jednat se zastánci lidských práv, ale jen s těmi, které si sám předem zorganizoval.

Miloš Zeman v souvislosti s prohranou arbitráží ČR versus Nomura sebekriticky prohlásil, že uvalení nucené správy na IPB bylo nezbytné, že se však dopustil chyby, když další operaci svěřil ministerstvu financí a nestaral se o ni sám. To je pěkné: sebekritika jako technika jak prásknout exministra Mertlíka.

Soudci Nejvyššího soudu Kučera a Šámal (myslím, že ten druhý stál u zrodu návrhu nového trestního zákoníku) upozorňují v Právu, že vypuštěním jednoho („tunelářského“) odstavce z paragrafu o zneužívání informací v obchodním styku se v podstatě nic nestalo, že tunelování je podle zákona dál postižitelné a že není pravda, že by lidé za tunelování odsouzení museli být nyní hromadně propouštěni z vězení. Není náhodou celá ta aféra jen nafouknutá sociálnědemokratická předvolební bublina? Pokud zákon neprojde, bude ho zřejmě nová vláda muset připravovat znovu od začátku a na dlouhou dobu spadnou pod stůl užitečné změny, které zavádí (zpřísnění sazeb za násilné trestné činy, dobře střežené ústavy pro nebezpečné šílence ad.).

Václav Vlk píše v Mladé frontě Dnes: „čeští politici nemají valné ponětí o právu, chápou je jen jako nástroj moci a účelový prostředek, nástroj pro řešení svých politických cílů, nikoliv jako soubor práv a povinností mezi sobě rovnými, zákony této země už nejsou spravedlivé, jen nesrozumitelné.“ To je jistě pravda, je jen třeba doplnit, že toto pojetí práva zdědili beze zbytku z minulého režimu.

Středa 22. března

Sněmovna pohřbila trestní zákoník. Sociální demokraté to udělali kvůli vypuštěnému odstavci z paragrafu o zneužívání informací v obchodním styku, komunisté kvůli tomu, že se (jinde) komunismus staví na roveň nacismu, lidovci kvůli tolerantnímu postoji k eutanázii a ODS, protože je zásadní opozicí (několik jejích poslanců nicméně hlasovalo pro návrh). Pokud jde o „tunelování“, necítím se zcela kompetentní vyjadřovat se k meritu věci, nemohu však přehlédnout, že lidé, o jejichž kompetentnosti nepochybuji (soudci Nejvyššího soudu Šámal a Kučera, advokát Tomáš Sokol) tvrdí, že vypuštění odstavce není žádná podstatná škoda, a nemohu se zbavit dojmu, že premiér Paroubek opět nasadil populistickou notu a zároveň se předvolebně distancoval od svých (skoro se mi chce říci někdejších) koaličních partnerů.

Historik architektury Rostislav Švácha považuje budovu někdejšího obchodního domu Máj ze jeden z nejvýznamnějších příkladů české architektury 70. let a chce, aby byla prohlášena za národní kulturní památku. Já bych s jeho hodnocením souhlasil, jen slovo „nejvýznamnějších“ bych vystřídal za „nejohavnějších“. Současně navrhuji prohlásit za národní kulturní památku i Miloše (nebo Milouše, jak se dnes píše) Jakeše.

Domovská stranická organizace (ČSSD) paní Schwarzové, úřednice ministerstva dopravy, která je nyní ve vyšetřovací vazbě s podezřením z úplatkářství, měla tuto svou černou ovci vyloučit z řad strany, neboť si to přál premiér Paroubek a politické grémium strany. Organizace se místo toho raději rozpustila: na tomto rozhodnutí je cosi dojemného, je to jako když Švejk v Királyhida/Bruck an der Leitha sežere milostný dopis nadporučíka Lukáše paní Ethelce Kákonyiové, aby svého pána nekompromitoval. Navíc na něm něco je, ta osoba nebyla dosud odsouzená, a když už chce Paroubek ukázat zásadovost, stačilo by jí, jak požadoval ministr Schling, členství zastavit.

V Radě ČTK zasedne šéfredaktorka komunistických Haló novin. Je to jakýsi náznak a příslib toho, co se bude dít ještě v daleko širším měřítku, až se Paroubek s komunisty v zádech po volbách etabluje na další čtyři roky. A důkaz pro to, proč je třeba tomu všemi legálními prostředky zabránit. Jistě, nehrozí nám politické procesy, popravy a gulag. Ale politické procesy, popravy a gulag nejsou jediné hnusné věci pod sluncem.

Balbínova poetická strana se realizuje výlučně v kompromitaci KDU-ČSL a jejího předsedy Kalouska. Je to nepochopitelně podlé, a zároveň taky projev buď úplné indolence nebo politické účelovosti nejhoršího druhu. Nejspíš obojího.

V Kanadě povolili brutální odstřel tuleních mláďat. Nejsem ekologický fundamentalista, ale tohle mi připadá přece jen poněkud hnusné. Vím, že obvyklou evropskou formou protestu v těchto záležitostech (jde o kšefty s kožešinou) je vystrčit někde na veřejnosti holou zadnici. To si ale mohou dovolit jen mladé nevyžité fúrie. Tak se omezím na tuhle malou poznámku.

Čtvrtek 23. března

Hrad Kokořín byl v restitučním sporu nakonec vrácen původním majitelům. V jejich prospěch od počátku hovořilo, že jsou to Češi rodu slovanského, a navíc poctiví plebejci: praděd majitel byl sice jako významný podnikatel povýšen do rytířského stavu, ale to se tak úplně nepočítá. Proces se v tomto případě vlekl proto, že šlo o národní památku, a podle obecného názoru, který zlomil až Ústavní soud, národní památka smí patřit jen všemu pracujícímu lidu, tj. státu. Lépe, když chátrá v rukou nás všech, než když vzkvétá pod nešlechetným a chtivým pařátem soukromníka, zvlášť když je navíc podle významného dodatku naší ústavy, Benešových dekretů, Němec-cizozemec, navíc zpupný šlechtic a ještě k tomu, chlívák, věří v Boha. V tomto případě hrála ovšem zřejmě roli řada polehčujících okolností (restituenti jsou jedni z nás). Jinak s historickou hodnotou Kokořína to není zcela bez problémů, Jan Špaček (jak krásné, ryze české jméno!), předek dnešních restituentů, ho kdysi koupil jako totální zříceninu a přebudoval ho (dlouho před Waltem Disneyem) v jakýsi český historický Disneyland. Možná že soud přihlédl i k tomuto faktu. Rozhodně se nemusíme bát: bude-li v budoucnu Kokořín uveden do původního stavu před rekonstrukcí, stane se tak rukou našinců.

Baskičtí teroristé z ETA vyhlásili časově neomezené příměří. Chtějí usilovat o svá práva „demokratickými prostředky“. Je to logické: Ve srovnání s islámskou konkurencí nemají šanci, jsou to vlastně v podstatě dobráci. Zabíjeli jen politiky a policajty (občas se jim tam připletl nějaký civil, ale před akcemi typu Beslan by s hrůzou ucouvli), v poslední době své atentáty oznamovali předem, aby snad při tom někdo nepřišel k úhoně. Jak směšný, změkčilý humanismus!

Jiří Paroubek směle zaútočil na americkou vízovou politiku. Kabinet se podle jeho slov shodl na „razantnějším“ postupu. Pokud budou preference ČSSD nadále klesat, je se obávat, aby ten člověk náhodou nevyhlásil Spojeným státům válku.

MF Dnes zjistila, že na ďáblickém hřbitově leží v neoznačených hromadných hrobech pohromadě ostatky padlých odbojářů a německých válečných zločinců. Zřejmě bude nutné povolat tým, složený z antropologů a archeologů, aby tam udělal pořádek. Nedá se památka těch, co byli nacisty umučeni, popraveni nebo padli v boji, uctít nějakým vhodnějším způsobem než tříděním kostí?

Ústavní soud rozhodl, že Vladimír Hučín měl právo se v době komunismu ozbrojovat, byla to legitimní forma protikomunistického odboje. Na základě toho mu nyní mohou být zrušeny zbytkové tresty, např. za nedovolené ozbrojování (české soudy jej v tomto případě dosud nechtěly rehabilitovat). Rozhodnutí ústavního soudu je správné, Hučín zbraně nikdy nepoužil tak, aby ohrozil někoho na životě. Ale i v případě bratří Mašínů je možno diskutovat o přiměřenosti formy boje, kterou zvolili, ale není možné jejich činnost kriminalizovat. Hučín je podle MfD v současné době stíhán za zveličování nebezpečí levicového extremismu. Ježíši Kriste, co je to za trestný čin?

Pátek 24. března

Průzkum agentury CVVM potvrdil to, s čím už předtím přišly Factum Invenio a zejména STEM: ODS a ČSSD stagnují (ODS má teď podle CVVM 25,5% a ztratila 3%, ČSSD 21%, přišla o 2%. Třetí jsou komunisté s 12,5%, získali jedno procento, což by nebylo dobré vysvědčení pro sociální demokraty, protože ho mohli získat nejspíš od nich – 1% je však v rozmezí statistické chyby). Zato zelení posílili z 6% na 10%. I lidovci přišli o jedno procento a mají teď 6,5%. Ostatní strany jsou hluboko přehluboko pod pětiprocentním prahem. Volit chce jít 66% lidí – kéž by. V přepočtu na mandáty by měla ODS 71 poslaneckých křesel, ČSSD 60, KSČM 30, zelení 23 a lidovci 16. Koalice ODS –KDU/ČSL - zelení by měla pohodlnou většinu 110 hlasů, ODS – zelení – KDU/ČSL by s 99 mandáty zůstala těšně pod hranicí většiny. Jakýmsi malým vyrovnáním hlasů ODS s ČSSD by pak byla možná obojí koalice (sám bych v tuto chvíli považoval ze užitečnější tu první, ČSSD by pár hubených let v opozici vůbec neuškodilo, zvlášť když by možnost koalice levého středu zůstávala vzhledem k volebnímu výsledku pořád otevřená), problém je, že mezi ODS a ČSSD se asi moc hlasů nepřelévá. Druhá možnost je posílení lidovců na účet ODS, což taky není moc pravděpodobné. Jednoznačně nadějné je, že ČSSD s komunisty by podle průzkumu dala dohromady jen 90 mandátů a největší nebezpečí, které ČR nyní hrozí, by bylo zažehnáno.

V souvislosti s úplatkářskou aférou na ministerstvu dopravy byl policií zadržen bývalý tajemník místopředsedy vlády Škromacha Hanáček. Ze zprávy není jasné, zda je „bývalý“ už rok nebo jen tři dny.

Právo šíří názor, pro ČSSD nadějný, že arbitráž neuznala řadu argumentů Nomury a odškodnění by proto mohlo být symbolické, např. 1 euro. Vyjádřil jej „nezávislý odborník“, který však pro jistotu nechtěl být jmenován.

V „ústeckých“ Otázkách Václava Moravce podle hlasování diváků zvítězil jednoznačně primátor Gandalovič nad Jiřím Paroubkem. Hlasování esemeskami vypovídá spíš o síle tvrdého jádra soupeřících stran a schopnosti těch, co pro strany esemeskování organizují. Spontánní je to asi jako hlasování o Zlatého slavíka za totality. Diskuse vypadala tak, že spolu bojovali jen Gandalovič a Paroubek, ostatní tři účastníci jen statovali a komunista zjevně chvílemi kopal i za ČSSD (jeho poměrně matný výkon mne překvapil, myslel jsem si, že se komunisté v jedné ze svých bašt vytáhnou). Paroubek má zřejmě dobrý poradenský tým a velmi se poučil. Byl sice agresivní, ale zbytečně to nepřeháněl, působil dojmem dobře informovaného a připraveného člověka, který je schopen i svému protivníkovi leccos uznat; když jednou začne mluvit, není síly, která by ho zastavila, ale nemluví zase tak dlouho, aby to publiku vysloveně vadilo. Když lže (tvrdil např., že za vlády ODS nebyl zprovozněn ani kilometr dálnice), dělá to tak přesvědčivě, že si toho oponenti ani nevšimnou. Gandalovič vystupoval velmi slušně, občas trochu neobratně (jednou uhnul od otázky tak, že se publikum smálo), jeho pozice je v některých ohledech (nutnost hájit výstřední nápady volebního programu ODS) nezáviděníhodná. Souboj obou stran bude ještě velmi napínavý.

Premiér Paroubek napadl předsedu Nejvyššího správního soudu Baxu, že se v minulosti dopustil stejného prohřešku jako Vyvadil, totiž že jako soudce dělal náměstka exministru Motejlovi. Baxa se hájí logicky tím, že problém nebyl ve Vyvadilově náměstkovství o sobě, ale v tom, co při výkonu své funkce dělal (jednání s „kontroverzním“ podnikatelem Pitrem o Setuze). Přesto má asi pravdu Petr Uhl (taktéž v Právu), když píše, že by souběh soudcovské a politické funkce měl být ze zákona nemožný.

Krajský úřad v Hradci Králové potvrdil Josefu Colloredo-Mansfeldovi české občanství. Tím se pro jeho dědičku otvírají jakési restituční možnosti. Tahanice o to, kdo je Čech a kdo ne, resp. kdo byl Čech před šedesáti lety, mi připadají směšné, nedůstojné a nechutné. Kdysi jsem v pozůstalosti svého dědečka našel výpisy z matrik jeho (a taky mých) předků až do doby Marie Terezie. Bylo to zajímavé, jenže on to chudák za protektorátu (nejsem si dokonce jistý, zda to nebylo už za druhé republiky, šel do důchodu v roce 1939) potřeboval, aby nepřišel o práci kvůli nearijským předkům. Být paní Mansfeldovou, připadal bych si podobně jako on.

Komunistům roste apetit: poté, co v Radě ČTK zasedne šéfredaktorka Haló novin, chtějí prosadit svého člověka i do Rady českého rozhlasu. Po volbách si podle Filipa jako „nejvýznamnější opoziční strana“ (čím se měří podle pana Filipa význam?) brousí zuby na funkci předsedy Poslanecké sněmovny. Byl bych velmi rád, kdyby voliči, co se jim nechce jít k volbám, vzali v úvahu, že když ve dnech voleb zůstanou sedět na tom, čemu náš ministr kultury říká prdel, volí pana Filipa předsedou Sněmovny.

Američtí vojáci v Iráku osvobodili tři rukojmí z organizace Christian Peacemaker Teams. Čtvrtého už stačili teroristé zavraždit, protože byl Američan. Dotyční peacemakeři chtějí zmírnit konflikt na Blízkém a Středním východě uplatňováním křesťanských hodnot. K jejich metodám patří, že vystupují jako lidské štíty (zjevně aby bránili domorodce opřed americkými agresory) a občas je jim prý, jak píší Lidové noviny, „vytýkáno, že vidí konflikty příliš černobíle (například zavírání očí před útoky palestinských teroristů)“. Naivní člověk by si mohl myslet, že právě nabytá životní zkušenost jim může napomoci k plastičtějšímu vidění situace. Silně o tom pochybuji, neohroženým dejme tomu „idealistům“ (ruský satirik Petrov používal vhodnějšího slova, bohužel je žalovatelné) nepomůže nic.

Petr Cibulka žádá zrušit dosavadní televizní předvolební diskuse, protože v nich nedostávají slovo i mimoparlamentní strany, a realizovat projekt jakési paní Jebavé, diskusi více než třiceti kandidátů. Každý by dostal dvě minuty a diváci by pak v několika kolech esemeskami rozhodli o vítězi. To by byl ples upírů jako vyšitý. Nemohly by se tak podle pana Cibulky rovnou nahradit volby?

Sobota 25. března:

Ve Vysoké chemické škole v Mylhúzách ve Francii došlo k mohutné explozi, při níž zahynul jeden člověk a skoro dvacet bylo zraněno. Zřejmě tam studenti ve volném čase vyráběli molotovovy koktaily pro další vlnu demonstrací.

Stínový ministr životního prostředí Moldan se vyjádřil k tomu, že zelení chtějí od roku 2010 zakázat topení uhlím v domácnostech. Prý je to návrh sympatický, leč nerealistický. Ve skutečnosti je především asociální: postihne starší lidi na venkově, kteří na topení plynem či elektřinou prostě nemají.

České soudy mají problém s Německým řádem (dříve Řádem německých rytířů). Je to sice nenáviděná organizace našich odvěkých utlačovatelů (rytíři, a ještě k tomu němečtí, navíc samozřejmě katolíci, horší kádrový profil si český demokrat nedovede představit), problém je v tom, že ji vyvlastnili hned v roce 1939 nacisté. Spor proto vázne na procedurálních záležitostech: řád prý nepožádal po válce podle tehdy platných předpisů o navrácení majetku. Zřejmě si jeho představitelé tehdy dovedli představit, jak by s nimi Beneš s Gottwaldem vyběhli.

Právě probíhá soudní projednávání žaloby ODS na poslance Kořistku. V té souvislosti se před soudem mluvilo i o okolnostech, za nichž se v Mladé frontě Dnes objevilo Kořistkovo obvinění Dalíka a Večerka. Kořistka reportérovi listu všechno vyklopil, souhlasil se zveřejněním, jen požadoval ,aby přitom nepadlo jeho jméno, protože své tvrzení nemůže dokázat. Tímto způsobem se obvykle chovají donašeči.

Loni k nám přijelo 185 tisíc Rusů. Jaký pokrok ve srovnání s rokem 1968!

Po běloruských prezidentských „volbách“ navrhla Česká republika v Bruselu tvrdší sankce proti Lukašenkovu režimu, a uspěla. Navíc premiér Paroubek slíbil, že česká vláda umožní běloruským vysokoškolákům, vyloučeným ze studia opero opoziční aktivity, studovat na českých vysokých školách. Tahle druhá reakce mi připadá lepší než tlak na stupňování sankcí, protože je pozitivní.

Podle The Times (a následně Práva) směřuje Vatikán k pozitivnějšímu pojetí křižáckých výprav (Jan Pavel II. kdysi požádal muslimy o odpuštění). Bylo by opravdu na čase se na tuhle věc nedívat ahistoricky (to je prosím něco jiného než vyhnání Němců, od křížových výprav nás dělí mnoho set let) a neprojevovat zbytečně pseudosebekritickou hysterii, kterou si stejně radikální muslimové vyloží jen jako projev slabosti a kapitulanství. Ostatně, věcí, ze něž bychom se měli stydět, je i bez toho dost, tak proč se stydět za něco, za co se stydět vůbec není třeba.

Předvolební třídní boj zřejmě strhává na levici leckoho. Problémem jsou zelení, kteří mohou narušit Paroubkovu (úděsnou) koncepci menšinového vládnutí s podporou komunistů. Právo přináší jednak rozsáhlý portrét tiskové mluvčí zelených Rolečkové a naznačuje (za vydatné pomoci místopředsedy KDU-ČSL Kasala), že je to pouhá cynická převlékačka kabátů (za Luxe byla lidoveckou tiskovou mluvčí). Alexandr Kramer pořídil rozsáhlý rozhovor s místopředsedkyní strany Kuchtovou, v němž jí předhazuje některé výroky zhrzené neoficiální hlavy strany Jakuba Patočky, jež mají zřetelně pomlouvačný charakter a jako každá správná pomluva nejdou ani potvrdit, ani vyvrátit („podezírám Martina Bursíka, že za pár ministerských křesel ochotně obětuje cokoli z programu své strany“, „Stranu zelených ovládli lidé, kteří do ní nevstoupili proto, že smýšlejí zeleně, ale proto, že v ní vidí výtah ke kariéře“). Rozdíl mezi „pravicí“ a „levicí“ je podle pana Kramera rozdíl mezi těmi řešeními, která více akcentují zájem celé společnosti, a těmi, která jsou výhodná jen pro některé“, což je jako opsané z nějaké učebnice marx-leninismu. Naléhá na Kuchtovou, aby řekla, s kým zelení půjdou po volbách, protože jinak to prý není fér vůči voličům – nevím proč by zrovna tohle měla nějaká strana říkat předem, řekli jasně, že s komunisty ne, a pokud se spojí s nějakou demokratickou stranou, nelze to označit za zradu na voličích. Ani ČSSD, ani ODS není dílo ďáblovo. Tvrdit, že Strana zelených je po čistce, by bylo možné jen tenkrát, kdyby výměna vedení neproběhla demokraticky. A říkat, že o tom, zda zelení budou v koalici s lidovci a ODS, nebo s lidovci a ČSSD, rozhodnou za zelené lidovci, je demagogie, stejně se dá říci, že to rozhodnou zas lidovce zelení, protože je zjevné, že jak bez lidovců, tak bez zelených ani jedna z těchto koalicí nevznikne. Paní Kuchtová, jejíž někdejší protijaderné angažmá mne nijak zvlášť nenadchlo, se s otázkami vyrovnala zcela profesionálně. Rozhovor byl ovšem dobrý k tomu, že z něho vyplynula jedna nejasnost, která zjevně v postoji Zelených je: nezúčastní se žádné vlády, která by existovala jen díky podpoře komunistů, nebo nepodpoří při hlasování o důvěře žádnou vládu, která by prošla (také) díky komunistickým hlasům? Bursík řekl to druhé, paní Kuchtová zřejmě bere za své první stanovisko.

V rozhovoru pro Mladou frontu Dnes odpověděl lídr SNK-ED Josef Zieleniec na otázku „S kým se určitě nedohodnete?“ takto: „S komunisty. Pak určitě ne s ODS, kdyby chtěla rozbití Evropské unie, což někdy prosvítá z její rétoriky a z toho, co říká její patron na Hradě. Nepůjdeme ani se sociální demokracií, pokud odmítají program realistického hospodaření. Vlády ČSSD se odmítají už osm let zabývat penzijní reformou. To je nepřijatelné.“ Podotýkám, že SNK-ED má momentálně asi půl procenta preferencí. Z parlamentních stran zbývají lidovci s 6.5% a zelení, kteří se možná do Poslanecké sněmovny nedostanou. Ambiciózní projekt!

Ondřej Neff píše v Lidových novinách o zelených jako o Cirkusu Bursík se slony a osly, iluzionisty a množstvím šašků. Jenže oč je lepší ODS, v jejímž vedení stojí Klausovy gorily, lidé, kteří teď zahlcují veřejnost divokými populistickými sliby a přesvědčivost zaměňují velmi často za agresivitu a sprostotu. Zvládli Klausovu aroganci, ale chybí jim jeho inteligence a cit pro politiku. ODS je nekomunistická strana a jako taková je reformovatelná: reformu včetně důkladné personální obměny vedení ovšem potřebuje velmi naléhavě. Totéž platí o ČSSD. A tak nevím, proč by neměli zelení dostat šanci. K jejich idejím mám daleko, nikdy bych je nevolil (stejně jako bych nejspíš nikdy nevolil ani ČSSD). Ale nechápu, proč je předem vykazovat i za hranice tak pokleslé parlamentní politiky, jako je ta naše: vždyť co byla ČSSD v roce 1993?

Pondělí 27. března

Na české politické scéně vystřídaly třídní boj levice s pravicí mnohostranné námluvy. V Sedmičce na Nově nevyloučil ani ústecký primátor Gandalovič za ODS, ani Martin Bursík za zelené možnost koalice obou stran. Nebude to vůbec snadné, protože zelení odmítají jednotnou patnáctiprocentní daň z příjmu a patnáctiprocentní DPH, školné, přijímačky na střední školy a naopak požadují zákaz topení uhlím od roku 2010 (což je nápad tak pitomý, že od něho snad budou muset ještě před volbami ustoupit). Vládu se zelenými si umí najednou představit i Paroubek, samozřejmě menšinovou, protože komunistů v pozadí se nehodlá zříci. Taková vláda je ovšem pro zelené nepřijatelná. Zároveň český premiér vyhlásil proti týmž zeleným a taky lidovcům křížové předvolební tažení, jehož cílem bude „zahnat obě strany pod hranici pěti procent“. Měl by se spíš starat o svá procenta, než o cizí. Navíc to vzbuzuje podezření, zda náhodou např. billboardy, k nimž se formálně hlásí Balbínova poetická strana, nejsou ve skutečnosti placeny ze sociálně demokratické kasy. Tajnou zbraní sociálních demokratů proti lidovcům má být tolerantní přístup k náboženství: Paroubek, jak známo, jde tak daleko, že dokonce občas věří v Boha a svým spolustraníkům jde příkladem vstříc: „mé promluvy o Bohu a vyšší bytosti nejsou od věci“ (chce snad zavést nové náboženství, „kult vyšší bytosti“?) Zelené je třeba „ironizovat“. Co znamená ironizování v Paroubkově pojetí, jsme měli příležitost za necelý rok, co je ve funkci, velmi dobře poznat. Paroubek se drží zuby nehty své koncepce menšinové vlády s podporou komunistů, i když šance na její uskutečnění se po případném vstupu zelených na poslaneckou půdu pořádně scvrknou.

Neuplynulo ještě mnoho vody od oranžové revoluce a volby na Ukrajině už vyhrál ten, co při ní dostal na frak, Putinův kůň Viktor Janukovyč. Prezident Juščenko se svou stranou Naše Ukrajina skončil až na třetím místě. Se svou bývalou spojenkyní Tymošenkovou by snad dal dohromady většinu, jenže se velmi brzy úplně rozhádali. Vyhrát revoluci je snadné, zato udržet si její výdobytky každodenní politickou prací je těžké. Na Ukrajině málo četli Masaryka.

Sudetoněmecké krajanské sdružení vyzvalo českého prezidenta, vládu a parlament k otevřenému dialogu o společné minulosti. Zejména jim jde o to, aby se česká strana jednoznačně distancovala od vyhnání sudetských Němců a zrušila Benešovy dekrety, jež je postihly. SdL zároveň prohlásila, že otázka zkonfiskovaného majetku vyhnaných Němců není dosud vyřešena. Myslím, že by s nimi český stát nějakou formou jednat měl, už jen proto, aby bylo jasno, co přesně chtějí. Distance od vyhnání je podle mého názoru nutná, zrušit dotyčné Benešovy dekrety ex nunc (s tím, že se zrušení nijak nedotýká toho, co se na jejich základě stalo, dokud byly v platnosti) je rovněž žádoucí. Majetkové restituce si nedovedu představit, navíc by se přinejmenším z 90% už netýkaly vyhnaných, nýbrž jejich dědiců. Jednání by taky odbouralo hysterický strach, který v české veřejnosti rozněcují různí političtí manipulátoři: představa, že české úřady by při něm byly ve stejné situaci jako kdysi československá vláda v Mnichově, je prostě směšná. Text memoranda se pokusím sehnat, není to úplně jednoduché. Ve zprávě ČTK o memorandu se mj. tvrdí: „Takzvané Benešovy dekrety, soubor právních norem, které byly vydávány v letech 1940 - 1945 československým prezidentem Edvardem Benešem, mimo jiné umožnily zabavení majetku a vysídlení německy hovořícího obyvatelstva z území poválečného Československa. Nebyl v nich však zakotven odsun; o něm rozhodly vítězné mocnosti na konferenci v Postupimi v srpnu 1945 s ohledem na roli, kterou německá menšina sehrála při rozbíjení Československa a při okupaci.“ Je třeba znovu a znovu opakovat, že to není ani trochu pravda: USA, Británie a SSSR v Postupimi o vyhnání nerozhodly, pouze je schválily, uznaly, že „musí být provedeno“.

Populistická soutěž o voliče pokračuje: ČSSD v případě svého vítězství přispěje školáčkům na počítače, ODS vyhlásí pro české živnostníky na jeden rok ze čtyřech let volebního období daňové prázdniny. Snad by se měli víc než tomu, koho a jak uplatí, věnovat změnám, které se do budoucna vyplatí všem. Ty ale mohou z počátku bolet a do volební slibotechny se nehodí.

Exprezident Havel prohlásil na adresu Václava Klause a lidovců, že pojímají rodinu jako teletník, jako místo, kde se připouštějí býci ke kravám, aby byla telata. Kritika se týká jejich výroků o nezastupitelnosti rodiny v souvislosti se zákonem o registrovaném partnerství. Na tom je hodně pravdy, Klausovo a lidovecké pojetí rodiny se vzdáleně podobá nacistickým koncepcím o produkci kvalitních příslušníků čisté rasy. Mnoha lidem nebylo dopřáno mít děti. I rodina bez dětí je plnohodnotná rodina. Smyslem rodiny je věrnost a soužití v dobrém i ve zlém, a ne (jen) rozmnožování. Havel taky v podstatě právem kritizoval vládu za plán zavést odvetná opatření vůči USA (rozuměj turistům z USA), protože Spojené státy zatím nezrušily pro naše občany vízovou povinnost.

České noviny dělají vědu z toho, že mezi ostatky německých vojáků padlých v druhé světové válce na našem území mohou být i kosti příslušníků SS. Co to znamená? Bylo by třeba je separovat a zlikvidovat v malešické spalovně? Ti lidé jsou už šedesát let mrtví. Nedá se zjistit, co měli a co neměli na svědomí. Je opravdu problém je prostě bez řečí pohřbít? Zdá se, že čeští stalinisté, kteří kdysi nechali těla svých někdejších kumpánů Slánského a spol. spálit a popel rozházet po silnicích, se u nás mohou setkávat s větším pochopením, než by se na první pohled zdálo.

Úterý 28. března

V divokém zápolení o co nejnehoráznější předvolební slib vede teď o koňskou délku ČSSD. Podle Paroubka a Sobotky zvýší příští vláda ČSSD porodné na 60 tisíc Kč za první dítě, 90tisíc za druhé a sto dvacet tisíc za třetí (kolik bude za čtvrté, páté, šesté atd. se pánové zatím nezmínili). Lidé, kteří chtějí mít děti a jsou taky připraveni se o ně odpovědně starat, je mít budou, ať za ně stát platí víc nebo míň. Lidé, kteří si pořídí tři děti jen proto, že za ně stát vysolí dvě stě sedmdesát tisíc, by snad ani neměli být podporováni. Je hezké, že ČSSD myslí v předvolebních slibech i na asociálnější část české veřejnosti. Předseda KDU-ČSL Kalousek prohlásil, že by před jednorázovým porodným upřednostňoval cestu rodičovských příspěvků – má úplně pravdu.

Pěkně se předvedla i ODS: slibuje tzv. zaručený příjem, ten se však nebude vztahovat na různé cizáky a přivandrovalce. Budou se jím těšit jen našinci. ODS tedy zároveň myslí i na české podnikatel a zajišťuje jim do budoucna možnost odírat různé nešťastníky z Ukrajiny, Moldávie apod. Tentokrát zřejmě legálně.

Stát podepsal se společností Hyundai memorandum o investici automobilky do nového závodu, jenž má být vybudován v Nošovicích. Je to hezké, Česká republika je velmocí, i když jen automobilovou - ale prosperita automobilového průmyslu je závislá od neproblematického toku ropy. Kohoutky ovládají z nezanedbatelné části arabské státy a Rusko. Zádrhele se budou promítat do chodu českého hospodářství.

Podle průzkumu CVVM klesá důvěra občanů v politické instituce obecně. Výrazněji si pohoršili prezident a vláda (o 6 a 5%). Nekonečné tahanice a šťouchance mezi prezidentem a premiérem už zřejmě lidi otravují.

Jiří Pehe dospěl (v Právu) k názoru, že hlavním viníkem manipulace s diváckým hlasováním při předvolebních politických diskusích je Česká televize. Nad tím zůstává rozum stát. Od ČT je to snad podlehnutí jakémusi módnímu tlaku, ale ten, kdo fixluje, jsou partaje: a to jak ČSSD, tak ODS, rozdíl je jen v tom, že ČSSD to navíc ještě dělá blbě a bez rozpaků se k tomu přiznává. Pan Pehe píše: „Z pravicových médií se teď na nás budou několik dní valit jízlivé komentáře“. Kdo je to, to „my“? A co to znamená „pravicová média“? Tento způsob psaní se tomu předlistopadovému poměrně dost podobá, zvlášť když se provozuje v (někdejším Rudém) Právu.

Spojené státy prý jsou blízko dohody s jednou ze tří evropských zemí (Británie, Česko, Polsko) o vybudování protiraketové pozemní základny. Zdá se přitom, že Američané jsou realisté a preferují před ČR Polsko. Existence jakési ochrany před raketovým útokem bude však možná za pár měsíců, nejpozději let pro ČR životním zájmem, protože Írán bude mít k dispozici jaderné zbraně a na rozdíl od někdejšího sovětského Ruska nebude nepochybně váhat je buď použít, nebo je podstrčit někomu, kdo to za něj a s jeho vydatnou pomocí udělá, a pak se bude tvářit, že nic. Předstírat jakousi neutralitu v tomto konfliktu bude na nic, „neutrálové“ to nejspíš odskáčí jako první.

Karel Steigerwald kritizuje v Mladé frontě Dnes Havla za jeho kritiku těch, kteří se u nás postavili proti zákonu o registrovaném partnerství. Ateista (totiž zřejmě Havel) podle něho „nesmí křesťanům říkat, že jejich víra vidí muže jako inseminátory, jejichž jedinou sexuální činností je oplodňování samic“. Havel ovšem nekritizoval křesťanskou víru, ale nemožné názory představitelů KDU-ČSL.

Zemřel Stanisłav Lem. Nebyl jsem jeho velkým příznivcem, četl jsem v mládí dvě jeho knížky, byly šikovně napsané a vyčuraně narudlé, tak, aby mohly vycházet na Východě a zaujaly i na Západě. Po dlouhé době se mi ale dostala do ruky Planeta Eden, plastický a neobyčejně zlomyslný portrét bolševické společnosti, vybudované na jakési odlehlé planetě. A za ní jsem zesnulému spisovateli vděčný.

V Lidových novinách píší o způsobu, jakým uhradil předseda ODS Topolánek svůj pražský byt. Je to zamotané a nevyjadřoval bych se k tomu, nebýt jednoho detailu. Existuje jakási směnka na dluhy někdejší Topolánkovy firmy, kterou chce nyní odkoupit Rostislav Rod, jeden z trojice kumpánů, kteří doprovázeli politický skon Stanislava Grosse. Být panem Topolánkem, třásl bych se jako osika: Rostislav Rod je anděl politické smrti a právě se jej chystá políbit na čelo.

Středa 29. března

Přes všechny útěšné řeči odborníků se ukazuje, že to s povodněmi bude tak, jak to odpovídá průběhu zimy. Chápu, že je dobré nešířit paniku, ale způsob, jak se o možnosti záplav mluvilo ještě před šesti dny, je druhý extrém. Nedej Pán Bůh, aby to s ptačí chřipkou bylo obdobné.

Premiér Paroubek slibuje, že v letech 2012 až 13 dosáhne Česká republika průměrné životní úrovně zemí EU. Já zase doufám, že v roce 2013 už u nás nikdo nebude vědět, kdo to byl Jiří Paroubek.

Prezident Klaus „vyjádřil obavu“, že společnost Hyundai opravdu přispěje ke snížení nezaměstnanosti, a neodčerpá pouze kvalifikované síly z jiných firem. Samozřejmě, investice firmy Hyundai je úspěch, jímž se může ČSSD před volbami vykázat, v rámci předvolebního boje je třeba ho zrelativizovat. Prezidentovu argumentu však docela nerozumím: ve firmách, odkud Hyundai odčerpá kvalifikované síly, se uvolní pracovní místa. Proč by musil každý nezaměstnaný nastupovat rovnou do Hyundai?

ČSSD modifikovala svůj plán na statisícové porodné: jeho část má být vyplácena formou poukázek na vzdělání. Tím se ale podstatně sníží jeho atraktivnost pro ty, které by jinak k plození dětí motivovalo. ČSSD se do svého slibu nějak zamotala.

Michaela Jílková věnovala značnou část svého rozhovoru v MfD tomu, zda se Vojtěch Filip, jehož zpovídala, nestydí za svůj (vysoký) poslanecký plat. Poslanecký plat je to poslední, co mi na panu Filipovi vadí. K čemu je takovéhle podbízení zaběhnutému českému krkounství?

Pokud by se ČSSD po svém případném vítězství v návalu důslednosti a zodpovědnosti rozhodla realizovat své předvolební sliby, mohl by podle Mladé fronty Dnes dosáhnout schodek státního rozpočtu na rok 2007 skoro 400 miliard korun. ODS je ve svých slibech skromnější, a tak jí to vychází jen na sto miliard (loňský skutečný schodek byl 56 miliard). Stínový ministr Tlustý prohlásil: „Nejdříve je třeba zavést reformy, pak počkat, až se zaběhnou, a pak teprve přemýšlet o euru.“ Trochu se bojím, že kdybychom zavedli reformy podle ODS a chvilku počkali, dočkáme se rublu.

Jeden z poslanců hnutí Hamas v palestinské samosprávě prohlásil, že hnutí v posledních dvou letech už nepodniká „mučednické operace“ (tak nazývá sebevražedné atentáty, je to podobné, jako když se u nás vyhnání sudetských Němců říká „odsun“). Mají to jednoduché, zařídí si nějakou „dceřinou společnost“ (na rozdíl od zvyklostí, panujících ve světě kapitálu, to oni nemusí udělat úředně, ale jen decentně, potichu), a ta je pak provádí za ně.

Čtvrtek 30. března

Podle agentury CVVM (podobně jako před tím v obdobném výzkumu konkurenčního STEM) klesla důvěra veřejnosti v premiéra Paroubka i prezidenta Klause. Z toho by se dalo soudit, že veřejnost jejich tahanice víceméně otravují (lid je zjevně rád, když je vrchnost svorná). Relevanci výsledků znehodnocuje i zde skutečnost, že o vedení s Klausem soupeří ministr Jandák. Ministr Jandák je spolu se svým kolegou Rathem patrně největší kuriozitou nejen Paroubkovy vlády, ale všech vlád, co jich doposud ČR měla.

Premiér Paroubek prý doporučil, aby Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových využil služeb advokátní kanceláře Tomáše Sokola, jak píše Právo, „přesto, že zastupuje stíhaného podnikatele Radovana Krejčíře“. Podle tohoto pojetí funkce obhájce se advokát v případě nehodného klienta nutně stává spolupachatelem. Dr. Sokol by si pomohl jen tenkrát, kdyby při budoucím procesu s Krejčířem pro svého klienta žádal trest smrti upálením.

Jiřímu Hanákovi se zdá být totéž, když někdo (kdysi) dělal agenta tajné služby královny Alžběty I., jako prý Shakespeare, a když někdo dělal (za minulého režimu) agenta StB. Čeští komunisté (i ti bývalí) to mají nějak posunuté: Srovnání by sedělo, kdyby byl Shakespeare agentem Filipa II., a to ve Flandrech.

Tisková manufaktura Jiřího Paroubka vypracovala další text, tentokrát pro Právo. Píše se v něm mj.: „Stát, který se v letech 1997 a 1998 zmítal v důsledku neodpovědné koncepce hospodářské politiky Klausových vlád v hospodářské nestabilitě a dostal se do propadu hrubého domácího produktu či reálné průměrné mzdy, po změně vlády nastoupil na orbit velkého hospodářského vzestupu.“ To připomíná způsob, jak se za bolševismu psalo o „buržoazní republice“. Článek se jmenuje „hrozí modrá diktatura“. Diktaturou by podle Paroubka byla koaliční vláda ODS s KDU-ČSL a Zelenými. A to říká člověk, který chce vytvořit menšinovou vládu závislou na podpoře komunistů!

Pátek 31. března

Je svým způsobem symbolické, že působení sociálně demokratické vlády v tomto volebním období začalo a končí potopou. Zatímco v roce 2002 povodeň popularitu vlády (nezaslouženě, ale tak už to bývá) posílila, nyní se velká voda nepochybně stane organickou součástí předvolebního boje. ČSSD a její oponenti budou na sebe navzájem vylívat kýble hnědé bahnité tekutiny. Nevábný pohled!

Ministr Rath sesadil ředitele IKEM prof. Poledne a na jeho místo jmenoval MUDr. Štefana Vítka. Poledne údajně porušil bonusový a sankční řád, ale těžko se zbavit dojmu, že pan ministr poté, co se zmocnil českého zdravotnictví, teď uděluje léna svým věrným. Ministr Rath je nejúděsnější jedovatý květ, kterýž vykvetl na nehostinném úhoru polistopadové politiky.

Senát vrátil Poslanecké sněmovně novelu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání s třemi pozměňovacími návrhy. Požaduje mj., aby se do textu vrátila formulace, že vysílací licence se za určitý poplatek bude prodlužovat automaticky. To je velmi rozumné, jinak se soukromá média stanou rukojmím RRTV, potažmo sněmovní většiny, která rozhoduje o jejím složení, potažmo exekutivy, která je právě u vesla.

Záležitost s pozůstatky německých vojáků, padlých v druhé světové válce, mi připadá čím dál tím podezřelejší. Vyšlo např. najevo, že v některých hromadných hrobech byli s vojáky uloženi i civilisté. Nejpřirozenějším výkladem, jak se dostali na území Čech, kde neprobíhaly zvlášť zuřivé boje, do jednoho hrobu dohromady vojáci i civilisté, je, že byli společně pobiti po skončení války a po odzbrojení.

Další rána náboženským tmářům: „Podle vědců jsou zobrazení ukřižovaného Ježíše mylná“, hlásá titulek v Právu (podobnou zprávu přinášejí i další noviny). Stojí a padá snad s tradičním zobrazením ukřižování Nový zákon? Jenže ten není v první řadě o tom, co bylo, ale o tom, co má být.

OSN opět potvrdila svou nefunkčnost ve vypjatých situacích: Rada bezpečnosti vyzvala Írán, aby „podnikl kroky k vytvoření důvěry o výlučně mírovém účelu svého jaderného programu“, jinak se mu nic nestane. O nicotný kompromis se – jak jinak – zasloužila Čín a Rusko. Rusko podle ministra zahraničí Lavrova nepodpoří použití v íránské záležitosti síly nebo nátlaku. Počká si, až Írán Evropu oslabí a destabilizuje, a pak se pokusí uzmout si zpátky to, oč na konci osmdesátých let přišlo. Celkem logicky předpokládá, že pro Írán je západní Mefisto důležitější nepřítel než ruský Trepifajxl. Jenomže to kdysi předpokládal i Josef Vissarionovič ve vztahu k Hitlerovu Německu, a šeredně se přepočítal.

Do pozice Antona Špelce ostrostřelce se nechtěně dostal někdejší polský prezident Jaruzelski. Prezident Kaczynski mu nejprve udělil vyznamenání (Jaruzelski byl spolu s dalšími polskými důstojníky na počátku války internován v gulagu, vlastně měl kliku, že neskončil v lesích u Katyně), pak se ukázalo, že ho dostal omylem, protože mu jako organizátorovi puče proti Solidaritě nepřísluší. Než mohl prezident podniknout kroky k opětnému odebrání medaile, Jaruzelski ji sám vrátil. Jaruzelski je jistě mírně řečeno „kontroverzní“ postava, ale buď mu žádné vyznamenání dávat neměli, nebo mu ho snad už raději měli nechat. Ve skutečnosti udělali jaksi nejdřív to druhé, pak to první, a tak to, co se stalo, má všechny podstatné rysy nedůstojné šaškárny.

Právo podpořilo ministra Ratha zvláštní stránkou, na níž je mj. rozhovor s prominentní švédskou lékařkou. Ta upozorňuje, že ve Švédsku je zdravotnictví v podstatně ve státních rukou a lékaři mají „v odlehlých místech“ možnost dávat pacientům léky sami. Přestože švédské řešení vůbec nepovažuji za optimální, je třeba navíc vzít v úvahu i to, že jiného jsou ruce tradičně demokratického švédského státu a něco jiného nenechavé pracky postkomunistického českého státu, ovládaného dnes faktickou sociálně demokraticko-komunistickou koalicí, a české zdravotnictví, ovládané dr. Rathem a jeho dejme tomu družinou (všimněte si, že nepíšu „mafií“). A to, že za polárním kruhem, kde dávají dobrou noc lišky se stříbrnými kožíšky, smějí lékaři dávat léky pacientům přímo, neznamená, že by to byl vzor i pro ČR (hustota obyvatelstva na čtvereční kilometr je ve Švédském království 20, u nás 131).

Sobota 1. dubna

Premiér Paroubek si dokáže poradit v každé situaci. Nápor velké vody na Moravě odrazil svržením generálního ředitele Povodí Moravy Konečného. Formálně ho sice odvolal ministr zemědělství Mládek, ale jeho rozhodnutí předcházely zřetelné signály krajní nemilosti ze strany premiéra během Paroubkovy návštěvy na Znojemsku. Mluvčí ministerstva zemědělství k tomu prohlásil: „Odvolání Konečného neznamená, že by automaticky chyboval. Snažíme se jen situaci v regionu zklidnit“. Nejlepším zklidněním veřejnosti je předhození papaláše, to věděli už bolševici a taky to hojně aplikovali (k obětování byli i tehdy určeni úředníci státní správy, nikoli činovníci partajních sekretariátů). Lid vidí, že je na pány přísnost a lépe se mu pak plave v kalných vodách potopy. Jak vysoko by musela hladina Moravy stoupnout, aby vyletěl ministr?

Velmi vhod přišla Paroubkovi povodeň v Ústí nad Labem, kde je u moci koalice ODS s neposlušnými sociálními demokraty (odmítli premiérův povel k přechodu do opozice) a kde Paroubek vede krajskou kandidátku ČSSD. Paroubek přijel a hned rozpoznal, že je to věc města (tj. primátora Gandaloviče) a že město zaspalo. Doplnil to několika informacemi, které by za jiných okolností vypadaly na první pohled jako pomluvy. Gandaloviče bohužel přímo vyhodit nemůže. Aspoň zatím.

Prezident Klaus vetoval zákon o nemocenském pojištění, podle něhož by v prvních dvou týdnech nemoci měly platit zaměstnancům nemocenskou firmy, nikoli stát. Zákonodárci totiž předpokládají, že firmy budou schopny si lépe pohlídat, zda jejich pracovníci nemocenskou nezneužívají. Klaus prohlásil, že podobné opatření by bylo opodstatněné jen v systému, v němž zaměstnavatel vlastní zaměstnance, což platilo naposled za otrokářství, a zákon nepodepsal. Má nepochybně pravdu, kromě toho stát nevlastní (soukromé) podniky a nemůže na ně svévolně přenášet své starosti. Vlastně může, protože zákon rudá koalice ve Sněmovně nepochybně znovu odmávne.

Podle vyjádření velitele íránských „gardových vzdušných sil“ generála Hosejna Salámího včera Írán vyzkoušel raketu schopnou zasáhnout zároveň několik cílů a nezachytitelnou protivzdušnou obranou nepřítele. Ten člověk sice nepochybně lže, až se mu od huby práší, nicméně nepochybujme o tom, že Írán buď už má nebo v dohledné době bude mít raketu, kterou bude schopný se zhruba strefit do Evropy. Kam se strefí, je mu nepochybně fuk, jsou to všechno křižáci a sionisté. A nebude se tolik rozpakovat ji použít jako za studené války Rusové. Islamisté, podobně jako Hitler, patří do kategorie neohrožených.

Poté, co generál Jaruzelski nejdřív dostal a poté raději odevzdal vyznamenání, které mu zjevně mělo být odebráno, byl obviněn z přípravy a vedení komunistického puče v roce 1981. Připomíná to poněkud román Victora Huga Devadesát tři, v němž velitel nejprve vyznamená námořníka za to, že se mu podařilo stabilizovat dělovou kouli, kterou svou neopatrností v podpalubí uvolnil, a opak ho za tu neopatrnost dá zastřelit. Zde je časový sled toho, zač byl generál vyznamenán, a toho, zač má být odsouzen, opačný, trest nejvyšší mu patrně nehrozí a celé to má pachuť jakési frašky. Lidé jako Jaruzelski měli být potrestáni po převratu, teď už je na to nejspíš pozdě.

Ministr Rath zaměstnává jako ředitele odboru člověka, který je zároveň mluvčím České lékařské komory. Prý je to střet zájmů. Ve skutečnosti je to jen přirozený důsledek toho, že ministr Rath dostal od Paroubka české zdravotnictví se vším všudy jako léno. A dělá si tam to, co si jako lenní pán může dovolit

Pondělí 3. dubna

Povodně jsou v určitém smyslu pro premiéra Paroubka pravým požehnáním. Může objíždět kraje jako dobrotivý car, kritizovat (opoziční) hejtmany jako by to byli jeho gubernátoři, a hlavně slibovat hory a doly, protože do voleb bude z technických důvodů možné splnit jen menší část slibů a po volbách premiér bude – jak ten výraz sedí – za vodou. Ve způsobu, jakým napadl ústeckého primátora, se zračí manýry normalizačního byrokrata (reportérovi Lidových novin, který mu kladl, jak to reportéři politikům dělají, nepříjemné otázky, odpověděl promptně: „Z vašich otázek čpí, pane redaktore, že vám je někdo připravil na sekretariátu ODS“. To je, jako kdyby někdo Paroubka obvinil z toho, že jeho plán na neoficiální pakt s komunisty mu připravili v Moskvě. Poslední povodeň z roku 2002 byla neskonale horší, ale byla naštěstí až po volbách, vláda nebyla v takovém pokušení svádět ji na opozici a národ se poprvé a naposledy semknul kolem svého premiéra. Dnes premiér předhazuje davu viníky a dav volá: víc, víc! („Že padla hlava ředitele povodí Moravy je málo, to nestačí, musí jich padnout mnohem víc, protože to, co dělají, je zoufalství,“ pravil jakýsi postižený a tedy rozlícený muž. Vypadá to, že povodně v ČR organizuje a spouští Povodí Moravy.

V Pohořelicích se rozlilo velikánské jezero, které vytvořila řeka Jihlava. Až voda opadne, možná, že se otevře několik masových hrobů a pánové z Česko-německé komise historiků budou mít plné ruce práce dokázat, že jde o kosterní pozůstatky z mladší doby kamenné.

Právo s chutí cituje britský list The Observer, podle něhož vedla atentátníky v Londýně „frustrace z války v Iráku“. Kdyby válka nebyla, nebyly by atentáty. Z čeho byli frustrováni atentátníci z 11. září 2001? Ve skutečnosti komu se chce vraždit, vždycky si nějakou frustraci najde.

Právo také pokračuje v předvolební kampani proti Straně zelených. Jiří Hofman vypočítává všechny hříchy ekologických aktivit od roku 1995. Přišívat je dnešní politické straně je možné jen na základě principu kolektivní viny, tak oblíbené v české společnosti. Každý ekolog může za to, že je ekolog.

Alexandr Mitrofanov tamtéž chválí ČSSD, že zrušila důležitou tiskovou konferenci o porodném, protože volební kampaň přehlušily povodně. „Hození stranické prezentace za hlavu, ač byla pro ČSSD superdůležitá, ukazuje, že špička soc. dem. v čele s Paroubkem z příprav na volby naštěstí není úplně vedle.“ Obávám se, že tomu tak není: vedení ČSSD pouze uznalo, že spektakulární zviditelňování lídrů při povodních je daleko účinnější formou stranické prezentace, než zamotávat se na tiskové konferenci před novináři do směšného návrhu na statisícové porodné.

Velké vody už využívají i četní Rumcajsovi potomci. Nafoukli gumové čluny a vypluli, aby uspokojili své sociální potřeby – bohatým brát a sobě chudým dávat. Zlomyslná příroda způsobila, že s jedním párem bojovníků za sociální spravedlnost se člun převrátil, mladší doplaval na břeh, starší zůstal dvě hodiny viset na stromě. Jeden z mála postižených. Lidé kolem Olomouce se zlodějů bojí víc než velké vody. Hyenismus je u nás zjevně dobře zaveden.

Úterý 4. dubna

Politické strany se jedna po druhé rozhodují omezit volební kampaň a ušetřené peníze dát na povodeň. Bylo by to hezké, kdyby to nebyla účinná součást volební kampaně. Sumy nejsou nijak ohromující (ČSSD dá v první fázi na povodně milion Kč, na kampaň celkem chtěla původně vynaložit sto milionů). Stranou zůstávají zatím ODS a zelení, ale asi jim taky nic jiného nezbude. Strana zelených ovšem vydá na volební kampaň jen asi desetinu toho co ČSSD a navíc je zadlužená.

Václav Klaus kritizoval „politiky“ (rozuměj Paroubka) za zneužívání kampaně k volebním hrátkám. Zase by měl úplně pravdu, jen kdyby ta kritika nebyla taky tak trochu cítit volebními hrátkami (Paroubek napadl lídra ODS v severočeském kraji Gandaloviče). Při té příležitosti poznamenal, že „by bylo pošetilé domnívat se, že počet přeletů vrtulníku nad zatopeným územím snižuje výšku vody“. A to, nedá se nic dělat, sedí, jak by řekl ministr kultury, jako… (laskavý čtenář si příměr nepochybně doplní sám).

Volební prognóza agentury Factum Invenio nepřináší nic překvapivě nového a potvrzuje předchozí průzkumy: Vede ODS před ČSSD, obě strany stagnují, stejně i komunisté na třetím místě. Čtvrtí jsou zelení, kteří se přehoupli přes 10%, polepšili si lidovci, zůstávají jen těsně pod 10% hranicí. Při přepočtu na mandáty by Paroubkův plán spadl pod stůl, pokud by se snad do něho tím či oním způsobem nezapojili zelení. Možná by byla koalice ODS, KDU, zelení, a ovšem taky velká koalice ČSSD – ODS. Levostředé koalici ČSSD – KDU – zelení by chyběly do většiny tři hlasy.

Mj. budoucích možných koalic za účasti zelených se týká i rozhovor Alexandra Kramera s Petrem Uhlem v Právu. „Nepovažuji za pravděpodobné, že zelení půjdou do vlády s ODS“, praví se v titulku. V rozhovoru ale Uhl říká: „Já bych pro jednobarevnou menšinovou vládu ČSSD, závislou na podpoře komunistů, asi taky ruku nezvedl. Považuji ji za špatné řešení, i když přece jen lepší než vládu velké koalice ODS a ČSSD.“ Koalice ODS se zelenými je pro redaktory Práva zřejmě jakési strašidlo, Uhl byl ovšem v rozhovoru o něco realističtější: „Představme si, že po volbách už v čele těch dvou velkých stran nebudou pánové Topolánek a Paroubek, to se může klidně stát... A já znám řadu členů ODS, nejméně deset, kteří tam mají významné funkce a s nimiž bych dovedl spolupracovat - umím si představit i to, že bych zvedl ruku pro vládu, ve které by byli. Neumím si ale představit, že bych ji zvedl pro kabinet, ve kterém by seděli lidé jako pan Topolánek, Langer, Tlustý, Bendl, Nečas, Říman… já nevím, jak ty volby dopadnou a co bude po nich. Upřímně říkám, že jsem přesvědčen, že s lidmi, jako je hejtman Jihočeského kraje Jan Zahradník, hejtman Ústeckého kraje Jiří Šulc, primátor Ústí nad Labem Petr Gandalovič, Bedřich Moldan nebo europoslanec Jaroslav Zvěřina, bych se na mnoha věcech shodl. A proto by ode mne bylo ideologicky předpojaté, kdybych předem říkal: ,Ne, s ODS bych nespolupracoval nikdy!´“ Musím se přiznat, že jak jsou mi některé názory Petra Uhla poměrně vzdálené, tohle bych bral. Jen mne mrzí, že v prvním výčtu zapomněl na Zahradila.

Zpěvák Maxa (přiznám se, že vůbec nevím, kdo to je) se popral na korunovačním plesu soutěže Miss 2004 s chlapíkem, který předtím seřezal jednu z finalistek, takto svou přítelkyni. Soud Maxovi neuvěřil, že se chtěl pouze zastat mlácené, a navíc považoval Maxovu reakci za zcela neadekvátní. O případu nevím víc, než co o něm psaly nebulvární noviny, a vůbec bych se k němu nevyjadřoval, nebýt jedné maličkosti. Šlo o odvolací řízení před krajským soudem. Po procesu u soudu první instance nazpíval Maxa o soudním líčení píseň, v níž označil soudkyni za zlomyslnou černou myš a státního zástupce za krále kašparů. Soudce krajského senátu při závěrečné řeči tuto píseň citoval a prohlásil: „jsme si vědomi, že jsme se teď zařadili po jejich bok“. Nechápu ani trochu, proč měl ten člověk potřebu plést do soudního jednání něco, co tam evidentně ani trochu nepatří, protože to s případem samým vůbec nesouvisí. Řekl bych, že tím dal najevo sice profesní solidaritu k své napadené kolegyni a ke státnímu zástupci, ale zároveň zákonitě i svou podjatost.

V dnešním Právu se shodou okolností (redakci to nevyčítám, proboha!) octly pod sebou dvě zprávy: první informuje o tom, že soud uznal vinnými a potrestal učitelky mateřské školky, v níž při jakémsi „čarodějnickém plese“ došlo k tragické nehodě a jedna dívenka utrpěla těžké popáleniny; v druhé se píše o tom, že skupina Romů, kteří přišli navštívit do porodnice svou příbuznou, se pokusila vniknout na porodní sál, ošetřovatelku, která jim v tom bránila, brutálně zbili a totéž provedli s člověkem, co se jí snažil pomoci. Tuhle druhou záležitost vyšetřuje policie zatím jako přestupek.

Pavel Verner se rovněž v Právu (a právem) pozastavuje nad hyenismem lidí, kteří využívají záplav k tomu, aby okrádali a ohrožovali své bližní. Pomáhá si přitom příměrem: „Čmajznout peněženku s měsíčním příjmem generálnímu řediteli vypadá sice nominálně hrozivěji, ale je to zanedbatelný zločin vůči tomu, když takhle někdo okrade opuštěnou důchodkyni.“ To je ovšem rumcajsovská logika. Příklad nemá s rabováním a rozebíráním protipovodňových zábran nic společného a vzbuzuje mylný dojem, že okrádat generální ředitele je daleko přijatelnější než okrádat staré důchodkyně. Zvláštnost demokracie (v Právu tomu říkají „kapitalismus“), jíž se odlišuje od „socialismu“ (bolševismu), spočívá v tom, že jsou si v ní lidé před zákonem rovni – to znamená i generální ředitelé a opuštěné důchodkyně.

Evropská lidová strana v EP dává najevo jakousi zdrženlivost, pokud jde o přijetí Rumunska a Bulharska to EU ve stanoveném termínu (tj. v příštím roce). Elmar Brok prohlásil, že absorpční kapacita Unie je za stávajících podmínek nedostatečná. Jakkoli Rumunům i Bulharům ze srdce přeji, aby se do EU dostali co nejdříve (a z mezinárodně politických důvodů je to taky žádoucí), je zjevné, že EU dostala strašně zabrat už tím rozšířením o „nejvyspělejší“ postkomunistické země, na neposledním místě o ČR s jejími emancipačními mindráky (viz český prezident). Řekl bych, že se z toho bude vzpamatovávat desetiletí – pokud se vůbec vzpamatuje.

Premiér Paroubek navštívil americké velvyslanectví a jednal s velvyslancem mj. i o vízové povinnosti českých občanů při cestách do USA. Nevypadá to, že by ji Američané byli zatím ochotni zrušit, podmínkou je, aby z počtu žadatelů o vízum bylo jen 3% odmítnutých, u nás je to zatím 10%. Premiér se v té situaci o možnosti „odvetných kroků“ ČR vyjádřil velmi rozumně a realisticky: „Nebylo by to moudré. Poškodili bychom sami sebe.“ Uvedl dále, že bychom tak odradili americké turisty, jichž loni přijelo do Česka 300 tisíc a letos jich má být ještě více; Američané patří k návštěvníkům, kteří v Česku utratí nejvíc peněz. Kromě toho jsou USA naším prvořadým spojencem. Potud Paroubek, jediné, co kalí mou radost, je, že když před časem přišel ministr Svoboda s předvolebně populistickým nápadem na odvetná opatření vůči USA a Američanům, pokáral ho, že to neudělal už dávno. Ovšem, vůči americkému velvyslanci premiér nemusí vést předvolební kampaň (a může se tedy vyjadřovat věcně a rozumně), vůči KDU-ČSL vede volební boj, v němž je zjevně, aspoň v jeho pojetí, dovoleno poměrně hodně.

Středa 5. dubna

ODS (to znamená opozice) chce vládu podpořit s úpravou rozpočtu na letošní rok tak, aby se z něho dalo vydat pět miliard na likvidaci škody vzniklé při povodních. Máme před volbami, a tak opozici ve vypjaté situaci nejspíš nic jiného nezbývá (Špidlovi ODS kdysi povodňové balíčky neschválila, jenže ty počítaly s výstředním nápadem ohledně „milionářské daně“). Předseda poslaneckého klubu KSČM Kováčik prohlásil pateticky: „Podpoříme každé řešení, které pomůže. Stranou musí jít koalice a opozice“. To je vyčurané až na půdu: KSČM je přece už dobrých pár měsíců tichým společníkem vládnutí ČSSD. Tolik pokud jde o odhodlání, provedení bude asi složitější (předseda Lidovců Kalousek např. celkem logicky upozornil, že než se nějaká částka vyčlení, musí být napřed představa o tom, jaké vlastně škody vznikly).

Primátor Bém napadl předsedu Strany zelených Bursíka za to, že údajně nekalým způsobem vymámil z magistrátu dotace na opravu svého malostranského domu. Věcná stránka obvinění je jedna věc, druhá je, že se stává nutně prvkem v předvolební hře. Předpokládám, že primátor Bém má tolik vyvinutý smysl pro spravedlnost, že, volby nevolby, musel s pravdou ven, padni, komu padni (abych sám sebe dotlačil k přesvědčení, že takový předpoklad je reálný, musel jsem se pořádně zapotit). Kdybych se pokoušel spekulovat čistě o tom, co to znamená v politickém pokeru, došel bych k závěru, že pan Bém považuje zelené za nebezpečnou konkurenci a myslí si, že nebýt jich, volby s přehledem vyhraje ODS s KDU-ČSL. V tom případě by měl vyhledat pomoc některého ze svých kolegů v oboru (nemyslím tím politika, nýbrž psychiatra).

V rozhovoru s Bursíkem pro Mladou frontu Dnes předhazuje Michaela Jílková předsedovi Strany zelených to, že by byl rád ministrem, případně ministrem životního prostředí. Ježíši Kriste, proč by předseda strany, která má šanci dostat se do PS a hrát tam významnou roli, nesměl chtít být ministrem? Kdyby nechtěl, nebyl by normální. Největší strach mám (od podzimu 1989) z lidí, kteří se tvářili, jako že politické funkce jsou něco, co je jim v jejich bytostné skromnosti víc než vzdálené. A do Silvestra 1989 už jejich zadnice zahřívaly ministerská a náměstkovská křesla, významné posty v parlamentě a dokonce i hradní trůn. Odkdy je pokrytectví morální hodnotou?

V Lidových novinách polemizuje Petr Placák s Jiřím Přibáněm v souvislosti s § 260 (o podpoře a propagaci hnutí směřujících k potlačování svobod a práv občanů) o tzv. verbálních trestných činech.

Čtvrtek 6. dubna

Poslední dny jsou, pokud jde o politické události, nesmírně jalové. I ty povodně už ustupují. Dnešním novinám vévodí zpráva, že našeho Komenského portrétoval samotný Rembrandt. Otázka do ankety v událostech by mohla být: jste hrdý na to, že jste Čech, poté co jste se dozvěděl, že Komenského portrétoval samotný Rembrandt? Další velké téma je, že jakýsi vědec přišel na to, jak to bylo s Ježíšovým chozením po vodě.

Předseda zelených Bursík váhá, zda bude žalovat primátora Béma za obvinění ohledně nekalého financování opravy svého domu. To není dvakrát šťastné, každý si pomyslí, že by taky mohl prohrát. Pokud chtěl nechat Bémovi a ODS otevřené dveře k vycouvání, neměl žalobou vůbec vyhrožovat.

Myslím, že nejsem sám, kdo je z lidoveckých billboardů zmaten a popleten. V Praze se objevil jeden, na němž je portrét mladé dámy s portrétem ministra Svobody v rukou a vedle toho nápis: „Svoboda chce ženy v politice, já chci Svobodu“, a já teď nevím: je to dílo KDU-ČSL nebo Balbínovy poetické strany?

Václav Klaus se ústy svého mluvčího obul v Právu do Jiřího Fraňka a vytýká mj. Paroubkovi, že v Ústí využil povodně k předvolebním hrátkám. Franěk Klausovi vytknul, že při povodních nebyl vidět. Nechápu, proč Klaus místo veřejného prohlášení nenavštívil po Paroubkově generálské vizitě jako prezident Ústí? Pan Franěk by mu sice vyčetl, ne že nebyl vidět (jako to dělá teď), ale že si přihřívá svou politickou polívčičku: jenže ad (a), Ústí bylo nejohroženějším velkým českým městem, a ad (b), reagovat na Paroubkovu agresivitu byla věc slušnosti, ne stranických sympatií. Klaus tak učinil obecným prohlášením, dělá mu potíže podpořit přímo Gandaloviče? Žádný slušný člověk by mu to nemohl vyčítat.

Podle šéfa majetkové správy Kremlu Kožina bude ruská vláda chtít vrátit ze zahraničí majetek, který Rusko vlastnilo za cara i za bolševiků. Bude jej chtít mj. i od ČR. V Lidových novinách si lámou hlavu, o jaký majetek u nás vlastně jde. Je to jednoduché: jejich majetkem bylo za totality celé Česko, a že ho budou chtít, jakmile to bude jen trochu možné, získat zpátky, je jasné i bez pana Kožina.

Jan Rejžek píše v Lidových novinách, že židovští uprchlíci z Osvětimi, kteří propašovali spojencům zprávu o nacistických vyhlazovacích táborech, pomohli „zachránit desetitisíce maďarských Židů před deportací horthyovským režimem“. Pro spravedlnost je třeba tuto informaci doplnit: Maďarsko až do března 1944 důsledně odmítalo vydávat Židy německé vyvražďovací mašinérii. Židé do té doby nebyli ani soustřeďováni do ghett ani nemuseli nosit hvězdy (platil pro ně ovšem zákaz výkonu řady povolání a zákaz sňatku s „rodilými“ Maďary). Teprve když Němci v březnu 1944 Maďarsko vojensky obsadili, svrhli vládu, za premiéra si dosadili svého agenta a v zemi začalo řádit Gestapo a Eichmannovi lidé, rozjely se i deportace. Horthy však v létě jako regent využil chvíle, kdy se Němci dostali do úzkých v Rumunsku, a deportace zastavil. Naplno se spustily až po Horthyho svržení v říjnu 1944. Vzhledem k tomu cca 200 000 maďarských Židů válku přežilo.

Pátek 7. dubna

Pražský Vrchní soud vyhověl stížnosti podnikatelky Barkové proti uvalení vazby. Barkové byla vyměřena horentní kauce, protože se soud chtěl pojistit, aby se nevyhnula stíhání útěkem do zahraničí. Na kauci podnikatelka očividně neměla, a tak putovala za mříže. Paní Barková se do dějin českého podnikání nepochybně nezapíše ani jako Tomáš Baťa, ani jako Viktor Kožený. Zato měla smůlu, že se znala s expremiérem Grossem a jeho ženou a zaměřila se na ni pozornost úřadů a veřejnosti zrovna v době Grossova pádu. Vůbec si nemyslím, že je čistá jako lilium, ale do toho, jak se s ní zacházelo, se promítly politické okolnosti, které by bylo dobře odfiltrovat. Což vrchní soud v této věci vlastně udělal.

Televizní hlasování v Otázkách Václava Moravce (Středočeský kraj) dopadlo tak, že polovinu hlasů shrábla ODS, skoro čtvrtinu KSČM, teprve na třetím místě byli sociální demokraté, čtvrtí lidovci a poslední (s pěti procenty) zelení. V průzkumu veřejného mínění, který uspořádalo STEM před pořadem, bylo pořadí ODS, ČSSD, KSČM, zelení, lidovci. Je zjevné, že pořadí podle hlasování diváků svědčí daleko spíš o síle a organizační schopnosti partajních sekretariátů než o tom, jaké podpoře občanů se která strana těší. Zelení jsou ve stavu zrodu a na organizaci telefonátů zjevně dosud nemají, středočeská ČSSD se nejspíš ještě stále vzpamatovává z Grossova pádu. Opakuji, že divácké hlasování je zavádějící, protože všichni zúčastnění kromě těch, co na to nemají (zelení),nejspíš fixlují. Jediné pozitivní zjištění je, že zelení jsou ve středočeském kraji minimálně na 5%. Hlasování diváků by se mělo zrušit.

Policie České republiky se konečně rozhoupala a stíhá někdejšího šéfa Paroubkovy kanceláře Doležela z pokusu o podvod. Jde o známý případ „pěti českých na stole“, který již delší dobu úspěšně konkuruje trojici strýc Vik, pánové Rod a Simkanič. Obvinění je skromné (ODS před časem podala trestní oznámení i na Paroubka, ministra financí Sobotku a Urbana, div ne že na ČSSD jako na organizaci). Soudě z toho, co píší noviny, hrozí tak prý panu Doleželovi vyšší trest, než jaký by dostal za korupci (a korumpovat by pochopitelně nemohl sám, v tom případě by asi byl jen prostředníkem). Takže možná si při výsleších na něco vzpomene.

Primátor Bém trvá na tom, co řekl o magistrátní dotaci pro Bursíkův dům na Malé Straně, ale prý „nejde o politický problém“ (to snad není pravda!).On sám považuje tu záležitost za uzavřenou (uzavřít ji lze dvojím způsobem: buď se ukáže, že má pravdu on, nebo se ukáže, že má pravdu Bursík. Jinak ta věc zůstává otevřená a poškozuje Bursíka). Bém nevidí žádnou překážku pro povolební spolupráci ODS se zelenými. Dá se spekulovat, že buď dostal jakousi stranickou masáž, nebo to je domluvené, ODS bojí toho, aby zelení nevpluli do parlamentu třeba s 20% a snaží se jim od preferencí aspoň trochu pomoci.

Nova dostala od RRTV další pokutu (1,6 milionu Kč) za nepřístojnosti v pořadu Big Brother. Jde zjevně o jakési zdanění Reality show, týká se i Primy, kde se v pořadu VyVolení moc kouří a pije. Naivní člověk by si myslel, že RRTV jde o to, udělat z obou pořadů něco na způsob Rychlých šípů, člověk cyničtější a vyzbrojený zkušeností z minulosti dojde spíš k závěru, že soukromá média stát musí držet pěkně pod krkem, což se touto formou děje.

Rusko si dělá nároky mj. na jakýsi palác v Tallinu, který dal postavit car Petr Veliký pro svou manželku. To je bezmezná drzost: představte si, kdyby se Angličané začali domáhat všech staveb, které zbudovali např. v Indii za koloniální éry! A co by tomu říkali dobráci z Kremlu!

„S chladnou hlavou a se znalostí čerstvých zpráv z ulice Politických vězňů nezbývá než uznat, že KSČM je na cestě – programové i personální.“ To ano, je na cestě k účasti na vládě, nejprve tiché, z pozadí, a po přespříštích volbách, kdo ví, třeba i otevřené. Na podstatě strany se vytvářením iluze o „reformním“ křídle nic nemění: reformy byly pro komunisty vždycky (snad až na období prvního rozkladu komunistické moci v druhé polovině šedesátých let, ale to byla docela „specifická“ situace) jen věcí taktiky.

Podle zjištění Sociologického ústavu ČAV chce česká veřejnost rozsáhlé reformy. Zdá se, že jejich podstatou mají být nižší daně a víc peněz od státu (např. do zdravotnictví). Něco podobného (málo vložíme, hodně dostaneme) se dá uskutečnit jen v pohádce, státní soukolí většinou funguje naopak): nasype se do něho hodně, vypadne kupodivu málo. Kam se poděje rozdíl, bývá pak občas otázkou „orgánů činných v trestním řízení“, ale většinou se nic nenajde. Zákon o zachování hmoty, pokud se nemýlím, v moderní fyzice už neplatí, zajímavé je, že v této oblasti se hmota spíš ztrácí, než by nabývala.

Sobota 8. dubna

Po včerejší dobré zprávě (našeho „učitele národů“ portrétoval sám Rembrandt) přichází zpráva špatná: jakási česká tenistka byla na Floridě obviněna z krádeže. Byla údajně přistižena, jak se spolu se svou matkou pokouší zcizit v nákupním středisku zboží v hodnotě cca 10 tisíc korun. Tvrdí, že je v tom nevinně. Samozřejmě, může mít pravdu, prokáže se to před soudem.

Významný politický čin si může připsat na své konto ministr Jandák. Na zámku Kratochvíle se nalézá podle jeho slov „kus národního bohatství, který… patří všem lidem této země“ (krásná socialistická fráze), totiž sbírka loutek. Studio animovaného filmu, které se domnívalo, že je v jeho majetku, ji nabídlo k prodeji do zahraničí, ministerstvo promptně podalo určovací žalobu a soud potvrdil, že sbírka patří státu. Vztah mezi „státem“ a „všemi lidmi této země“ mi připadá zvlášť za vlády ČSSD s komunistickou podporou poněkud uvolněný - a tak mě představa, že jsem spoluvlastníkem mj. sbírky pimprlat, nijak zvlášť neoslovuje.

Ministerstvo zahraničí přidělilo dotaci na projekt dokumentace osudů lidí, kteří spadají pod gesto premiéra Paroubka oceňující německé antifašisty. Bruno Köhler, Karl Kreibich a další budou tedy „uloženi jako databáze“ (tuto pěknou formulaci jsem přejal z jednoho dílu seriálu Star Trek). Vedoucí projektu Collegium Bohemicum Jan Šícha soudí, že by se projekt mohl stát jakýmsi protipólem berlínského Centra proti vyháněním, protože chce na rozdíl od „vyhnaneckého svazu“ prezentovat dějiny Němců v českých zemích v širších souvislostech. Širší souvislosti nepochybně znamenají, že jejich osud byl následkem příčiny, totiž zločinné politiky Třetí říše. Srozumitelně česky řečeno, mohou si za to sami. Považuji za nutné zopakovat, že tuto vyčuranou teorii mám za zvlášť nemravný alibismus a peníze, za něž bude obhajována, za vyhozené do kanálu.

Šéf kanceláře prezidenta Slovenské republiky Milan Čič označil ve středu při jmenování (staro)nového slovenského ministra kultury premiéra Dzurindu za „předsedu vlády Slovenské socialistické republiky“. Přeřeknutí pana profesora, mého bývalého kolegy z FS ČSFR, má svou logiku, je zjevně jakousi asociací na staré dobré časy, kdy v té „Slovenské socialistické republice“ (tj. za Jakeše a Husáka) zastával ne nevýznamnou vládní funkci.

U příležitosti návštěvy německého ministra zahraničí šíří čeští politici i publicisté úspěšně dojem, že za způsob, jak se u nás nakládalo s pozůstatky německých vojáků padlých za druhé světové války, je odpovědna výlučně německá strana (dnes např. Blahoslav Hruška v Právu). Mám o tom své pochybnosti, už od počátku provázela pokusy najít pro padlé nějaké místo, kde by mohli být pochováni, nechutná nacionalistická kampaň, německý Volksbund, který se o věc staral, prohlásil, že není schopen uspokojit finanční nároky české strany, protože by musel zrušit řadu dalších projektů (což vzbuzuje podezření, že si nechuť našich nacionalistů posloužila „neviditelnou rukou trhu“). Problém je, že německé instituce (včetně ministerstva zahraničí) jsou v podobných případech už tak vycvičené, že obvinění bez dalšího berou na sebe.

V rozhovoru pro Právo prohlásil premiér Paroubek mimo jiné: „Myslím, že hovořit o povolebním uspořádání je v této chvíli předčasné. Já jsem patrně udělal chybu tím, že jsem o těchto věcech“ (menšinová vláda shánějící podporu „napříč spektrem“, tj. závislá na komunistické podpoře) „mluvil velice otevřeně, teď už to dělat nebudu.“ To je opravdu dobré: premiérovi nevadí podstata toho nemravného projektu, nýbrž jen to, že s ním hned vylezl na veřejnost a nenechal si ho až do voleb pro sebe. K tomu, že vynadal výkonnému místopředsedovi strany za špatné zmanipulování televizního hlasování při ústeckých Otázkách Václava Moravce, uvedl: „Věřím, že straničtí funkcionáři, kterých se to týkalo, pochopili, že takovéto věci se buď nemají dělat vůbec, nebo se mají dělat tak dokonale, jako je dělá ODS“. Obojí je zvláštní směs cynismu a bezelstné naivity, která věří, že to přece každý musí pochopit. Alexandr Kramer, který rozhovor pořídil, premiéra několikrát upozorňoval na problematičnost jeho stanoviska, Paroubek tomu zcela upřímně nerozuměl. Průnik svérázné morálky činovníka z RaJ do systému vládnutí v ČR je dosti úděsný. Klesla česká veřejnost opravdu tak hluboko, aby to nedokázala nazřít?

A premiér zjevně přechází od slov k činům a pokouší se svůj projekt vládnutí s komunisty v zádech (už se realizuje) dodatečně zneviditelnit. Na žofínském ekonomickém fóru vyloučil spolupráci s komunisty na vládní úrovni (řekl to už stokrát a nikdo ho z toho v tuto chvíli nepodezřívá)¨a prohlásil, že sociální politika komunistů by vedla k hospodářské krizi. Zřejmě má dojem, že teď až do voleb komunisty dvakrát moc nepotřebuje (a hlavně nepotřebuje, aby byl s nimi moc často viděn na nějaké společné ideové platformě). A po volbách už bude všechno jinak.

Německý básník H. M. Enzensberger prohlásil v rozhovoru pro MfD: „Přitom se nám daří dobře. Možná až moc. Což je problém zejména mladších generací, které na Západě vyrůstaly v posledních čtyřiceti letech v podmínkách absolutního přebytku a bezpečí.“ Proč „na Západě“? V malinko omezenější míře to platí i o nás.

Pavel Švanda reaguje tamtéž (příloha Kavárna) na polemiku Martina Vrby s jeho oslavným článkem o Klausovi. Polemika spočívá v tom, že Vrbu označí za „levicového liberála“ a pak vykresluje všechny ohavné vlastnosti „levicových liberálů“, aniž je jakkoli vztahuje k Vrbovu textu. Touto technikou se za totality odsuzovali liberálové „buržoazní“, případně různí revizionisté, oportunisté atp. atp. Pan Švanda napsal v šedesátých letech řadu velmi hezkých povídek. Proč se, proboha, na stará kolena vydal na cestu klausovského hagiografa? Cožpak se v této zemi už opravdu všichni zbláznili?

Vrcholem dnešní Kavárny je ovšem rozsáhlý esej Václava Klause.

Pondělí 10. dubna

Ministr Rath vnutil v debatním pořadu Otázky Václava Moravce primátoru Bémovi tykání (prý spolu studovali na medicíně, každý ovšem v jiném ročníku). Bém se nesměle bránil, pak podlehl. Ministrova drzost opět slavila úspěch. Pokud si opravdu chtěl s Bémem mermomocí tykat, měl se s ním domluvit před pořadem, bylo by to slušné. Jinak familiárnost do politiky nepatří, a do debat mezi vládou a opozicí už vůbec ne. Mezi vládou a opozicí mají být korektní vztahy. Korektní vztah se v českém jazyce vyjadřuje vykáním. Tykáme si v hospodě, a to taky ještě ne s každým.

Jihlavská konference (setkání Čechů a sudetských Němců pod patronací sudetoněmecké křesťanské Ackermann Gemeinde a české Nadace Bernarda Bolzana) proběhla tentokrát ve znamení sporu o tom, zda bylo vyhnání sudetských Němců genocida. Jihlavská setkání probíhají z české strany už dávno v režii vyčuraných obhájců „odsunu“ (nebylo to hezké, ale stát se to muselo, nechme to být a dívejme se do budoucnosti, to vykládají skupince starých lidí, kteří by ještě před smrtí chtěli zažít aspoň nějaké gesto zadostiučinění a dosud se ho nedočkali). Tentokrát si čeští organizátoři pozvali dva pomocníky z Německa, jednoho mnichovského profesora a rektorku z univerzity ve Frankfurtu (ovšem nad Odrou). Ti jim pomáhali německé stařenky a staříky masírovat (čtenář si jistě pamatuje, jak podobné lidi nazýval V. I. Lenin) kvůli heslu letošních Sudetoněmeckých dnů, v němž se prý říká, že vyhnání bylo genocida. Nemyslím si, že to byla genocida, ale to nic nemění na faktu, že to byla ohavná věc, která se neměla stát, a že těm lidem dlužíme pokornou a explicitní omluvu (takovou omluvu nevyslovil ani Havel, jak praví legenda, a neobsahuje ji ani slavná českoněmecká deklarace). Rektorka z Frankfurtu prý varovala před tím, že se v Německu pokoušejí přehodnocovat vinu za válku. Spíš by se druhá strana měla pokusit přehodnotit postoj k některým věcem, které se staly na konci války a bezprostředně po ní, které se za válek stávají, ale přesto platí, že se dít nemají. Němci se omlouvají už šedesát let. Tiskový dozor nad setkáním drží starý normalizační harcovník Jan Kovařík, který taky v Právu naříká, jak je to nespravedlivé, že hodně Čechů a Poláků umí německy, ale jen málo Němců polsky a česky. Tak to holt na světě chodí. Angličanů a Francouzů, kteří se učí česky a polsky, je nepochybně ještě méně než Němců. Svět je k nám mrňavým nespravedlivý. Pan Kovařík ovšem píše účelově, jde mu o to, rozněcovat mindráky.

S tímto tématem volně a vzdáleně souvisí plánovaná iniciativa české vlády. Lidé, žijící v „záplavových oblastech“, nemají napříště už dostávat peníze na odstranění škod, způsobených povodní. Místo toho jim vláda chce nabídnout, že jejich domky vykoupí, aby si mohli pořídit nové, nebo jim poskytne „náhradní pozemky“, jak navrhuje dr. Rath (tam si zřejmě budou moci postavit stan). Chápu, že přispívat těm, kteří jsou pravidelně postihováni pro stát představuje zátěž, ale celé to řešení mi trochu připomíná „odsun“. Fešácký, ovšem.

Prezident Bush prý plánuje útok na Írán. Psali o tom v americkém časopise The New Yorker, článek podle zpráv z českého tisku obsahuje samé neověřené informace, zdroje neuvádí. Smysl podobných pseudozpráv (nechtěný, ovšem) je předem zabránit případné účinné obraně (např. takové, jakou byl preventivní útok izraelských stíhaček, který na počátku sedmidenní války předběhl arabskou invazi a zničil egyptské válečné letectvo). Nepochybuji o tom, že v současné době o preventivním úderu na Írán nikdo vážně neuvažuje. Není vyloučeno, že třeba zanedlouho bude jedinou možností, jak předejít obrovským ztrátám na civilním obyvatelstvu ne v USA, ale tam, kam Íránci už dnes svými raketami dosáhnou – tj. např. u nás.

Úterý 11. dubna

Premiér Paroubek ucouvl od představy nucených výkupů nemovitostí, pravidelně ohrožovaných záplavami. Vláda chce, aby postiženým, kteří se rozhodnou pro přestěhování, nabídly obce náhradní pozemky a aby stát vykoupil jejich nemovitosti za cenu, jež nepřihlíží k tomu, že objekt je v záplavovém území. K nucenému výkupu by bylo možno přistoupit jen tam, kde domek např. blokuje protipovodňová opatření. To vypadá přece jen o hodně rozumněji než původní verze ministra Martínka.

Právo věnuje (opětovně) velkou pozornost Straně zelených, tentokrát návrhu na ekologickou daň, který předseda Bursík vypracoval pro ministerstvo životního prostředí. Manažerům Práva se zjevně velmi nelíbí představa, že by strana ve volbách uspěla a narušila sen o socialisticko-komunistické spolupráci, ale v tomto případě si za to Zelení mohou sami. Zejména jejich nápad drasticky zdražit, případně přímo zakázat vytápění domácností uhlím je úděsně asociální, postihne hlavně chudé a staré lidi v malých obcích. Ostatně člověk nemusí být zrovna na hranici životního minima, aby ho to děsilo. Bydlím teď v malé vesnici mimo Prahu, a na zavedení ústředního topení, nákup plynového kotle a hlavně zbudování nádrže na zemní plyn prostě nemám a už nikdy nebudu mít. A to nejsem zatím odkázán jenom na důchod. Alexandr Mitrofanov napsal v Právu, že zákaz topením uhlím už narazil u spousty lidí, kteří se nemíní vzdát svých práv. Pro osmdesátiletou důchodkyni v zapadlé díře už jde jen o jediné právo: právo na dožití.

Komunisté objevili kdesi v pustině poblíž Teplé pomník s básní, oslavující Stalina, Beneše a vyhnání sudetských Němců. Pomník je, jak svědčí fotografie v Právu, umístěn v totálně zdevastovaném okolí, což je přímo symbolické. Byl prý vztyčen někdy hned po roce 1945. KSČM zřejmě v rámci předvolební kampaně chystá nějaké slavnostní akce, nepochybně na téma „naši českou zem sudetoněmeckým revanšistům nikdy nevydáme!“. Myslím, že štvaní tohoto typu dnes už jen posiluje solidaritu soudruhů navzájem. Doufat, že by jim získalo nějaké duše navíc, je směšné. Lidé mají jiné starosti.

Arbitrážní komise Rady pro reklamu se vyjádřila k předolympijským spotům propagujícím pivo Budvar v tom smyslu, že neporušují etické zásady kodexu reklamy. Český olympijský výbor obvinil pivovar, že zneužil olympijské symboly. Reklamy pak byly staženy. Obvinění je zjevně úplně absurdní a vyvolává dojem, že by ČOV rád z Budvaru vymámil nějakou podporu (pivovar ho zatím nesponzoruje).

Ministr zahraničí Velké Británie Straw reagoval na neověřené chýry o údajném úmyslu USA napadnout Írán jadernými zbraněmi. Prohlásil je za nepravděpodobné s tím, že „všechno by se však změnilo, kdyby Írán napadl Izrael“. Kdyby Írán, až bude mít k tomu prostředky (rakety už zjevně má, pumy bude mít díky tolerantnímu přístupu paralyzovaných organizací, jako je OSN, už v dohledné době), napadl Izrael, změní se hlavně to, že Izrael bude přes svou vyspělou vojenskou techniku zničen. A pak už bude na nějaké protiakce dost pozdě.

V Mladé frontě Dnes analyzují odborníci na jazyk a komunikaci vyjadřování čelných politiků. Paroubkovo označení „páni Steigerwaldové, Mášové a jim podobní, ale i páni Kalouskové a Topolánkové“ charakterizují jako exkurz do předpřevratové rétoriky. Rád bych připomenul, že tentýž obrat (ovšem samozřejmě vyplněný jinými jmény) s velkou oblibou oblibou používal a používá od svého vstupu do velké politiky prezident Václav Klaus. Pozoruhodné je, jak se u nás oslovení „pan“ chápe spontánně jako urážka. Ne rozdíl od „soudruh“, „bratr“, „přítel“.

Středa 12. dubna

ČSSD na Ústecku dotahuje ODS, jak praví titulek v Právu – ovšem podle agentury PSB, kterou si zjednala sociální demokracie. Zprávy agentury PSB je třeba chápat jako součást volebního boje ČSSD. Jinak se ovšem dá počítat s tím, že povodně zvednou v ústeckém kraji preference ČSSD a srazí preference ODS. Na „podjatosti“ toho, co servíruje PSB, to nic nemění.

Ministr Rath si potichu a cílevědomě privatizuje české zdravotnictví. Do čela VZP hodlá dosadit svého člověka, naopak na předsednickou funkci ve správní radě pojišťovny rezignoval Richard Schwarz, protože nesouhlasí s novým zákonem o volbě členů správní rady (umožňuje většině, toho času rudé, nastrkat si do rady skoro samé své lidi). Může se po volbách dostat k moci vláda, která bude mít dost síly na to, aby dr. Rathovi zase vyrvala zdravotnictví z pracek?

Soudkyně Okresního soudu v Uherském Hradišti, která mj. úspěšně blokovala proces s Aloisem Grebeníčkem, dokud obviněný nezemřel, rezignovala na svou funkci. Nabízí se poněkud cynický výklad: splnila svou úlohu, teď může jít.

Petr Uhl píše v Právu: „Zaměření na Západ zastiňuje příklady ze zemí východních, třeba právě z Maďarska, jehož právní a společenský systém je nám bližší, ale přesto ho moc neznáme. Asi nás odrazuje to, že tam v roce 1989 nebyly kulaté stoly s předáváním moci jako v Polsku nebo u nás. Maďarští reformní komunisté sami uspořádali svobodné volby a na stříbrném tácu předali zemi pravici.“ To je ovšem krutý omyl, v Maďarsku probíhaly v létě roku 1989 kulaté stoly velmi podobně jako např. v Polsku. Bylo na nich dosaženo mj. dohody o základních demokratických zákonech. Rozdíl je jen v tom, že se jich neúčastnily všechny strany demokratické opozice. Tvrdit, že komunisté sami uspořádali svobodné volby a na stříbrném tácu předali zemi pravici, je nehorázný nesmysl. Pravice (koalice MDF, KDNP a FgKP) se k moci nedostala z milosti MSDZP, ale díky regulérnímu volebnímu vítězství, na volebním zákoně se strany dohodly právě u kulatého stolu. Moc nepatřila jen „pravici“, protože prezidentem byl zvolen kandidát SZDSZ Árpád Göncz.

Václav Klaus kritizuje politické strany za bezuzdné slibování před volbami. Při bližším ohledání zjistíme, že kritizuje nikoli politické strany, ale ČSSD. Zřejmě v boji proti „politické korektnosti“. Lépe řečeno korektnosti jako takové. Korektnost je v pojetí našeho prezidenta levicová neřest, podobně jako snowboarding.

Václav Klaus vetuje zákon za zákonem. Kdysi prohlásil na adresu Václava Havla: "Veto prezidenta, to má být jednou za desetiletí, a ne aby se pan prezident několikrát za týden pokusil vetovat zákon, to už je podle mne pošlapání základních prvků parlamentní demokracie." Teď dělá to samé ještě ve větším rozsahu. Stal se do jisté míry obětí zlomyslného osudu: proti nynější rudé hlasovací mašinérii je stejně bezbranný jako kdysi Havel proti sjednocené opozičně smluvní frontě ODS – ČSSD. Klaus je ovšem v nepříjemné situaci, kromě zákonů, které vetuje z doktrinářství nebo jako notorický Besserwisser, jsou tu i takové (např. z oblasti zdravotnictví, ale nejen ty), které prostě vetovat musí, jinak by ztratil tvář, a je správné, že je vetuje. Veto znamená jen odklad, komunisté se sociálními demokraty ho v těchto případech stejně přehlasují. Je otázka, není-li tady jakási vada v ústavě: Klaus nemůže ty zákony nevetovat, protože s takovými zákony se prostě souhlasit nesmí, a velmi dobře chápu, že pod nimi nechce být podepsán jako faktický spoluviník; zároveň jeho veto nic neznamená. Neměl by prezident být z procesu utváření zákonů a jejich uvádění v platnost úplně vyňat?

Naproti tomu jeho předchůdce Havel se v Mladé frontě Dnes skoro omlouvá za své výroky o rodině jako teletníku. „Jde o nedorozumění, které mě velice mrzí. Nekritizoval jsem samozřejmě rodinu, kritizoval jsem její pojetí redukované na pouhou výrobnu dětí. Zdá se mi, že to devalvuje její smysl a dotýká se bezdětných. Domnívám se, že rodina má i další dimenze: citovou, přátelskou, společenskou, duchovní. Prosím, aby všichni, které jsem svými barvitými výroky o teletníku pohoršil, přijali toto mé vysvětlení.“ Myslím, že vysvětlení a omluva jsou zbytečné, Havel má v této věci pravdu a z jeho tehdejších slov vyplynulo zcela jednoznačně, co má na mysli.

Pražský primátor Pavel Bém by přivítal, kdyby o případném uspořádání olympijských her v Praze proběhlo referendum. Že referendum bláznivý nápad požehná, je předem jisté. Ti, co budou hlasovat, neponesou pak za případný krach žádnou odpovědnost. Pan Bém by v něm nepochybně hlasoval pro, z populistických důvodů. Chtěl bych zde zdůraznit, že plán uspořádat v Praze olympiádu považuji za projev avanturismu prvního stupně, za něco srovnatelného snad jen se stavbou babylonské věže. Nemohli bychom si léčit mindráky z vlastní malosti nějakým levnějším způsobem?

Čtvrtek 13. dubna

Podle průzkumu agentury SC&C pro Mladou frontu Dnes by se KDU-ČSL nedostala do parlamentu. Je to první průzkum, v němž klesla na 4%. (ODS má podle téhož průzkumu takový náskok a zelení natolik vzrostli, že by rudá koalice ani v tomhle případě neměla většinu). Samozřejmě bude důležité, zda ostatní agentury, zejména CVVM a STEM, výsledek, který by zase podstatně zvedl Paroubkovy šance, potvrdí. Dovolím si mu zatím příliš nedůvěřovat: jednak je KDU-ČSL strana s výraznou podporou v některých regionech, a to může působit při průzkumu potíže. A jednak má na rozdíl od např. US nebo nebožky ODA poměrně silné jádro věrných voličů. Že preference strany v posledních měsících výrazně upadají a že za to nese odpovědnost duo Kalousek – Kasal, je málo sporné.

Premiér Paroubek si pozval do Kramářovy vily na přátelské setkání Karla Gotta. Prý po něm nechtěl, aby se účastnil předvolební kampaně strany, Gott na to ostatně ani nepomýšlí. V rozhovoru Mladé frontě Dnes ovšem řekl, že Paroubek je dobrý premiér, a odmítl výtku populismu: premiér prostě mluví způsobem, kterému lidé rozumějí, a mistr na tom nic špatného nevidí. Takže setkání, jak vidno, splnilo svůj účel.

Zato Lucie Bílá pro tentýž list na otázku, zda četla program ČSSD, odpověděla: „Ve chvíli, kdy jsem se dověděla o povolební spolupráci ČSSD s komunisty, přestala jsem se už o program zajímat. Tím, že chtějí udělat všechno pro všechny, je jasné, že nemohou udělat pro nikoho vůbec nic.“ To je pozoruhodné: i kdybych se snažil sebevíc, takhle jednoduše a přitom výrazně bych to říci nedovedl.

Ministr Rath zařídil, že vláda nalije do VZP další dvě a půl miliardy, a to formou tzv. předsunuté platby za státní pojištěnce (částku by normálně dostala až v druhém pololetí t.r.). Je klika, že volby jsou už za měsíc, jinak by se možná pan ministr se souhlasem vlády nakonec postupně předsunul až do roku dva tisíce padesát. Jeho kolega Kühnl mu zcela věcně připomněl někdejší slova o tom, že nejdřív je třeba zacpat díry v sudu VZP a teprve pak do něho nalévat další vodu. Udělal to před jednáním vlády: odmával pak dr. Rathovi jeho nestydatý předvolební tah, nebo ne?

Manažerka Vodrážková vyčítá v MfD ODS, že chce znevýhodnit tzv. neúplné rodiny (většinou jde o osamělé matky s dětmi). Problém je v tom, že vláda buď může podporovat rodinu úplnou, nebo podporovat rodiny neúplné s rizikem, že pro lidi bude atraktivnější tyto neúplné rodiny uměle vytvářet: tj. že pro lidi, kteří spolu dlouho žijí, mají spolu děti a vůbec se nehodlají rozejít, nebude prostě institut manželství sociálně atraktivní. Obávám se, že to už je současný stav. A je to nesrovnatelně větší a záludnější ohrožení rodiny než tolik kritizovaný zákon o registrovaném partnerství.

Írán velmi cílevědomě a energicky najel na výrobu obohaceného uranu pro příští jaderné pumy. Angličtí, němečtí a francouzští politici dávají najevo „vážné znepokojení“. Íránský režim prý musí slovy i skutky dokázat, že se nesnaží vyrobit atomovou zbraň. Vážné znepokojení a čekání na slova a skutky bude nespíš trvat tak dlouho, až to v Evropě začne bouchat. Pak začnou dokazovat, že v tom má prsty právě Írán, a než se to na mezinárodním fóru typu OSN prokázat podaří, bude z Evropy jedna velká díra. Člověk má pocit, že se opakuje to, co náš kontinent zažil v třicátých letech minulého století. Nic se nenaučili, jen jsou snad ještě rozloženější než tenkrát.

Na otázku, koho bude volit, odpověděl v Lidových novinách známý religionista Ivan Štampach: „Vím, že ne xenofobní a protievropské nacionál-liberály ze strany modrého ptáka; u křesťanských demokratů mi vadí, že pod současným vedením nejsou křesťanští, natož sociální; mezi ostatními váhám; například na zelených mi vadí současné příliš přizpůsobivé vedení; sociální demokraté jsou na můj vkus až příliš plebejští...“ Myslím, že je to jasné: pan Štampach bude nakonec volit komunisty.

Vláda se usnesla, že na povodně vynaloží v letech 2007 až 2010 dvakrát víc peněz, než se čekalo. Kdoví, jaká bude po volbách vláda, a pokud zůstane tahle, kdo ví, co po volbách udělá. Teď, tísněna volbami, demonstruje dobrou vůli: kdo toho včas nedokáže využít, spláče nad vejdělkem.

Pátek 14. dubna

Paroubek vyzval žertovným způsobem předsedu Topolánka na předvolební televizní souboj. Paroubkova pravá (nebo lépe levá, když jde o levici?) ruka, ministr Rath, k tomu prohlásil: „Předpokládáme, že se“ (Topolánek) „nebude dále skrývat jako nějaká zbabělá baba, ale že jako muž předstoupí před sekundanty, kterými je vlastně celý český národ.“ Takoví jako dr. Rath měli vždycky plnou hubu národa. ODS se nyní pře se sociálními demokraty o koňský trus, který po spektakulárním předávání výzvy (přivezli ji kočárem) zbyl před sídlem strany. Není příliš pravděpodobné, že by se tímhle způsobem Paroubkovi podařilo ovlivnit tu část veřejnosti, kterou zatím nezískal. České veřejné mínění je už teď dost silně polarizováno, a na ty, kteří si myslí, že jedni jsou za osmnáct a druzí za dvacet bez dvou, že ve sporu mezi ODS a ČSSD jde přesně o to, co zbylo po koních na Jánském vršku, to žádný velký dojem neudělá a volit nepůjdou.

Ministerstvo obrany po dohodě s německým Lidovým spolkem pro péči o německé hroby umístí ostatky padlých německých vojáků a civilistů (civilisté ostatně nemohou padnout, ty je možné jen zavraždit) někam do vojenského prostoru na Brdech, dokud je nebude možné pochovat, nejspíš na vojenském hřbitově v Mariánských lázních. V Právu se při této příležitosti píše: “Od začátku 90. let byly v Česku pohřbeny tisíce německých vojáků, kteří padli během první a druhé světové války.“ Tomu nerozumím, během první světové války se na území dnešní ČR vůbec nebojovalo.

Konzervativně liberální MDF odmítlo po jednáních, v nichž mu FIDESZ nakonec nabídl za (vzájemnou) podporu v druhém kole voleb premiérský post, jakoukoli spolupráci. Tím jsou volby vlastně s definitivní platností rozhodnuty ve prospěch levice. Kritika MDF na adresu FIDESZu (vyčítalo mu populismus a levicový program) byly v mnoha ohledech oprávněné a volební program MDF mi připadal rozumnější, ale strana se dostala do parlamentu s odřenýma ušima a zatím předvedla jen neochotu komunikovat a silácká gesta. Co si od toho do budoucna slibuje?

To předseda polské PiS Kaczynski je komunikativnější, už se dohodl s extremistickou Sebeobranou na jakési spoluvládě. Před volbami o ní říkali, že je levější než komunisté, a byla to pravda. MDF předvádí zjevně nevstřícnost, PiS vstřícnost na nepravém místě.

Roman Joch v Mladé frontě dnes vášnivě obhajuje trest smrti: „Samozřejmě, že člověk má právo jiného člověka zabít, i když mu život nedal. Máme právo zabít tyrana, jenž nařizuje masakry nevinných. Máme právo zabíjet vojáky agresora. Máme právo v sebeobraně zabít útočníka, jenž nás ohrožuje… život vinný vraždou je přípustné popravit, ale život nevinný je nedotknutelný absolutně.“ Vojáci agresora jsou velmi často nevinní lidé, kteří měli na vybranou buď se nechat popravit, nebo jít na frontu. Ve válce se nelze vyhnout zabíjení nevinných. Svaté nadšení pana Jocha mne poněkud děsí. Přikázání nezní „Nezabiješ kromě případů a, b, c, atd.“ Zabít bližního je vždycky hřích; jsou jen případy, kdy má člověk naději, že mu ten hřích bude odpuštěn. Zabití ve válce nebo v sebeobraně mezi ně bezpochyby patří. Zda mezi ně patří poprava, o tom mám vážné pochybnosti.

Kromě nejrůznějších nepokojů, od řádění mladých imigrantů v předměstích Paříže až po demonstrace proti novému zákonu o prvním zaměstnání (demonstrujícím se tak zalíbily, ž v nich pokračují i poté, co vláda prokázala slabost a zákon odvolala; krásný příklad toho, jak se kapitulantství před kravalisty nevyplácí), zachvátila Francii vlna feministického vyvádění: modré punčochy žádají, aby bylo zrušeno, resp. zakázáno slovo slečna (mademoiselle) , protože se jím prý dává najevo, že dotyčná je sexuálně „k mání“. Má se říkat jen paní (madame). Hnutí je podle mého málo důsledné. Francouzština, která je mezi evropskými jazyky poměrně pokročilá, pokud jde o emancipaci (má jen mužský a ženský rod, středního se zbavila) se nesmí bát udělat další, rozhodující krok, a zrušit rody vůbec. Příkladem nechť jsou jí ugrofinské jazyky, které je nemají od samého začátku. „Allons, enfants de patrie!“(člen v duchu modernizace vypouštím).

(www.bohumildolezal.cz)

Zpátky