Květen 2006

Dvojí útěk Čechoslováka z vlasti

"Nejsem Čech ani Slovák, jsem Čechoslovák," odpovídal Fred Kittel, když se ho za války v Anglii ptali, odkud pochází. Tu větu umí dodnes vyslovit i česky. Jen slabý německý přízvuk prozrazuje, že se nenarodil v Praze, Plzni či Ostravě, ale v rodině Němců ze Sudet.

Šedesát let po skončení nejhoršího válečného konfliktu v historii už Československo, pro něž jako voják zahraniční armády ČSR málem obětoval život, považuje jen za své rodiště. "Když jsme se po válce spolu s ostatními vrátili z Anglie, záhy jsme my Němci pochopili, že jsme o svou vlast přišli," vzpomíná dnes jedenaosmdesátiletý válečný veterán s trvalým pobytem v Kanadě.

Útěk z vlasti

"Můj otec se před válkou v Krnově velmi angažoval v politice, byl sociální demokrat," vysvětluje Kittel, jak se dostal mezi československé vojáky v Anglii. Právě otcovo členství v německé sociální demokracii (DSAP) předurčilo další osud jeho i celé rodiny. Aby neskončil v koncentračním táboře, rozhodl se Kittelův otec i ženou a dětmi emigrovat. Krnov, tehdy nazývaný Jägerndorf, opustili v září 1938. "Cesta do Anglie nebyla snadná," přiznává po letech Fred Kittel. "Táta s bratrem sice přes Polsko stihli odjet jako rodinný "předvoj", zbytek rodiny však nejprve musel zůstat v Praze, kam mezitím vpochodoval Adolf Hitler." K útěku Kittelovým nakonec pomohla jedna Angličanka, která je ukryla do zaplombovaného vagónu, co odjížděl z tehdejšího pražského Wilsonova nádraží přes Německo do Holandska.

Když Fred Kittel konečně dorazil do Anglie, bylo mu patnáct. Postupně prošel uprchlickým táborem, dostal se do Yorkshiru a z něj do Leedsu. "A právě tam jsem se v jedenačtyřicátém - spolu s jedním známým, který byl také sociální demokrat z Československa - rozhodl vstoupit do československé zahraniční armády. Nebylo mi tenkrát ještě ani osmnáct," vzpomíná po letech.

Zklamání po návratu

Na rozdíl od desítek svých přátel Kittel válku přežil a vrátil se do Československa jako vítěz. "Tenkrát jsem myslel, že to je už navždy. Bohužel jsem se však brzy musel přesvědčit o opaku."

Než začne vyprávět, co bylo dál, jako by záměrně ztlumí hlas. Teprve po krátké odmlce řekne: "Jakmile jsem svlékl československou uniformu, přestal jsem být obdivovaný osvoboditel a zůstal v očích většiny Čechů a Slováků pouhým Němcem." Když se ukázalo, že v osvobozeném Československu nesežene ani práci, znovu se - tentokrát definitivně - rozhodl emigrovat. Po mnoha ústrcích, strastech a obstrukcích úřadů se to jemu i jeho ženě nakonec přeci jen podařilo. Znovu tak opouštěli to, co jim bylo drahé, podruhé během krátké doby odjížděli z Prahy, kde zanechali zařízený byt, jen se dvěma kufry v ruce. "Bylo to ale jiné než dřív," říká dnes Fred Kittel. "Když jsme přejížděli hranice, řekl jsem manželce: Teď jsme snad konečně skutečně svobodní."

Na otázku, zda tehdy nelitoval, že za Československo několik let bojoval, však pohotově odpovídá: "Ne, nikdy jsem toho nelitoval. Něco mi ale líto bylo - chtěl jsem do civilu odejít doma." Kittelovi, stejně tak jako tisícům dalších československých Němců, se tohle přání nakonec nesplnilo. Rodnou zemi opouštěl v uniformě československého vojáka. Než nastoupil v Krnově do vlaku do Německa, plakal. Když se ho partyzáni ptali proč, ukázal na vlak plný antifašistů, který měl co nevidět odjet do Německa. Zmohl se na jedinou větu: "Musím odjet, patřím totiž k nim."

Krnované bojovali za svobodu Evropy

Arnošt Freiberger (letec), Hugo Langshur (vojensky technik), Vojta Levin (velitel průzkumného vozidla), Ludvík Pollak (radiomechanik), Otto Reik (dělostřelec) a Kurt Spiegler. Všichni pocházeli z krnovských židovských rodin a v emigraci se přihlásili jako dobrovolníci do armády. Dnes žijí už jen dva z nich, pan Levin v Anglii a pan Langshur v kanadském Québeku. Adalbert Löwin se narodil roku 1921, jeho otec měl textilní firmu v budově dnešního internátu na Soukenické ulici. Ve 30. letech si počeštil jméno na Vojtěch Levin a roku 1938 odmaturoval na krnovském gymnáziu. Podařilo se mu získat chilské vízum, a tak se mohl vystěhovat. Ihned po vypuknutí války se v Anglii přihlásil jako dobrovolník do armády. Působil pak ve funkci instruktora vojenské autoškoly a v letech 1944 až 1945 bojoval jako průzkumník na západní frontě.

Některé vzpomínky jej však naplňují hořkostí. „Když jsem položil věnec u pomníku padlých, zase mi přišel na mysl osud našich sudetoněmeckých vojáků, na které svět zapomněl. V československé brigádě sloužilo přibližně tři sta Němců. Byli to ponejvíce sociální demokraté, kteří museli po mnichovském diktátu uprchnout. Mezi nimi i Fred Kittel, synovec předválečného starosty Krnova Richtera. Pro některé Němce to jsou zrádci, o kterých se nemluví, ale Češi by o nich vědět měli,“ říká Vojtěch Levin.

(www.bruntal.net)