Květen 2006

O předvídavosti

Karel Jemelka

Ve středu 29. 3. 2006 v ranních hodinách byl vyhlášen v Přerově třetí stupeň povodňové aktivity. Po příjezdu domů (Nám. J. Žižky) z práce nebylo prostě kde zaparkovat. V první chvíli jsem docela zuřil. Než mi došly souvislosti. Aha, lidé převezli svoje auta z míst kde jim je v roce 1997 povodeň zničila na místa, kam voda nemůže. „Mimořádná situace, mimořádné parkování“. Řekl jsem si po půlhodině marného hledání místa a zaparkoval jsem prostě na chodníku před domem.

Ve čtvrtek 30. 3. navlas ta stejná situace. Opět jsem zaparkoval na chodníku. Po chvilce pohledem z okna zjišťuji, že příslušníci městské policie montují na fabii zaparkované na trávníku botičku. Aha, mimořádná situace, nemimořádná situace, pokutu je třeba vybrat.

Měřítko hodnot poněkud pomyslné. Kousek přejetého trávníku proti utopenému autu? Argument, pojišťovna to uhradí, jaksi nemá nárok uspět. Škoda je prostě škodou. Mám za to, že v mimořádné situaci by mohlo město malinko přivřít alespoň jedno oko a na dobu trvání mimořádné situace vyhlásit botičkovou amnestii.

A nyní k avízované předvídavosti. Lidé, kteří při povodni 1997 přišli o auto utopením, předvídají a snaží se něčemu takovému předejít. A takovýchto předvídavých je v našem městě dost. Vyvezou prostě své vozy z míst, kde voda byla, do míst, kde bylo sucho, a způsobí naprostou parkovací krizi. Město má jistě své povodňové plány, evakuační plány a bůhvíjaké plány. Chybí mi v nich ale plán nouzového parkování vozidel v takovéto krizové situaci. Co kdyby městská policie místo rozdávání botiček omezila rychlost jízdy na některých širších ulicích (např. gen. Janouška), kde není parkování povoleno a vytvořila na dobu krize nouzové parkoviště pro ty, kdož jsou předvídavější než město? Třeba jen po jedné straně komunikace? Což takhle dohodnout se s vojskem a udělat nouzové parkování v Želatovských kasárnách, kde je obrovský nevyužitý autopark a buzerplac? Nee, město raději vyšle botičkáře vybrat povinné dávky.

Vím, že město má v této krizové situaci spousty práce a neomezuje se jen na chození úředníků kolem Bečvy, lomení rukama a lamentování. Tento aspekt krizové situace mi opravdu chybí a botičkování špatně zaparkovaných vozidel mi v této situaci připadá přinejmenším nemravné. Silně mi připomíná jeden z paragrafů trestního zákoníku: kdo využívá neznalosti nebo nouze jiného k vlastnímu obohacení, dopouští se…