Květen 2006

Ať to Blair zabalí, říká Cameron

Teodor Marjanovič

Na britské politické scéně nedávno zazářila nová hvězda. David Cameron, od loňského roku šéf opozičních konzervativců, chce přerušit dlouhou vládu Blairových labouristů.

Ve středu jste při debatě o letošním rozpočtu v britské sněmovně zasypal Tonyho Blaira dotazy. Na co všechno jste se ho ptal?

Položil jsem mu šest otázek, neodpověděl ani na jednu.

Ignoroval vás?

Zeptal jsem se ho, kdy už konečně složí premiérskou funkci. Odvětil jen, že v příštích volbách v roce 2010 kandidovat nebude. Tak jsem na to šel jinak. Chtěl jsem vědět, jestli tenhle rozpočet bude poslední z dílny finančního ministra Gordona Browna. Jak známo, Brown má našlápnuto k tomu stát se premiérem po zbytek volebního mandátu. Tony Blair na to neodpověděl.

Co si o tom myslíte vy sám? Kdy se tato výměna s Brownem odehraje?

Řekl bych, že příští rok. Blair je pod tlakem, aby se sbalil. Já k tomu tlaku vydatně přispívám, ale podívejte, i týdeník Economist, který jistě znáte, měl tento týden na titulní stránce jeho fotografii s titulkem „Poslední dny Tonyho Blaira“. Přitom tento list vždy Blaira podporoval.

Co dělá premiér tak špatného?

Když se v roce 1997 dostal k moci, nevěděl, co má dělat. První mandát promarnil, ani nezahájil klíčovou reformu veřejných služeb.

To mu teď po letech láme vaz?

Hroutí se mu půda pod nohama v jeho vlastní straně, například kvůli irácké válce. Já sám jsem útok na Irák též podporoval, ale šéfovi labouristů se taková věc v jeho straně mnohem obtížněji prodává.

To chápu, ale vysvětlete mi ty reformy. Vždyť Blair přece dovršil protržní reformní dílo započaté Margaret Thatcherovou. Celá Evropa k němu vzhlíží s obdivem.

Podařilo se mu labouristy vyvést ze socialismu. V některých věcech započatých Thatcherovou pokračoval: reformoval odbory, privatizoval, nesnažil se ručičky hodinek posunout zpět. Byl politikem středu, což velmi přispělo k jeho úspěchu.

Chcete vy být též politikem středu?

O tom vedeme v Konzervativní straně intenzivní debatu. Tvrdím, že se musíme vrátit ke středové politice a otevřeně uznat, že s nynější vládou v mnohém souhlasíme.

Třeba v čem?

Minulý týden jsme všichni konzervativní poslanci podpořili vládní návrh reformy školství. Labouristi přitom zůstali rozděleni, mnozí odmítli s Blairem v této věci zatáhnout za stejný provaz. Razím prostě nový konstruktivní přístup, aniž bychom přitom museli obětovat naše zásady.

Vím, že to srovnání nemáte rád, ale říká se o vás, že jste „nový Blair“.

Nebránil bych se tomu vyhrát ve trojích volbách za sebou.

Jezdíte na kole. Přiznal jste, že jste kouřil marihuanu. Ženy říkají, že vypadáte dobře. Co z toho patří k image úspěšného konzervativce?

Patřím k mladší generaci, narodil jsem se v roce 1966 a nikdy jsem se nevydával za někoho jiného, než jsem. Povím vám, v dnešní politice se spousta pozornosti věnuje právě tomu, jak kdo žije. Můžete se cíleně snažit o určitý image, ale nakonec si o vás lidé udělají názor podle toho, že jezdíte často na kole.

Pijete pivo?

Jasně. Víte, že jsem jednou byl v tom městě, kde se vyrábí originální Budweiser, nedokáži to vyslovit...

V Budějovicích.

Ano, bylo to před více než deseti lety. Tři týdny jsem tenkrát cestoval po vaší zemi. Vaše piva jsou úžasná.

Když jdete do hospody u vás v Británii, dáváte přednost točeným evropským ležákům, nebo si objednáváte těžká piva anglická?

Tam piji piva anglická. Všude piji piva domácí. Ve Francii si dám pivo francouzské, v Římě římské.

Do Prahy jste přijel pohovořit se špičkami ODS o vašem plánu odštěpit se v Evropském parlamentu od tábora Evropské lidové strany a založit nový euroskeptický poslanecký klub. Proč vám to leží na srdci?

Přijel jsem, abych se osobně seznámil s panem Topolánkem. Myslím si, že si rozumíme ve spoustě věcí. Chceme flexibilní Evropu založenou na volném pohybu zboží, přejeme si silné spojenectví s USA.

V čem se hodláte lišit od Evropské lidové strany, k níž patří všechny významné pravicové strany Evropy?

Vtip je v té flexibilitě a kooperaci - na rozdíl od víry ve stále větší centralizaci, v to, že musíme fungovat jako instituce. Máme zkrátka k Evropě kladný vztah, ale chceme se oprostit od staromódních představ.

Co je na těch představách tak špatného?

To, že nefungují. Naše konkurenceschopnost čelí rozhodující výzvě ze zemí Dálného východu. Evropský trh práce je ale rigidní. Musíme vyrazit jinudy, abychom to zvládli.

Přejete si vlastně, aby Evropská unie uspěla?

Jistě. Chci, aby EU byla příběhem o úspěchu. Odmítáme ale, aby všichni museli tancovat tak, jak centrála zapíská. Příkladem je společná měna. Zemím eurozóny se daří dobře, nám Britům, kteří jsme si zachovali vlastní měnu, ale taky. Takový přístup Evropu posílí.

Posílí však Evropu i váš plán stáhnout Británii z Evropské sociální charty? To je instrument, který definuje sociální politiku v zemích EU.

Vůbec tu chartu nemáme zapotřebí, dokonce někdy poškozuje naši konkurenceschopnost.

Kdyby se z ní všechny země také stáhly, EU by zkolabovala.

Proč by EU měla ztroskotat, pokud budou lidé v mém volebním okrsku chtít pracovat více než předepsaných 48 hodin týdně, aby si vydělali více peněz?

Margaret Thatcherová vás prý nemá moc ráda. Nepozvala vás nedávno na oslavu svých osmdesátin.

Nepozvala, natolik dobře se neznáme. Ale nedávno jsem si s ní na jedné jiné party dobře popovídal. Ona mě ostatně inspirovala, abych se dal na politiku. Lidé si ji budou pamatovat dlouho poté, co už všichni zapomenou na Tonyho Blaira.

(MFDNES)