Květen 2006

Svobodná vůle jako iluze

Stanislav Mihulka

Máte pocit, že se řídíte výhradně vlastní svobodnou vůlí? Nenechte se mýlit, nemusí to být vůbec pravda. Vědci postupně zjišťují, že naše chování mohou ovlivňovat dokonce i tak opovrhovaní tvorové, jako jsou paraziti. Například vcelku nenápadný a tichý prvok Toxoplasma gondii, původce nemoci zvané toxoplazmóza, má zřejmě hodně dlouhé prsty, jimiž skrytě manipuluje psychikou svých hostitelů. Ovlivňuje nás natolik, že se nejspíš stává příčinou řady závažných dopravních nehod. A nejen to, nedávno se objevil nový přesvědčivý důkaz, že toxoplazmóza souvisí také se vznikem schizofrenie.

Svět parazitů je mnohem pestřejší a dynamičtější než ten náš. Jsou malí, nemilosrdní, mimořádně zajímaví a zároveň v nás vzbuzují odpor. Věčné evoluční závody mezi parazity a hostiteli vedou k tomu, že se všichni aktéři tohoto klání postupně mění. Hostitelé neustále pracují na zdokonalení obrany a parazitům evoluce dala do vínku nejrůznější triky, které jim umožňují obranu překonat. Jedním z nich je právě umění nějakým způsobem měnit chování organismu, v němž žijí. Parazit zkrátka manipuluje hostitelem ve svůj prospěch. Pro dotyčného hostitele to může být zničující. Lidé rozhodně nejsou výjimkou.

Pozornosti vědců se prvok Toxoplasma gondii, zkráceně toxoplazma, těší už delší dobu. Tento výtrusovec je příbuzný plasmodiím, původcům malárií. Vliv toxoplazmy na člověka zkoumal v 90. letech i pražský tým Jaroslava Flegra z Karlovy univerzity.

Pod kola aut

Životní cyklus toxoplazmy probíhá ve dvou fázích. Pohlavní fáze se odehrává výhradně v organismu kočkovitých šelem, které jsou konečnými hostiteli prvoka. Vetřelec se rozmnožuje v jejich střevní sliznici. Nepohlavní fáze cyklu může proběhnout v podstatě u jakéhokoli teplokrevného mezihostitele, tedy třeba v organismu ptáka nebo savce, člověka nevyjímaje. Nakazit se můžete jakýmkoli nedokonale zpracovaným masem, méně častěji i přímým kontaktem s kočkou či jiným zvířetem.

Onemocníme-li toxoplazmózou, zpravidla se nic dramatického neděje: v naprosté většině případů nemoc zpočátku probíhá jako delší chřipka doprovázená zduřením lymfatických uzlin a bolestí ve svalech. Pak přejde do latentní fáze, kdy se cysty tiše usadí v mezihostitelově nervové a svalové tkáni, ve většině případů nadosmrti. Choroba je nebezpečná pouze pro těhotné ženy a jedince se sníženou imunitou.

Jenže zároveň začíná prvok vyvíjet v organismu svoji záškodnickou činnost. O co mu jde? Snaží se, aby se jeho mezihostitel stal kořistí hostitele definitivního. Za normálních okolností je typickým mezihostitelem myš a typickým definitivním hostitelem kočka. Toxoplazma proto umí manipulovat myš tak, aby ji kočka sežrala. Zatím úplně přesně nevíme, jak to prvok dělá. Tajemství této záhady stále ještě zůstává skryto ve světě genů, proteinů a biochemie. Je ale už jen otázkou času, kdy ho některá laboratoř odhalí. Určitě to má co do činění s mozkovými neurotransmitery, čili chemickými přenašeči nervových vzruchů, především s dopaminem. Malá změna hladiny takové látky v mozku dokáže velké věci.

Než se lidé rozhodli kočky domestikovat, úklady zákeřného prvoka se nás netýkaly. Pak jsme se ale ocitli v roli mezihostitele i my. Toxoplazma ovšem není žádný Einstein a nejspíš nepozná, že není v myším těle, ale někde úplně jinde. Pokud jde o chemii mozku, lidé se od myší nijak zásadně neliší, a proto není divu, že toxoplazma úspěšně manipuluje i námi. Prostě se slepě snaží, abychom skončili v útrobách nějaké kočky. Svědčí o tom výzkumy zmíněného Jaroslava Flegra.

Jedna z Flegrových studií trvala osm let. Výzkumný tým se zaměřil na dobrovolníky z univerzitního prostředí, na dárce krve a na odvedence. Vědci pomocí sérologických testů zjišťovali, zda jsou tito lidé nositeli toxoplazmy. Zároveň pomocí dotazníků zkoumali charakteristické rysy jejich osobnosti. Aby nebylo přání otcem myšlenky, ani tazatel, ani testovaná osoba nevěděli, zda je dotazovaný člověk nakažen, či nikoli.

Ukázalo se, že lidé infikovaní toxoplazmou se v některých vlastnostech statisticky významně liší. Nakažení muži bývají agresivnější, žárlivější, více lžou a jsou o něco méně inteligentní než ti zdraví. Naproti tomu nakažené ženy jsou vřelejší, tolerantnější a sebevědomější. To ale není všechno. Jaroslav Flegr publikoval i výsledky další šokující studie, ve které doložil, že se infikované osoby častěji stávají účastníky dopravních nehod.

Je to zřejmě tím, že infikovaní lidé v kritických situacích asi o něco pomaleji reagují a bývají méně opatrní. Stejně jako nakažené myši. Kdyby nás lovily třímetrové kočky, nakažení jedinci by se určitě stávali součástí jejich jídelníčku častěji. Všechny Flegrovy poznatky tedy ukazují, jak prvok kouzlí s lidským mozkem.

Nakažena je třetina Čechů

Se závěry dr. Flegra nesouhlasí úplně každý. Ne že by jeho výsledky někdo přesvědčivě vyvrátil. Je v tom spíš zbabělost, protože mnoho lidí nerado slyší, že jejich svobodnou vůli lze v jistém smyslu pokládat za iluzi. Vliv toxoplazmy na člověka může přitom být ještě závažnější, než jsme si dosud mysleli. Ukazuje se, že prvok způsobuje schizofrenii. Vědci snášeli důkazy postupně, nyní se však parazit zdá být usvědčen.

Nejprve vyšlo najevo, že matky, které jsou toxoplazmou silně postiženy, mohou porodit potomka, který trpí schizofrenií. Pravděpodobnost, že se tak stane, je u silněji infikovaných matek vyšší. Pak se zjistilo, že existuje vazba mezi toxoplazmou a poškozením jednoho typu neuronů – astrocytů. Takové poškození opět souvisí se schizofrenií. Následovala studie, jež odhalila, že některé důležité léky podávané schizofrenikům mají pozoruhodný účinek – blokují růst toxoplazmy v laboratorních buněčných kulturách. A úplně nedávno přidal další důležitý poznatek tým pod vedením specialisty na schizofrenii Fullera Torreyho z amerického Stanley Medical Research Institute v Bethesdě.

V rafinovaném experimentu tito výzkumníci nakazili 50 potkanů toxoplazmou. Podle očekávání potkani ztratili podstatnou část zdravého strachu z koček. Pak je experimentátoři léčili přípravky podávanými schizofrenikům, například hojně užívaným lékem zvaným haloperidol. Léčba byla úspěšná, potkani se opět začali koček bát.

Toxoplazma je tedy nejspíš významným hráčem při vzniku schizofrenie. A také při dopravních nehodách. A čert ví při čem ještě. Objevují se dokonce názory, že prvok během evoluce lidského druhu významně ovlivňuje kulturní diverzitu různých populací. U některých se projevuje více, u jiných méně; chování celých lidských společností se proto může dost lišit.

Máte pocit, že se vás to netýká? Toxoplazmózu má třetina až polovina obyvatel Země. Vyspělé země na tom nemusejí být lépe, naopak: ve Francii a Německu dle některých odhadů přebývá prvok v tělech 80 % lidí. U nás žije s tímto parazitem třetina obyvatelstva. Naším pánem je toxoplazma.

Infekci lze odhalit

Pomocí laboratorního testu, který zkoumá přítomnost protilátek v krevním séru, umějí specializovaná pracoviště zjistit, zda jsou lidé či zvířata nakaženi. Toxoplazmóza se však obvykle léčí jen u čerstvě infikovaných těhotných žen nebo u lidí se sníženou imunitou. Vzhledem k tomu, že kočky jsou nakažlivé jen krátce v akutní fázi infekce, nejčastěji v mládí, není žádný důvod se jich preventivně zbavovat. Prevencí je pouze hygiena.

(Respekt, www.respekt.cz)