Květen 2006

Počkáme si po volbách?

Emanuel Mandler

Předvolební čas bývá dobou zjitřených citů a planoucích vášní. Rozumové a rozumné úvahy slouží zejména k podpoře volebních programů a stanovisek jednotlivých stran, nechybí ani ne vždy vkusné osobní napadání. To vše zvyšuje hladinu nenávisti ve společnosti. Je to nenávist ponejvíc stranická a ta na čas překrývá ostatní nenávisti, spory a konflikty, jichž bývá dost i jindy než před volbami.

To neznamená, že se právě pod poklopem předvolební zjitřenosti nemohou dít věci, které posunují staré konflikty a nenávisti do vyostřenějších podob. Zdá se, že něco podobného se teď chystá v jižních Čechách. České Budějovice totiž obdržely žádost České obce legionářské o to, aby ve městě umístily sochu Edvarda Beneše. Vzhledem k tomu, že už sama tato žádost pobouří sudetské Němce, zejména rakouské, vznikají jisté otázky.

První otázka zní: proč právě teď? Odpověď je snadná. Legionářská obec myslí svou žádost opravdově a předpokládá, že předvolební stranické vášně napomohou jejímu přijetí.

Odpověď na druhou otázku, proč v Českých Budějovicích, je složitější. Edvard Beneš neměl blízký vztah k Budějovicím (jako například k Sezimovu Ústí a tedy i k Táboru), ale je to metropole jižních Čech a lze předpokládat, že sudetští Němci budou žádostí „legionářů“ rozhořčeni. Může se jim podařit vyvolat v Rakousku skandál, který o něco sníží cizinecký ruch v jižních Čechách, ale to je také vše. Český vztah k čemukoli, co je na našem území – což se týká i Rakušany nemilovaného Edvarda Beneše – bude znovu posílen a jenom potvrdí, že do našich soch na našem území nám nikdo nemůže mluvit. Lze se domnívat, že to je hlavní z motivů zmíněné žádosti České obce legionářské.

A jak to tedy je? Jde o věc mimořádně důležitou, která nesnese odklad, nebo je lépe celé záležitosti věnovat pozornost a diskusi až po volbách, kdy bude, doufejme, klidnější atmosféra, zvláště když podle primátora Českých Budějovic v radě města nepanuje zcela jednotný názor na historický odkaz Edvarda Beneše?

Opravdu, musí nám záležet na tom, zda se sudetští Němci rozhněvají ještě o něco víc než dnes? Oni přece se svou pří ve Štrasburku neuspěli a umístění sochy Edvarda Beneše v Českých Budějovicích je věcí naší. Pokud však celou záležitost nahlédneme právě z naší strany, zjistíme, že přece není v českém zájmu jitřit jakékoli staré rány a zvyšovat už tak dosti vysokou hladinu nenávisti ve střední Evropě. Nestačí snad, že česká vnitřní politická situace je nadměrně napjatá? A umístění sochy Edvarda Beneše v Českých Budějovicích má ještě jiné než vnitropolitické vztahy.

V osobě Edvarda Beneše se přímo ztělesňuje historický spor mezi Čechy a sudetskými Němci. Pochopíme-li, že jejich většina se dívá na osobnost Edvarda Beneše opačně než většina české společnosti, a to pro své utrpení po druhé světové válce - vidí Edvarda Beneše nikoli jako spoluzakladatele státu, ale jako temnou postavu středoevropských dějin - pochopíme také, proč má smysl vést o této osobnosti věcnou diskusi právě s nimi, za jejich účasti.

Situace je dnes taková, že cokoli se v Česku o Edvardu Benešovi řekne a udělá, má ve vztahu k sudetským Němcům povahu gesta. Buď gesta nepřátelského , v tomto případě vztyčení Benešovy sochy v Českých Budějovicích, anebo vstřícného – to kdyby České Budějovice návrh České obce legionářské odmítly. Takové malé vstřícné kroky mají v dnešní době značný význam. Umožňují překonat zášť a nevraživost a pochopit, že zlepšování vztahů s našimi bývalými krajany je prospěšné nejen pro ně, ale i pro nás.