Květen 2006

Zdravotnický ráj není možný

Pavel Pafko

Neuplynula dlouhá doba od demonstrace lékařů a už plánují další. Minimálně část našich doktorů je tedy nespokojená. Praktičtí lékaři kritizují úhradovou vyhlášku, podle níž by se zdravotnictví letos mělo financovat. ODS a krajští hejtmani nesouhlasí s odhlasovaným zákonem o neziskových nemocnicích, který připravila ČSSD. Padají ostrá slova na adresu ministra Ratha, mluví se o pokusu zestátnit české zdravotnictví. Česká lékařská komora ostrých slov neužívá, zato intenzivně jedná ve snaze nastavit systém tak, aby vyhovoval jak pacientům, tak zdravotníkům.

Nová vyhláška pomáhá

Potenciální pacient-laik má obavy a neví, kdo to s ním myslí dobře, přestože všichni říkají, že jim jde hlavně o něj. Aby ne - vždyť se také blíží volby. Legislativní rada vlády schválila návrh vyhlášky, podle které dosáhne výše úhrad za zdravotní péči z všeobecného pojištění 105 procent úrovně roku 2005. Objem prostředků je tedy i při zohlednění inflace letos o něco větší. Pacienti se nemusí obávat. Součástí vyhlášky jsou i regulační opatření. Lékaři, kteří uvedené náklady budou překračovat, budou penalizováni. Penalizace spojená s překročením limitu však nebude uplatňována, pokud zdravotnické zařízení prokáže, že vzhledem ke zdravotnímu stavu pojištěnce nemohlo použít jiný, levnější způsob léčby nebo předepsat jiný zdravotnický prostředek.

Vzhledem k tomu, že objem prostředků vybraných na zdravotním pojištění je omezený, musí být objem zdravotní péče z něho hrazené omezený zrovna tak. Není možné chtít u nás zavést zdravotnický ráj, kde si každý vezme „podle svých potřeb“.

Některé kraje jdou proti vládnímu kurzu a snaží se své nemocnice privatizovat. Je nepochybné, že každý soukromý podnik si svou ekonomiku „pohlídá“ lépe než státní zařízení. Z tohoto pohledu se zdá privatizace správným řešením. Jenže je tu i pohled druhý - dosavadní financování nemocnic je nevyvážené.

Víme o specializacích, které jsou prakticky ve všech nemocnicích ziskové, jiné balancují mezi ztrátou a ziskem a jiné jsou víceméně ztrátové. A navíc v každé specializaci najdeme nemocné, jejichž léčením vytváříme zisk, a jiné, u kterých víme, že jejich přijetím utrpíme ztrátu.

Kdo se o tyto pacienty postará, bude-li cílem privátní nemocnice zisk? V tržním hospodářství se výrobek, o který není zájem, prostě přestane vyrábět. Navíc privátní subjekt na rozdíl od státních nemocnic může zkrachovat, může nakupovat bez výběrových řízení a o svém hospodaření podává pouze výroční zprávu.

Je nepochybné, že lůžek v českých nemocnicích poskytujících akutní péči je příliš, a lze očekávat jejich redukci. Plátcům zatím nezbývá než je a ostatní zdravotnická zařízení platit ze všeobecného pojištění paušální platbou.

Kolik každý z nás zaměstnanců a zaměstnavatelů odvádí na zdravotní pojištění, to víme. Málo si uvědomujeme, že pracujících je méně než pět milionů, a za každého druhého občana (děti, důchodce, vysokoškoláky, invalidní spoluobčany) tedy platí pojistné český stát.

Volný trh? Ve zdravotnictví ne

Volný trh tak lze připustit pouze v části zdravotnictví. To věděl již v roce 1881 Bismarck, když obhajoval pojištění v nemoci a poslancům Reichstagu řekl: „Nazývejte to socialismus, nebo jak chcete, je mi to jedno.“ Chránil chudé a vnímal důležitou úlohu státu v péči o ně. Nebylo to nic proti tomu, aby bohatá klientela vyhledávala privátní zařízení. Avšak platí-li stát za více než polovinu svých občanů, má také povinnost starat se o to, aby dostali odpovídající péči, a to bez ohledu na to, zda jsou z Mostu, Jihlavy či Prahy.

(MFDNES)