Květen 2006

Hatun, tvou ctí je tradice

Bára Procházková

Svatba z donucení a vražda kvůli cti. Čím jsou tyto dva fenomény dnešní německé společnosti vzdálenější, tím ostřeji reaguje, pokud se s nimi setká v praxi. Turečtí přistěhovalci totiž do poválečného Německa nepřinesli pouze pracovní sílu, ale i svou víru a společenské zvyky.

Druhá a třetí generace imigrantů se tak dnes nachází ve střetu dvou světů – západně liberálního a muslimsky konzervativního. Tento rozpor se stal osudným i Hatun Sürücü, třiadvacetileté ženě, jež byla 7. února 2005 zastřelena za bílého dne na jedné berlínské autobusové zastávce. Pachatelem byl její vlastní bratr a motivem činu záchrana rodinné cti. Rozsudek nad vrahem nyní v Německu zvedl vlnu kritiky. Navíc jde o ještě aktuálnější otázku: Má být osiřelé dítě svěřeno do péče rodiny, která zřejmě nad jeho matkou vynesla rozsudek smrti? Nebo do péče svého otce v Istanbulu, který smýšlí stejně tradicionalisticky? O těchto věcech debatují jak Němci, tak němečtí Turci i Kurdové.

Pojď na „správnou cestu“

Hatun Sürücü se narodila 17. ledna 1982 v Berlíně v rodině sunnitských Kurdů, pocházející z východoturecké provincie Erzurum. Rodina začátkem 70. let přesídlila do Německa, kde se již narodilo osm z jejích devíti dětí. V bytě však podle svědků ženy musí nosit pokrývku hlavy a jsou přísně odděleny od mužů. Když se Hatun v pubertě stále více odvracela od rodinných tradic, odhlásil otec šestnáctiletou dívku z gymnázia, poslal ji do Turecka a donutil ji provdat se za bratrance. Hatun byla v tomto nuceném svazku nešťastná, následovaly spory s manželem a jeho konzervativní rodinou. Tehdy sedmnáctiletá Hatun utekla zpět do Berlína, kde porodila syna Cana. Začala žít život podle vlastních představ: Odložila pokrývku hlavy, odstěhovala se od rodičů, nechala se rozvést a vyučila se elektrotechničkou.

Právě tento její „západní styl“ života se jí stal osudným. Život mladé německé Kurdky ukončil ve 23 letech její nejmladší bratr třemi výstřely do hlavy. Až násilím tedy přivedla rodina Hatun Sürücü na „správnou cestu“. Poté uspořádala tradiční muslimský pohřeb, přes rakev bylo přehozeno zelené sukno s verši z Koránu a obličej zesnulé byl namířen podle tradice směrem k Mekce. Muži a zahalené ženy truchlili odděleně.

Odsouzen i oslavován

„Německá společnost dlouhou dobu o chybách integrace cizinců mlčela, aby nezasela vzájemnou nenávist. Tato mladá žena za to musela zaplatit daň,“ říká psycholog berlínské policie Karl Mollenhauer v týdeníku Die Zeit. Rok po činu se objevují hlasy, že na německé i na turecké straně se smýšlení začíná měnit. Nicméně tradiční stereotypy mají tuhý kořínek. Podle německého práva je pachatel odsouzen za vraždu, podle islámské tradice je v rodině oslavován jako hrdina. Ani vrah, bratr oběti Ayhan Sürücü, činu nelituje, protože se díky němu stal mučedníkem. Berlínský soud Ayhana, v době činu osmnáctiletého, v dubnu poslal na 9 let a 3 měsíce do vězení. Přesto se zvedla vlna nevole, neboť dva ze tří obžalovaných – bratři Alpaslan (25) a Mutlu (26) – byli zproštěni viny. Ačkoli měli obstarat zbraň, byli na místě činu a poskytovali nejmladšímu morální podporu, nepodařilo se prokázat to, o čem nikdo nepochyboval: že všichni tři plánovali čin společně a že za vším stojí rodinná rada. „Nemáme dostatek důkazů,“ odůvodnil soud svůj verdikt. Předseda Německé turecké obce Kenan Kolat je ale s rozsudkem spokojen. Vysoký trest pro Ayhana je podle něj jasným signálem netolerování podobných činů. Trestní řád pro mladistvé totiž za podobný čin stanoví horní hranici 10 let odnětí svobody.

Z hlediska obecně vnímané spravedlnosti už je to složitější, jak dokládá europoslanec za Zelené Cem Özdemir v internetovém magazínu Spiegel Online: „V rodině se vybere nejmladší člen a na toho se svalí veškerá vina.“ Jde o to, že ačkoli vraždy kvůli cti plánují celé rodiny, jejich provedení bývá přenecháno nejmladším členům, neboť ty podle legislativy pro mladistvé čeká nejnižší trest. Soud většinou není schopen prolomit mlčení „mafiánských struktur“ těchto klanů. Özdemir by si proto přál více německých právníků se zkušenostmi s islámskou kulturou. Ehrhart Körting (SPD), berlínský ministr vnitra, rozsudek přivítal jako důkaz fungujícího právního státu, ale zároveň nepřímo vyzval rodinu Sürücü, aby opustila Německo.

Nejkomplikovanějším bodem případu je však osud dnes šestiletého Hatunina syna, který žije v Berlíně u zatím utajených pěstounů. Rok po vraždě totiž právo na pěstounskou péči vůči němu požaduje rodina Sürücü. Pro většinu německých politiků je nepřijatelné, aby byl chlapec svěřen do výchovy v rodině, která nese spoluvinu na smrti jeho matky. Pokud bude její žádost o chlapce zamítnuta, bude podle informací z médií žádat o pěstounské právo otec žijící v Istanbulu. O udělení péče rozhodne soud. „Rozhodovat se bude ve prospěch dítěte,“ uvedla advokátka Seyran Ates.

Kolik ještě žen?

Případ Sürücü rozpoutal společenskou debatu hlavně proto, že je za uplynulý rok již pátou vraždou mladé ženy v Berlíně. Čest tureckého muže se nachází na žebříčku hodnot výše než práva žen, popisuje policejní psycholog Karl Mollenhauer. Žena se například nesmí sexuálně stýkat s německými muži, aby nepošpinila čest rodiny. Ovšem sexuální styky tureckých mužů s „nečistými“ německými ženami se tolerují. Otázkou zůstává, zda tato tradice opravdu zobrazuje islámské hodnoty, nebo je jen zbytkem archaických struktur. Ze střední školy poblíž místa činu se ozvaly i hlasy tureckých žáků, které tvrdí, že Hatun si za svou smrt může sama, protože se chovala jako „německá děvka“. Většina Turků žijících v Berlíně však čin odsoudila. „Takovýto obraz vraždícího bratra do islámského světa nepatří,“ řekl Hüseyin Midik, berlínský předseda Turecko-islámské náboženské unie. „Často se nerozlišuje turecká komunita a islámští fanatikové, a tím vznikají problémy mezi Němci a Turky.“ Turecká komunita je teď nucena o problému otevřeně hovořit, aby těmto paušalizacím čelila.

Německá debata o integraci to vše reflektuje. Jak uvedla křesťanskodemokratická ministryně školství Annette Schavanová, „jde pouze o to, zda jsme připraveni umožnit všem lidem v naší společnosti takové podmínky, které jsou samozřejmé pro nás“. Ministryně vyzývá k aktivní podpoře práv muslimských žen v Německu. Naproti tomu předseda Německé biskupské konference kardinál Karl Lehmann volá po povinnosti cizinců přistoupit na právní a společenská pravidla hostitelské země, jinak musí Německo opustit. Sociální demokraté se pak vyslovili pro to, aby byl sňatek z donucení zařazen do trestního zákoníku. Jejich poslanec Dieter Wiefelspütz ale tvrdí, že to situaci neřeší: „I v budoucnu budeme mít v Německu takové problémy, neboť mezi námi žijí lidé, kteří do naší společnosti ještě myšlenkově nedorazili.“ Mluvčí parlamentního klubu CDU-CSU Hans-Peter Uhl v televizi RTL dokonce požadoval, aby byl pro cizince zaveden trestný čin odmítání integrace. Tento návrh zásadně odmítla předsedkyně Zelených Claudia Rothová jako populistický a protiústavní. Petra Pauová, zastupující předsedkyně poslaneckého klubu Levice, řekla, že integrace znamená komplexní výzvu pro celou společnost, a ne pouze pro politiky. Čest (namus), důstojnost (seref) a úcta (saygi), panující v některých muslimských rodinách, jsou silnější než německý právní řád. Které hodnoty tedy platí?

Vzdělaná? Pozor na ni

Podle statistik OSN zemře ve jménu rodinné cti každý rok až 5 000 žen a dívek. Organizace pro práva žen Terre des Femmes odhaduje, že počet zavražděných je však několikanásobně vyšší. Nejohroženější jsou ženy v Pákistánu, kde jich za rok 1999 zemřelo 269. Vraždy kvůli cti jsou běžnou záležitostí i v Jordánsku, Afghánistánu, Iráku, Libanonu a Turecku. Vraždí manželé, bratři nebo otcové a vraždy mají různou podobu – zastřelení, uškrcení nebo ubodání. Existují však regionální způsoby, například v turecké východní Anatólii rodina může ženu za cizoložství ukamenovat. V Bangladéši a v Pákistánu ženám polijí obličej i tělo kyselinou, a tak je poznamenají na celý život. Činy jsou často maskovány jako nehody a po příčině smrti policie nepátrá. Ohroženy jsou především ženy v transformujících se společnostech, kde je vzdělání a média vedou ke konfrontaci s tradičním životním stylem.

V Evropě se setkáváme s vraždami kvůli cti zejména v rodinách přistěhovalců, neboť často právě imigranti se v novém prostředí drží svých tradic silněji než v zemi původu. Ve Velké Británii bylo v letech 1997–2002 zaregistrováno 20 vražd. Vláda reagovala otevřením specializovaného centra proti nucenému sňatku. Ve Švédsku byla po třech vraždách mladých žen zavedena preventivní opatření a školení pro úředníky a policisty. Německá vláda byla dlouho přesvědčena, že vraždy kvůli cti se jejich země netýkají. Politici předpokládali, že integrační programy nepotřebují, neboť se turečtí přistěhovalci vrátí do své vlasti. Společnost se o tento problém začala zajímat až po osmi vraždách v průběhu let 2004 a 2005, sedm z nich se odehrálo v Berlíně. Zpětně bylo mezi lety 1996 a 2002 prokázáno 49 případů zabití nebo pokusu o zabití kvůli cti. Oběťmi byly mladé ženy, které si buď přály rozchod s manželem (44 %), nebo měly předmanželský partnerský vztah (32 %). Berlínská organizace Papatya hlásí ročně kolem 60 dívek ve věku mezi 13 a 18 lety, které utekly z domova, protože měly být provdány proti své vůli.

(Respekt, www.respekt.cz)