Květen 2006

Nápad ministra Svobody jak připravit zemi o turisty

Jiří Pehe

Ministr zahraničí Cyril Svoboda se nechal unést předvolebním bojem. A protože ten bývá v Česku orgií populismu, i tento jinak racionální a principiální politik vyrukoval s vlastní populistickou iniciativou.

Věcně je to prázdné gesto

USA, Kanada a Austrálie se nemají k tomu, aby zrušily vízovou povinnost pro Čechy. Tudíž by podle Svobody měly české orgány výrazně zpřísnit kontrolu občanů těchto zemí, kteří podle současných dohod mohou do Česka jezdit za turismem až na 90 dnů bez víz. Zpřísněná opatření by se měla projevovat například tím, že by turisté ze zmíněných zemí důsledně dostávali do pasů vstupní i výstupní razítka a kontrolovalo by se, zda mají na pobyt v Česku dost peněz a zda mají zdravotní pojištění.

Na věcné úrovni je Svobodova iniciativa, kterou podpořil i premiér Jiří Paroubek, jen prázdným gestem. Ke všem zmíněným opatřením má totiž cizinecká policie de facto oprávnění už nyní. Policistům nikdo nikdy nebránil v tom, aby razítkovali pasy přijíždějících a odjíždějících turistů už dávno.

Horší je, že na politické úrovni se Svobodova iniciativa jeví jako snaha frustrovaného představitele malého státu vynutit si s pomocí dětinského nátlaku lepší zacházení ze strany velkých a mocných států. Asymetrie ve vízové politice, zejména mezi USA a Českou republikou, má přitom své důvody.

My jsme je tu chtěli

Česká republika povolila bezvízový turismus pro Američany proto, že měla zájem na amerických investicích i příjmech z turismu. Podle statistik přijede do naší země v průměru okolo čtvrt miliónu amerických turistů ročně. Kdyby každý z nich u nás utratil jen okolo jednoho tisíce dolarů, zanechají v České republice řádově několik miliard korun. (I čeští turisté samozřejmě v Americe utrácejí, ale pro USA to rozhodně není důležitý ekonomický faktor.) Je také zřejmé, že zájem případných amerických investorů o Českou republiku by poněkud ochladl, kdyby museli nejprve získat k cestě víza.

Navíc, zatímco naprostá většina Američanů do Čech skutečně jezdí za turismem, a pak se spořádaně vrací do své země, bohaté Spojené státy mají trochu jiné zkušenosti s Čechy. Mnoho se jich pokouší v USA ilegálně pracovat. Při nedávném zátahu v obchodním řetězci Wal-Mart byla mezi více než stovkou ilegálních pracovníků zhruba třetina Čechů.

I v Česku bychom jistě našli mladé Američany, kteří bez pracovního povolení vyučují například soukromě angličtinu, ale celkové srovnání porušování imigračních zákonů druhé země vyznívá jednoznačně nepříznivě pro Českou republiku.

Naše riziko, jejich riziko

Je zde i bezpečnostní asymetrie. Zatímco Česká republika je pro mezinárodní terorismus poměrně bezvýznamným cílem, Amerika má po 11. září veškeré důvody být opatrná a pečlivě zvažovat, které další zemi povolí bezvízový pobyt.

Argument, že Česká republika je nyní členem Evropské unie, a s jejími občany by proto mělo být zacházeno stejně jako s občany většiny "starých" zemí EU, kteří mohou do USA jezdit bez víz, je samozřejmě oprávněný. Dokonce i přesto, že zmíněné země jsou vesměs mnohem bohatší než Česká republika a jejich občané mají pramálo důvodů porušovat americké imigrační zákony. Ale zrušení víz pro české občany by mělo být dosaženo u jednacího stolu, nikoliv vydíráním s pomocí politicky podporovaného šikanování turistů.

Nadto: pokud by Česká republika nezavedla skutečně reciproční opatření (tedy zavedení vízové povinnosti pro USA), nemohou mít kroky navržené Svobodou žádný účinek. Američan, který chce v Česku zůstat déle než 90 dnů, pro které nepotřebuje víza, jednoduše vyjede před vypršením lhůty na několik hodin do Rakouska nebo Německa. Nová devadesátidenní lhůta bezvízového pobytu mu začne běžet od okamžiku, kdy se vrátí zpět do České republiky.

Můžeme ztratit miliardu?

Jediným výsledkem nátlaku, o který se pokouší Svoboda, může tedy být, že horliví úředníci při vstupních kontrolách budou turistům z USA, Kanady a Austrálie znepříjemňovat život. Už dnes většina cestovních průvodců a agentur varuje západní turisty před krádežemi, taxikáři a neurvalými revizory v metru. Nově je tedy budou též varovat, že je může čekat ponižující zacházení při vjezdu do České republiky. Tady si musíme rozmyslet, kolik turistů z USA, Kanady a Austrálie si opravdu můžeme dovolit ztratit. A také, zda k podezřívavosti vůči našim turistům nemají americké nebo kanadské imigrační orgány přece jen více důvodů. Už roční ztráta pouhých 50 tisíc turistů v důsledku Svobodova předvolebního předvádění politických svalů může přijít Českou republiku při průměrné útratě jednoho tisíce dolarů na turistu na zhruba jednu miliardu korun.

Ministr by se tedy měl raději vrátit k jednacímu stolu a přestat činit návrhy (navíc v době, kdy se v Praze koná setkání zástupců více než 600 amerických cestovních agentur!), které nebudou mít žádné reálné politické účinky, ale jejichž nepříznivé ekonomické dopady mohou být velmi citelné.

(www.pehe.cz)