Květen 2006

Sám proti vetřelci

Marek Pokorný

Marný souboj zahradníka Práška s nepřítelem, který není vidět. Josef Prášek dospěl ke svému velkému objevu oklikou: v jeho krnovském zahradnictví začaly náhle a nevysvětlitelně usychat květiny. Tři roky trvalo, než zabijáka našel. A další dva až doteď prosil úřady, aby mu od něj pomohly. Ale – a to je právě ten objev – s jeho nepřítelem si zatím nikdo poradit nechce, nebo nedokáže. Navzdory tomu, že neviditelný ničitel jménem přízemní ozon tu každoročně způsobuje škody za desítky miliard korun.

Něco je ve vzduchu

V létě 2001 Josef Prášek doufal, že se mu život vrací do normálních kolejí. S pomocí patnáctimilionové půjčky od státního Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu opravil svoje zahradnictví, které mu v roce 1997 vzala velká voda, a naplno obnovil provoz. Jenže na podzim téhož roku přišla do jeho skleníků ležících na hranici Chráněné krajinné oblasti Jeseníky první rána: nevykvetlo mu bez zjevné příčiny třicet tisíc chryzantém – a na tržbách tím přišel o půl milionu korun.

„Nejdřív jsme si mysleli, že jsme udělali nějakou chybu, třeba špatně zalévali, protože nám odešly i odolné plevele,“ říká ve svém zahradnictví na okraji Krnova absolvent dvou vysokých škol – zemědělské v Brně a zahradnické v Lednici – Prášek. Jenže pak začaly hynout další rostliny a rána dopadla naplno v roce 2003, kdy mu tajuplný zabiják způsobil škody za více než čtyři miliony korun.

V té době už pan Prášek usilovně komunikoval s nejrůznějšími úřady a institucemi, aby odhalil příčinu, ale marně. Státní rostlinolékařská správa i pracovníci několika výzkumných ústavů mu sdělili, že za usychání nemohou ani škůdci či choroby, a ani žádné špatné postupy při pěstování, a při otázce po příčině jen krčili rameny.

„Až poprvé v polovině roku 2004 mi ve Výzkumném ústavu okrasných rostlin v Průhonicích řekli, že by to mohlo být něco ve vzduchu,“ říká Prášek. A přizvaný odborník z opavské firmy Bioenergy Group David Kuňák pak dospěl ke zjištění: téměř jistou příčinou je troposférický čili přízemní ozon.

Shůry dáno

Na podzim 2004 tedy pan Prášek začal druhé kolečko svého boje s neviditelným nepřítelem. Hlavním původcem ozonu – zhruba padesátiprocentním – jsou emise z automobilového provozu, jen nepatrně menším je průmyslová výroba, především ta, kde se hodně spaluje uhlí či se pracuje s chemikáliemi. „Protože doprava u nás je stále stejná, tak jsme si říkali, že se tady musela rozjet před pěti lety nějaká nová výroba, která za to může. Jenže sami to nemůžeme zjistit,“ říká Prášek. Obrátil se tedy na referát životního prostředí krnovského městského úřadu, krajskou hygienickou stanici a Českou inspekci životního prostředí. Po všech institucích chtěl jedinou věc: aby zjistily původce a pokusily se vysoký výskyt ozonu nějak řešit. A aby mu poradily, co má dělat v situaci, kdy nad ním kvůli neviditelnému ničiteli visí hrozba exekucí za nesplácený povodňový úvěr.

Jenže tak těžko uchopitelnou věc nebyl schopen nikdo řešit a nikdo nevěděl, jak mu pomoci. „Myslíte, že máme chodit po jednotlivých podnicích a měřit, kdo co vypouští, či se jich ptát, jaké mají nové technologie? Na to nemáme pravomoci ani peníze,“ říká na Práškův případ šéfka „zeleného“ odboru krnovské radnice Rostislava Rollerová. „Pan Prášek by měl prostě pěstovat něco jiného, na co to nebude působit.“

Sortiment pan Prášek začal postupně měnit. „Pěstuji rostliny, které rychle rostou a sklízí se během dvou, maximálně tří týdnů, než je ozon stačí poškodit,“ vysvětluje. A kromě výrobní proměny zkusil Josef Prášek podat trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření z poškozování životního prostředí – škody mezitím vyčíslil celkem na patnáct milionů. „Předali jsme to městskému odboru životního prostředí,“ říká vedoucí obvodního oddělení policie v Krnově Vladimír Špiláček. „Jestli najdou nějakého viníka, tak nám to oznámí, ale pochybujeme o tom. To, že je špatné ovzduší shůry, dáno, za to těžko někdo může.“

Odpustit, nebo ne?

Problém pana Práška je i v tom, že je podle městského úřadu i hygieniků jediným, kdo si na „špatný vzduch“ stěžuje. Vysoké hodnoty ozonu nezaznamenala ani měření hygieniků v Krnově a okolí. Vědci ale pro to mají vysvětlení: syndrom rozmazleného dítěte. „Rostliny ve skleníku jsou v ideálním prostředí, nezvykly se samy chránit. Takže například mají mnohem otevřenější póry, kterými ozon a další částice ve vzduchu na ně mohou působit,“ vysvětluje expert z Bioenergy Kuňák. „Přízemní ozon snižuje zemědělské výnosy v průměru o pětinu,“ doplňuje ho Sergej Usťak z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, který se snaží od ministerstva zemědělství získat peníze na výzkumný projekt zjišťující odolnost jednotlivých druhů zemědělských plodin, podle čehož by se mohla změnit jejich skladba. Studie z USA ostatně již v 80. letech prokázaly, že zdvojnásobení množství ozonu v ovzduší snížilo výnos pšenice o neuvěřitelných 51 procent a třeba bavlníku o více než třetinu.

Loni na podzim se případ pana Práška dostal i na stůl českého premiéra Jiřího Paroubka. Postrčila ho tam interpelace opavského poslance Miroslava Opálky, který se premiéra ptal: Jak může stát panu Práškovi pomoci a jak tento problém stát řeší.

Premiér si nechal sehnat podklady od odpovědných úřadů a panu Práškovi vzkázal následující: Troposférický ozon je velký problém a jeho limity jsou překračovány na plných 96 procentech chráněných území v Česku. Dále Paroubek píše, že podle názoru ministerstva životního prostředí by tuto problematiku měl řešit státní výzkum, na který ale nejsou peníze. A může tedy stát panu Práškovi nějak konkrétně pomoci – například vstřícností k splátkovému kalendáři jeho povodňových úvěrů nebo třeba tím, že mu je úplně odpustí, jak to zažili skoro všichni tehdejší dlužníci? „Ne, to nejde,“ píše premiér Paroubek. „Žadatel nesplnil podmínky usnesení vlády.“

Máte smůlu

V únoru 2003 vláda rozhodla, že odpustí zbytek dluhu všem, kteří ho včas spláceli. A na podzim byla ještě velkorysejší: těm, co část půjček uhradili, dokonce tuto sumu vrátila – tedy půjčky se jim změnily v dar.

Pan Prášek měl koncem roku 2002 uhradit 1,3 milionu korun. Kvůli uvedeným problémům však celou uvedenou sumu nebyl schopen splatit – zaplatil pouze 180 tisíc korun a na zbytek uzavřel splátkový kalendář. Na seznamech fondu tedy figuroval jako dlužník, který neplní své závazky a osvobození se na něj nevztahuje.

(respekt, www.respekt.cz)