Květen 2006

Legendární zpěvačka se šarmem

Robert Rohál

Zatímco pamětníci, kteří zažili éru Judity Čeřovské, na ni jen tak nezapomenou, ti později narození se o ní dovědí buď z jejích nahrávek, nebo z před časem vydaných knižních memoárů. Přestože na nich sama zpěvačka spolupracovala, vydání knihy (2001) se už nedožila.

V publikaci nazvané Je po dešti, která dostala název po jedné z jejích písní, například zjistíme, že byla svého času jednou z nejúspěšnějších zpěvaček "na export". Zasloužil se o to nejen její vrozený talent a výborná pěvecká technika, ale třeba i plnokrevný ženský šarm.

"Od vlasů po lýtka to byla nádherná ženská. A takový měla i hlas. Obojího si byla vědoma a uměla toho využít. Jenže v socialismu se vampové nenosili, a málokdy proto mohla být jako zpěvačka sama sebou. Během času se z ní stala jakási musichallová exportní dáma. I tak jí ovšem bývala plná nahrávka. Když po ní její píseň zpívá Ilona Csáková, nemá toho erotismu ani polovinu," napsal o Juditě Čeřovské před pár lety hudební publicista Jiří Černý.

Okouzlující dáma s erotickým hlasem

Vzhled, elegance a jazykové schopnosti Judity Čeřovské (uměla výtečně anglicky, pochytila i bezchybnou francouzskou výslovnost) ji předurčily k mnoha zahraničním výjezdům. Zúčastnila se i velkých mezinárodních festivalů - například v roce 1963 soutěžila v polských Sopotech, o dva roky později získala v Rennes první cenu za interpretaci francouzského šansonu a druhou cenu festivalu.

Dětství prožila malá Judita Štěrbová v Mostě, kde se 21. dubna 1929 narodila ve smíšeném manželství. Její tatínek byl Čech a maminka Němka, která se česky nikdy pořádně nenaučila. Školní docházku zahájila Judita v české škole, když však Němci zabrali v roce 1938 Sudety a rodiče se odstěhovali do Řevnic u Prahy, kde koupili domek, malá Judita zůstala se svou babičkou v Mostě a své rodiče viděla jen v neděli. Chodila do německé školy a od svých dvanácti let také na hodiny klavíru.

Pro některé Češka, pro jiné Němka

"Byla to tehdy těžká doba - nic pěkného. Já, jako dítě, jsem to vůbec nechápala. Pro jedny jsem byla Němka, pro druhé zase Češka, jak se jim to hodilo. Mám v sobě německý drill, pořádkumilnost, mám ráda německou muziku. A na druhou stranu, když slyším moravské lidové písničky, jsem dojatá. Snad je správné, když člověk má rád všechno. V době války jsem dětství prožívala v biografu. Milovala jsem revuální filmy plné písniček. Uměla jsem se dělat starší a chodila na mnoho filmů i pro dospělé. Znala jsem všechny písničky, dokonce i nazpaměť. Obdivovala jsem filmové hvězdy, například Marlene Dietrich, Sarah Leander a jiné. Byly krásné ty jejich filmy a písničky," vzpomíná Judita Čeřovská ve svých memoárech. Druhá světová válka poznamenala tehdy celou rodinu.

Juditina matka byla v roce 1942 zatčena, protože ji někdo udal, že poslouchá Londýn. S ní zatkli i otce, kterého po měsíci propustili. Nakonec pustili na svobodu i matku. Tu však zatkli ještě jednou a znovu propustili. Teprve v roce 1944 začala celá rodina žít v Řevnicích u Prahy. Patnáctiletá Judita musela udělat rozdílové zkoušky, aby mohla pokračovat ve studiu na české měšťanské škole.

V německém teritoriu byla hvězdou

Po válce studovala na obchodní akademii v Berouně, ale to už stále častěji také zpívala se studentskými kapelami anebo na různých plesech či na prvních pěveckých soutěžích, které zpravidla vyhrávala. Zpívání se stalo jejím koníčkem číslo jedna. Svou uměleckou dráhu zahájila až ve svých sedmadvaceti letech - jako manželka noblesního právníka Vladimíra Čeřovského a máma od dvou malých dětí, dcery Brigity a o dva roky mladšího syna Ivana. Tenkrát se umístila v soutěži Hledáme nové talenty jako druhá, vzápětí následovalo angažmá v pražské Alhambře. Touhu zpívat nepřetrhla ani v roce 1959 těžká autonehoda, při níž zpěvačka utrpěla vážná zranění.

V tuzemsku se jí pak "povedlo" pár velkých hitů, ale díky častému hostování v zahraničí patřila mezi našimi zpěváky léta spíše k těm trošku opomíjeným. Nikdo se nestaral o její repertoár, o jeho soustavné budování, o nějaký směr. Léta tu neměla ani doprovodnou kapelu, s níž by vyjížděla na koncertní šňůry. Některé věci si uměla zařídit sama, ale nemohla zvládnout být sama sobě manažerem nebo producentem. Jediným plusem možná bylo, že poměrně často spolupracovala s textařkou Jiřinou Fikejzovou. A pár dobrých skladeb i textů jí napsal také Petr Lander.

Jinak tomu bylo v tehdy ještě západním Německu, kde pro ni pracoval manažer, skladatel a aranžér -Willy Hoffmann. V německém teritoriu, kde natáčela, koncertovala a kde dokonce měla i své stálé televizní pořady, byla obletovanou hvězdou, ale s úspěchem zpívala prakticky po celé Evropě, dokonce i v bývalém Sovětském svazu.

Je matkou dvou dětí - nemůže odjet!

Přitom moc nechybělo a mohla "udělat" i světovou kariéru. Ale osud tomu chtěl zřejmě jinak. Když zpívala na světové výstavě EXPO 67 v Montrealu (kde tehdy v programu Pop Stars of Prague ještě účinkovali Josef Laufer, Hana Hegerová a Karel Gott), zalíbila se jednomu vlivnému manažerovi natolik, že jí nabídl roční turné po Jižní Americe. Českou umělkyni to sice potěšilo, ale nedělala si kdovíjaké iluze. "Jenomže ten člověk to myslel vážně," zavzpomínala zpěvačka po letech s nahořklým úsměvem. "Přijel za mnou až do Prahy, ale já tenkrát vystupovala ve Friedrich-Stadtpalastu, a tak doma zastihl jenom manžela. Ten ho však odbyl slovy: Je matkou dvou dětí - nemůže odjet!"

Po roce 1989 vystupovala se skupinou Ivan Smetáček Jazz Ensemble a zpívala šansony a swingové a jazzové evergreeny. Ivan Smetáček byl jejím dlouholetým partnerem až do její smrti. V devadesátých letech se poměrně často objevovala na televizní obrazovce a kromě toho jí vyšlo hned několik hitových výběrů na CD. Móda vracet se k písničkám šedesátých let ji na čas vynesla mezi nejhranější zpěvačky.

Svůj život dobojovala Judita Čeřovská ve fakultní nemocnici na pražském Karlově náměstí 9. října 2001. Cítila se unavená, byla nemocná a bylo jí dvaasedmdesát let. Dnes je považována v historii domácí populární hudby za legendu, dokonce za jednu z nejlegendárnějších.

(Český a slovenský svet, www.czsk.net/svet)