Květen 2006

...a o Jeho roucho metali los

Jan Sammer

Od biblických časů, i před nimi, se lůza vrhala na majetek.po popravených, odsouzených a mrtvých. Nadpis je citát z bible, kdy zbitého Krista přibila popravčí četa na kříž a rozdělila si jeho zakrvácený šat.

Zažili jsme podobnou éru nedávno, kdy se lidé, kteří se cítili pro své členství ve straně povýšení a beztrestní, vrhali na všechno co bylo zabaveno jejich bližním, když skončili na popravišti, ve vězení, v pracovním táboře nebo jako uprchlíci v cizině. Zločinné komunistické zabavování majetku dnešní režim v Čechách schvaluje, jeho nejvyšší představitelé říkají, že supi, kteří se ho zmocňovali, jej kupovali „v dobré víře“ což ukazuje jejich nestoudnost. Rodinné domky, které pronásledovaní opustili se staly kořistí, o kterou se často poprala komunistická nomenklatura. Svůj domek nebo vilku dostalo zpět méně než jedno procento vězňů nebo uprchlíků.

Zákony, které restituci majetků upravovaly byly záměrně postaveny tak, aby se toho vrátilo co nejméně, což se také podařilo. První podmínka, dohodnout se po desetiletích s tím, který se majetku zmocnil je směšná a zlomyslná. Ani v jednom případě se nestalo, aby komunistický předseda, policajt nebo kádrovák dobrovolně vydal uloupený majetek původnímu majiteli. Další podmínka byla trvalý pobyt. Ta byla tak absurdní, že musela být později zrušena ale postkomunistický režim ji hájil s tím, že ten člověk, který seděl celou tu dobu doma, se bude o majetek lépe starat než nějaký uprchlík, který se možná vrátí, možná nevrátí.

Další podmínka, která dodnes zůstala, je snad nejnemravnější. Žadatel o navrácení majetku musel mít československé občanství k 31. říjnu 1991. To mělo za úkol vyřadit nejméně 30 procent lidí, kteří našli ochranu před pronásledováním v cizině, dostali tamní občanství a tím ztratili své původní československé. Ústavní soud zamítl ústavní stížnost na odstranění této podmínky v pokrouceném a hanebném rozhodnutí z června 1997 a lůza měla slogany jako: „Když odešli, ať tam zůstanou. Nechali nás tady a sami si jezdí v bourácích. Kde bychom na to měli vzít?“

Právě tato podmínka je naprosto nepřijatelná a nelegální, protože diskriminuje lidi podle toho jaké mají občanství. Je to zakázáno mezinárodním Paktem o občanských a politických právech. Tento pakt podepsalo Československo už v roce 1975 a od té doby jej porušuje. Spojené národy, které jsou garanty tohoto paktu, vyzvaly několikrát Českou republiku, aby tuto podmínku odstranila, protože odporuje ratifikované mezinárodní smlouvě a tím porušuje českou ústavu i Listinu základních práv a svobod. Spojené národy mají na nesmyslnost této podmínky několik názorů. Říkají, že oběti komunistické zvůle si jsou rovny křivdou, která se jim stala. Říkají i, že je vinou státu, že lidé museli utíkat a nedává smysl, aby jim zato teď stát upíral práva. Nejpádnější je ovšem to, že stát porušuje úmluvu, kterou podepsal.

Výbor Spojených národů pro lidská práva projednává už několik let stížnosti našich lidí, kteří jsou touto diskriminací postiženi, dává jim zapravdu a vyzývá Českou republiku, aby se s nimi vyrovnala. Zatím taková rozhodnutí nemají praktický účel, protože se Česko brání a dokonce i Ústavní soud ČR prohlásil zákaz diskriminace za „jen deklaratorní“.

V těchto dnech probíhá reorganizace úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva. Vysokou komisařkou pro lidská práva je Kanaďanka Louise Arbour. Výbor bude nahrazen radou, která bude zasedat celý rok a bude rozhodnutí vymáhat.

Česká koordinační kancelář pomůže zdarma každému, kdo se domáhá restitucí a ztratil během komunismu občanství, podat stížnost k Spojeným národům.

Czech Coordinating Office,

Jan Sammer, Secretary,

1103-100 Antibes Drive,

Toronto, ON, Canada N2R 3N1

tel. 416-665-7324.