Květen 2006

Co je dovoleno Jovovi...

Jana Sammer

...není dovoleno volovi. Tento citát z latiny (Quot licet Jovi non licet bovi), jsme si samozřejmě dobře zapamatovali a často jsme jej ve svých slovních kláních se spolužáky užívali. Napadá mi znovu dnes, když se mluví o vstupních vízech pro naše známé a příbuzné v Česku, při jejich výletu do Kanady, Spojených států nebo Austrálie.

Rozčilujeme se, že když Češi nevyžadují vstupní víza pro občany těchto tří států, má nastoupit reciprocita. Z praxe ovšem vidíme, že reciprocity není. Objektivně řečeno, Česká republika nemá tytéž starosti s přílivem Američanů, Kanaďanů nebo Australanů, jako mají tyto státy s návštěvníky z Čech a ostatních východních zemí. Ostražitost Spojených států v době války a obava z terorismu je pochopitelná, protože nejde jen o původní obyvatele Čech a Moravy ale i o nové jejich občany, kteří přišli z ještě východnějších zemí. Vzhledem k tomu, že hranice mezi Kanadou a Spojenými státy nemůže být těsně uzavřená, je požadavek víza při návštěvě Kanady solidární s požadavkem Spojených států. V nejbližší době bude zpřísněné i cestování Kanaďanů do Spojených států, Mexiko se zavázalo k přísnější kontrole svých hranic se Spojenými státy.

Jde i o to, že Česká republika ještě stále není tím právním a demokratickým státem, za který se vydává, a že se nechová stejně k Čechům žijícím ve Spojených státech jako k těm, kteří žijí v Čechách nebo jinde ve světě. V restitučních zákonech jsou američtí Češi vyloučeni z možnosti požádat o restituci majetku zanechaného doma. Americká vláda na Českou republiku v tomto ohledu sice nenaléhá, ale Helsinská komise Senátu USA vyvíjí velké úsilí k odstranění této podmínky.

Výbor Organizace spojených národů pro lidská práva toto jednání označuje za zakázanou diskriminaci a požaduje její odstranění.

Smutné je, že si Česká republika tuto diskriminaci amerických Čechů uzákonila i v dalších třech zákonech:

1) v zákoně č. 39/2000 Sb. o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945,

2) v zákoně č. 261/2001 Sb. o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěným do vojenských pracovních táborů

3) a v zákoně č. 172/2002 Sb. o odškodnění osob odvlečených do SSSR nebo do táborů, které SSSR zřídil v jiných státech.

Z toho všeho plyne, že shora uvedené rčení o tom, co není komu dovoleno, platí jednak na americké Čechy, kterým není dovoleno podle restitučních zákonů to co českým občanům, ale také platí na české občany, kterým není dovoleno jet bez víza do Ameriky, Kanady a Austrálie.