Květen 2006

Život v rytmu rock'n'rollu

Ondřej Suchý

Jmenoval se Michael, podepisoval se Mickey, všichni mu říkali Miki. Král českého rock'n'rollu - Miki Volek. Narodil se v Uherském Hradišti v roce 1943.

K hudbě měla blíž jeho matka než otec, který byl armádním důstojníkem a s nímž si Miki příliš nerozuměl. Miki byl jedináček a po otcově předčasné smrti žil dlouhá léta jen se svou maminkou, kterou velmi miloval. Od jeho uměleckých začátků mu byla oporou a věřila v jeho talent. V dětství se učil hrát na klavír, naučil se na kytaru i na bicí nástroje. Po maturitě (to už Volkovi bydleli v Praze-Nuslích) měl v úmyslu jít studovat na FAMU, ale nakonec se rozhodl pro konzervatoř, kde se hlásil na obor bicí nástroje. Uchazečů bylo mnoho, vybrali z nich tři. Miki mezi nimi nebyl. A tak se nakonec stal rekvizitářem na Barrandově, pravda, ne na dlouho. V té době už byl totiž zcela v zajetí své celoživotní lásky - rock'n'rollu. Založil skupinu Crazy boys, s níž vystupoval všude, kde byli pořadatelé ochotni nad touto hudbou přimhouřit oko. Vždyť kapela ke všemu hrála často bez nároku na honorář.

Blonďák v černých brýlích

Mikiho vizáž i jeho pěvecký projev byly ve své době, tedy na začátku šedesátých let, něčím nevídaným. Blonďák v černých brýlích, křiklavé košili, přiléhavých černých kalhotách a špičatých, ručně vyráběných botách "od Moučky", s řetízkem na zápěstí a s masivním zlatým prstenem na pravé ruce, později přibyl i zlatý řetěz s velkým přívěskem na krku. Jeho provokativní pěvecký projev nejlépe popsal Jiří Černý, jeden z prvních hudebních kritiků (ne-li vůbec první) uznávajících Mikiho talent: "Chrčení, vzlyky, klouzavé sestupy a zdvihy. Trylky. Houkání. Sípání." A k tomu: "Kolena neustále v rytmické třasavce, podupávání, předkopávání, záklony, předklony, boxersky zaťatá pravá pěst, buď divoce taktující nebo pobízející posluchače ke zpěvu." Trvalo ještě mnoho let, než byl Miki Volek oficiální kritikou vzat "na milost".

Zajímavé je, jak se Miki s rock'n'rollem seznámil. Jeho zájem prý vzbudil článek v Dikobrazu, zesměšňující tuto úpadkovou "zápaďáckou" hudbu. Pak to byly německé nahrávky s Olive Moorfieldovou, které mu na deskách poslala tetička z Lince. Miki ovládal němčinu, a tak začal první rock'n'rolly zpívat německy. Teprve prý Pavel Sedláček, další z tehdejších adeptů na nekorunovaného rock'n'rollového krále, který bydlel shodou okolností v nedalekém sousedství na Pankráci, upozornil Mikiho, že správný rock'n'roll se nezpívá německy, ale anglicky.

Vzestup Mikiho popularity byl úžasný. Ještě s původní skupinou Crazy boys, kterou pozvalo divadlo Semafor jako hosta do programu svého reprezentativního koncertu, dokázal v pražské Lucerně dostat do varu tři tisíce diváků.

Odmítl se přizpůsobit

Pro hvězdy Semaforu tehdy vznikla situace ne zrovna příjemná, publikum nechtělo Mikiho pustit z pódia. Nejspíš také proto se pak na scéně tohoto divadla objevil z členů Crazy boys pouze Ladislav Štaidl a jako sólový zpěvák byl přijat Pavel Sedláček. Miki Volek se do Semaforu dostal až koncem roku 1963 spolu s Olympikem, do písničkového pásma Ondráš podotýká. Ocitl se ve společnosti dalších sólistů, jimiž byli Pavel Bobek, Yvonne Přenosilová, Věra Křesadlová, Pavel Šváb a Josef Laufer. Nastalo období největší Mikiho slávy. Stal se členem Olympiku, s nímž nazpíval také své první gramofonové snímky.

Jenomže - objevili se Beatles a big beat se začal ubírat jiným směrem. Petr Janda oznámil Mikimu, že chce kapelu proměnit, ale nechá mu blok jeho písní, sám že jej nikdy nevyhodí. Miki pochopil, že se svými rock'n'rolly by zde byl v budoucnu už jen trpěn, a tak koncem května 1966 z Olympiku na vlastní žádost odešel. Odmítal se přizpůsobit novým trendům. Byl vychován na repertoáru převážně černošských zpěváckých hvězd, nikdy nepřestal obdivovat Little Richarda, Fatse Domina, Raye Charlese.

Alkohol se podepsal na zdraví

Miki Volek bojoval celý život s trémou. Už od vzniku Crazy boys posiloval své sebevědomí kombinací alkoholu s prášky - levným vermutem zapíjel fenmetrazin. Alkohol spolu s prášky proti depresím se staly nakonec jeho každodenním dopingem. Spoluzakládal kapelu Old Stars, příležitostně sestavoval své All Stars, hostoval s Country beatem Jiřího Brabce, přítel Pete Kaplan ho přizval do své skupiny Samuels. Gramofonových desek natočil žalostně málo - svého prvního alba s názvem Miky Volek. Miky Volek? Miky Volek! se dočkal až v roce 1984! Druhé album, o němž léta mluvil jako o své "labutí písni", už nikdy nenatočil. Odchod z výsluní byl krutý vzdor tomu, že v druhé polovině sedmdesátých let přece jen chytil na čas druhý dech jako zpěvák skupiny Transit.

Tehdy se také oženil a snad pod vlivem své manželky začal dokonce studovat na Filozofické fakultě UK. Studia však nedokončil, manželství se začátkem osmdesátých let rozpadlo, dlouhodobé užívání alkoholu s drogami se začalo projevovat na jeho rapidně se zhoršujícím zdravotním stavu. Maminka mu už dávno odešla, zůstal sám. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let začal pomalu rozprodávat svůj byt - obrazy, psací stroj, piano, kytaru. Jeho idolem se tehdy stal vůdce republikánů. V roce 1992 se svěřil jednomu novináři: "Mojí jistotou je dneska Sládek. Vím, že buduje na nezaměstnaných a lidech jako já, ale mně imponuje, že je inteligentní a mluví pravdu. Ostatní to nechápou a myslí si, že je blbec. Není to pravda. Taky doufám, že ještě budu někdy zpívat. Ne, že bych chtěl, ale potřebuju peníze. A nic jiného neumím…"

"Beatles mi vzali chleba"

Poslední léta života mu zpříjemňovala skupinka mladých obdivovatelů v čele s bývalou dětskou hvězdou Filipem Menzelem (hrdina filmu Mrkáček Čiko). Filip Menzel, student FAMU, se rozhodl natočit s Mikim amatérský film. Ten se pak stal důležitou součástí strhujícího celovečerního dokumentu, který po Volkově smrti natočil režisér Igor Chaun - Nesmrtelný život a smrt Mikiho Volka, rokenrolového krále.

Miki zůstal věrný rock'n'rollu až do smrti. "Nenávidím Beatles, protože mi vzali chleba," říkával. Naopak se těšil z každého uznání lidí z branže. Asi nejvíc ho potěšilo to, co mu připsala ke společné fotografii slavná americká rock'n'rollová zpěvačka, pobývající v roce 1987 v Praze: "Svému příteli, králi rock'n'rollu Mikimu - s láskou Wanda Jackson."

Tělo Mikiho Volka našli bez života v jeho ubohém žižkovském bytě až po deseti dnech. Třiapadesátiletý zpěvák, "nejdivočejší představitel rock'n'rollu domácí scény a idol mládeže šedesátých let", jak se o něm psalo 15. srpna 1996 v nekrologu, zemřel pravděpodobně na krvácení do jícnu.

(Český a slovenský svet, www.czsk.net/svet)