Květen 2006

Fr. Borový, známka kvality

Erik Tabery

Pro každého milovníka antikvariátů a starých knih je jedna zásadní jistota: pokud uvnitř knihy najde značku Fr. Borový, nemůže koupit špatně. František Borový je bezesporu jedna z nejvýznamnějších vydavatelských osobností české historie. Je tomu sedmdesát let, co zemřel.

Lásku ke knihám a touhu po jejich vydávání zdědil Borový po svém otci, který z peněz vydělaných na rodinném statku založil malé nakladatelství v roce 1877. Vydávané knihy, především s technickou tematikou, ale příliš nešly na odbyt. Na sklonku století si otec vybral za svého nástupce Františkova bratra Josefa, který ale záhy zahynul, takže podnik převzal František.

Nejprve sbíral zkušenosti v Ottově nakladatelství, kde se nejen učil „řemeslu“, ale zároveň pilně studoval domácí i zahraniční literaturu. Brzy se z něj stal uznávaný odborník s nebývalým rozhledem. V roce 1912 prodává část rodinných polí a rozjíždí podnikání. Sází především na současné autory. Jako vůbec první vydává knihu bratrům Čapkům či Fráňu Šrámkovi.

Brzy ale přichází I. světová válka. „V době úzkosti, malomyslnosti, kdy se všechna nakladatelství vyhýbala jakémukoli riziku, pochopil F. Borový význam české literatury a nebál se riskovat,“ píše v jednom z mála existujících článků o Borovém historik Jan Gebhart. Vydavatel totiž tiskne zakázané autory a ilegálně materiály pro odboj.

Vrátíme-li se do oněch úvodem zmíněných antikvariátů, může se vám stát, že tam za knížku z dílny Borového zaplatíte i několik tisíc korun. Příčinou jsou mimořádně kvalitní obálky a ilustrace zejména od Františka Muziky či Karla Teiga. Jde o umělecké kousky, které stále nemají konkurenci. Borový ale vydával i časopisy, a to naprosto rozdílného politického i žánrového zabarvení. Od anarchistického Června vedeného S. K. Neumannem přes divadelní Jeviště Jindřicha Vodáka až po liberální společensko-politickou revue Přítomnost Ferdinanda Peroutky.

V roce 1925 se Borový dostává do finančních potíží a prodává svůj podnik Jaroslavu Stránskému. Jak ale v té době bylo zvykem, Stránský nechal Borového i nadále řídit podnik a zachoval jeho značku. Když mu však umírá milovaná žena, stahuje se Borový do ústranní a umírá ve věku dvaašedesáti let.

„Byl to nakladatel, který nepřišel ke svému povolání z podnikatelského sobectví, nýbrž z lásky zasvěcence, jenž miloval literaturu a radoval se z jejích úspěchů neméně než my a čtenáři,“ přednesl na pohřbu Františka Borového básník Josef Hora.

Po únorovém puči 1948 se z vydavatelského domu stává Československý spisovatel, který už nevydává knihy Peroutky či Čapků, ale Marxe nebo Nezvala.

(Respekt, www.respekt.cz)