Květen 2006

Svou zprávu doručil včas

František Weiner

Patří k nejodvážnějším lidem, kteří tu s námi žili. Peripetie jeho života mohly být námětem pro neobyčejný román. Když usoudil, že je čas, aby byl napsán, napsal si ho sám. Vydal ho poprvé počátkem 60. let, v době, kdy svět v průběhu soudu s Adolfem Eichmannem znovu objevoval hrůzy holocaustu, pak znovu v mnoha vydáních. Anglicky vyšel pod názvem 44070 – The Conspiracy of the Twentieth Century, česky (kvůli cenzuře až o třicet let později) pod názvem Utekl jsem z Osvětimi. V tomto strhujícím textu autor popisuje činy mladíka jménem Walter Rosenberg (narodil se roku 1924 v Topoľčanech), který mnohokrát unikl téměř jisté smrti, když se pokoušel utéci před nemilosrdnými rasovými zákony své rodné země přes Maďarsko na Západ, když se snažil uprchnout ze slovenského „sběrného tábora“, když byl dva roky vězněm v Osvětimi a když z ní roku 1944 utíkal s přítelem Alfredem Wetzlerem.

Jejich útěk přes obsazené Polsko a fašistické Slovensko do Bratislavy patří k velkým útěkům historie. Nejen proto, že pouze několika židovským vězňům se podařilo prchnout z neprodyšně uzavřených táborů smrti a přežít. Vrba s Wetzlerem neutíkali jen za svobodou. Nesli s sebou svou zprávu, v níž jako první podali světu – stále váhajícímu uvěřit – podrobný odhad počtu lidí, kteří byli do té chvíle v Majdanku a Osvětimi zavražděni, a především informaci o metodách, jejichž pomocí nacisté dokázali vraždit v tak nepředstavitelných rozměrech. Autoři a doručitelé zprávy měli dvě ctižádosti: co nejrychleji ji dostat ke Spojencům, ale také do rukou představitelů téměř milionu maďarských Židů, kterým hrozilo bezprostřední nebezpečí vyhlazení. Ani jedno, ani druhé se nepodařilo dostatečně rychle, ale to nebyla jejich vina – svou roli tu sehrála obecná otrlost a lenost ducha, možná i momenty ještě horší. Navzdory tomu patří Vrbova a Wetzlerova zpráva k nejdůležitějším dokumentům moderní doby.

Hrdina příběhu Walter Rosenberg mohl v úkrytu pod jménem Rudolf Vrba čekat na konec války. Nikdo by mu to nemohl vyčítat, udělal pro záchranu nevinně vražděných víc než naprostá většina jeho současníků. Rozhodl se však bojovat proti nacistům se zbraní v ruce. Krycí jméno si ponechal i po válce, odešel s ním do emigrace (1958), podepisoval s ním své odborné práce z oboru chemie mozku, rakoviny aj. (dlouhá léta působil jako vědec v Anglii, USA a v Kanadě, kde byl profesorem farmakologie na univerzitě ve Vancouveru). Je také autorem studií o různých aspektech holocaustu (např. o jeho významu pro německou válečnou ekonomiku), vystupoval jako svědek v procesech proti nacistům, jeho tvář, gesta a nezapomenutelnou dikci si pamatují diváci fenomenálního dokumentu C. Lanzmanna Šoa. Jeho krédem bylo bránit zlu za každých okolností a za každou cenu. Oznámení agentur, že profesor Rudolf Vrba ve Vancouveru zemřel, je ranou pro svět.

(Respekt, www.respekt.cz)