Květen 2006

Inflace nezřízeně nenasycená

Ota Ulč

Ano, ceny rostou vytrvale, jakoby s platností fyzikálních zákonů. Však stačí porovnat výši platů a plodin za Jakeše a Paroubka, i v podnicích RaJ teď účtují hodně jinak. Shlédnutím filmů z dřívějšího data lze zírat na ony rozdíly: benzin za pakatel, to tedy byla láce! Kovboj zhltl hamburgra, který ho stál desetník. Za stovku koupil auto nebo oře, na němž odcválal do dálav.

Jako malý kluk jsem chodil s džbánem pro pivo do hodně aromatické hospody, kde nad pípou na zdi visel zarámovaný obraz, který mě tehdy fascinoval. Žádná nahotina, ba ani bodré české ujišťování, že pivo je božský mok, ale byla tam kolekce bankovek s přemnoha nulami, německé marky milionové, miliardové. Jako tehdejší žák základní školy jsem ovšem nechápal, jaký že to kolotoč roztočili pomstychtivou slepotou posedlí vítězové první světové války. Neúnosné, neunesitelné reparace se zasloužily o ožebračení národa, který musel v roce 1923 přežívat se čtyřnásobným růstem cen měsíc co měsíc. Důkladné to oslabení weimarské republiky, načež světová hospodářská krize třicátých let uspíšila Hitlerův triumf s tuze zkázonosným dopadem.

Naše protektorátní měna válku jakžtakž přežila, na rozdíl od sousedního Maďarska, kde ty jejich filléry, či co to tehdy měli, získávaly rostoucí počet nul.

Spoušť druhé světové války , případně zmnožená místní občanskou válkou, zničila měnovou stabilitu v mnoha končinách. Čínu zasáhla hyperinflace. Manželka mi vyprávěla o svých zkušenostech s tehdejším nákupem: na trh s košíkem, napěchovaným svazky bankovek o celkové větší váze, než získatelné zboží.

Na inflační horečky jsou tradičně náchylné země Latinské Ameriky, aniž se kdy byly podílely na globálním válčení. Příkladem nám poslouží mohutná Brazílie, rozlohou se rovnající všem ostatním zemím kontinentu dohromady. V osmdesátých letech Brazílie vyměnila dvanáct ministrů financí a provedla čtyři měnové reformy. Bez nich, šálek kávy, který v roce 1980 stál 15 cruzeiro, by pak byl přišel na 22 miliard cruzeiro. V roce 1993 inflace dosáhla 2.600 procent. Cestou z letiště, tam vyměněné bankovky ztratily na hodnotě dřív, než taxi dovezlo pasažéra do města. Platilo základní pravidlo: utrácet co nejrychleji, nemít u sebe hotovost. Únosci odmítali výkupné v cruzeiro, bankovní lupiči nemínili podržet si lup déle než jeden týden. Takovéto absurdno prozatím pominulo, situace se uklidnila, od roku 2000 ekonomie mohutní, aniž se ovšem dá vyloučit eventualita recidivy inflační spirály.

Sousední Argentina se rovněž vyznamenává občasnými inflačními rekordy. Jel jsem tam z Brazílie k vodopádům Iguazú, těm zdaleka mohutnějším, než co máme tady doma u Niagary. Jel jsem po vozovce červené barvy, mezi zelenými stěnami bujné džungle. Inflace byla ještě bujnější. Opsal jsem z veřejného záchodku: USO SANITARIO CON ELEMENTOS (TOALLA, JABON Y PAPEL) S 1000. Tisíc dolarů za jedno použití? Ne, to byla pesa. Za sklínku minerálky jsem platil 85 000. Proč neumažete nuly? Prý pravidelně tak činí, ale za pár roků jim zase přibudou.

Za války, zásluhou jiných starostí, se nedaří rozkvětu umění, jak už poznamenávali staří Římané. I hospodářství trpí a s ním nezřídka chřadne i jeho měna. K chřadnutí netřeba válečného střetu, postačí hanebný způsob vládnutí – ať už počínání neumětelů či lakotných kleptokratů, aniž se ovšem tyto nesympatické vlastnosti vzájemně vylučují.

Země třetího světa poskytují přemnoho tristních příkladů. Mezi nimi poslední dobou zvlášť vyniká Zimbabwe, bývalá Jižní Rhodesie, někdejší vysoce ceněná perla této části Afriky, v níž se nehladovělo, úspěšný exportér řady produktů, britská to kolonie, s nepočetnou, ale hospodářsky znamenitě výkonnou menšinou bělošských usedlíků. Dokonce po internacionální pancéřové pomoci v roce 1968 se tam uchýlili, politický azyl a posléze i místní občanství získali uprchnuvší Češi. Čímž vsadili na hodně špatnou kartu.

V roce 1980 došlo k vyhlášení nezávislosti, bývalá kolonie přejmenována na Zimbabwe a z hlavního města Salisbury se stalo Harare, a prezidentem, vrcholným vládcem, se stal černošský předák Robert Gabriel Mugabe a ve funkci se drží dodnes.

Tuze se zasloužil o hospodářský kolaps země. Rozkulačil vysoce výkonné farmy, jejichž původní vlastníci emigrovali, nezřídka do sousedního Mozambiku, kde jejich um byl tuze přivítán. Rozdané vlastnické dekrety málo prospěly domorodým bezzemkům, bez zkušenosti úspěšně hospodařit. Dřív žírné lány hynuly, spolu s hladovějícím obyvatelstvem.

Nejkvalitnější farmy si Mugabe rezervoval pro své příbuzenstvo a pár prominentních politických oblíbenců. Dřívějších praktik demokratického počínání se úspěšně zbavil, opoziční politiky dal zavřít, případně zabít. Stal se černou ovcí britského Commonwealthu.

Spolu s rostoucí nouzí se místní měna – zimbabwský dolar – důkladně propadl do hlubin, s rachotem tamějších vodopádů Victoria Falls, proslulého magnetu pro zahraniční turisty, kteří však nepřijíždějí.

S detaily nás seznamují The New York Times (2. 5. 2006). Inflace již dosahuje 1 000 procent. Zatímco v Argentině toaletní papír s jedním použitím přišel na 85.000 peset, zde cena toaletního papíru v supermarketu hlavního města Harare se prozatím vyšplhala na 417 dolarů. Nikoliv cena za celou roli papíru, ale za jeden kousek na jedno použití. Celá role stála 145.750 zimbabwských dolarů, ekvivalent 0,69 dolaru amerického. Lépe tedy v případě potřeby použít místní bankovku 500 dolarů, nic menšího tam v cirkulaci již není. Pro značné množství obyvatelstva se i chléb stává obtížně představitelným luxusem. Nezaměstnanost je osmdesátiprocentní.

Mugabe řeší problém tisknutím trilionů dalších dolarů. Loajální příslušníky armády a důstojníky tajné policie obdařil dalšími pravomocemi včetně vymáhání daní. V minulém roce se pan prezident stal majitelem nově dobudovaného paláce s 25 ložnicemi, v severním předměstí. Tam v dobré čtvrti se sídly svých oblíbených ministrů a vojenských potentátů. Zahraniční kritika takového stavu věcí ovšem vyvolává pořádné dávky morálního rozhořčení, s obviněním o nepřípustném zasahování do vnitřních záležitostí suverénního státu, který se těší ohromné podpoře vděčného lidu.