Květen 2006

Trh s vínem - už na něm nic nechybí

Hana Večerková

Šéfredaktor časopisu Sommelier, vinařský publicista Luboš Bárta, posuzuje vína na světových soutěžích, za vínem cestuje po celém světě a tvrdí: problémem pro naše vinaře není kvalitní víno ze světa, ale ty nejlevnější zahraniční vinné patoky. „Hodně mě dostala Brazílie“, odpovídá Luboš Bárta na otázku, co ho z velkého vinařského světa v poslední době nejvíc nadchlo. "Vinařsky mě překvapila Kanada nebo Řecko, strašně moc se mi líbí Švýcarsko..."

Švýcarsko? V Alpách se pěstuje réva?

Ve všech švýcarských kantonech se pěstuje víno, a vynikající. Třeba v oblasti Ticino, to je ten kus země otevřený do Itálie, jsem se setkal s víny, která jsem nepotkal nikde jinde v Evropě. Třeba bílé nebo růžové víno z pinot noir (modrá odrůda, z které se obvykle vyrábí červené víno - pozn. redakce), nebo vína ne z révy vinifera, ale z révy labrusca, tedy ne vinné, ale liščí. A to je úplně jiný druh, něco jako švestka a jabloň. Dává až uměle vonící ovocné tóny, když ochutnáte jejich sekt, řeknete si, že je určitě vyrobený z jahod nebo z meruněk...

A Brazílie? Tam se prý pěstuje réva i v tropech?

Brazilci skutečně zkoušejí pěstovat víno i v tropické oblasti. Na 8. stupni pod rovníkem mají průměrně dvě a půl sklizně ročně, hrozny ve výborné kvalitě sklízejí každých 120 až 140 dnů, především aromatické odrůdy, které se výborně hodí do šumivých a přírodně sladkých vín. Brazílie je vinařsky moc zajímavá země, třebaže je nejmenší z jihoamerických vinařských regionů. Víno tam už čtvrtou pátou generaci vyrábějí Italové, a protože se jim to daří, světové banky investovaly spoustu peněz do vinařských podniků. Brazilské technologie, to je dnes absolutní špička.

Čím vás překvapilo Řecko? A Kanada?

Máme pocit, že Řecko je jen retsina (víno s chutí pryskyřice - pozn. redakce), ale ono produkuje také vynikající červená vína, mimochodem velmi drahá, a skvělá sladká vína. Třeba takové muškáty z ostrova Samos jsou naprosto výjimečné. A Kanada je vinařská velmoc, o které se moc nemluví. Když se řekne Severní Amerika, každému se vybaví Kalifornie. V Kanadě nejsou zdaleka jen ledová vína, ale i excelentní šumivá vína. Bohužel jsou tak drahá, že se k nám moc nedovážejí.

Po vstupu do Evropské unie se nabídka vín v obchodech podstatně rozšířila. Chybí v ní ještě něco ze světa vín?

Nic nechybí, na trhu máme úplně všechno. Jsou zastoupeny všechny regiony světa i všechny jakostní kategorie, samozřejmě už ne všechny značky či ročníky. Nabídka uspokojí člověka, který hledá slušné víno za levné peníze, i sběratele, který si chce koupit Chateau Cheval Blanc, ročník 64, protože mu chybí ve sbírce. Máme jeden z nejlépe rozvinutých trhů s vínem v Evropě.

Kde se ten prodej odehrává? V hypermarketu si Cheval Blanc nekoupím.

Na spoustě úrovní. Nejvíc lahví se prodává v hypermarketech - některé pochopily, že víno je trend, a nabízejí ve specializovaných odděleních docela slušná vína. Pochopitelně ve vinotékách, kam víno především patří, ale dneska jdou nemalé objemy obchodů cestou dovozce - koncový zákazník. Tenhle způsob prodeje přes katalogy je poměrně rozšířený, i když není tak moc na očích. A nejde v něm jen o super drahá vína.

Dorazila k nám i vína z Nového světa, tedy z Austrálie, z Chile, jižní Afriky... Liší se od vín z toho starého vinařského světa?

Jsou jiná, protože vznikají v jiných podmínkách. Copak v Evropě může mít vinař zásluhou počasí z jednoho vinohradu dvě sklizně ročně? Tamní vinice za celý rok prakticky nevidí člověka, všechno dělají kombajny... díky nejmodernějším technologiím se může víno zpracovávat tak jednoduše, že náklady na výrobu jednoho litru se pohybují ve zlomcích toho, co u nás.

Nový svět tedy vyrábí víno levněji?

Výrazně levněji než Evropa a daleko levněji než my na jejím vinařském severu. Ale nejde jen o vína pěstovaná na objem. Jsou tam i jiné podmínky pro špičková vína. Třeba zavlažování vinic, které je v Evropě téměř nemyslitelné, a mnohdy dokonce zakázané. V Chile nebo v Argentině stačí vinařům kopnout lopatkou a mohou si pustit potůčky z And až do vinohradu. I díky tomu jsou schopni dosáhnout i v těch špičkových vínech téměř stejné, ale srozumitelnější kvality než třeba slavné Bordeaux.

Co to znamená srozumitelnější kvalita?

Chuť vína je šitá na míru zákazníkovi, který je vychován na coca-cole. To víno je krásně vyzrálé, má nádhernou barvu, je trošku sladké, trošku kyselé a hodně voní po vanilce nebo po nějakém lesním ovoci.

To je zřejmě důvod, proč mají tahle vína v Evropě úspěch především u mladších spotřebitelů, kterým je jedno, jestli pijí francouzské, nebo australské, chtějí jen slušné víno za slušnou cenu.

Přesně tak. A to australské je stojí méně než stejně kvalitní víno z tradičních zemí.

Předpokládám, že vína ze zámoří se k nám dovážejí v tancích a do lahví se stáčejí až v Česku.

U nás přímo se většinou nestáčí, ale třeba v Hamburku. Ovšem pozor, všechno se nevozí v tancích. Dobrá vína, tak nad 400 korun, se dovážejí vždy už lahvovaná. Důvod je jednoduchý: víno musí dojít k něčemu, čemu se říká lahvová zralost; vinař stočí víno do lahví a nechá několik měsíců ležet, než je pustí do světa. A k tomu může sloužit i loď s temperovaným kontejnerem, když se víno dostane do Evropy, je připraveno pro zákazníka.

Čtyři sta korun za lahev, to mi nejde dohromady s tím, co jste říkal - že vína z Nového světa jsou levnější.

Ano, ale takové víno chutná přibližně jako Bordeaux za patnáct set. Když si koupíte pěkné chardonnay z Austrálie nebo Nového Zélandu, tak za čtyři stovky dostanete stejnou kvalitu, jakou třeba burgundské Pouilly-Fuissé nabízí minimálně za dvojnásobek.

Držme se trochu při zemi, v hypermarketu najdu spíš australské chardonnay za stovku. Co od něj mohu čekat?

I za tu stovku můžete čekat už docela slušné víno, které je konkurencí pro naše vína. Výrobní náklady jsou tam skutečně tak nízké, že ho i přes drahou dopravu stavějí do cenově srovnatelné pozice s tím, co vyrobíme u nás.

Prozradíte, kde leží cenová hranice, za kterou už český zákazník při koupi tuzemského vína nepůjde?

Před třemi lety, když jsem ještě obchodoval s vínem, to bylo někde mezi 150 a 180 korunami. Dneska to odhaduji tak kolem 250. Přitom nejlepší vína z našich vinic se pohybují mezi 250 a 350 korunami, tedy v ceně, za kterou dostanete "pouze" velmi dobrá vína ze světových vinic. Je na zákazníkovi, nakolik je patriot a nakolik se na tuzemské scéně orientuje, aby si dokázal správně vybrat. Bohužel takových lidí moc není. A metoda pokus-omyl je drahá a hlavně může člověka dovést k tomu, že ho to přestane bavit.

Nelze se mu divit. Než by složitě hledal, které je to správné moravské, raději si koupí méně kvalitní víno z Chile. Třeba nebude špičkové, ale bude slušné a hlavně pokaždé stejné. Zatímco u tuzemských vín tu jistotu nemá.

Máte pravdu. Všechna vína nemají vždycky standardní kvalitu. Jisté je, že umíme skvělá vína, ale taky dost špatných, v tom se nelišíme od ostatních zemí. Chybí nám národní hrdost a povědomí, že naše vína jsou srovnatelná se světem.

Asi to nebude zase tak špatné, podle naší ankety si tři čtvrtiny čtenářů častěji kupují tuzemské víno než zahraniční.

A to je dobře. Co přinesla zahraniční vína? Ne náhradu za moravská vína, ale rozšíření chuťové palety k tomu, co se u nás pěstuje. Kvalitní vína ze světa nejsou v pravém smyslu konkurencí. Problémem pro naše vinaře jsou vína nejlevnější cenové kategorie, která mnohdy ani nejsou révovým vínem, ale nějakým vinným nápojem. Ty ohromné cisterny s nejlevnějšími patoky z jižní a východní Evropy, které končí v nejlacinějších směsích s drobným nápisem na obale - země původu: Evropská unie.

(MFDNES)