Květen 2006

Idol swingových snů

Jiří Vlastník

Zásluhy Rudolfa Antonína Dvorského v dějinách české populární hudby jsou stále poněkud přehlíženy. Přitom základy k jejím moderním formám položil právě on. Přestože dosáhl nebývalé popularity, jeho osobní ani umělecký život nebyl snadný.

Když po první světové válce vstupoval do světa tanečních sálů a kabaretů, měla Praha jediného krále, průbojného Karla Hašlera, který dovedl mistrně zabrnkat na správnou strunu sentimentu a probuzeného vlastenectví. Z prvorepublikových jazzových souborů byl později preferován jazzovější Jaroslav Ježek. O odkaz Dvorského se staral jen Ondřej Havelka, a tak se na kdysi - a to i v zahraničí - slavného kapelníka, skladatele, úspěšného nakladatele, organizátora a zpěváka s nezaměnitelným, charizmatickým hlasem zvolna zapomínalo.

Hudební postupy, které odkoukal na svých častých výpravách do zahraničí a uplatňoval u své kapely, byly mnohdy modernější než u kolegy z Osvobozeného divadla. Obrousil sice ostřejší hrany jazzu do salonního tvaru, na druhé straně dal polkám frakovou eleganci. Byl možná se svým vemlouvavým hlasem sentimentální, ale byl osobností světového formátu a zvuk své kapely i hlasu dovedl doladit k opravdové dokonalosti, jak dokládá na dva tisíce úctyhodných nahrávek na šelakových deskách.

Pseudonym si vypůjčil od Dvora Králové nad Labem, kde se 24. března 1899 narodil. Již jako devatenáctiletý opouští úředničinu v pivovaře a odchází do Prahy, pracuje jako redaktor nakladatelství Springer, ve kterém má přístup k jazzovým hudebninám. Dostává se k Hašlerovi do kabaretu Lucerna, jako pierot, pianista a později i kapelník vystupuje v Červené sedmě.

Po válce se mnohé změnilo. I kabarety. V pražských varieté působí snědí jazzmani, narodil se rozhlas, objevuje se americký zvukový film. Hned první snímky, Loď komediantů a Zpívající bloud, jsou plné nové, krásné muziky. Mladí jsou nadšeni, stejně tak i Rudolf Antonín. Již v roce 1926 zakládá kvartet Melody Makers. Ten po třech letech mění na soubor Melody Boys, který se časem rozrůstá na špičkový big band.

U R. A. Dvorského se soustřeďuje elita jazzových muzikantů, u mikrofonu se před jeho kapelou střídá to nejlepší, co ve swingové muzice u nás kdy bylo. Arnošt Kavka, Máša Horová, Věra Kočvarová, Jiřina Salačová, alias Allanovy sestry a královna českého swingu Inka Zemánková. Později i neméně skvělá Zdena Vincíková. Čest zpívat u Dvorského měly tehdy i hvězdy z jiné hudební přihrádky - Oldřich Kovář a Míla Spazierová-Hezká.

Ta naše písnička česká

Největší ovace však sklízí sám kapelník, když tu a tam přistoupí k mikrofonu a zanotuje některý ze svých šlágrů. Lucerna - 2. května 1940. Big band R. A. Dvorského hraje Tu naši písničku českou. V jedné z lóží se zvedá Karel Hašler a jde skrýt slzy dojetí nad úspěchem svého někdejšího zaměstnance i rivala.

Za jazzmany vyjíždí Dvorský často do zahraničí, kupuje kdejakou gramodesku. V Londýně je okouzlen Cabem Callowayem, v Kodani Luisem Armstrongem. Přesto divoký hot jazz do své kapely nezavádí, je spíše ovlivněn uhlazeným projevem orchestru Jacka Hyltona, který navštívil Prahu v roce 1927, a pak především vokální skupinou The Revellers, která byla v červnu 1931 senzací pražské Lucerny.

Dvorský přejímá jazz přefiltrovaný přes šantánový Berlín a valčíkovou Vídeň. Stále více tíhne ke sweet-music, ke swingu. Kromě Prahy hostuje v západočeských lázních, hraje na populárních čajích o páté, ale i za hranicemi, s velkým úspěchem v Kodani. V Dánsku, Holandsku a Anglii jsou vydávány jeho skladby. Od roku 1936 se jeho charakteristické logo, portrét s motýlkem v jakémsi černém negativu, objevuje i na notových materiálech z jeho vlastního nakladatelství. Vydává kompletního Ježka a další osobnosti jazzové a taneční hudby. U Valentiniho nahrává v jeho Ultraphonu jednu desku za druhou, píše a natáčí filmovou muziku, v pětadvaceti filmech se objeví jako herec či kapelník. A hlavně zpívá. Svým podmanivým hlasem dává svébytnou tvář polkám, trampským songům jako Letí šíp či Soumrak, proslavuje Vackovu Cikánku i mnoho swingových evergreenů.

Roku 1944 dostal těžký zápal plic, o rok později byl rozpuštěn jeho orchestr. Po únoru 1948 zaniklo i slavné nakladatelství. Druhého srpna 1966 R. A. Dvorský zemřel. Příští rok se jeho Pohádka o konvalinkách stala nejúspěšnější skladbou. Neměl život vždy snadný, přesto byl krásný, jako bývá u těch, kteří ho celý zasvětili své největší lásce. Svého času Dvorský zpíval: „Já nechci miliony mít, být bohat není můj sen. A zcela postačí mi hudba, hudba, hudba jen…“

(MFDNES)