Květen 2006

Cingilové

Karel Jemelka

Kdo nebo co se skrývá pod tímto neznámým slovem, sám nevím. Používal ho můj děd. Vždy, když jsem mu v dětství s něčím pomáhal a nějak jsem to nezvládal, používal věty: „Nestůj tam jak cingila a támhleto mi podrž. Nestůj tam jak cingila a pomož mi to obrátit. Jak držíš to kladívko, cingilo?“ Postupem doby, jak jsem se stával k práci šikovnějším, toho „cingilování“ ze strany dědy ubývalo. V průběhu mé adolescence možná trochu zase přibylo, ale to mělo zřejmě jiné důvody. Nicméně, měl jsem svého dědu velmi rád a jeho „cingilování“ jsem mu dávno odpustil.

Ale proč vlastně s tímto nehezkým slovem otravuji? Již několik let pravidelně v době kdy děti jdou do školy projíždím Želatovskou ulicí v Přerově. Přijíždím od kruhového objezdu kolem školy nahoru na Bystřici pod Hostýnem. A právě u školy si na svého dědu vždy vzpomenu. Co mi ho připomíná? No, příslušníci městské policie. Děd by řek: „Stojí tam jak cingilové!“ Jsem jim docela vděčný za to, že mi mého dědu každý den připomenou, ale to není podstatou problému.

Podstatou problému je fakt, že tam opravdu stojí jako cingilové. Stojí a hledí. Dívají se, kdo sedí v autě, kde letí vrána, která maminka vedoucí svého prvňáčka je hezčí, nebo se jen tak nípou malíkem v nosech. A děti, ty lítají po přechodu sem a tam, některé značnou rychlostí, jiné se jen tak otráveně courají: „Zase do té blbé školy.“ Přítomnost příslušníků na tomto přechodu je jistě prospěšná. Naprostá většina řidičů vidících uniformu se začne chovat opatrněji, zpomalí a zpozorní. Většina řidičů zastavuje před přechodem i když dítě k přechodu teprve dochází. Viděl jsem tam však i případ, který jen taktak neskončil tragicky. Mladá maminka dovedla svou holčičku k přechodu, dřepla si k ní, dala jí pusu a holčička se v ten moment rozběhla přímo před auto. Brzdy kvikly, řidič to zvládl. V mamince a v řidiči by se v té chvíli jak se říká krve nedořezal. A příslušníci, ti nestačili ani ruce z kapes vytáhnout!

Asi 10 kilometrů od Přerova leží obec Domaželice. Doporučil bych veliteli městských policistů jednoho dne ráno přesunout zrychleným pochodem své příslušníky do této obce, tam je nechat před místní hospodou nastoupit. A dát jim „vlevo hleď“. Jistě by se během půl hodiny poučili a viděli, jak místní amatérka, prý školnice v místní škole, dokáže organizovat přecházeni dětí na přechodu k místní škole. Dvě až čtyři děti shromáždí na chodníku, následně zastaví plácačkou dopravu, děti v klidu přejdou. Přijede autobus s dětmi, školnice děti shromáždí na chodníku a mluví k nim (pravděpodobně je poučuje). Autobus odjede, školnice zastaví dopravu a děti v houfu přejdou. Stojící řidiči navíc dostávají od školnice s plácačkou bonus. Bonus ve formě hezkého úsměvu.

Proč jsem se zde pustil do srovnání amatérky s profesionály? Z jednoho prostého důvodu. Srovnání práce dobře placených profesionálů (nemohu nepodotknout, že z našich daní) s dobrovolnou prací amatérky mi vychází jednoznačně v její prospěch. Prostě nebe a dudy.

Proč jsem se pustil do psaní tohoto článku? Máme v této zemi zákon, který chodci tvrdí: „Na přechodu jsi nezranitelný, možná až nesmrtelný“. Tento zákon platí jen za podmínky, když k přechodu nepřijíždí řidič, kterého je lépe nazvat „hovadem“. Toto tvrzení lze však taky obrátit tak, že i velmi slušnému a ohleduplnému řidiči doslova skočí před auto „hovado“ chodec. Na čí straně bývají následky těchto střetů vážnější, je nabíledni. Nepřemýšlejme v tomto případě o vině, ale o následcích. Následky na zdraví nebo životě není možno srovnat s kouskem pocuchaného plechu.

V žádném případě nemám zájem vyostřovat věčný spor, řidiči versus chodci. Dovoluji si jen požadovat, aby naše budoucnost, tedy naše děti, byly vychovávány k určitému druhu respektu a pozornosti při přecházení vozovky, byť na sebelépe vyznačeném přechodu. Nic jiného je přece nemůže ochránit lépe. Deset dobře míněných a dobře napsaných zákonů je nemůže ochránit na přechodu víc, než vlastní pozornost a opatrnost. Možná, že postup školnice v Domaželicích je okoukaný z nějakého amerického filmu, ale já ho považuji za správný.

Proč nepoužít zbůhdarma stojící profesionály ke chvíli pedagogické činnosti a ke každodenní půlhodince dopravní výchovy? Ta se nám všem v budoucnu může stokrát vyplatit. Chce to jen jedno. Nebýt cingilové.