Květen 2006

Nezodpovědnost

Vlastimil Marek

Proč je u nás situace v politice a v porodnictví a v bankovnictví a v soudnictví atd. tak smutná a téměř beznadějná? Protože na rozdíl od elektrotechnického inženýra ve výrobě mobilů či výrobce malých čtyřkolek náš politik, bankéř, porodník, lékař či soudce nenesou přímou, finanční zodpovědnost za to, co dělají. A tak jsou z titulů svých funkcí rádi a snadno nezodpovědní.

Jinými slovy, zatímco kdejaký skladník a kdejaká prodavačka, má-li manko, nebo prodělá, platí ze svého, případně jde dokonce do vězení, ti výše jmenovaní (ne)zodpovědní klidně podepisují investice do výstavby dálnic a továren bez výběrových řízení, na kterých prodělá stát (tedy my), ne oni samotní. Šmahem bez mrknutí oka a beztrestně prodělávají miliardy, to v případě bankéřů a investorů. Nebo operují rodičky jako na běžícím pásu (čím víc operací, tím víc peněz a větší mercedesy v garáži), a přivádějí na svět děti, které jsou na celý život poznamenané porodními traumaty, to v případě porodníků a lékařů, kteří se ale pranic nezajímají o kvalitu své práce, tedy o konkrétní děti. Špatně nastavený systém je nenutí zlepšovat svou práci nebo se dokonce starat o její kvalitu. Viz také nadprodukce špatných a okamžité novelizace si vyžadujících zákonů v parlamentu.

Ve staré Číně byl každý venkovský lékař placen císařem za to, že měl všechny své spoluobčany zdravé. Když nějaký vesničan onemocněl, sebrali mu úředníci prémie. Co kdyby byli čeští porodníci zainteresováni třeba tím, že by byli prémiově odměňováni, nebo neodměňováni (nebo by dokonce dopláceli), podle toho, jak by na tom zdravotně a psychicky bylo to či ono jimi porozené dítě ve čtyřech, šesti a desíti letech? Co kdyby každý politik a soudce a bankéř zodpovídal finančně (svým i rodinným majetkem) za svá rozhodnutí? Takto zodpovědný člověk by se rozhodně nechoval tak nezodpovědně, jak se u nás všichni ti, kteří nejsou přímo (finančně) zodpovědní za svou práci, chovají. A proč by se tak nechovali, když takto, (ne)zodpovědně, je to výnosnější, pohodlnější a u nás i bezpečnější?

Důsledky jsou stále zřejmější a výhledy do budoucna beznadějnější. I denní tisk už se přímo hemží katastrofickými výroky: „Dále dle mého soudu je nepochybné, že civilizace se v několika desítkách let zhroutí do sebe jako černá díra. Snaha především evropské a americké civilizace po neustálém rozvoji cestu ke konci civilizace jen urychluje,“ napsal (13. 5. 2006) Jiří Srstka, ředitel agentury Dilia.

Nezodpovědných je v atmosféře (ne)zodpovědnosti (tak jako zkorumpovaných a korumpujících v českém fotbale či na ekonomicko-politickém scéně) přirozeně stále víc. A týká se nás to všech, bez výjimky. Jak přiznává ve svém dlouhém rozhovoru s exkotelní redaktorkou Jílkovou i současný ministr spravedlnosti, unionista Pavel Němec, „smrdí to“ kolem nás stále víc.

„Znečištěný vzduch zabíjí,“ hlásal titulek v LN (18. 5. 2006). „Zplodiny u aut mají na svědomí více lidských životů než dopravní nehody. Celkový počet úmrtí následkem znečištění vzduchu je vyšší než počet úmrtí dopravními nehodami.“

Je to ještě horší, než jste čekali, vážení: jemné částečky prachu, tedy ty, které naši hygienici (na rozdíl od těch na západ od našich hranic a v USA) neměří, jsou, jak se ukazuje, karcinogenní, a mimo jiné způsobují genetické mutace u těch, kteří pracují na „čerstvém“ vzduchu (např. dopravní policisté).

Ukazuje se také, že negativně ovlivňují vývoj plodu již v prvních měsících těhotenství. Děti jsou méně vyvinuté a důsledky se projevují až za 40 či 50 let zvýšeným výskytem kardiovaskulárních chorob, zvýšeným krevním tlakem a cukrovkou. Přitom například v Praze jsou hodnoty výskytu těchto jemných částeček prachu čtyřikrát vyšší než například v New Yorku nebo v Londýně. A není před nimi úniku, jsou rozprostřeny rovnoměrně po celém území „velké“ Prahy, takže např. v Libuši je právě tak „prašno“ jako na Smíchově.

Tyto prachové částice (označované jako PN 2,5) naše politiky nezajímají, protože my (prý v zájmu toho, abychom vůbec něco mohli, krůček po krůčku, zlepšit, jak řekl jeden takový z ministerstva životního prostředí) „měříme“ jen do velikosti PN 10.

Největší znečišťovatelé? Kromě jiných jde především o nedokonalé spalování nafty v dieselových motorech, tedy v motorech kamionů. A ty se vesele a prakticky neomezeně prohánějí na českých silnicích, a navíc nedávno bez větších protestů veřejnosti prošel nový silniční zákon, kam se (jakoby náhodou) na poslední chvíli dostalo „vylepšení“: kamiony budou smět jezdit i o víkendech. (Ne)zodpovědný ministr dopravy byl podle svých slov proti, ale hlasoval pro. A na severní Moravě postaví Korejci další automobilku a malé Česko ve středu Evropy se za pár let stane pyšným největším výrobcem aut na světě na počet obyvatel.

Říkáte si, tohle se vás netýká? Vy přece za porodníky (politiky, bankéře a jiné šikuly) nemůžete (jednou jste se narodili a tím to máte za sebou, peněz moc nemáte a do politiky nevidíte)? Jenže ono vše souvisí se vším, jedno podmiňuje druhé a jak nahoře, tak dole a naopak, že? Ať si budeme jakkoliv přesvědčivě sami sobě namlouvat, že nás se svět vrcholové politiky nebo atmosféra na porodnickém oddělení či vysoké poplatky ve spořitelně netýkají, ať se budeme před svou zodpovědností schovávat jakkoliv a kamkoliv, před faktem, že vzduch, který v Praze (a jinde v naší republice) dýcháme, je čtyřikrát špinavější a škodlivější, než vzduch v desetkrát větším New Yorku, neutečeme.

Nejsme všichni tak trochu připitoměle nezodpovědní? Nemáme máslo na hlavě už jen díky tomu, že nás výše popsané a další a další nezodpovědnosti našich (ne)zodpovědných) nechávají (vůči zdraví svému i našich dětí a budoucnosti téhle civilizace) v bohorovně a velmi naivně (ne)zodpovědném klidu? Jo, jo, vážení, je to od nás vskutku kolosální (a naši civilizaci ke zhroucení posunující) nezodpovědnost.