Červen 2006

Události od 18. dubna do 15. května 2006

Bohumil Doležal

Denní komentáře Bohumila Doležala k událostem v České republice i ve světě podle českého denního tisku. Komentáře se vztahují jen ke dnům, kdy v ČR vycházejí hlavní deníky.

Úterý 18. dubna

Podle agentury Factum Invenio (na rozdíl od nedávného průzkumu SC&C) není pravda, že by se lidovci se 4% nedostali do Sněmovny, nýbrž je pravda, že by s 12,3% dosáhli dvouciferného výsledku. Na první pohled to vypadá jako přehnané na druhou stranu, bude dobré si počkat ještě na CVVM a STEM. Ve výsledcích agentury Factum Invenio se preference zpravidla jeví jako ve vypouklém zrcadle. Nicméně v přepočtu na mandáty je výsledek v tom zásadním stejný jako předchozí průzkumy obou jmenovaných agentur: z „nekomunistických“ koalic je myslitelná jen velká (ODS – ČSSD) a strakatá (ODS – KDU-ČSL – zelení). Menšinové vládnutí ČSSD s komunisty v zádech nenajde dostatečnou podporu. Kombinaci ČSSD – lidovci – zelení chybí k realizaci jen fous (dali by dohromady 98 mandátů). S vyhlídkou na tuto možnost se v pondělí v Otázkách Václava Moravce Paroubek s Bursíkem spíše cukrovali, Bursík ovšem nevyloučil ani možnost koalice s ODS (proč by to taky dělal) a zopakoval, že zelení nepodpoří žádnou vládu, která by existovala z milosti KSČM. Paroubek takovou možnost ani nezmínil (vzhledem k posledním průzkumům, které jí nedávají mnoho šancí, na ni už zjevně nevěří, ostatně před nedávnem veřejně litoval, že o ní vůbec mluvil – výraz lítosti vypadal tak, že s ní měl správně překvapit voliče až po volbách). Oba braši jsou proti tomu, aby i v příští prezidentské volbě byl zvolen Václav Klaus, a zároveň oba navrhují přímou volbu prezidenta. V jakékoli přímé volbě prezidenta ovšem bude zvolen Václav Klaus. Takže odhodlání obou pánů prosadit přímou volbu je zjevně populisticky předvolební a po volbách na ně rychle zapomenou.

Poslaneckou sněmovnu čeká v příštích volbách určitá obměna. Týká se to výrazně zejména klubu ČSSD: nekandidují Laštůvka, Kavan, Kužvart, Lachnit a Kupčová (vesměs lidé blízcí Zemanovi). Zejména absence Laštůvky a Kavana v příští Sněmovně by mohla mít blahodárný vliv na českou zahraniční politiku. Předpokládal bych ovšem, že mandát vyměnili za nějakou sinekuru (Laštůvka by se mohl v případě volebního vítězství ČSSD stát velvyslancem v Moskvě, pokud by to místo nedostal rovnou Grebeníček, Kavan ve Washingtonu. Úděsná představa, kterou by rodiče měli strašit zlobivé malé děti: když budeš dál takhle vyvádět, stane se Kavan českým velvyslancem v USA!).

Podle průzkumu agentury SC&C, která minulý týden předpověděla politickou odúmrť KDU-ČSL, by s podílem komunistů na výkonné moci u nás v současné době souhlasilo 48% lidí (v roce 2004 to prý bylo dokonce 50%). Z toho 70% voličů ČSSD. Číslo bude nejspíš poněkud nadsazené (tak jako je příliš nízký čtyřprocentní výsledek lidovců ve volbách do PS), ale je třeba se smířit s tím, že komunisté už zdaleka nebudí takovou nedůvěru a odpor jako v roce 1990. Proč taky: nikomu nevadí, nejsou moc vidět, neoplývají skandály, a čelní politici nás všechny kolem dokola ujišťují, že žijeme v standardních politických podmínkách (Václav Klaus; nevím, co je standardního na tom, když skoro polovina obyvatel má ke komunistům takovou důvěru, že by jim svěřila podíl na vládě) a že se nic neděje, protože v Moskvě už nesedí Brežněv (co na tom, že tam sedí Putin a provozuje brežněvismus s lidskou tváří).

Papež Benedikt XVI. Pronesl supersmířlivé velikonoční poselství. „Nechť mezi představiteli států a mezinárodních organizací sílí vůle dosáhnout mírového soužití mezi národy, kulturami a náboženstvími, které vzdálí hrozbu terorismu… Volám po míru a pokoji pro ty, kdo jsou zapojeni do konfliktů ve Svaté zemi a vyzývám je k trpělivému dialogu…“ Vybídl též ke společnému jednání mezinárodní společenství a Írán. Papež zjevně trpí utkvělou představou, že může pískat utkání, v němž ho jedna strana má spíše za kopací míč. A občas taky připomíná misionáře, který se snaží urovnat spory mezi lidožrouty v situaci, když už se začíná topit pod jeho kotlem a spor je o to, kdo dostane lepší porci. Pro Írán, islámské radikály a Hamás je a zůstane jednou z mnoha hlav světového křižáctva.

Středa 19. dubna

Podle agentury STEM by ve volbách do PS dostala KDU-ČSL jen 4,9% a zůstala by těsně pod hranicí volitelnosti. Když vezmeme v úvahu další dva výsledky (SC&C, Factum Invenio), dá se říci jedině, že se lidovci pohybují na okraji propasti. Stejně (zatím) nevěřím, že by do ni spadli. Pokud by se to stalo, výrazně by to destabilizovalo českou politickou scénu a Paroubek by zase mohl snít a mluvit o menšinové vládě s podporou „napříč spektrem“ (i když se zdá, že ani podle STEM by ČSSD s KSČM neměly v Poslanecké sněmovně na většinu). Nemyslím, že by premiér měl nějaké zalíbení v tiché spolupráci s KSČM. Je mu to úplně jedno. To je na tom to nejstrašnější.

Václav Klaus hecoval v Ankaře Turky, aby se nedali odbýt nějakým „přidruženým členstvím“ v EU a trvali na členství plném. Vzato samo o sobě je Turecko nesrovnatelně nejcivilizovanější islámskou zemí, jedinou, kde se podařilo přesvědčivým způsobem prosadit ideu sekulárního státu v západním pojetí. Odvrácenou stranou úspěchu je zjevně užší pojetí občanských svobod, než na jaké jsme zvyklí (a jaké bychom rádi protlačili všude na světě, ať to stojí, co to stojí). Západ ovšem v roce 1945 (díky naštěstí dočasné americko-sovětské mesalianci) zapomněl na politický pragmatismus. Klausova iniciativa by byla chvályhodná, kdyby z ní jako šídlo z pytle netrčel záměr co nejvíc „rozředit“ Evropskou unii, která chce panensky nevinnou ČR připravit o její suverenitu. Se suverenitou je to složité: tak například komunistické Rumunsko bylo ze všech ruských kolonií relativně nejsuverénnější – zároveň taky relativně nejnelidštější a nejnesvobodnější.

Ministr Rath zveřejnil seznam léků plně hrazených ze zdravotního pojištění. Jsou to mj. léky na depresivní stavy, malárii a kašel. Jak se zdá, mám smůlu: Mým depresivním stavům by velmi odpomohlo především, kdyby dr. Rath zmizel z politické scény (bylo by to celkem zadarmo, VZP by to nestálo ani halíř), jenže na to situace zrovna nevypadá, malárie mi nehrozí a s kašlem si poradím i bez dr. Ratha. Podle dr. Ratha by u každé choroby měl pacient mít k dispozici jeden plně hrazený lék, a když se mu nechce připlácet, měl by svého lékaře přinutit, aby mu ho předepsal. Předpokládám, že to bude aspirin.

Lidovci (totiž poslanec Janeček) se snaží tzv. „přílepkem“ k insolvenčnímu zákonu (přílepek znamená přidání něčeho co do zákona sice logicky vůbec nepatří, ale jeho schválením to začne platit) prosadit úplný zákaz kouření v restauracích. Kouření způsobuje rakovinu a další choroby. Dalším přílepkem by se měl zakázat sexuální život, vede prokazatelně k šíření AIDS. Obávám se, že iniciativami tohoto typu si KDU-ČSL preference příliš nespraví.

Poslanec ČSSD Koudelka, přítel Miloše Zemana a bojovník za národní zájmy proti zrádné kolaborantské šlechtě, se stane náměstkem Nejvyšší státní zástupkyně Vesecké pro legislativu. Svým rozhodnutím prý zaskočil vedení ČSSD. Zároveň vyřešil prekérní situaci, vzniklou tím, že se v kandidátce strany octl ne zjevně nevolitelném místě. Strana (nechci říkat Paroubek) se zbavila několika výrazných nepohodlných kverulantů (Kavan, Laštůvka, Hojdar). Skoro se mi chce říci, že trochu prokoukla. Přitom je Paroubek s patronem všech vyřazených, Milošem Zemanem, jedna ruka. Pozoruhodný výkon.

Právo „řeší“ otázku nálezu (resp. nálezů) Ústavního soudu ohledně náhrad škod, které vznikly regulací nájemného. K podstatě sporu se nechci vyjadřovat. Připadá mi jen divné, když se polemika Radka Pokorného se stanoviskem tiskového mluvčího ÚS octne nejen ve stejném čísle jako to stanovisko, ale dokonce v pořadí před ním. Velmi mne taky zaujal příspěvek budoucího náměstka nejvyšší státní zástupkyně Koudelky: prosazuje stanovisko, že i Ústavní soud je kritizovatelný (jako by někdo někdy tvrdil opak) a zřejmě v nadšení ze svého příštího vysokého postu vyjadřuje lítost, že „Ústavnímu soudu chybí zkušenosti státních zástupců“. Správně by se měl skládat ze samých státních zástupců! Ústavní soud má jistě daleko k dokonalosti, ale tu a tam se mu podaří překročit vlastní stín a bránit právo před nestydatými politickými zájmy. Proto byl a je trnem v oku nejrůznějších politických manipulátorů. To, že komunisté touží omezit jeho pravomoci, není žádná náhoda. Zaplať Pán Bůh za něj.

Čtvrtek 20. dubna

S odhadem stranických preferencí přišla teď i třetí velká agentura, CVVM. Podle ní vede ODS s 26,5% (polepšila si o 1%), druzí sociální demokraté mají 23% (přibrali 2%), komunisté 13,5% (stejně jako ODS o procento víc než minulý měsíc), zelení zůstávají na deseti procentech a KDU-ČSL má 9,5%. Volit by šlo 68%. CVVM je velmi důvěryhodná firma, nicméně tenhle průzkum vypadá jako večerníček pro ty, co si nepřejí Paroubkovo menšinové vládnutí s tichou (a dobře honorovanou) podporou KSČM. Nedovedu to přepočítat na mandáty, ale řekl bych, že za této konstelace by byla myslitelná i koalice ČSSD – lidovci – zelení. Skoro bych si ji přál, protože jednak by byla radost sledovat, jak by se Paroubek jako odaliska kroutil před předsedou KDU-ČSL Kalouskem (nic jiného by mu nezbylo, pokud by on i ODS setrvali na odporu k velké koalici a zelení naopak na své neochotě byť i jen podpořit vládu, která by stála a padala taky s podporou komunistů), a jednak by se snad ODS konečně pokusila zbavit svého vykřičeného vedení a odříznout se od svého zakladatele, který se ideově zcela vyčerpal. Vedení KDU-ČSL může být o něco klidnější, ale o moc zase ne, strana je v jakémsi ohrožení, za šest neděl, které do voleb zbývají, se toho už moc nespraví, a tak vlastně Kalouskovi a spol. zbývá jen jedno: modlit se, aby to nakonec dobře dopadlo. Konec konců jsou přece křesťanská strana.

KDU-ČSL se nepodařilo prosadit „přílepek“ úplně zakazující kouření v restauracích. Je to dobře. Politická uskupení, která chtějí formou zákazů a příkazů pečovat o blaho svých spoluobčanů v přesvědčení, že sami vědí lépe, co je pro ně dobré, by měla čas od času dostávat přes nos. Žádný smrtelník nemůže svého bližního spasit tak říkajíc proti jeho vůli, a nesmí to ani chtít. Je to nestydaté a po všech stránkách zavrženíhodné.

Místopředseda ČSSD Sobotka, před časem ještě mírný a slušný člověk, prohlásil rozpálen předvolebním bojem, že program ODS je největším podvodem od roku 1989. Za čtrnáct dní řekne, že je to největší volební podvod od roku 1848. A může ještě přitvrdit. Další slušňák, předseda Poslanecké sněmovny Zaorálek, křičí v Mladé frontě Dnes na místopředsedu ODS Langra „lžete!“. Sešikováno za Paroubkem, mění se vedení ČSSD během předvolební vřavy ve smečku rozvášněných paviánů.

Regionální průzkum STEM na Olomoucku věští výsledky, jež by umožnily koalici ČSSD a KSČM (jinde než na celostátní úrovni to údajně ČSSD bohumínské usnesení nezakazuje). Ani spojené síly ODS, KDU-ČSL a zelených by to nedokázaly zvrátit. Nicméně by ČSSD ve srovnání volebním výsledkem z roku 2002 ztratila skoro 10% a byla by jen nevýrazně silnější než KSČM (22% ku 18%). Skoro bych řekl, že by se za této konstelace komunistů trochu báli.

Vrchní soud v Olomouci rozhodl, že evangelický duchovní Michal Šimek se nemusí písemně omlouvat bývalému vysokému stalinistickému funkcionáři Holzbauerovi za to, že jej učinil spoluzodpovědným za krvavé represe po tzv. babické vraždě. Holzbauer byl v padesátých letech krajským tajemníkem KSČ na Jihlavsku, kde se případ udál. Šlo zjevně o provokaci StB. Předseda senátu v závěrečné řeči uvedl: „Žalobce“ (tj. Holzbauer) „byl na významném postu komunistického režimu, a proto jeho odpovědnost, společenská i politická, je zcela evidentní…“ Musel o akci vědět. „Tím, že byl ve velmi vysoké funkci jednoho z nejhrůznějších režimů a počínal si velmi aktivně, mu za toto počínání žádná morální satisfakce nepřísluší.“ Je to krásné, když se soud v podobné záležitosti jednou nechová alibisticky. A farář Šimek si zaslouží uznání za to, že mu k tomu poskytl příležitost.

Pátek 21. dubna

Premiér Paroubek ohlásil, že na opravy a náhradu škod, způsobených povodněmi, jde ihned pět miliard Kč, a během několika příštích let pak dalších 40 – 50 miliard, které dostanou města a obce na protipovodňová opatření. Rozdíl mezi oběma sumami je v tom, že ta druhá je tak říkajíc na střeše a nemá oslovit občany, ale jen část každého občana, totiž voliče. A ostatně, kdo může dnes např. říci, kde bude během několika příštích let premiér Paroubek?

Poslední průzkumy veřejného mínění, zejména pokud jde o hodnocení lidoveckých šancí, se rozcházejí tak nápadně, že se člověk stěží ubrání neptat se, co je vlastně za tím. Odborníci upozorňují, že relativně přesný obraz toho, kolik lidí by ve volbách volilo tu kterou stranu, by měla dávat agentura Factum Invenio, která nezapočítává nerozhodnuté a sympatie těch, co nechtějí volit. Je pravda, že v roce 2002 se právě ona nejvíc přiblížila volebnímu výsledku. Ovšem ve své červnové prognóze. Musíme si ještě měsíc počkat.

Komunistická poslankyně Konečná prohlásila o zahraniční politice Cyrila Svobody: „Zásluhou ministra zahraničí se naše země stala symbolem pokleslého ideologického extremismu a zahraniční politika se dostala do vleku propagandy“. Komunistická drzost nezná mezí, takovou politiku dělali nejpozději od roku 1948 oni sami.

V hlasování diváků během Otázek Václava Moravce speciál v Olomouci zvítězila ODS (Langer) se 44,6%, druzí byli lidovci (posl. Kvapil) s 21,8%, třetí komunisté, teprve na čtvrtém místě se s 11,3% octli sociální demokraté, kteří mají dle STEM v kraji největší podporu, a zelení dostali pouhých 3,7%. Výsledky svědčí zjevně daleko víc o organizační schopnosti stranických sekretariátů než o sympatiích veřejnosti pro tu či onu politickou stranu. Odpovědní pracovníci ČT přesto energicky odmítají hlasování zrušit. Výsledky hlasování přitom aspoň do určité míry zpětně ovlivňují stranické preference. Ještě jeden takový výsledek a člověk se opravdu začne ptát, zda to ČT náhodou nedělá schválně.

Starostka vesnice Libčeves, na jejíž území odvezli napřed neznámí dobráci spoustu tun odpadu pocházejícího zjevně z Německa a pak je dvakrát po sobě zapálili, vzbudila svými výroky na adresu vlády nelibost premiéra Paroubka, který ji zjevně jede vyčinit. Pan premiér může paní starostce vyjádřit svou nespokojenost v té míře, jako to může učinit jakýkoli občan ČR. Jinak je paní starostka představitelka samosprávy, pan premiér exekutivy, samospráva je víc než exekutiva, exekutiva ji nemá pod palcem a nemůže si na ni vyskakovat.

První, co premiér Paroubek udělá, když se octne v úzkých, je, že hledá, na koho to shodit. Běda tomu, kdo není zrovna z ČSSD nebo KSČM a octne se v jeho dosahu. Tentokrát se příliš blízko teritoria, na němž se odehrává případ se stamilionovou odměnou od ČSOB pro kancelář Jansta, Kostka & spol. za pomoc při prodloužení smlouvy ČSOB s Českou poštou (Jansta s Paroubkem spolupracuje), ochomýtala ministryně Bérová, takže byla do věci premiérem vtažena při poslaneckých interpelacích. Bérová se brání, že smlouva byla uzavřena mezi dvěma soukromými objekty a jejího ministerstva se netýká. Jak by se netýkala, když je před volbami!

Vládní novela zákona o užívání symbolů České republiky zavádí vyšší pokuty pro státní instituce, které v patřičnou chvíli nevyvěsí státní vlajku. O něco málo menší pokuta čeká ty kteří stání symboly tím či oním způsobem zneuctí.

Sobota 22. dubna

Sociální demokraté ve spojení s komunisty dvakrát hladce přehlasovali senátní veto: většinou 106 hlasů schválili problematický zákoník práce, který posiluje roli postkomunistického odborového molocha na úkor menších odborových organizací (a samozřejmě i zaměstnavatelů) a o jeden hlas (totiž o hlas Svatopluka Karáska) více dali dohromady v případě zákona o neziskových nemocnic, jedné z významných zákonných norem, jimiž se české zdravotnictví na první pohled zestátňuje, ve skutečnosti ovšem privatizuje do rukou dr. Ratha a jeho kumpánů. Teď bude nejspíš oba zákony vetovat prezident Klaus (uznávám, že v tomto případě mu nic jiného nezbývá), ovšemže marně, Paroubek s Filipem se mu mohou smát. To všechno se děje na sklonku vlády „levostředé koalice“: jeden koaliční partner (US-DEU) už dávno fakticky neexistuje, druhý, KDU-ČSL, teď poznává, k jak trpkým koncům může vést role „opozice v koalici“, kterou tak dlouho a tak rád hrál. Opozice, ODS, se podle slov ministra a prozatímního šéfa ČSSD Sobotky octla mimo „hlavní proud“. Hlavní proud jsou komunisté a socialisté, stejně jako v roce 1945. Jen jsme se tentokrát do té situace teď dostali zcela samovolně, tak říkajíc samospádem, bez kulisy celosvětového válečného kataklysmatu.

Prezident Klaus má v této situaci jiné starosti: v zájmu ČR jsou co nejlepší vztahy s Čínou, prohlásil na rozloučení s odcházejícím čínským velvyslancem. Shodli se spolu, že tyto vztahy mají velmi dobrý základ. Poté, co jsme si odzkoušeli ruské přátelství a dojem byl přes všechnu slovanskou vzájemnost přece jen trochu rozpačitý, věnujeme svou přízeň si Říši Středu.

Krajský soud v Ostravě potvrdil zprošťující rozsudek v procesu s Vladimírem Hučínem. Kuriózní je v této souvislosti zejména postoj ministra vnitra: nechápe, proč se ten případ řeší u soudu, mělo se to prý rozhodnout úředním rozhodnutím: „V těchto složkách by se z toho neměly dělat žaloby, aby se to neprobíralo u soudů.“ Mělo by se to snad vyřídit rychle as rázně někde v noci, v opuštěném zákoutí, pokud možno bez zbytečných svědků? A bude se to tak dělat, až ČSSD vyhraje volby?

Rusko nechce podpořit sankce proti Íránu, dokud nebude mít „konkrétní důkazy“ o tom, že íránský jaderný program není mírový. Konkrétním důkazem pro Rusy bude odpálení prvních raket s jadernými hlavicemi, realisticky kalkulují s tím, že nebudou namířeny právě na Moskvu. Rusové si pak sami posbírají za svým plotem spadané hrušky.

Pondělí 24. dubna

Paroubkův sekretariát tentokrát zvládl divácké hlasování v televizní Sedmičce na Nově: premiér porazil svého soupeře Gandaloviče zcela výrazně a mohl si dokonce dovolit gesto pouťového kouzelníka: předem vyzval diváky, ať radši věnují esemesky, které by mu chtěli poslat, na dobročinné účely. Je zároveň třeba uznat, že arogantní způsoby premiéra Paroubka spoustě lidí imponují. Mně se z nich sice zvedá žaludek, protože podobné chování jsem byl nucen trpět od bolševických papalášů od dětství až do převratu v listopadu 1989 a teď mi hrozí, že mu budu byť nepřímo vystaven po zbytek života, ale co naplat, nezbývá mi než vzít na vědomí, že mnoha lidem se to líbí a vyhovuje jim to.

Sociální demokraty podpoří ve volební kampani exkancléř Schröder, Tony Blair a možná i prezident Chirac. Je pozoruhodné, kolik západních politiků má zájem na tom, aby u nás vládla tichá koalice ČSSD a komunistů. V Maďarsku vyhráli volby postkomunističtí socialisté, ale tam něco podobného jako u nás nehrozí.

V této situaci varuje premiér Paroubek před „modrou diktaturou“: „Modrá diktatura není nadsázkou. Naopak může se změnit z noční můry i ve skutečnost. ODS drží ve svých rukou úřad prezidenta, se svými satelitními spojenci, jednotlivými senátory ovládá již dnes Senát. Prakticky ovládá všechna hejtmanství. Má silné pozice na radnicích velkých měst, v Ústavním soudu je většina konzervativních soudců jmenovaná Václavem Klausem. Totéž platí pro bankovní radu ČNB.“ ODS prý tedy zbývá už jen ovládnout Sněmovnu a Strakovu akademii. „Jen my tomu můžeme zabránit.“ Za prvé, tento výčet vzbuzuje falešný dojem, jako by ODS většinu ve zmíněných institucích (kromě ÚS a bankovní rady ČNB) nedosáhla volbami, ale vojenskou anexí. A za druhé: všechny tyto pozice nejsou vůbec k ničemu, když Strakovka a PS je v rukou faktické rudé koalice. Ta vždycky prosadí svou a prosadí ji i po případných vítězných volbách, prezident a Senát ji mohou jen brzdit, krajské samosprávy jsou totálně bezmocné a slouží Paroubkovi jen jako Prügelknabe, když přijde velká voda. Pro spravedlnost třeba říci, že Klaus a ODS sklízí to, co zasili, nesmyslná koncepce a zároveň bezmocnost druhé komory a bezmocnost krajské samosprávy je jejich dílem, kdysi se báli, že omezí jejich dominanci, a prosadili pro ně co nejmenší pravomoci.

US-DEU ve smrtelných křečích zahájila tažení proti aroganci moci, za eutanazii a toleranci lehkých drog. Neznalým připomínáme, že US-DEU je vládní strana a má tři ministry.

Česká obec legionářská požádala radnici v Českých Budějovicích o vztyčení sochy Edvarda Beneše. Řada radních je pro, zajímalo by mne, zda se vůbec někdo odváží být proti. V Lidových novinách zdůrazňují, že na sochu budou „útočit“ zrádní sudetští Němci, radní se jich ovšem nebojí. Stateční chlapíci! V listě též připomínají případ s Benešovou bustou v Českém Krumlově. K tomu ke všemu podotýkám: aby člověk mohl být čs. legionářem, muselo mu být v roce 1918 aspoň osmnáct let. To znamená, že dnes by mu bylo sto šest. Z toho plyne, že Legionářská obec je spolek duchů. Za druhé, prezident Beneš má velkou vinu na vyhnání sudetských Němců, ale to není zdaleka všechno: prováděl nezodpovědnou politiku (vyhnání bylo jen její součástí), která učinila tuto zemi skoro na půlstoletí kolonií zaostalého ruského impéria. Jinak vztyčení sochy v Budějovicích, v němž většina obyvatel byli Češi, je přece jen o něco menší drzost než když se busta umístí v Českém Krumlově, který byl před deportacemi německého obyvatelstva čistě německý.

Jacísi „aktivisté“ blokují podle zprávy LN výstavbu radaru NATO u Slavkova. Aktivisté jsou nebezpečné a všemocné bytosti. Hlavně se bojí, že by zařízení mohlo přilákat teroristy. Íránských raket s atomovými hlavicemi se naproti tomu aktivisté zjevně nebojí. Lépe řečeno, leknou se, až to bouchne. Možná, že se pak ukáže, že jsou na rozdíl od nás obyčejných smrtelníků imunní proti radiaci. Fenomén „aktivismu“ stojí za bližší povšimnutí.

Úterý 25. dubna

Patrně aby podpořili požadavek „Nové Unie svobody“ („Zastavme mezinárodní hysterii okolo terorismu!“) odpálili islámští teroristé v egyptském letovisku Dahab tři nálože, při nichž bylo podle posledních zpráv zabito 18 lidí, z nich údajně jen tři cizinci, zraněných bylo přes šedesát. V islámských zemích, kde je silná a agilní fundamentalistická opozice (což je případ Egypta), jsou vládní orgány poměrně bezmocné a v budoucnu to bude nejspíš ještě horší. Svět je zase o něco málo nebezpečnější.

Vypadá to, že zlomyslný osud Paroubkovi zhatí předvolební triumf se slavnostním položením základního kamene k automobilce Hyundai. Vedení firmy je zaměstnáno korupčním skandálem a zahájení stavby (nejen té u nás) se asi odloží. Paroubka to nepoškodí (proč taky, je v tom tentokrát nevinně), ale taky mu to nepomůže.

Jakýsi novinář jménem Jaroslav Novák Večerníček (!), vydavatel časopisu Pivní magazín, napadl v barevné jednostránkové tiskovině „Hlas zoufalého voliče ODS“ (náklad sto tisíc kusů) předsedu ODS Topolánka kvůli prodeji podílu ve firmě VAE. A žádá si (teď, pět týdnů před volbami) změnu. To je např. ve srovnání s billboardy Balbínovy strany proti lidovcům poněkud průhledně primitivní akce. Samozřejmě jde o zklamaného příznivce ODS, kdyby se deklaroval jako Paroubkův člověk, nemělo by to patřičnou účinnost. Podobně to dělali komunisté: kritiku kapitalismu prováděli zejména zklamaní intelektuálové ze západních zemí. Kvetla tenkrát zejména v SRN. Když se pak otevřely archivy Stasi, ukázalo se, že řada kritiků je na jejích výplatních páskách. Známý bojovník za mír generál Bastian v důsledku toho po pádu „NDR“ spáchal sebevraždu a stáhl do nebytí i svou životní družku Petru Kellyovou (ta to dělala z blbosti).

Jiří Paroubek pochybuje, že v roce 1978 ve Svobodném slovu mluvil o únoru 1948. Článek ostatně nikdy neautorizoval. Citát zní (podle Práva): „Pro nás mladé, kteří jsme Únor 1948 neprožili jako osobní zkušenost, je toto datum především historická událost, kdy byla s konečnou platností rozhodnuta otázka politické moci, došlo k likvidaci pozic exponentů buržoazie v politickém životě republiky. Nyní, třicet let po Únoru 1948, jsou pro nás mladé ideje Února živou výzvou. Nutí nás především k zamyšlení, kolik toho pro stranu a společnost děláme a kolik jsme schopni udělat. V naší stranické práci je stále co zlepšovat.“ Pochybovat je lidské. Já zase pochybuji o pochybnosti pana Paroubka. Říkat takové věci bylo tehdy obligátní, ale jen pokud člověk byl zrovna např. funkcionářem ČSS. Pokud jste byl třeba jen (jako autor těchto řádků) programátorem v s. p. Mototechna, říkat jste je nemusel. Nikdo to na vás ani nechtěl.

Podle agentury Factum Invenio si dosud nerozhodnutí voliči vybírají mezi ODS, ČSSD a zelenými. To je logické: ODS a ČSSD jsou dva hlavní protagonisté naší politické scény, a těm, kteří jsou z nich otráveni, se dokázala vnutit Strana zelených jako nová, třetí síla, vyplňující příkop mezi hlavními rivaly. Povedlo se jí něco, po čem vždycky toužili lidovci, ale shodou spousty okolností se jim k tomu nikdy nepodařilo dopracovat. Do voleb to zeleným asi už vydrží a mají šanci na slušný výsledek. Co budou dělat po volbách, je ve hvězdách. Nejspíš explodují jako supernova.

Ministr Rath si vyjel na Mladou frontu Dnes kvůli článkům o neziskových nemocnicích: „Tyto titulky popisují jiný zákon, úplně jiné věci, které s tímto zákonem (o neziskových nemocnicích) nemají nic společného a nezakládají se na pravdě. Obracím se na MfD se žádostí o omluvu a uvedení informací na pravou míru. Pokud tak neučiní, budeme muset podat trestní oznámení na příslušné redaktory za pomluvu, za šíření poplašné zprávy a současně žalovat ten deník. Tady už si myslím, že nejde o určitou novinářskou zkratku, jde o vědomou manipulaci.“ Zde je předveden model, jakým se bude po případném vítězství rudé koalice v červnových volbách normalizovat situace v oblasti „veřejných sdělovacích prostředků“. Předpokládá to ovšem, aby soudy šly vládě na ruku. Zpočátku s tím asi budou potíže. Jinak je model stejný jako v roce 1969-70. Všechno tu už bylo.

V souvislosti s výročím černobylské atomové havárie píše v Právu František Janouch: „Zatím nejsolidnější statistické a lékařské analýzy ukazují, že v nejvíce postižené skupině obyvatel (kolem 600 tisíc osob - likvidátoři havárie a obyvatelé Pripjati a další) zahubí v průběhu 50-60 let života rakovina asi čtyři tisíce lidí (započtena jsou už úmrtí ihned po havárii). V takovémto vzorku ovšem statisticky vzato zemře na rakovinu tak jako tak kolem 150 tisíc osob - zvýšení počtu úmrtí kvůli Černobylu je tedy relativně velmi malé. A srovnáme-li důsledky havárie s množstvím úmrtí způsobených na Ukrajině kouřením, alkoholem, dopravními a pracovními nehodami, otravami potravinami a houbami (čtvrt miliónu ročně), je počet obětí katastrofy (opakuji - čtyři tisíce lidí během 50-60 let) skoro zanedbatelný.“ Něco velmi podobného napsal včera v MfD Ivan Brezina. Předpokládám, že oba pánové vědí, o čem mluví. Celoevropská protiatomová hysterie, jejíž součástí je černobylský horor, je ideologie s chatrnými věcnými základy. (Tím nechci bagatelizovat černobylskou havárii, jen upozornit na to, že se nebezpečí spojené s podobnými případy neúměrně démonizuje. Démonizovat se nemají ani skutečné katastrofy, je to zbytečné.)

V MfD píše šifra mcm v souvislosti s maďarskými volbami: „…od pádu Rakouska-Uherska tvoří několik milionů Maďarů početné menšiny v sousedních státech a maďarské vlády se k nim často hlásí.“ Problém je v tom, že především se těch několik milionů Maďarů hlásí ke svému maďarství, a teprve na základě toho se k nim „občas“, ale spíš pořád, hlásí každá maďarská vláda včetně té premiéra Gyurcsánye. Nerozumějí pod ním to, že mohou mezi sebou mluvit maďarsky, tancovat čardáš a jíst perkelt. Cítí se být součástí maďarského národa jako politického celku. Je možné to respektovat, druhou cestou je ty menšiny zlikvidovat (jenže to by asi EU nedovolila). Třetí cesta, to, že se přimějí k tomu, aby se považovali za Slováky, Rumuny, Srby a Ukrajince mluvící maďarským jazykem, je bohužel neschůdná. Tím nemá být řečeno, že by snad území, kde žijí, měla být připojena k Maďarsku. To je z nejrůznějších důvodů neproveditelné. Jen by státy sousedící s Maďarskem měly tenhle fakt vzít nějak v úvahu.

Středa 26. dubna

Agentura PSB podle Práva jednoznačně potvrdila Paroubkův triumf v diskusi s Gandalovičem na Nově. Agentura PSB ovšem pracuje pro ČSSD. Když Právo přetiskuje mir nix dir nix průzkumy PSB, jako by to byly průzkumy nezávislé agentury (STEM, CVVM, Factum Invenio), fixluje.

Dále Právo triumfuje: Sněmovna přehlasovala tři prezidentská veta! Rudá koalice přehlasuje každé prezidentské veto. Prezidentovi nezbývá než vetovat takové zákony jako zákoník práce a zákon o neziskových organizacích. Také, řekl bych, vetovat zákon, jímž stát z pohodlnosti a vyčůranosti přenáší povinnost stíhat absentéry na jejich zaměstnavatele. Problém není v prezidentovi, ale v rudé koalici (je přitom pravda, že prezident by asi měl u vědomí této situace s vety šetřit a nevetovat každou prkotinu, např. zákon dotýkající se provozu lyžařských vleků).

Na příští neděli naplánovala ČT společnou česko-slovenskou předvolební debatu. Účast v ní postupně odmítli premiér Dzurinda a předseda Topolánek. Nedivím se jim, nápad je to poměrně pitomý, proč se má znovu vytvářet virtuální federace? Česko má jiné problémy než Slovensko, vzniknou nesmyslné tahanice a falešné analogie. Nadto pokud volby vyhraje ODS a na Slovensku Smer, bude muset Topolánek vyjít s Ficem, pokud by na Slovensku vyhrál Dzurinda a u nás Paroubek, bude se muset Paroubek naučit mluvit slušně s Dzurindou. Debaty jako byla ta plánovaná jsou schopné jen navršit této nutnosti do cesty překážky. Je dobře, že ČT nakonec od plánu upustila.

Premiér Paroubek mírně zkritizoval ministra Svobodu za jeho iniciativu ohledně zavedení víz pro Kanaďany. Ministr ji napřed vyhlásil v médiích a teprve pak ji chce předložit vládě. Premiér v tomto případě projevil stoický klid, u něho zcela nezvyklý. Měl by ve skutečnosti nárok skákat tři metry vysoko a řvát jako tygr, postup ministra Svobody je bohužel zcela předvolebně nekorektní. Navíc je to populistické gesto, které může ČR nanejvýš poškodit: Kanaďané nám zasolili, i my jim zasolíme. I v takových situacích je zapotřebí uvažovat věcně a ptát se, jaké jsou věcné důvody pro zavedení víz. Působí nám kanadští podnikatelé a turisté problémy? Infiltruje sem z Kanady organizovaný zločin? Jezdí k nám z Kanady asociálové žít z podpory pro imigranty?

Evropu údajně zachvátila pandemie obezity. Čtyři sta milionů Evropanů má nadváhu, sto třicet milionů (něco jako celé Německo a Francie dohromady) jsou obézní. Jak se budou tlusťoši bránit před možnou invazí nepřítele? Nebudou schopni v případě nutnosti ani dost rychle utíkat! Evropský pacifismus a appeasement vůči radikálním muslimům možná s těmi velkými břichy nějak souvisí. Stojí za povšimnutí, že na žebříčku obezity zaujímá naše vlast čestné čtvrté místo (za Řeky, Němci a Kypřany). Přitom naše platy činí údajně jen 55% evropského průměru: ocenit je třeba úspornost v tloustnutí: za podstatně menší peníze než Němci si dokážeme opatřit skoro stejně velká panděra. Zlaté české ručičky!

Jan Eichler cituje v Právu (v souvislosti s teroristickými útoky v Egyptě) „skvělého teoretika mírových studií“ Johana Galtunga: „Pokud lidé žijí uvězněni v nespravedlivých strukturálních vztazích, nutí je to… k různým formám protestů. Tak se vytváří bludný kruh násilí.“ To je jen obměněná verze marx-leninské teorie, že za všechno násilí, zločiny apod. mohou sociální poměry. Ve skutečnosti za násilí, zločiny ad. Mohou jen a jen docela konkrétní darebáci. „Nespravedlivé strukturální vztahy“ nejsou žádný dostačující důvod k násilí, natož k masovému vraždění. Navíc na „nespravedlivé strukturální vztahy“ se může vymlouvat kdekdo. Je to jen nestydaté alibi.

Premiér Paroubek a jeho straničtí kolegové se snaží nějak omluvit vystoupení příštího předsedy vlády na besedě z května roku 1978, v němž vysoce hodnotil odkaz Vítězného února. Velmi podivný článek o tom napsal do dnešní MfD i Karel Steigerwald. Pan Steigerwald si myslí, že vytahovat na premiéra články z mládí je nestydaté. Já si naopak myslím, že nestydaté je psát takové články a pak je ještě dodatečně obhajovat mladickou nezkušeností. Mám k panu Paroubkovi tisíc výhrad, ale nemyslím si o něm, a nikdy jsem si o něm nemyslel, že je dementní blb. Jádro problému je, že pan Paroubek v pětadvaceti letech zveřejnil názory, kterým samozřejmě už tenkrát ani trochu nevěřil.

V novinách probíhá všeobecné hodnocení premiérova ročního vládnutí. Místopředseda KDU-ČSL Kasal se např. nechal slyšet: „Nebyla to neúspěšná vláda, ale Paroubek se zapsal do historie hlavně tím, že vtáhl do hry komunisty.“ Nebyla to neúspěšná vláda, protože jsme se na ní podíleli (a dosud se podílíme) i my z KDU-ČSL. Ve skutečnosti byl Paroubek úspěšný hlavně v tom, jak se mu podařilo vtáhnout do hry komunisty. Je to podobný úspěch, jako když se mopslíkovi podaří v táhnout do hry kojota, který ho pak během ní zákonitě sežere. Politika zároveň sebevražedná (pro ČSSD) a nezodpovědná (vůči české veřejnosti). Lidovci k ní do poslední chvíle dělají křoví.

Čtvrtek 27. dubna

Místopředsedu KSČM Dolejše včera v noci zmlátili neznámí násilníci. Všeobecných odsudků už zaznělo habaděj, považuji za zbytečné je rozmnožovat. Za povšimnutí ovšem stojí také, že je to nejlepší, vlastně jediná možná cesta k tomu, aby komunistům ještě stouply preference. A za zmínku stojí ještě to, že oblíbeným terčem útoků v KSČM jsou různí revizionisté (expředsedu Svobodu dodnes neznámý útočník málem zabil). Kdosi zabil dvě mouchy jednou ranou: revizionista dostal na budku a KSČM mučednickou korunu. Vítr hned taky chytá Paroubek, cítí šanci pro svůj plán tiché aliance s komunisty: „Myslím si, že je to důsledek naprosto nepřiměřeného protikomunistického štvaní.“ Pan Paroubek v sobě nezapře předlistopadového funkcionáře, i když „jen“ ČSS. Jiří Hanák zase srovnává pronásledování komunistů v ČR s pronásledováním Židů v Evropě okupované Němci. Problém je v tom, že Židem se člověk rodí, kdežto komunistou se stává z vlastního rozhodnutí. Pan Hanák to dobře ví, sám si to zažil. Z toho důvodů není správné říkat „všichni jsme komunisté“. Všichni nejsme komunisté. Pan Hanák ovšem ano (samozřejmě s lidskou tváří a dnes už jen neorganizovaný).

Zdravotnickou petici žádající mj. odvolání dr. Ratha podepsalo přes dvě stě tisíc občanů. Dr. Rath ví, že mnoho lidí ji podepsalo „z nátlaku“: „Máme spoustu dopisů a telefonátů, kdy se nám lidé svěřují, že na ně bylo brutálně naléháno, že jim nebudou napsány léky, nebudou ošetřeni atd., pokud petici nepodepíší. Význam petice je z tohoto pohledu velmi zpochybněn. Myslím, že významné procento podpisů bylo vynuceno amorálně, v rozporu s lékařskou etikou.“ To je pozoruhodné. Dr. Rath používá přesně stejných postupů a fint jako normalizátoři z roku 1969, ačkoli se na tu dobu nemůže pamatovat. Jedná se zjevně o pavlovovský nepodmíněný reflex.

Pátek 28. dubna

Polská vládní strana PiS se rozhodla, že utvoří koalici s fundamentalistickou Ligou polských rodin a s extremistickou Sebeobranou. Její předseda Lepper se má stát vicepremiérem. Třetí potenciální partner, Polská lidová strana, účast v koalici nakonec odmítla, dokonce i řada poslanců Ligy polských rodin nechce mít s novým uskupením nic společného, takže i tato vláda bude menšinová. Kaczynští zjevně přetrumfli Paroubka: stejně jako on chtějí vládnout s extremisty, ale je jim v tuto chvíli jedno, že nebudou mít většinu. Oni jsou ovšem v lepší situaci: jejich vláda už dostala důvěru a může se obměňovat až do aleluja, kdežto nová Paroubkova vláda je zatím holub na střeše. Pokoušejí se Poláci a Češi přesvědčit svět, že demokracii zatím nedorostli? Premiér Paroubek napadl zcela bezprecedentním způsobem ODS a nesocialisticky orientované noviny. Cituji podle Práva: „Útok prý vyvěrá z atmosféry nesnášenlivosti a honu na čarodějnice, které v posledních měsících šíří ODS a někteří jí blízcí novináři z MF Dnes a Lidových novin. Příčinou je ,závist a nenávist ODS vůči levici, bez ohledu na to, jestli jde o ČSSD nebo KSČM´. Pokud by zůstalo u útoků verbálních, bylo by to prý snad snesitelné. Avšak „ukazuje se něco, co bych nazval jako studená občanská válka, co rozpoutala ODS a ty satelitní organizace, které se k ní hlásí a které tento trend antikomunismu naprosto intolerantního a nepochopitelného, nenávistného stupňují. Není divu, že nejrůznější patologičtí jedinci této atmosféře podléhají a fakticky konají špinavou práci za ty, kteří pro ni vytvářejí podmínky“. „Mám na mysli především Mladou frontu Dnes a Lidové noviny, konkrétně pány Mandlera, Šafra a Komárka, ale také některé další publicisty“, citují zase Lidové noviny. prý jde o slovní pyrotechniku, která vyvolává intoleranci ve společnosti. Trochu mne mrzí, že se na mne v tom výčtu nedostalo, musím se asi víc snažit. Právo uvádí, že „premiér již vyzval policejního prezidenta, aby policie nelenila.“ (Mám jakousi slabou naději, že to zatím myslel jen v souvislosti s napadením Dolejše.) Pan Paroubek v sobě nezapře předlistopadového aparátčíka, vlastně už dikcí (všimněte si, že slovo „pan“, „pánové“ používá jako urážku není ostatně sám, Klaus, ač nemá aparátčickou minulost, to dělá taky). Ale především ta snaha využít konkrétní případ, který je schopen vzbudit soucit a rozhořčení nejen u komunistů, k tomu, aby si to vyřídil s opozicí a s médii. Takhle se chovali komunisté před rokem 1948. Nemohu v této souvislosti – a nejen v této souvislosti – neocenit to, co píše v Právu v poslední době Alexandr Mitrofanov: zachoval si ve volební vřavě střízlivý odstup. V situaci, kdy řada jeho kolegů z Práva vyvádí jako štípnutá střečkem hovězím. Nevím, komu v pravé části novinářského spektra se tohleto daří.

Ostatky německých vojáků byly prozatímně uskladněny ve vojenském prostoru v Brdech. Zjevně na místě, kde byly dříve ruské jaderné hlavice. Nový materiál je brizantní jen v přeneseném slova smyslu. Noviny (Právo a Lidovky) zdůrazňují, že vojenští duchovní přítomní aktu uložení se modlili jen kraťoučko, a sice za všechny padlé ve válce. Proč se nemohou modlit trochu déle a právě za tyto padlé? Byli to taky lidé. Je to, jako kdyby se duchovní na pohřbu pana Nováka modlil za všechny zemřelé, co jich kdy bylo: nedůstojné, směšné a ovšem zbabělé: co by tomu řekli Bojovníci za svobodu!

Václav Klaus prohlásil kdesi na návštěvě v USA, že evropská integrace znamená budování institucí směřujících k potlačování svobody, demokracie, nemluvě o ekonomické výkonnosti. Nevím, ale jako laikovi v oboru ekonomiky se mi zdá, že ČR zejména po vstupu do EU hospodářsky jen kvete.

Jakési grafické studio a lidé kolem něho sdružení připravují sérii spotů, které mají mladé lidi přimět, aby šli k volbám. Heslo zní: jít volit je sexy! Cítím povinnost velmi důrazně upozornit mladé a nedostatečně informované voliče, že volební akt nemá se souložením vůbec nic společného. Pokud si myslíte opak, nechoďte tam, budete šeredně zklamáni. Volit se má z docela jiných vážných důvodů, zejména v těchto volbách půjde, jak se čím dál tím víc ukazuje, o krvavě vážnou věc. Kdo v sobě nemá dost inteligence a dost slušnosti, aby to poznal, tomu takovéhle nejapné analogie nepomohou.

Sobota 29. dubna

Podle posledního průzkumu agentury Factum Invenio se o něco zlepšila pozice ČSSD (má teď 26,4% to je proti začátku měsíce o 2,8 více). Mírně přibrala i ODS, která stále suverénně vede (30,6%). Komunisté zůstali na 18,1%, lidovci neopatrně tratili a mají teď 11,8. Zelení klesli o 2,6 na 7,8%, to je první výrazný pokles, jaký u nich agentura zaznamenala. Pro nestabilní preference dosud neparlamentní strany může mít nepříjemné důsledky. Nejspíš jim uškodilo to, když předseda Bursík nedávno prohlásil, že mu je sociálně demokratický program bližší než ten ODS. Pokaždé, když zelení opustí neutralitu „třetí síly“ a přihlásí se buď k ODS, nebo k ČSSD, setřesou ze sebe něco příznivců. Pan Bursík sice v debatě s Paroubkem otupil touto koncesí premiérovu útočnou aroganci, ale preference strany nejspíš poškodil. Podotýkám, že Factum Invenio nepřináší na rozdíl od STEM a CVVM preference stan, ale volební prognózu, a že (ač to, co přináší, vypadá občas dosti divoce) výsledek předchozích voleb nakonec odhadla ze všech agentur nejpřesněji.

Premiér Paroubek chce prý, pokud po volbách vytvoří vládu, jmenovat ministryní spravedlnosti bývalou Nejvyšší státní zástupkyni Benešovou. To je hezké a zcela v duchu premiérových představ o státní spravedlnosti. Ještě lepší by ovšem bylo, kdyby se ministrem spravedlnosti stal rovnou policejní prezident nebo ředitel BIS.

Na nádraží v Libni našla policie pod kolejemi výbušnou nálož. Po přepadení poslance Dolejše nepochybně další přesvědčivý důkaz o temných piklech ODS a „satelitních organizací“, zejména Mladé fronty Dnes a Lidových novin a jejich pisálků.

Prezident Klaus se za pobytu v USA vyjádřil v tom smyslu, že politici ODS i ČSSD by neměli předem vylučovat velkou koalici jako jednu z reálných možností příštího politického uspořádání. Z ODS ani z ČSSD ho v tom nepodpořil nikdo. Paroubek zřejmě pořád kalkuluje s menšinovou vládou podporovanou komunisty (a má stále ještě šanci na úspěch), a s čím kalkuluje ODS, to ví jen sám Bůh. Nejspíš vůbec nekalkuluje. Prezident rovněž zopakoval, že nebude jmenovat vládu, která by byla závislá na podpoře komunistů. Ústava mu sice takovou možnost nedává, ale pokud by to přesto udělal, musel by ho Senát zažalovat z velezrady, aby jeho rozhodnutí bylo možné zvrátit, přesněji řečeno, aby ho bylo možno odvolat a zvolit nového. Paroubek by ovšem do té doby vládl dál, byť s omezeným mandátem jako dosluhující premiér, opřen o komunistickou podporu v (nové) PS.

Premiér Paroubek označil na včerejším ekonomickém fóru v Teplicích společnou vládu ČSSD s komunisty za absurdní a morálně nepřijatelnou představu, vedla by prý k ekonomické krizi. To je dobré, a proč není absurdní a morálně nepřijatelné menšinové vládnutí s komunisty v zádech? Paroubek ovšem za ještě větší nebezpečí považuje případné vítězství ODS, což je zcela zvrácená a nebezpečná demagogie. ODS je sice strana nevábná, ale stejně jako ČSSD a na rozdíl od KSČM reformovatelná. Problémem ODS je její nynější vedení, ale je to problém přece jen menší než ten, který představuje dobrodruh Paroubkova typu v čele ČSSD.

Zatímco premiér Paroubek naznačuje chutě, které je těžké si nevyložit jako kriminalizaci ODS, dvou českých deníků a některých publicistů, touží jeho věrné páže dr. Rath postavit před soud bývalou ředitelku VZP Musílkovou a dva europoslance ODS. Vyhraje-li volby ČSSD s komunistickou podporou (nemusí přitom být nejsilnější stranou, stačí, když dá s komunisty dohromady většinu), může u nás být zase po dlouhé době čilý soudní provoz.

Vicepremiér Sobotka prohlásil v rozhovoru pro Právo, zjevně po vzoru nekorunované hlavy ČSSD Paroubka: „ODS … už nyní s výjimkou Poslanecké sněmovny ovládá prakticky všechny ostatní demokratické instituce. Pokud získá kontrolu i nad Poslaneckou sněmovnou, bude to znamenat, že tady budeme mít systém, který sice bude formálně demokratický, ale ve skutečnosti bude o všem rozhodovat jediná politická partaj.“ To přece vůbec není pravda, ODS nebude schopna vytvořit vládu bez koaličních partnerů a bude na těchto koaličních partnerech existenčně závislá.

V rozhovoru pro MfD prohlásil europoslanec Zahradil mimo jiné na téma možné koalice ODS - zelení: „Podívejte se na jejich složení. Nevěřím, že by se pak jejich lidé drželi dohod. Může se to rozpadnout na znesvářené skupinky. Vláda závislá na hlasech zelených bude vládou potenciálně ohroženou a nestabilní.“ Vzpomínám si, že mi můj zesnulý přítel Andrej Stankovič kdysi vyprávěl, jak když rukoval na vojnu do nějaké středoslovenské posádky, zašel si nejdřív na oběd do místní restaurace. Zjistil, že na jídelním lístku jsou pouhé dvě položky: Hovädzie v keľu a Bravčové v keľu. Pan Zahradil připomíná člověka, který si v téže restauraci s tímtéž jídelním lístkem v ruce hodlá objednat Beef Stroganoff.

Alexander Solženicyn obvinil NATO ze spiknutí proti Rusku: aliance usiluje o totální obklíčení Ruska a ztrátu jeho suverenity tím, jak podporuje revoluce v postsovětských republikách. Údajné totální obkličování Ruska a úsilí o ztrátu jeho suverenity slouží Rusku odjakživa jako legitimace pro jeho imperialistickou politiku.

Petr Zídek cituje v příloze LN Orientace petici devatenácti francouzských historiků proti francouzským zákonům, které se pokoušejí prosadit jeden závazný pohled na některé momenty dějin. Praví se v ní velmi pěkně: „Historie není náboženství. Historik nepřijímá žádné dogma, nerespektuje žádný zákaz, neuznává žádné tabu. Může vadit… Historie není předmětem práva. Ve svobodném státě nepřísluší ani parlamentu, ani soudním institucím, aby určovaly historickou pravdu.“ A Zídek z toho vyvozuje: „Jde o to, že stát ahistoricky roubuje na dějiny dnešní ideologická schémata a pojmy zatížené právním obsahem.“ Pan Zídek vykládá věty z petice příliš úzce: jde také a především o to, že jedni historici mají právo proti druhým historikům a proti státním institucím dělat něco, co jejich oponenti (a případně i „stát“) označí za ahistorické roubování dnešních ideologických schémat a pojmů zatížených právním obsahem na dějiny, přesněji řečeno, že na to má právo každý, aniž by byl odkazem na nějakou průhlednou ideologii (například na to, že „ahistoricky roubuje“) okřikován, případně mu byla zacpávána huba.

Úterý 2. května

Poté, co neznámí výtržníci zmlátili komunistického místopředsedu Dolejše, podařil se Policii ČR husarský kousek: na prvomájové demonstraci pravých a levých extremistů zbila a zadržela ředitelku sekce lidských práv a rovných příležitostí Úřadu vlády ČR a číslo dvě pražské kandidátky Strany zelených Kateřinu Jacques. Paní Jacques v malém hloučku přátel a se svými dvěma dětmi demonstrovala nesouhlas s pravicovými extremisty. Nebyl jsem tam a nevím, jak se všechno seběhlo. Sama demonstrace i protidemonstrace byly bouřlivé, demonstranti na sebe mj. vystrkovali holé zadnice: zřejmě příklad šimpanzů Bonobo, který pro oblast sexuálního života tak propaguje paní Hauserová, táhne i v politických akcích. Vzhledem k úrovni veřejných diskusních vystoupení např. pana Paroubka a Jandáka mám trochu strach, aby se nakonec nedali strhnout i oni. Pan Filip se na prvomájové manifestaci KSČM neuchýlil k těmto manýrám, nicméně prohlásil např., že jenom nálet amerických letadel na Prahu v roce 1945 „zabil stonásobně více lidí, než jsou životy, které vyčítají právě nám“, což je s vystrčením holého zadku zcela souměřitelné. Leč zpět k případu paní Jacques: i kdyby napadená měla na konfliktu s policií svůj podíl (čemuž zatím nic nenasvědčuje), je taková brutalita vůči ženě (navíc paní Jacques není žádný teenager, což by i průměrně inteligentní policista měl na první pohled poznat) něco neobhajitelného. Policie ČR je bohatá na podobné maléry: věřím, že jde o jakýsi exces, jenže pak se na ni sesype vlna zasloužené, leč zevšeobecňující kritiky a policie se v důsledku toho stává neakceschopnou i tam, kde by podobný zásah byl na místě. Premiér Paroubek si nechal předložit veškerou dokumentaci k případu. Zajímalo by mne, jak to teď svede na ODS, Lidové noviny a Mladou frontu Dnes.

„Za konfrontační atmosféru ve společnosti může ODS spjatá s některými médii či novináři. Přímý důkaz nemám“, prohlásil premiér Paroubek v Nedělní partii na Primě. Když nemá přímý důkaz, nemá o tom mluvit, je to neslušná spekulace. Zmlácený komunista Dolejš zase v ČT řekl, že když někdo zpochybňuje existenci KSČM, tak proč by si nemohl bouchnout do jejího poslance. Ve skutečnosti ti, co zpochybňují existenci KSČM, nemusí nutně bouchat do jejích poslanců, a ti, co bouchají do jejích poslanců, nemusí zpochybňovat existenci KSČM. Pan Dolejš předvedl krátké propagandistické spojení, pro komunisty odjakživa typické.

Podle zpráv z íránského exilu probíhá program obohacování uranu, na jehož konci je výroba jaderných náloží pro balistické střely, pod dohledem čínských a severokorejských vědců. Zdá se, že celý Írán je jedna velká balistická střela s jadernou hlavicí, kterou se vyčůraní čínští (a taky ruští) politici chystají připravit k samoodpálení směr Západ, samozřejmě tak, aby v samotném aktu odpálení neměli prsty a mohli pak jen sklidit jeho plody.

Všechny politické strany se vyslovují pro přímou volbu prezidenta. Důvod je zjevný: přeje si to drtivá většina obyvatelstva. Skoro všechny politické strany (kromě ODS) si zároveň nepřejí za prezidenta Klause. Klause si ovšem za prezidenta přeje skoro šedesát procent obyvatelstva. Jak to zařídit, aby se prezident volil přímo a nebyl zvolen Klaus? Nejlepší bude počkat ještě jedno období (to navrhují lidovci), pak už Klaus kandidovat nemůže. Z hlediska potřeb Paroubkovy vlády mi jako ideální typ pro příštího prezidenta napadá ministr Bublan. Byl by dokonale nadstranický a dokonale nezávislý.

Polsko se zuřivě ohrazuje proti plánu na severoevropský plynovod, který povede z Ruska po mořském dnu přímo do Německa. Ministr obrany Sikorski přirovnal dohodu o stavbě s paktem Molotov-Ribbentrop. Nová polská vláda se zjevně domnívala, že může vystupovat z pozice síly zároveň vůči Německu i proti Rusku. Prezident Kaczynski v době, kdy byl ještě primátorem Varšavy, spočítal Němcům, co jim dluží za zničení města na sklonku druhé světové války. Sejm zavázal minulou vládu, aby německé dluhy nekompromisně vymáhala. Teď se Němci s Rusy domlouvají přes jejich hlavy a oni s tím kromě silných a ještě silnějších slov nemohou nic dělat (navíc bych řekl, že Poláci nebezpečí plynoucí z uskutečnění projektu poněkud přeceňují).

Středa 3. května

Případ Kateřiny Jacques, napadené policistou během prvomájových demonstrací, nabývá pomalu obludných rozměrů. Ministr vnitra i policejní prezident se horem dolem omlouvají. Premiér Paroubek je pro vyhazov delikventa (ačkoli případ dosud nebyl došetřen). Je zjevné, že se Policie ČR v tomto případě nijak zvlášť nevyznamenala a že Inspekce bude mít co řešit. V hektické předvolební atmosféře ale celá záležitost začíná trochu připomínat hysterický hon na čarodějnice. Je podstatné, aby celá věc byla věcně a nezaujatě vyšetřena, aby se např. ověřilo, zda paní Jacques policisty náhodou v tom či onom „nenabudila“. Dělat s ohledem na potřeby volební kampaně z Policie ČR fackovacího panáka by bylo laciné a neuvážené. V českých novinách o tom zatím nepadlo ani slovo: nemohu si pomoci, ale to je vyvolávání lynčerských nálad. Mimořádně ohavný je v tomto směru článek Jany Machalické v dnešních Lidových novinách, autorka neútočí jen na policii, ale na celé mužské pokolení, je to zároveň nechutné a směšné. Ivan O. Štampach v Mladé frontě Dnes zůstal jen o prsa zpět. Policie podle něj zahájila občanskou válku proti ochráncům lidských práv a proti občanům, kteří berou vážně svobodu a demokracii. K čemu je proboha dobré takovéhle nesmyslné, nevěcné, hysterické a nestydaté přehánění?

Komunističtí potentáti se ohrazují proti tomu, že České centrum ve Vídni veřejně užívá heslo „Zabij komunistu, posílíš mír“ (v rámci akce „tričko proti komunismu“). Je to nepochybně lež, komunisté se snaží maximálně využít zmlácení poslance Dolejše. Podle expředsedy Grebeníčka má České centrum ve Vídni „upustit od další deklarace podpory jakékoli politické kampani zaměřené proti ústavně působícím parlamentním politickým stranám“. Jakákoli politická kampaň proti ústavně působícím politickým stranám je ve svobodné zemi přípustná a v případě KSČM dokonce žádoucí. A záležitost s heslem „Zabij komunistu, posílíš mír“ si komunisté sami nehorázně nafoukli. Nikomu ostatně nejde o to je pozabíjet (k čemu by to bylo dobré), ale každému by mělo jít o to, dostat je legálním způsobem do politického suterénu.

Václav Klaus vetoval zákon o zastavárnách. Václav Klaus je v situaci, kdy ho Poslanecké sněmovna rudou většinou hravě přehlasuje. Neměl by rozmělňovat autoritu své funkce zbytečnými porážkami. Vetovat zákoník práce a zákon o neziskových nemocnicích ovšem musí.

Poláci protestují proti rusko-německému plynovodu s tím, že je to řešení „o nás bez nás“. To ale vůbec není pravda, plynovod nevede přes polské území a formálně vzato do něho Polákům nic není. Jinak platí, že země sevřené mezi Německem a Ruskem, zvlášť když nejde zrovna o velmoci, si těžko mohou dovolit jít do střetu s oběma mocnými sousedy zároveň. Měli by si vybrat. Pro člověka mé generace a s našimi životními zkušenostmi by výběr měl být jednoduchý: Rusko je cizí a stále nebezpečný svět: skoro půl století, po které byla naše země ruskou kolonií, by nám měly stačit na tisíc let dopředu.

Jiří Pehe píše v Právu: „Ani plamenné projevy na Letné jaksi nemohly zastřít, že ,komunistické nebezpečí´ v Česku bobtná do podoby mnohohlavého draka hlavně v době předvolebních kampaní. Nezaujatý pozorovatel se nestačil divit, odkud a proč se najednou šestnáct let po totálním bankrotu komunistického systému, který v podstatě dobrovolně odevzdal moc oponentům, vynořilo tolik protikomunistických bojovníků. Míra nebezpečnosti „komunistického nebezpečí“ byla už od pohledu nabíledni. Kdo se díval pozorně, viděl vesměs bělovlasé starce a stařenky, kteří byli rádi, že nemusí jako v minulosti na Letné stát, ale mohou se posadit. Ani Jiřina Švorcová už nezněla tak bojovně jako v minulosti. Vtírala se otázka, proti komu to vlastně ti na Letné mobilizují. Skutečné nebezpečí mezitím pochodovalo na Palackého náměstí. Vyholení hoši v kanadách, mávající prapory, které svými barvami nápadně připomínaly ty nacistické. Žádní stařečci a stařenky. Naopak, mládí v plné síle. Kdyby si mobilizátoři na Letné dali jen trochu práce se studiem historických zkušeností, věděli by, že právě hnutí, která se opírají o mladé rozhněvané muže, jsou ta nejnebezpečnější.“ Pan Pehe si z nás snad dělá srandu: ti bělovlasí starci a stařenky mají ve společnosti dvacetiprocentní podporu a vyšlou do parlamentu zhruba čtyřicet statných, schopných a velmi nebezpečných řimbabů v nejlepším věku. Kdežto holohlavé „mládí v plné síle“ (nechci ho bagatelizovat) má zatím podporu nulovou.

Zajímavý je rovněž článek Martina Hekrdly: „Publicistický gigant Karel Hvížďala například shledal pochopitelným rozdíl mezi antikomunistickým ovzduším u nás a jeho absencí na Západě, protože tady prý holt máme přímou zkušenost, kterou ,zápaďáci´ získali jen nepřímo četbou, studiem, mediálně. Jako by na Západě nepoznali škodlivé reje svých vlastních stalinistů.“ Škodlivé reje zápaďáckých stalinistů se od škodlivých rejů našich stalinistů (a taky poststalinských komunistů) liší dost podstatně: ti zápaďáčtí totiž vraždili, zavírali a pronásledovali jen hubou.

Španělská vláda prý hodlá prosadit, aby se lidská práva vztahovala i na lidoopy. Téma je pozoruhodné, zdá se, že panu Zapaterovi a spol. chybí některé důležité rozlišovací schopnosti.

Čtvrtek 4. května

Průměrný plat duchovního činí c ČR 13 600,- Kč. V tomto směru se toho od totality příliš nezměnilo. Stát nejspíš poněkud cynicky předpokládá, že se věřící, případně zahraniční sponzoři, o své duchovní nějak postarají. Je to jakási skrytá a neupřímná odluka církví od státu.

Předseda ODS Topolánek se ohradil proti stylu volební kampaně ČSSD. Řekl prý mimo jiné: „Tak to je velký omyl. My jsme k naší tradiční modré barvě přidali oranžovou už vloni na podzim, ČSSD svou volební barvu představila později. Jenže pod jejich oranžovou je rudá s hnědými skvrnami.“ S tím by bylo možné souhlasit, pokud by ovšem pan Topolánek tou hnědou nemyslel nějakou nacistickou symboliku, nýbrž něco daleko, daleko přízemnějšího.

Miloš Zeman se vyslovil proti slibu ČSSD zvýšit průměrnou mzdu na 26 500,- Kč (připomínám znovu ty platy duchovních ve výši 13 600,-) a doprovodil to slovy: „V politice můžete být milován, můžete být nenáviděn, jen jedno jediné nesmíte: být komický…“ Miloš Zeman ví o čem mluví: odzkoušel si postupně všechny tři zmíněné polohy.

K případu paní Jacques se vyjádřil i prezident Klaus: „Chovat by se takhle policisté v žádném případě neměli…“. Událost je podle něho zároveň znamením pro účastníky a pořadatele podobných protestních akcí, aby si dali na svá vlastní vystupování větší pozor. Jeden z mála střízlivějších hlasů v pateticky sentimentální kampani.

Václav Havel vydává knihu vzpomínek a zápisků z politického deníčku. Bude to nepochybně krajně zajímavá knížka, v mnohém srovnatelná se známým bestsellerem „Jak jsem se mýlil v politice“ (v trochu jiné stylové poloze). Právo poněkud zlomyslně cituje následující řádky z října 1997: „Prosím vás, aby byl někým ihned napsán stručný apelativní dopis Václavu Klausovi, který by měl trochu podobu rozkazu, byl by v krajním případě i zveřejnitelný, a který by ho naléhavě žádal, aby se středeční schůze vlády konečně zabývala Bratinkovým romským materiálem a vůbec celou situací. (Před odesláním kurýrem důvěrně konzultovat s Bratinkou!)“ To je skutečně strašné: prezident nemá co dávat premiérovi rozkazy a ať je Klaus jakýkoli, o tohle se v prezidentské funkci přece jen zatím nepokusil: asi proto, že není tak naivní jako jeho předchůdce.

V Právu obhajuje ředitel odboru legislativy a práva kanceláře prezidenta republiky Václava Klause proti obviněním profesora Klokočky (Klokočkův článek vyšel 27. 4.). Jeden z hlavních (a prvních) argumentů je, že Klokočkova kritika je „prostě odměna za to, že když prof. Klokočkovi v roce 2003 uplynulo funkční období ústavního soudce, prezident Klaus - pokud vím - ani nezauvažoval nad tím, že by k doplnění počtu ústavních soudců právě jeho jmenoval na další funkční období“. Ale fuj, pane řediteli, to není žádný argument, to je pomluva. Jinak si na rozdíl od pana ředitele nemyslím, že nám hrozí soudcokracie, ale daleko spíš prezidentská autokracie, že systém, v němž poslední slovo má Ústavní soud, je správný, a že Klaus mohl za Putinovy návštěvy Paroubka k podpisu smluv na Hrad přizvat – přesněji řečeno ne mohl, ale měl.

Ministr Němec šíří mezi troskami členské základny US-DEU dopis, v němž se svým věrným dušuje, že on ani nikdo z předsednictva strany nefetuje. Logický důsledek vykutálené volební kampaně.

Podle Lidových novin se někteří čeští odborníci vyjadřují pro povinnou volební účast. Obávám se, že v zemi, která má zažitou bolševickou volební šaškárnu, je něco podobného neprosaditelné. Povinná volební účast předpokládá poměrně uvědomělé demokratické (tj. i ukázněné) voličstvo. A kde je demokratické ukázněné voličstvo, je asi zároveň zbytečná.

Pátek 5. května

Ministr Mládek před časem dostal jen nejnižší stupeň bezpečnostní prověrky. Má za manželku Rusku a údajně se stýkal s ruskými podnikateli, kteří byli podezřelí, že jsou napojeni na ruské zpravodajské služby. Mládek své styky s ruskou komunitou nepopírá, a podotýká: „Jenom doufám, že kvůli těmto stykům nebudu diskriminován podobně, jako to známe z minula“. K tomu je třeba podotknout, že chybou minulého režimu vůbec nebylo, že určité lidi diskriminoval kvůli jejich stykům: problém byl za prvé v tom, jaké styky byly považovány za nežádoucí (to vyplývalo ze skutečnosti, že ČSSR byla ruskou kolonií) a za druhé v míře, v jaké se prověřování provádělo (což souviselo s hysterickým strachem ruského komunistického impéria z potenciálních nepřátel, které si ovšem zároveň samo vyrábělo jako na běžícím pásu). Diskriminovat člověka ve vysokém postavení kvůli stykům určitého druhu je docela OK. (V Právu namítají, že např. manželka hejtmana Bendla je Ukrajinka. Jenže Ukrajina pro nás zvlášť po oranžové revoluci není problém. Problém je pro nás, jako ostatně už někdy od roku 1943, Rusko).

Policista Čermák, který na demonstraci brutálně zasáhl proti Kateřině Jacques, i jeho kolegové vypovídají zatím, jak se zdá, sebevědomě a shodně. Cítí nějakou politickou podporu? Strany jako KSČM se policie vždycky rády ujmou, aby posílily svůj vliv a popularitu mezi policisty. Může se to jednou hodit, že. I z toho hlediska je důležité, aby případ byl posuzován věcně a bez hysterie. Expředsedkyně US-DEU Marvanová např. zvláštní shodou okolností viděla celý případ z tramvaje. Nejen kvůli tomu, že paní doktorka je mnohonásobnou laureátkou našeho bobříka vyčůranosti, by měla být věrohodnost jejího svědectví důkladně prověřena, a daleko víc by – aspoň pro mne – vážila výpověď těch „několika lidí“ v tramvaji, kteří podle paní Marvanové nad policejní akcí údajně vrtěli hlavou. Jinak je opravdu zarážející, že policie, jak se zdá, nemá zásah vůbec nijak zdokumentován. Jak je to možné?

Ve včerejší diskusi pražských lídrů politických stran si dr. Rath utahoval z nápadu ministra Svobody, aby policisté chodili i po službě v uniformách. Žertem navrhl, že i doktoři budou mimo službu chodit v bílých pláštích, a označil stát, kde se to po večerech hemží policejními uniformami, za policejní. To je sice trochu nadsazené (byla by to v našich podmínkách spíš jakási operetní parodie), ale jinak, ač nerad, musím připustit, že v této věci dr. Rath bodoval.

Sociální demokracie před časem s pompou zveřejnila trestní oznámení na primátora Gandaloviče za údajnou zpronevěru. Paroubek mu ho např. omlátil o hlavu v televizní diskusi. Pak člověk, který trestní oznámení podal, ho zase vzal zpátky. Paroubek se odmítá Gandalovičovi omluvit a naopak požaduje, aby byly podniknuty kroky proti žalobníčkovi, Měly by ho snad „orgány činné v trestním řízení“ donutit, aby to oznámení koukal rychle znovu podat, jinak bude zle?

Okresní soud v Olomouci odmítl vydat hrad Bouzov Řádu německých rytířů s tím, že Řád po 1948 na našem území zanikl. Podobně na našem území v té době zanikla ČSSD. Podle této logiky nikdy neměla dostat zpátky Lidový dům. Co je to za otřesný argument? Jeden z představitelů Řádu upozornil na to, že „popírá-li někdo kontinuitu řádu, popírá církev jako takovou. Řád založil papež, a tudíž ho nemůže zrušit žádná moc, ale zase jen papež. V Česku nevyvíjel činnost, protože mu byla zamezena. Fungovat ale nikdy nepřestal“. Což je do slova a do písmene pravda.

Právo dnes uvádí (v souvislosti jedním článkem z Paroubkovy komentátorské manufaktury), že premiér podal trestní oznámení na LN „jako místopředseda ČSSD a předseda vlády“. Co to znamená? Má se tím naznačit, že taková žaloba je něco víc, než když ji podá obyčejný čičmunda smrtelník? Že podléhá nějakému Sonderbehandlung? A že se všichni „souputníci ODS“ mají od této chvíle třást?

A ještě jednou premiér Paroubek. Obrátil se prý na ruského prezidenta s dopisem, v němž zkoumá, zda by Ruská federace mohla dodávat Česku levnější zemní plyn k výrobě elektrické energie. Prý to „naťukli“ při nedávné Putinově návštěvě ČR. Odborníci tvrdí, že podobná představa je totálně nereálná, já bych řekl, že by to bylo možné, pokud by ovšem ČR Rusům pěkně a výrazně šla na ruku. Z toho hlediska je neblahé vázat se na jeden jediný zdroj energie, a ještě k tomu na takový. Příliš na výběr nemáme, zbývá nám na pár let uhlí a pak jaderná energie, jejíž využití vzbuzuje u našich rakouských sousedů hysterické reakce. Rakušany můžeme uspokojit jen tak, že zároveň uspokojíme Putina. Rakouští odpůrci využití jaderné energie nás tlačí do situace, v níž jsou ohroženy naše základní bezpečnostní zájmy.

Katolická církev se ohrazuje proti románu a filmu Šifra mistra Leonarda a přirovnává ji ke karikaturám proroka Mohameda. Nepochybuji o to, že dílo je mimořádná blbina a zároveň ohavnost před Hospodinem, číst ji nebudu, ale nechápu, proč se mají křesťanské církve zaobírat takovými prkotinami. Knížkám a filmům se tím spíš udělá zadarmo reklama a katolíci se přiblíží (lehce, ovšem) úrovni muslimského světa. Ve svobodném sekulárním státě se může každý rouhat, jak ho napadne, není to sice smyslem svobody, ale jejím nepříjemným průvodním znakem. Pokud ho odbouráme, odbouráme zároveň svobodu.

Sobota 6. května

Premiér Paroubek prohlásil při pietním aktu před budovou rozhlasu, že bez odboje (tím myslil zjevně květnové povstání) by Praha skončila troskách jako Varšava. To je naprosto nesmyslné přehánění, Němci už neměli kapacity ani čas na podobnou akci, navíc Pattonovi vojáci byli sedmdesát kilometrů od Prahy a byli by nanejvýš Rusům překazili slavnostní osvobození, protože by jim v případě pokusu o ničení města nikdo nemohl vyčítat, že jdou Praze na pomoc. A němečtí vojáci už v drtivé většině nemysleli na nic jiného, než jak se vyhnout Sibiři.

Václav Klaus vetoval zákon o neziskových nemocnicích s tím, že opouští principy, na kterých se po listopadu 1989 formovala česká společnost: respekt k soukromému vlastnictví, pluralitu vlastnických vztahů či svobodnou volbu lékaře; destabilizuje zdravotnictví, zbytečně rozděluje lékaře a další zdravotníky, vyostřuje politickou atmosféru v zemi a zneklidňuje pacienty a celou českou veřejnost. Prezident má úplně pravdu, je dobře, že zákon vetoval, nic jiného mu ostatně ani nezbývalo. Bohužel to nebude nic platné, rudá mašinérie ho přehlasuje. Jedinou nadějí jsou volby. Aspoň bude těsně před nimi (o zákonu se má hlasovat někdy po dvacátém květnu) znovu předvedeno, jak by fungovala případná „menšinová vláda“ ČSSD s podporou „napříč spektrem“.

Advokát policisty Čermáka, obviněného z napadení Kateřiny Jacques, vyjádřil údiv nad tím, že se dr. Marvanová, která údajně viděla incident z tramvaje, přihlásila se svým svědectvím až několik dní poté, co byla celá událost medializována. Mně je to taky divné, ačkoli si vůbec, ale vůbec nemyslím, že paní dr. Marvanová lže, jako když tiskne.

ČSSD napadla předsedu Topolánka za výrok o hnědých skvrnách pod oranžovým nátěrem ČSSD. Prý tím urazil památku sociálních demokratů, popravených nacisty, např. předsedu předválečné ČSSD Antonína Hampla, který byl, jak Právo uvádí, zavražděn nacisty v berlínské věznici Moabit. Když islámští teroristé chytnou nějakého amerického nebo evropského civilistu a bez milosti mu uříznou hlavu, Právo píše, že byl „popraven“. Doporučují sjednotit terminologii: buď „popraven“, nebo „zavražděn“, ale ne v jednom případě jedno, v druhém druhé. Nacisté nebyli horší než islámští fanatici.

Polská vláda se rozšířila o katolické fundamentalisty z Ligy polských rodin a extremisty ze Sebeobrany. Místopředsedou vlády a ministrem zemědělství se stal předseda Sebeobrany Lepper, ministrem školství předseda LPR Giertych. Dva kozlové zahradníky. Oba jsou zarytými nepřáteli EU. Ministr zahraničí Meller okamžitě rezignoval, moc se mu nedivím.

V rozhovoru s Alexanderem Kramerem prohlásil šéf zelených Bursík ohledně zmlácení paní Jacques: „musíme (si) dát pozor, abychom někomu nezavdali důvod k obvinění, že toho chceme politicky využít. Proto se v té věci jako strana zatím držíme zpátky a čekáme na zprávu inspekce ministra vnitra a na reakci vlády. Pak se k tomu samozřejmě oficiálně vyjádříme…“ Milý pane, nedělejte si z nás legraci: jak to, že se najednou po Praze objevily billboardy, na nichž jste vy a zmlácená kandidátka? Mně by tak dalece nevadilo, že toho využíváte, kdo by v takové situaci odolal. Vadí mi, že to zároveň zatloukáte.

Ministr Kühnl vyznamenal španělské intebrigadisty. Připomínám, že ve Španělsku proti sobě v té době bojovali stoupenci slabé republikánské vlády, vydané na milost a nemilost komunistům a anarchistům, a stoupenci vojenské junty generála Franca. První dostávali masivní vojenskou podporu od Stalinova rudého impéria, druzí od Hitlera. Obě bojující strany se dopouštěly ohavných zločinů na civilním obyvatelstvu. To, že se pro republikány angažoval Hemmingway, mne nijak nedojímá, každý takový konflikt potřebuje své užitečné idioty. V této souvislosti mne napadá, že vyhlášení „Nové Unie svobody“ s lehce anarchistickým programem nějak souvisí s touhle ministrovou iniciativou. Zároveň je to další předzvěst toho, co nás čeká po volbách, pokud se uplatní Paroubkova vize. Budeme se divit, kdo všechno se ještě dopracuje k metálu.

Viceprezident Cheney si troufl prohlásit, že Rusko využívá svých energetických zásob k vydírání a potlačuje politická i náboženská práva. Ruská vládou kontrolovaná média spustila křik o tom, že jde o „fultonskou řeč“ a začátek druhé studené války. Moskvě prý potom nezbývá nic jiného, než utužovat vztahy s diktátory Střední Asie a s Běloruskem a navázat co nejužší kontakty s Čínou. Ruská drzost je omračující: Churchillova fultonská řeč nebyla spuštěním studené války nýbrž věcným konstatováním, že Stalin už studenou válku spustil. Také Cheney jen reaguje (mimo jiné) na to, že Rusko utužuje vztahy s diktátory Běloruska a Střední Asie a navazuje co nejužší kontakty s Čínou. Rusové už se pro druhou studenou válku rozhodli.

Ministr Rath hovořil v rozhovoru pro Lidové noviny mj. i o Paroubkově vyjádření k únoru z roku 1978. Řekl mj.: „Já taky nevím, co jsem napsal před dvaceti lety. Někdy je určitá tolerance na místě. Ta doba byla patologická a deformovala nás všechny.“ Nikdy ze nic nemůže „doba“, ale lidé, kteří ji utvářejí a svou činností některé své bližní deformují více, jiné méně nebo taky vůbec ne. Paroubek se svými výroky zařadil mezi ty lidi.

Ministr Rath se v témž rozhovoru vyjádřil, že si umí představit i menšinovou vládu ČSSD s podporou ODS, nebo menšinovou vládu ODS s podporou ČSSD. Obojí je jistě možné, ale jen za toho předpokladu, že ČSSD nebude mít na výběr mezi většinou s ODS a většinou s komunisty. I pak to není optimální řešení, protože, jak se ukázalo v r. 2002, opoziční smlouva poškodí toho, kdo z opozice garantuje přežití menšinové vlády.

Úterý 9. května

Premiér Paroubek se pozastavil nad tím, jak málo lidí přihlíželo pondělnímu pietnímu aktu k 61. výročí druhé světové války. Zdá se, že válka, vzdálená víc než půl století, pro lidi čím dál tím víc znamená jen minulost, a nikoli kultovní předmět. Svět se změnil. Má jiná nebezpečí a jiné starosti. Navíc veřejnost daleko víc přitahují oslavy osvobození Američany, které se „v celostátním měřítku“ bohužel fakticky nekonalo, protože Rusové mu tenkrát dokázali zabránit. Čeští oficiózní historici by měli začít vřeštět o „přepisování historie“.

Václav Havel se připojil k Paroubkově obvinění „našich politiků“, jak řekl diplomaticky, kteří „bezděky“ přispívají svými vyjádřeními ke konfrontační atmosféře ve společnosti. Učinil tak v souvislosti s brutálním zásahem policie vůči Kateřině Jacques. Havel má ovšem, jak vyplývá z uvedených příkladů (tvrzení, že Lety nebyl koncentrák, nesouhlas s registrovaným partnerstvím) má na mysli hlavně Klause. ODS velkoryse přehlédl, novináře ohleduplně nezmínil, nedělalo by to dobrý dojem. Je smutné, že ten člověk ve své nechuti vůči Klausovi (věřím, že k ní má leckdy i dobré důvody) je schopen „bezděky“, abych použil jeho slov, a samozřejmě nepřímo, podporovat Paroubkovu mesalianci s KSČM. Havel se obává „plíživého fašismu“. Co to znamená? Když si odmyslíme nepočetné skupinky holohlavých násilníků, je fašismus dnes bezobsažná nadávka. Zato komunistů je všude plno a drápají se k moci.

Lidové noviny uspořádaly po vzoru The Sunday Times „kulatý stůl“ s předsedou ODS Topolánkem (předsedové dalších stran budou následovat). Nápad je to dobrý, dojem z předsedy ODS je tristní. Topolánek nevěří zeleným („Ta strana je nejen programově, ale i personálně natolik roztříštěná, že vůbec negarantuje příštímu potenciálnímu koaličnímu partnerovi, jak z levice, tak z pravice, dlouhodobou stabilní politiku“) a na té nedůvěře něco je. Chtěl by nejraději udělat koalici jen s lidovci. Velkou koalici odmítá, protože by ČSSD mohla ODS vydírat tím, že by se v důležitých věcech spojila s komunisty. Na tom na všem jistě něco je, jenže ten člověk je moc velký fajnšmekr. Je velmi nepravděpodobné, že by ODS s lidovci získali většinu v PS. Není (naštěstí) vůbec jasné, zda dostanou většinu komunisté s ČSSD. Topolánkovy úvahy se nepohybují v rámci toho, co bude nejspíš výsledkem voleb. A co pak?

Středa 10. května

Lidovci dvakrát předvolebně bodovali: Sněmovna schválila jejich návrh na omezení poslanecké imunity a na zpřísnění trestů pro pachatele násilných trestných činů. Obě lidovecké iniciativy mají silně populistický přídech, omezení poslanecké imunity je žádoucí, ovšem až poté, co z české politiky zmizí individua, která se netají úmysly kriminalizovat své politické oponenty (co myslíte, milí čtenáři, mám na mysli pány Paroubka a Ratha, nebo ne?). V normálním demokratickém státě je samozřejmě poslanecká imunita tak, jak je u nás v současné době vymezena, neúnosná, ale ČR zatím ještě není úplně normální demokratický stát a není vůbec jasné, zda se po volbách bude pohybovat směrem k normálnímu demokratickému státu nebo směrem právě opačným. Pokud jde o zpřísnění trestů za vážné násilné činy, je ho jistě zapotřebí, jen se obávám, že když se dělá v předvolebním rauši, zanechá to na zákonné úpravě nežádoucí stopy.

Poté, co proběhly tyto populistické orgie, jednání Sněmovny se zjevně zhroutilo. Poslanci i vládní činitelé se rozprchli, takže se nepodařilo projednat antidiskriminační zákon, převedení jakési dost slušné sumy z Fondu národního majetku na domovy důchodců ani zproštění mlčenlivosti policistů v jakémsi choulostivém případě, které vyžadovala ODS. Kdyby se člověk nebál toho, co bude po volbách, přál by si skoro, aby už po volbách bylo. Po volbách by se snad mohli všichni ti lidé začít chovat střízlivěji.

Ministr spravedlnosti Němec jede neochvějně po trase nového volebního programu US-DEU a požaduje beztrestnost pro výrobce tvrdých drog, pokud je vyrábějí jen pro svou vlastní spotřebu. ČR má v případě vítězství „Nové Unie svobody“ (naštěstí víc než nepravděpodobného) šanci stát se jakousi obří narkomanskou samoobsluhou.

Politici vydávají knihy úvah, vyznání a vzpomínek. Jiří Paroubek shromáždil pod titulem „Můj život v politice“ články z posledních deseti let. V předmluvě údajně napsal: „Jadrnost nemusí být vůbec vulgární a primitivní. Jadrnost může vyjadřovat také přímost, nepřikrášlované pojmenování, nezahalování Pravdy, aby přicházela oblečená-neoblečená jako v pohádce Chytrá horákyně…“ Jenže to bohužel není případ pana Paroubka. Jadrnost je v jeho případě velmi přikrášlené pojmenování.

Pavel Verner srovnává v Právu zveřejnění Paroubkova směšného chvalozpěvu na Vítězný únor z roku 1978 s tím, jak Rath připomněl (promlčený) kriminální delikt náměstka pražského primátora Bürgermeistera. Druhá věc je mi lhostejná, když si dr. Rath myslí, že mu to přinese ve volební kampani body, ať to používá, když jsem byl malý, říkalo se tomu práskačství; první považuji za zásadní: dělat takové věci je horší než krást a mluvit se o nich musí, pořád dokola.

Poslanec ČSSD Zdeněk Jičínský napsal do Práva komentář s názvem Kraje nejsou samovládci. Jakkoli s jeho závěry nesouhlasím, musím potvrdit, že to, co píše o stanovisku ODS a Klause k regionální samosprávě v době vzniku české ústavy, je do slova a do písmene pravda.

Moderátor Cibulka je po Šímovi a Čermákovi další obětí normalizace českých elektronických médií: podle MF Dnes musel v Českém rozhlase okamžitě skončit s moderováním pořadu Host do domu kvůli tomu, že pozvaná Yvonne Přenosilová prohlásila mj.: „Paroubek si tak trochu hraje na Mussoliniho“. Je mi líto, to, co řekla paní Přenosilová, sedí docela podle slavného výroku ministra kultury Jandáka.

Blairova éra se neodvratně chýlí ke konci, píše MF Dnes, nejvíc mu prý ublížilo angažmá Britů v irácké válce. Pokud jde o tuto věc, projevil Blair důslednost a odvahu. To dneska něco stojí. Nechoval se jako skunk (tj. jako Schröder nebo Zapatero). A zaslouží si uznání.

Čtvrtek 11. května

Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Štěch podpořil „levicové strany“, tj. ČSSD a komunisty. Ke komunistům má jakési drobné výhrady: „Jejich program je v některých částech drobet nerealistický, ale kroky, které navrhují, by v žádném případě zaměstnance, podle našeho názoru, neměly poškodit.“ Pan Štěch měl říci místo „zaměstnance“ „pracující“ a nepochybně to bude zase říkat, když mu to okolnosti dovolí. Aparátník Paroubek a aparátník Štěch. Ať byl Falbr jakýkoli, i tohle je propad. Ale celá slavná „Konfederace“ není od počátku nic jiného, než neobratně překabátěný normalizační odborový moloch. Jen jeho drzost podstatně vzrostla, za totality byl sice obrovitým, ale pátým kolem u vozu. Taky se trochu podobá někdejšímu OF: ne že by výslovně neměl členy, ale podstatný je jako u OF aparát. Nerozdává už na vánoce kolekce (možná: jako důchodce už nejsem odborově organizován, ostatně mě z odborů vyloučili v roce 1977 za podpis Charty, vlastně bych měl od Štěcha žádat rehabilitaci), ale pořádá nákupní výlety venkovanů do Prahy spojené vždycky s maximálně dvouhodinovou demonstrací. Tak moc se toho zase nezměnilo, a to, co se změnilo, se pomalu zase vrací k „normálu“.

Noviny se věnují skandálu kolem vyhazovu moderátora Cibulky z ČRo (byl jen externím spolupracovníkem, s tím se rozvazuje spolupráce lehce, jinak by se ho byl pan Štěch nepochybně vehementně zastal). Ředitel úseku programu ČRo nechal „bez komentáře“ dotaz (kohopak asi?), zda Yvonne Přenosilová, jejíž výroky se dotkly Paroubka a ČSSD, nebyla „pod vlivem alkoholu“. Co to znamená, pod vlivem alkoholu? Jedno deci? Dvě deci? Tři deci vína? A zároveň to vypadá takto: byla jako dělo, ale já, gentleman, to neřeknu. Fuj. Pan ředitel to vyřešil šikovně: ani ano, ani ne. Mluvčí rozhlasu Pavlík zase definoval povinnosti rozhlasového moderátora: „V případě, že tam zazní názory, které jsou vyhraněné vůči jedné straně, on je povinen jim dělat protiváhu.“ Podle této představy je role moderátora tak ryze šaškovská, že by ji měl každý slušný člověk odmítnout. Moderátor je taky člověk a má právo na názor. Názor znamená jednostrannost. Pan Pavlík z něj chce zdělat hasiče průšvihů. Rozhlasoví potentáti se zároveň nemohou shodnout na tom, zda si ČSSD na pořad stěžovala, a kdy. Samozřejmě, pokud si stěžovala, bylo to až poté, co se Cibulky zbavili, a na rozhlasové papaláše to nemělo žádný, ale vůbec žádný vliv. Jak je to u nás v takovém případě pravidlem. Pokud jde o to, co paní Přenosilová řekla a co dnes cituje Mladá fronta Dnes, bylo to ještě poměrně ohleduplné a ne od věci: „Já vždycky chodím k volbám, to musím přiznat. A moje orientace je, myslím, dost jasná. Ne nadarmo jsem byla jedenadvacet let v emigraci. Ale pravda je, že dneska se rozhodovat je poněkud obtížnější, protože český národ chce mít vůdce. A vůdce není ani v jedné straně, takový ten razantní. Pan Paroubek, jak říkám, si trošku hraje na Mussoliniho, ale to mu, myslím, spíše uškodilo, než aby mu to přidalo.“ Pro spravedlnost budiž řečeno, že Paroubek není jediným současným českým politikem, jehož vystupování vykazuje mussoliniovské rysy. Události mají k tomu jakousi fotodokumentaci, ale před volbami se nám ji nechce zveřejňovat.

Technoparty CzechTek se zřejmě letos odehraje ve vojenském úseku Hradiště v Doupovských horách na Karlovarsku. Doufám, že armáda poskytne našim milým rozdováděným dětem nejen prostor, ale taky příslušnou techniku. Pak by to možná připadalo „svobodné“ i těm technařům, co nyní nad nabídkou váhají. A jak by neváhali! Těm lidem jde o to, dělat bordel, a nechtějí si na to nechat od státu vymezit hřiště a celou věc od policie schválit. Nechtějí, aby je policie tolerovala. Chtějí se s ní prát.

Ministr Rath předložil vládě zdravotně pojistný plán VZP. Jeho hlavní myšlenka je jednoduchá: budou škrtnuty investice do paláců VZP a převedeny na péči o nemocné lidi. Tak jako to dělali komunisté před rokem 1948.

Prezident Putin pronesl každoroční poselství k národu. Uložil mu, aby se horlivě množil, méně chlastal a byl vždy připraven odrazit potenciální vnější agresi. Nic nového pod sluncem. Konstatoval dále, že závody ve zbrojení pokračují a Rusko se jich musí účastnit. Mluvil sice (také) o terorismu, ale hlavně o vlkovi: „Vidíme, co se nyní ve světě děje - vlk ví, koho sežrat. Žere, nikoho neposlouchá a poslouchat se nechystá.“ Koho pak to pan Putin asi myslel? To, co Putin provozuje, je brežněvismus s lidskou tváří. Lidskou tvář má jejich brežněvismus proto, že na víc zatím nemají. Zato mají jasno, jakou roli má v Rusku napříště hrát stát: „Nemůžeme rozvíjet občanská práva bez potřebné organizace státu, která je zaručí… Autorita státu se nesmí zakládat na tom, že si může dělat, co chce, ale na schopnosti přijímat rozhodnutí a pevně jít za jejich splněním.“

Pátek 12. května

Mluvčí pražského státního zastupitelství Zadražilová podala trestní oznámení na televizní novináře a na neznámé pachatele na policii nebo na státním zastupitelství, protože přispěli ke zveřejnění policejních odposlechů, které jsou součástí vyšetřovacího spisu. Přitom si prý byli vědomi, že informací může být zneužito k poškození nezúčastněných osob, o nichž odposlouchávaní hovoří. Podle Práva jde konkrétně právě o dr. Zadražilovou, na její soukromé oslavě narozenin v budově vrchního státního zastupitelství v Praze se prý měli účastnit lidé, kteří se angažovali v aktivitách konkurzního soudce Berky. Nevím, má-li trestní oznámení podané mluvčí státního zastupitelství ze zákona větší váhu než to, co podává obyčejný čičmunda. Taky si zcela obecně a bez ohledu na tento případ myslím, že ani policisté, ani pracovníci státních zastupitelství nemají co dávat novinářům k dispozici odposlechy, figurující v soudních spisech. Když tak ale učiní, nemůže se pak nikdo divit, že to novináři zveřejní, protože to patří k jejich práci (zatímco k práci policistů a státních zástupců nepatří vynášet informace tohoto typu). Tohle rozlišení je zcela zásadní věc a je třeba ho vší silou držet.

Senátoři ODS projevují rozpaky, pokud jde o omezení imunity poslance a senátora pouze na dobu mandátu. Troufne si to jen část klubu, je před volbami. Považoval bych za skandální, kdyby poslanec či senátor mohl být po skončení mandátu stíhán za to, co řekl nebo navrhl ve sněmovně. Na to se musí vztahovat doživotní imunita, jinak po paroubkizaci a rathizaci našeho veřejného života poputují vždy po skončení volebního období všichni již nezvolení poslanci a senátoři do basy.

Za účasti prezidenta proběhla včera na Olšanech pietní vzpomínka na čs. občany ruského původu, kteří u nás našli útočiště po vítězství bolševismu v Rusku a ČSR je po druhé světové válce vydala Stalinovi (resp. Stalin si je bez zbytečných cavyků „vzal“ a česká vláda se nezmohla na jediné znaménko odporu). Předválečné ČSR slouží ke cti, že poskytla lidem, kteří museli z politických důvodů z bolševického Ruska uprchnout, útočiště (i když náš národní hrdina Jan Werich tenkrát spolu s Jiřím Voskovcem pěli: „Malý běženec, tlustý běženec, mete si to přes hranice…“ atd.). Patří k podstatě krátké a bezectné existence Benešovy a Gottwaldovy třetí republiky, že tyto lidi vydala, v mnoha případech na smrt.

Dnes v Praze vystoupí „legendární“ Alexandrovci. Šaškovat při tom budou i české hvězdy popu, např. Lucie Bílá či Hana Zagorová. „Alexandrovci“ jsou pro mne spojeni s ruskou armádou, s vítězstvím bolševismu u nás v letech 1945 - 1948 a zprostředkovaně s ruskou invazí v roce 1968 (tenkrát u toho ovšem osobně nebyli). Ve slavném stalinistickém filmu „Zítra se bude tančit všude“ slouží k tomu, aby se reakce (mezi studenty a učiteli na VŠ, pokud se dobře pamatuji) vybarvila. Rád se taky vybarvuji. Tento soubor je mi z duše odporný. Nemám nic proti tomu, aby u nás veřejně zpívali (např. našim komunistům), ale slušní lidé by se této podivné míchanici umění a velkoruské propagandy měli spíše vyhýbat.

Sobota 13. května

Tři neděle před volbami se Strana zelených začala rozpadat. Sedmnáct členů (mj. Petr Uhl) napadlo vedení a zejména předsedu Bursíka. Odvolávají se na potřebu „vnitrostranické kritiky“. Petr Uhl je (zatím) na nevolitelném místě pražské kandidátky. Nevím, zda už působí Havlův příslovečný smrtící polibek, ale celá strana se takhle prezentuje jako zcela nedůvěryhodná. Neopodezírám pana Uhla z nějakých nečestných pohnutek, na druhé straně si nedovedu představit, že by téhle „vnitrostranické kritice“ někdo zvenčí tak trochu nepomohl.

Podle květnové volební prognózy agentury Factum Invenio sice obě největší strany proti poslednímu průzkumu ztratily (ODS 1,6%, ČSSD 3,6%) ale rozestup mezi nimi se pro rozdíl ve ztrátě zvětšil na víc než 6% (ODS 29, ČSSD 22,8). KSČM má 16,7, KDU 11,3 (zanedbatelná ztráta proti předchozímu průzkumu), zelení 9,8 (+2%). Voleb by se zúčastnilo 54,8% oprávněných voličů. Přepočteno na mandáty by „levice“ měla 88 mandátů (píšu levice v uvozovkách, protože KSČM podle mého názoru není demokratická levicová strana), pravice 90 mandátů, zelení v pozici jazýčku na vahách 22. Co však hlasy zelených ve chvíli, kdy stranu zachvátila krize, vůbec znamenají, je těžké říci. Splní strana to, co Bursík sliboval, že nepůjde žádným způsobem do spolku s komunisty? Měli by podle průzkumu stoupenci spolupráce s KSČM v PS většinu nebo ne?

Předsedkyni Nejvyššího soudu Brožovou srazil včera na přechodu pro chodce třiaosmdesátiletý (!) důchodce za volantem automobilu Mazda a způsobil jí vážné zranění. Okolnosti nehody jsou zcela kuriózní a paní Brožová je v tuto chvíli velmi nepohodlná osoba. Jak se má člověk bránit spekulacím? I když, upřímně řečeno, nasazení důchodce v pokročilém věku jako smrtící zbraně by bylo, když odhlédneme od tragického kontextu, přímo haškovsky zábavné.

Odborové sdružení železničářů (předseda Jaromír Dušek) chystá ještě před volbami „výstražnou stávku“ proti Klausovu vetu vůči novému zákoníku práce. Federace strojvůdců naopak bude stávkovat proti zákoníku. Obě stávky by měli zorganizovat tentýž den, aby byly účinnější. Smyslem akce odborů pana Duška je nepochybně zahrozit veřejnosti: opovažte se volit ODS, to budete koukat, jak bychom vám pak zavařili. Proti prezidentovu rozhodnutí brojí i předseda Konfederace senátor za ČSSD Štech a předseda odborového svazu KOVO Středula. Zázemí těchto akcí se budeme věnovat samostatně.

Ve Vídni se sešli prezidenti a premiéři vlád zemí EU, Latinské Ameriky a Karibiku. Dohodli se na „užším strategickém partnerství“. Evropané přitom kritizovali vyvlastňovací akce prezidentů Moralese a Cháveze. Jak tomu má člověk rozumět? Divoké emancipační úsilí obou jmenovaných je namířeno proti USA a v druhé řadě i proti Evropě. EU tímto způsobem zároveň leze Američanům do zelí a zároveň kritizuje i podporuje jejich jihoamerické protivníky, kteří vlastně jdou i proti ní. Co znamená takové „strategické partnerství“?

Kateřina Jacques opakuje v Právu, že se jí dotklo, jak o ní kdosi psal jako o blondýně, prý se to na Západ od nás v politice už nedělá. Osoba, která chápe jako urážku, když někdo konstatuje, že má světlé vlasy, je nepochybně všeho schopná. Ve světle toho by mne jednak zajímalo, co a jak se opravdu semlelo na té prvomájové demonstraci, a za druhé: přispět ve volbách k tomu, aby se někdo takový octl v parlamentu, je politická nezodpovědnost hraničící se zločinem.

Alexandr Kramer se v Právu pozastavuje nad tím, že předsedovi KDU-ČSL Kalouskovi vadí, když premiér Paroubek hovoří o „panu papežovi“. Ve skutečnosti nejde o to, že by tím papeže nějak zneuctil, ale že tím dává najevo jakousi neomalenou nedovzdělanost. Není nic neobvyklého na tom, když se např. titul „pan král“ používá v lidové pohádce. Je ale krajně směšné, když ho používá předseda vlády země, která se odedávna chlubí ve svém regionu výjimečnou civilizovaností.

Premiér Paroubek a předseda ODS Topolánek se v Mladé frontě Dnes vyjádřili k zahraniční politice. Zejména premiér zabodoval, dal totiž jasně najevo, že je úplně všeho schopný. Upřímně řečeno ani Topolánek nepůsobí zvlášť důvěryhodně.

Mirka Spáčilová cituje v Mladé frontě Dnes v souvislosti s „Šifrou mistra Leonarda“ názory amerického historika Ehrmana, který mj. „na druhou stranu však vůbec nezastírá, že i čtyři kanonická, tedy církví uznávaná evangelia mají historicky sporné prameny. Nepocházejí totiž od očitých svědků: ačkoli nesou jména apoštolů, sepsána byla později, anonymními autory a v řečtině, nikoli v aramejštině. Proměny legend napříč stoletími přirovnává historik ke hře na tichou poštu, kdy z původní věty předávané šeptem v kruhu vyjde nakonec překvapivě odlišné sdělení. Takže namísto absolutní pravdy zůstává jen pravděpodobnost.“

Lukáš Dolanský se v analýze dnešních LN (téma: co by znamenalo volební vítězství KSČM) domnívá, že by se tak Česko izolovalo od okolní Evropy podobně jako před časem Mečiarovo Slovensko. Obávám se, že je to omyl: Česko by se naopak těsně přimklo k Putinovu Rusku a patrně i k Číně. Rusko už není tím, čím bývalo, a Čína zatím ještě není tím, čím bývalo Rusko. I proto by to Západ zase až tak nepálilo a navíc by nemohl nic dělat, pokud by všechno proběhlo formálně demokraticky. ČR by se nejspíš nepodobala Slovensku za Mečiara, ale Albánii za Envera Hodži, ovšemže v modernější a mírnější podobě.

Jiří Paroubek byl podle očekávání zvolen předsedou ČSSD. Kandidoval sám, dostalo se mu drtivé podpory 92% hlasů. To je v demokratické straně poněkud neobvyklé, stejně jako 89% pro jediného kandidujícího místopředsedu Škromacha. Je to možné jen před volbami a v mobilizační atmosféře. Paroubek tvrdí, že místopředseda Škromach zastupuje „levici ČSSD“. Koho pak zastupuje on?

Pondělí 15. května

Strana zelených citlivě dopracovává svou image, která dostala nejnověji výraznou podobu otevřenou výzvou sedmnácti prominentních členů strany, kritizující zásadně necelé tři neděle před volbami vedení strany i předsedu Bursíka (signatáři vzápětí vydali další dopis, v němž tvrdí, že se vlastně nic neděje; signatáři jsou jednotní v tom, že se problémy vyřeší po volbách: proboha, proč s nimi tedy lezli na veřejnost teď? Inteligentní a přesvědčivé). Už jen pouhou třešničkou na dortu je pak rvačka, k níž údajně došlo po schůzi volebního týmu strany v Moravskoslezském kraji: manžel jedničky na kandidátce bránil čest své choti proti poslednímu na kandidátce a údajně mu přivodil otřes mozku. Zprávy jsou rozporné a navzájem se rozcházejí, vypadá to však, že jde o událost, představující šťastnou syntézu slavné podsedické facky s incidentem při neshodách v pražské Židovské obci. Žádná ze zmíněných událostí ovšem neproběhla v politicky tak ožehavé době. Nepřímé sdělení pro voliče: když nás zvolíte, budeme se mezi sebou hádat jako psi a občas dojde i na facky. Zelení tak doufám nechtěně, ale zato vydatně napomáhají uskutečnění hrůzné Paroubkovy vize (faktická spoluvláda ČSSD s komunisty).

Paroubek obvinil na sjezdu sociálních demokratů ODS z prosazování „vulgárního kapitalismu“. (Sám je zaníceným stoupencem vulgární politiky, bohužel není v této zemi sám). Expředseda ČMKOS Falbr zase přirovnal prezidenta Klause k Lukašenkovi, to je hysterické přehánění. Nesmyslné je rovněž Paroubkovo obvinění, že Klaus nerespektuje masarykovské pojetí státu – naopak, pokračuje v Masarykově praxi tím, jak strká všude, kam to jde, svůj všetečný nos. Rozdíl je jen v tom, že Masaryk se těšil tak velké úctě ve veřejnosti, že mu to většinou prošlo. Jinak je nový předseda ČSSD přímo posedlý touhou po zničení zelených: zjevně proto, že ke své koncepci menšinového vládnutí s podporou komunistů nemá žádnou alternativu.

Podpory v tom základním se Paroubkovi dostalo i od předsedy KSČM Filipa: KSČM realisticky netrvá na spoluúčasti ve vládě a ráda podpoří menšinový kabinet ČSSD, potvrdil to v Sedmičce na Nově. Zároveň Filip oznámil, že volby rozhodnou o tom, zda budou na území ČR americké základny. Dohodli se s už Paroubkem i na tom, že v žádném případě nebudou? Já bych je tu viděl docela rád. O méně závažných úmyslech ČSSD hovořil na sjezdu strany ministr Jandák: chce vtáhnout do kulturního dění celý národ. Po celé volební období se u nás bude zjevně odehrávat jeden obrovský happening.

Strana maďarské koalice chce, jak varovně píše Právo, otevřít otázku možného morálního a finančního odškodnění Maďarů, které po druhé světové válce postihly prezidentské (tj. Benešovy) dekrety. To jsou až na nepatrné výjimky všichni Maďaři ze Slovenska. Zvlášť jde o deportované na nucené práce do českých zemí (asi 45 tisíc lidí, teoreticky se po pár letech mohli vrátit domů, polovina neměla kam, jejich domy byly rozkradeny). SMK je jediná strana v česko – slovenském geografickém prostoru, které takový požadavek neuškodí. Skoro jí závidím. Má svých deset procent na Slovensku jistých. Za Fica to sice Maďaři na Slovensku nebudou mít lehké, ale Mečiarové a Ficové přicházejí a odcházejí, oni je přežijí.

Poslanec-komentátor Jičínský píše v Právu: „hlasatelé primitivního antikomunismu u nás stále vytýkají Václavu Havlovi a OF, že do čela nové vlády po 17. listopadu 1989 a potom i první vlády po svobodných volbách v létě 1990 instalovali bývalého komunistu Mariána Čalfu. V OF přitom nebyl v té době nikdo, kdo by měl znalosti a praktické zkušenosti potřebné pro výkon vrcholné exekutivní funkce ve státě, kdo by uměl řídit vládu. Čalfa to tehdy dokázal a bylo to v zájmu klidného přechodu moci a úspěšného začátku demokratického vládnutí.“ Jako jeden z hlasatelů primitivního antikomunismu si myslím, že potentáti z někdejšího OF se nemají co chlubit tím, že byli neschopni převzít vládní otěže a museli proto dosazovat na stěžejní místa (nikoli např. na místa poradců na omezenou dobu) exponenty minulého režimu. Vlivem toho pak ten „klidný přechod moci“ a „úspěšný začátek demokratického vládnutí“ vypadaly tak, jak vypadaly.

(www.bohumildolezal.cz)

Zpátky